Muzikus 2/1998 - Kytaroví velikáni (str. 24, noty a diskografie)
Po druhém albu, Trouble Is, které bylo nominováno v kategorii Best Rock Instrumental na cenu Grammy a na němž dal zcela jednoznačně najevo svou fixaci na tvorbu a feeling svého největšího vzoru, Stevieho Ray Vaughana, se Kenny více soustředil na živé hraní. Live album, které stejně jako Trouble Is a Ledbetter Heights vyšplhalo v žebříčku ankety Billboard v kategorii Top Blues Album na první místo, představilo Shepherda jako vyzrálého interpreta se zcela osobitým výrazem. Právě na této desce svou hrou jednou provždy utnul nařčení některých kritiků, kteří mu na začátku jeho kariéry podsouvali přezdívku "Vaughanův klon". Deska obsahuje řadu vynikajících skladeb, vedle předělávky Oh Well od Petera Greena pak sklidil Kenny oprávněnou chválu fanoušků i kritiků za skvělou závěrečnou Electric Lulaby.
Následující deska, výrazněji posunutá do rockových vod, přes svou svěžest a určitou přímočarost nedosáhla na úspěch předchozích titulů. Uvidíme, zda se to podaří prozatím poslednímu titulu, který můžeme chápat jako určitou formu návratu k jeho tvorbě z konce devadesátých let.
Diskografie:
A) Kenny Wayne Shepherd (sólově, s KWS Band):
Live On (1999/2000, live, Giant)
The Place You`re In (2004, Reprise)
10 Days Out (Blues from the Backroad) (2006, Reprise/WEA)
B) Výrazná hostování:
s Double Trouble - Been a Long Time, Van Zant - Van Zant II, Anitou Cochran - Anita, Koko Taylorem - Royal Blue, Bryanem Lee - Live at the Old Absinthe House Bar: Friday Night, Kid Rockem - Kid Rock atd.
C) Kde ještě můžeme slyšet jeho kytaru?
Vedle soundtracků na řadě tematicky zaměřených kompilací, jako jsou Fender 50th Anniversary Guitar Legends, Pure Blues atd.
