V tomto díle Yllasovy almary zavzpomínáme na doby, kdy si rocková kapela musela tvrdě vydělávat na živobytí prostitucí v zahraničních barech, aby si domů mohla přivézt vysněný aparát. Čtení nám zpříjemní pohled na lepou Aro Cola girl, jak ji stvořil komixový král Kája Saudek.
Tentokrát jsem vybral zprávu o zahraničním angažmá beatové skupiny The Rebels (Pop Music Expres č. 8, listopad 1968). Chlapci si v tvrdém kapitalismu skutečně užili, zač je toho loket, a tak mohli alespoň našetřit marky a feniky na nějaký ten ozvučovací "Werkzeug", v tomto případě německý Solton. Jak mi prozradil Yllas, po příjezdu do rodného Československa si imperialistické aparatury moc neužili, neboť jim došlo, že takovou věc si baroví hudebníci prostě nezaslouží. Rádi se jí zbavili, aby jméno kapely nebylo poskvrněno používáním výrobků sloužících k narušování klidného života a zdárného vývoje mládeže. The Rebels tak šli příkladem všem podobným skupinám, které oklamalo pozlátko na povrchu vnitřně prohnilého západního stylu života se všemi jeho pseudohodnotami, jako byla pop-music, filmy s Jamesem Bondem, atomové hlavice a rasismus. Toto gesto později nezůstalo bez odezvy a značně pomohlo v raketovém startu bývalého Rebela, který se rozhodl za každou cenu dobýt prkna znamenající propadliště dějin. Následující desetiletí se vyskytoval na obrazovkách televizorů hlavně ve fraku. Ano, byl to Jiří Korn, tvrdý rocker, po kterém se dokonce pojmenovala jedna z nejznámějších amerických kapel. A všechno to začalo tak nevinně, beatovými popěvky jedné vokálně instrumentální skupiny, jakých u nás byly desítky a které v období ďábelských 60. let rostly jako houby po dešti pod vlivem agentů západních ideodiverzních centrál. Proto jsme tu měli rakety, aby se ti agenti báli, že na ně nějaká spadne. Někteří občané úpěli v kotelnách a připravovali se na zodpovědné povolání politika. Jiní křičeli do bambulemi z molitanu opatřených mikrofonů, že apartheid je lump a že se ještě uvidí. Až přišel soudruh Gorbačov a všechny nás osvobodil. Od té doby se máme dobře, nic nám nechybí a můžeme si zpívat, co nás napadne. Jediná raketa, která nám zbyla, je zabetonovaná na Žižkově a lezou po ní děcka. Jedna procházka po Václavském náměstí vydá za několik let pobytu v exotických dálkách. Místo drahých výrobků z průmyslového severu jsou na trhu tisíce položek z katalogů psaných rozsypaným čajem. Nikdo už nemusí otročit ve špinavých lokálech za mrzký peníz, aby jej následně beze zbytku utratil za pochybné západní zboží. Hudební skupiny mají možnost otročit v lokálech čistých a vracet tak majitelům jejich náročné investice. Sem tam si mohou po vyřízení úvěru zakoupit kvalitní a volně dostupné aparatury východní výroby, které už dávno zaplavily naše pódia a jednou nás možná postaví před těžký úkol, kam s nebezpečným odpadem. Yllas by prý věděl - vyvézt ho do Afriky nebo vystřelit na Neptun. Tak tomu tedy říkám podpora "wérld mjůzik"...
