Jméno Stanislava Jelínka, kytaristy, skladatele a aranžéra je spojeno s celou řadou prestižních záležitostí a špičkových umělců a souborů. Preciznost a stylovost - to jsou další atributy, které se mi vybavují v souvislosti s touto osobností české rockové kytary. Namátkou zde v rámci jeho působení můžeme jmenovat Lucii Bílou, Pražský výběr, Kamila Střihavku, Frantu Höniga, Vildu Čoka a jeho Delirium Tremens, Petra Spáleného, Dana Bártu, Petra Koláře, Václava Neckáře, Karla Gotta, Jiřího Korna a další, patří sem projekty, jako kupříkladu No Guitars, Jesus Christ Superstar, Hair, Evita, Cats, nezapomeňme ani na pořady Na Kloboučku nemluvě o společném zahrání si s Frankem Zappou.
Jeho kytara, jeho hudba zazněla i z několika televizních seriálů, hudebních pořadů i filmů, vedle svého CD Chci říctpřipravuje i svůj vlastní projekt.
Jaké části si na své pódiové sestavě nejvíce ceníte?
Své kytary a pak všech vintage efektů.
Používáte totéž i ve studiu?
Ano, ale pro akustiku ve studiu nepoužívám kombo Marshall AS50R. Nahrávám ji v kombinaci dvou mikrofonů a linky z kytary (snímání Fishman s dalším vestavěným mikrofonem).
Nejhorší zážitek z koncertu?
Zcela ojediněle ne zrovna přátelsky naladění kolegové. Ve dvou případech to bylo i hodně slivovice...
Nejlepší zážitek z koncertu?
Těch bylo více, proto mám svou práci velice rád a jsem v ní šťasten. Třeba shodou okolností vedle Franka Zappy, po boku chlapíků z Pražského Výběru, patří sem live pořady Na Kloboučku, Radim Hladík, Kamil Střihavka, Dan Bárta, Vilém Čok a celá super sestava Jesus Christ Superstar pod Otou Balagem - koncertní verze se symfoňákem - to je vždy nádhera, vedle Lucie Bílé a Petra Spáleného pak i hraní s mojí partičkou Jelen’s Company (zatím pár let ve stádiu příprav...).
Jak čistíte své kytary?
Ledabyle, suchým froté plus Fast Fret.
