Chris Rybak je sice kovboj z Texasu, ale kořeny má v Čechách. Ve Spojených státech velmi populární akordeonista se v červenci objevil v Praze, a tak jsme si mohli popovídat na zahrádce jednoho hotelu u sklenice plzeňského.
Co vlastně děláte na tomhle evropském turné?
Před pár lety jsme se svou začali organizovat poznávací zájezdy pro své krajany ze Spojených států. Jsou to takové exkurze po střední Evropě. Na tomto zájezdu jsme již byli v Německu, teď jsme v Praze, pak se chystáme na Moravu do Zlína, pak do Polska, na Slovensko do Košic a zakončíme to v Maďarsku. Při tom stihnu i pár koncertů, snažíme se to zkombinovat. Moje manželka navíc pochází ze Slovenska, z Košic, takže se tam zastavíme pozdravit její rodinu.
Jak jste se vlastně dostal k hudbě?
Co si pamatuji, tak zhruba ve dvou nebo třech letech. Můj otec má u nás v Texasu svoji kapelu, se kterou hraje folkovou hudbu - americkou, německou i českou. A já byl vždycky na koncertech a sledoval jsem je na podiu. Nenavštěvoval jsem žádné klasické hodiny výuky. Prostě jsem jen sledoval, co dělají ostatní.
A pak jste začal hrát na akordeon.
To mi bylo dvanáct let. Vlastně jsem, když mi bylo devět let, dostával nějaké hodiny na klavír. To trvalo asi jeden rok. Neměli jsme v té době doma klavír, takže jsem zase rychle s hodinami skončil.
Ale ve dvanácti jsem se rozhodl, že akordeon je nástroj, se kterým bych se chtěl blíže seznámit a začít na něm experimentovat s hudbou. Za pár týdnů jsem se naučil několik prvních skladeb a od té doby už stále hraji.
Dají se objevit ještě nějaké neznámé oblasti ve hře na akordeon?
Určitě. Speciálně s novým akordeonem Roland. Tenhle nástroj otevírá před hráči na akordeon spoustu nových možností. Normálně, když hraji na klasický akordeon, hraji věci od nás z Texasu, ale i z Polska, Německa, Čech, Mexika. Hrál jsem tenhle typ hudby. Ale teď, když mám Rolanda, můžu hrát i více country hudby, rockovou hudbu, můžu hrát dokonce i techno. Můžu hrát cokoliv a všechno naživo. To je výhoda digitálního akordeonu.
V tom nástroji jsou nějaké bicí a podobně?
Ano. Ale všechno je to naživo. Na normálním akordeonu jsou dvě sekce. První je melodická, kde je klaviatura jako na klavíru, nebo tlačítka, pokud je to bajan. A pak je tam basová sekce, kde hrajete basové tóny a akordy.
Na novém akordeonu od Rolanda je to ale jinak. Místo hraní akordů v basové sekci můžete hrát třeba se zvukem baskytary, různé druhy dvojzvuků, jako třeba baskytara společně s klavírem, a také různé druhy bicích, a to všechno naživo. Takže když zmáčknete basový akord, zahrajete vám to i kopák nebo virbl nebo cokoliv jiného, a když to spojíte všechno dohromady, máte celou kapelu.
Můžete tedy hrát každou písničku s jinou kapelou a přitom budete stát na podiu sám.
Přesně (smích). Můžu dělat cokoliv a hned.
Jste firemním hráčem Roland. Je na jejich akordeonu něco, co udělali přesně pro vás na zakázku?
Ne na tom, na který hraji teď. Ale podílel jsem se na vývoji nového akordeonu, který bude uveden na trh příští rok. Nebude to vyloženě můj signature model, protože se nás na vývoji podílelo víc akordeonistů - byli tam hráči z Belgie, Holandska, České republiky, Německa a Španělska, prostě hráči z celého světa. Setkali jsme se v Itálii v sídle Roland a každý jsme nějak přispěli k vývoji nového nástroje.
Na vašich stránkách jsem četl, že máte kořeny v Čechách, o co se jedná?
Je to pravda. Jsem myslím čtvrtá generace Čechoameričanů. Snažíme se zjistit, odkud naše rodina pochází, ale nejsme si zatím moc jistí. Pravděpodobně odněkud z Moravy. Nevím, ale pokusím se to zjistit.
Jak vás tyhle kořeny ovlivňují v hudbě?
Určitě mě to ovlivňuje. Kdykoliv se někde ve Spojených státech koná festival české hudby, většinou tam vystupuji. Ale ve své hudbě kombinuji vlivy z různých kultur, vystupuji i na festivalech mexické hudby, country hudby a dalších.
Kde berete inspiraci ke hře?
Inspirace přichází od mnoha lidí. Někdy od jiných akordeonistů, někdy od klávesistů, někdy od zpěváků - těch zdrojů je opravdu mnoho. Není možné jmenovat jen jednoho. Dá se říct, že se učím za pochodu. Teď, když jsem v České republice, tak se snažím poznávat akordeonisty odsud. Je to neustálé učení se.
Když si vybíráte novou skladbu, kterou budete hrát, co u vás rozhoduje pro danou skladbu?
Musím si tu skladbu nejdřív zahrát a pak se rozhoduji. Dělám dva druhy vystoupení. První jsou festivaly, těch dělám opravdu hodně, a pak dělám také taneční zábavy. Ty jsou spíše v duchu country. Takže když hledám nějakou novou skladbu, ohlížím se na to, k čemu ta písnička bude. Takže na taneční zábavy to musí být věci, u kterých lidé budou tančit. Na festivaly zase něco, co bude lidi bavit.
Něco hraji se svojí kapelou, něco hraji sólo. Ale i na sólových koncertech mám doprovod. Občas se mnou hraje kytarista, občas se mnou hraje moje žena.
V současné době jsem začal psát vlastní písničky. Většina z nich je o pivu (smích). V Texasu máme jeden pivovar, který se jmenuje Shiner. Založili ho čeští a němečtí přistěhovalci v roce 1909. Napsali jsme písničku speciálně pro ně.
Hrajete třeba i balkánskou hudbu? Na Balkánu se akordeon také hodně využívá.
Bohužel ne, ale rád bych se o téhle hudbě poučil.
Uživíte se hudbou?
Ano. Je to moje zaměstnání.
Kolik odehrajete ročně koncertů?
Odehraji asi dvě stě koncertů. Mám výhodu, že hraji tolik stylů... Jeden den vystupuji na německém festivalu, druhý den na country festivalu, další den starou hudbu. Je to hodně různorodé.
Ibrahim Hassan
Akordeon, zvaný též tahací harmonika (slangově také dršťky a zednický klavír), je hudební nástroj, u něhož jsou zdrojem zvuku kovové jazýčky, rozechvívané proudem vzduchu. Ten je získáván pohybem měchu. Pro ovládání nástroje slouží dvě skupiny kláves. Akordeon patří mezi aerofony.
Tolik nám k tomu říká internetová encyklopedie wikipedia. Já bych jen doplnil, že se nazývá ještě kolchoz (minimálně na konzervatoři v Kroměříži) a náš klávesák jí (harmonice) či jemu (akordeonu) říká mňočna.
Na wikipedii se dále dočtete, že se mezi akordeony nesprávně řadí nástroje jako bandoneon, koncertina, melodeon a naše slavná heligonka. Já tedy nevím jak vy, ale pro mě je to prašť jako uhoď. Taháte měch, na jedné straně hrajete melodii na druhé doprovod. A kde je tu jaký rozdíl. Nanejvýš v pár tónech. (Teď jsem si pravděpodobně vysloužil jednosměrnou jízdenku do harmonikářského pekla).
