Softwarové simulace analogového magnetického záznamu - téma měsíce

Softwarové simulace analogového magnetického záznamu
Softwarové simulace analogového magnetického záznamu

Charakteristické vlastnosti a zvuk analogového magnetického záznamu jsou i v dnešní digitální době atributy ještě pořád žádané a zvukaři po celém světě vyhledávané.

Proto aktivně fungující vícestopé (i dvoustopé) páskové magnetofony můžeme ještě pořád nalézt prakticky ve všech špičkových světových zvukových studiích. Přesto se celkový přístup k věci změnil přinejmenším z jednoho zásadního hlediska.

 

Analogový magnetický záznam

Asi nikdo nepochybuje o tom, že z hlediska možností editace a zpracování zvuku poskytuje prostředí počítačových programů, či jiných digitálních systémů, daleko větší komfort než práce s klasickým páskovým magnetofonem. Proto jsou dnes jednoznačně preferovaným pracovním prostředím.

Původní problém digitálu, kterým bylo jeho nízké rozlišení, a tím i určitá degradace zvuku, je již eliminován. Kvalita digitálního záznamu je dnes na tak vysoké úrovni, že při použití vysokého rozlišení (96 kHz/24 bitů, či dokonce 192 kHz/24 bitů) a kvalitních převodníků se z původního zvuku neztratí prakticky nic. Z hlediska zvukové věrnosti je tedy digitální záznam určitě dostatečně kvalitní.

Analogový magnetický záznam není však jenom pouhým záznamem zvuku. Kromě této své elementární funkce totiž umožňuje zvuk i zcela specifickým způsobem upravovat, což digitální záznam neumí. Právě to je patrně hlavní důvod, proč tato technologie pořád přetrvává. Aby se využilo vzpomínaných výhod obou systémů, je dnes při špičkových projektech poměrně běžnou praxí nahrávat prvotní záznam na magnetický pás a následně nahrávku přepsat, za použití velmi kvalitních převodníků, do digitálu (obvykle Pro Tools). Při tomto způsobu práce se magnetický záznam používá pouze jako signálový procesor - jako prvotní úprava zvuku před vlastním záznamem do digitálu. Tím se dostáváme k našemu tématu.

Pokud nepotřebujeme záznam do pásu jako takový, ale chceme pouze využít jeho zvukové vlastnosti, nabízí se úvaha, zda by nebylo možné tyto vlastnosti nějakým způsobem nasimulovat, a tím se tohoto kroku navíc zbavit. Bylo by to velmi výhodné jak z hlediska praktického, tak i ekonomického. Přesně o to se snaží různé softwarové pluginy, jejichž počet neustále narůstá, a o kterých zde bude řeč. Předtím se ovšem pokusíme přiblížit si jednotlivé specifické aspekty magnetického záznamu.

 

Proč máme rádi analogový zvuk

Analogový zvuk je prakticky celá historie nahrávek, je to naše prvotní zkušenost se záznamem zvuku, kterou nelze obelstít ani nijak obejít. Prostě jsme se jednou naučili, že hudební nahrávky znějí takhle. Jestliže jsme to zároveň měli rádi, není pak důvod to měnit. Právě naopak, jakákoli změna bude působit, že něco není v pořádku.

Za dob výhradně analogových byla spousta nedokonalostí vnímaná jako problém. Když přišly první digitální technologie, všichni zvukaři, hudebníci i producenti se již nemohli dočkat, kdy je konečně začnou používat. A tak se začal první boom digitální techniky. Po krátkém čase se zjistilo, že některé z věcí, jež byly do té doby vnímány jako nedostatky analogu, a které digitální technologie odstranila, jsou ve skutečnosti celkem zajímavé a příjemné muzikální vlastnosti, jejichž náhlá absence je najednou nepříjemná. Jako by zde najednou něco chybělo. Tak se začalo mluvit o "studeném" digitálu a "teplém" analogu. Samozřejmě to bylo ze začátku dáno do velké míry tím, že digitální technologie tehdy ještě nebyla na patřičné úrovni. S rozvojem její kvality se tato propast hodně zmenšila, a tak se tyto věci stávají čím dál více jen otázkou osobní preference.

Faktem však je, že i přes některé jednoznačné výhody digitálu nebyla dosud špičková analogová technologie nikdy zcela opuštěna. Analogový zvuk je dnes reference, ke které se všechny digitální přístroje snaží přiblížit.

 

Co vlastně tedy analog nabízí a co vlastně chceme simulovat

Digitální záznam je ve své podstatě záznamem lineárním jak z hlediska frekvenčního spektra, tak i dynamiky. Pomineme-li vzorkování a kvantizaci signálu, kvantizační šum a aplikaci anti-aliasingového filtru na vstupu převodníku, který odřezává frekvence přesahující polovinu samplovací frekvence, je digitál de facto zcela věrným obrazem zvukového materiálu, který do záznamu vstupuje. Tato na první pohled samozřejmá věc ale neplatí pro záznam analogový. Ten je ze své podstaty záznamem nelineárním, a to, co je z pásu přehráváno, již nemusí být tím, co do něj přišlo. Analogový záznam totiž není jenom záznamem, ale je současně i signálovým procesorem. Podobně jako kytarový zesilovač není jen pouhý zesilovač, nýbrž zcela zásadní spolutvůrce zvuku elektrické kytary. Analogový záznam není lepší, nebo horší, je pouze jiný. Jeho hlavní kouzlo nespočívá v tom, že by uměl zaznamenat signál přesněji, nebo technicky výrazně kvalitněji, nýbrž právě v tom, že signál specificky zvukově upravuje. Co vnímáme jako eventuální "nedostatky" digitálu, je paradoxně právě jeho technická dokonalost. To, co analogový záznam ke zvuku přidává, tam s digitálem najednou není a nám to chybí, protože jsme na to zvyklí. Je to něco, co se obvykle označuje jako analogové "teplo", nebo-li anglicky "warmth".

Základní vlastnosti magnetického analogového záznamu:

1. dynamická komprese a zkreslení signálu

2. modulační šum

3. šum pásu

 

Dynamická komprese a zkreslení signálu - v digitálním záznamu je hlasitost signálu v libovolném čase vyjádřena číselnými hodnotami pomocí dvojkové soustavy. Existuje tedy jasně daná maximální hodnota, kterou není možné překročit. Digitální záznam je schopen reagovat na stoupající hlasitost zcela lineárně, to znamená hlasitost na vstupu je rovna hlasitosti záznamu. V určité úrovni má své maximum, které již není možné překročit, takže pokus zaznamenat silnější signál vede k přebuzení a vzniku zkreslení signálu. Přechod k přebuzenému stavu je zcela ostrý - tímto způsobem deformovaný zvuk je nemuzikální, a proto zpravidla nepřijatelný.

V analogovém záznamu je hlasitost signálu vyjádřena mírou magnetizace pásu. Čím je hlasitost větší, tím více je pás v daném místě při svém pohybu magnetizován. Magnetický pás si můžeme představit jako skupinu miniaturních magnetů, ty se natáčejí příslušným směrem podle velikosti magnetického pole, kterému jsou vystaveny. I zde existuje hranice, kterou není možné překročit, je dána stavem, kdy jsou všechny tyto minimagnety již natočeny. Podstatným rozdílem oproti digitálu je ovšem skutečnost, že k tomuto jevu nedochází náhle a ostře, nýbrž pozvolna. V jistém dynamickém rozpětí je tedy analogový záznam lineární, od určité hodnoty vstupní hlasitosti však schopnost dosáhnout odpovídající míry magnetizace klesá, a proto dochází ke kompresi signálu.

Současně s narůstající kompresí dochází ke zkreslení signálu, protože signálové špičky jsou zakulacovány. Obě půlvlny signálu jsou zkresleny stejným způsobem a kromě původní frekvence tak vznikají hlavně její liché násobky - vyšší harmonické frekvence, kde dominuje zejména třetí harmonická. S narůstáním vstupní úrovně narůstá logicky i míra zkreslení a komprese. Celý tento efekt se nazývá saturace a pokud je aplikován ve zdravé míře, působí velice dobře. Výsledný zvuk je subjektivně plnější a kompaktnější. Pro různé typy hudebních signálů se hodí různá míra saturace, největší se používá pro bicí nástroje. Požadovanou míru saturace ovládáme pomocí úrovně záznamu. Protože z jistých technických důvodů dochází jak při záznamu, tak při čtení ke ztrátám hlasitosti na výškách, používá se v obou případech ekvalizace, která tuto skutečnost kompenzuje. Spočívá ve zvýšení hlasitosti těchto frekvencí. Je potom logické, že na vyšších frekvencích dochází k saturaci dříve - je tedy frekvenčně závislá, přičemž jako první jsou komprimovány a zkreslovány výšky. Zatímco zkreslení na basech působí obvykle nepříjemně, jisté zkreslení na výškách může být pravým opakem. Důvodem je pravděpodobně skutečnost, že zatímco většina harmonických, vzniklých u nižších frekvencí, připadá do slyšitelného spektra, u harmonických pro vyšší frekvence se to týká jen několika prvních. Saturace je nejtypičtější a současně nejvíce žádaná vlastnost magnetického záznamu.

Modulační šum je velmi specifický. Vzniká pouze tehdy, je-li na pásu v daném místě zaznamenán nějaký signál a při reprodukci se k tomuto původnímu signálu připočítává. Jeho úroveň koresponduje s úrovní zaznamenávaného signálu. Je tedy velice proměnlivým a živým elementem. Těžko jej přesně popíši, nicméně je neoddělitelnou součástí magnetického záznamu a je patrně jedním ze zdrojů analogového "tepla".

Šum pásu je naopak nejtypičtějším problémem magnetického záznamu a na rozdíl od výše vzpomínaných vlastností je faktorem negativním. Jeho úroveň lze snížit použitím systémů redukce šumu, přičemž nejmodernější z nich (např. Dolby SR) dosahují odstup od šumu až 100 dB, což je dokonce malinko lepší než teoretické rozlišení 16bitového digitálního záznamu. Když navíc uvážíme, že analogový šum je mnohem příjemnější než kvantizační šum digitálu...

Kromě těchto nejtypičtějších vlastností je zde samozřejmě řada dalších:

Typické zvlnění frekvenční charakteristiky na nízkých frekvencích (tzv. head bump) je způsobeno designérským provedením štěrbin hlav magnetofonu. Jelikož každý výrobce má svůj vlastní design, každý typ magnetofonu má svou typickou frekvenční odezvu, což způsobuje, že každý zní jinak.

Rychlost posuvu pásku ovlivňuje frekvenční odezvu a úroveň šumu - čím vyšší rychlost, tím vyšší frekvenci lze zaznamenat a tím nižší je hladina šumu. Profesionálním standardem je rychlost 15 palců za sekundu.

Při posuvu pásu může docházet díky jemnému kolísání rychlosti a přítlaku k určitému specifickému chvění (wov and flutter), které je při dobrém seřízení magnetofonu téměř neslyšitelné, přesto však v reálném světě existující.

Různé typy pásků se svým zvukem také mohou vzájemně lišit, stejně jako svými dalšími vlastnostmi (např. schopnost přemodulování atd.), a to někdy i dost výrazně.

Protože za normálních okolností je dynamická odezva magnetického záznamu v nízkých úrovních nelineární, používá se tzv. předpětí (bias). Jedná se o střídavý signál na frekvenci značně vyšší, než je rozsah slyšitelného spektra (typicky se používá 100 kHz), který se přimíchává k zaznamenávanému signálu a při reprodukci je odfiltrován. Použití předpětí umožňuje dosáhnout téměř lineární dynamickou odezvu v celém dynamickém rozsahu od minimální úrovně až k počátku saturace. Úroveň předpětí je nastavitelná, ovlivňuje dynamický rozsah a frekvenční odezvu záznamu. Nižší předpětí zvyšuje dynamický rozsah, zesiluje vyšší frekvence a naopak. Jeho úroveň se nastavuje pomocí testovacích tónů a pro jednotlivé typy pásků se liší. Cílem je nastavit úroveň předpětí tak, aby byl záznam pokud možno frekvenčně vyrovnaný.

Jak vidíme, vlastností ovlivňujících analogový záznam je hodně a jsou nejen pozitivní, ale i negativní. Tento jejich výčet není definitivní, pro náš účel však zcela postačující, neboť většina dalších faktorů je zcela zanedbatelná. Nástup digitálu nejen odstranil nedostatky analogu jako je zejména šum, zbavil nás různého nastavování a seřizování magnetofonů, ale přinesl i "nedostatky" digitálu, které spočívají právě v absenci některých jeho příjemných vlastností. Proto znovu zdůrazňuji, že analogový záznam není objektivně lepší, či horší než záznam digitální, je pouze jiný. My máme možnost výběru podle toho, jakých výsledků chceme dosáhnout. Můžeme použít kterýkoliv z nich, nebo oba současně.

Softwarové simulace analogového magnetického záznamu
Softwarové simulace analogového magnetického záznamu

Softwarové simulace

Jak již bylo řečeno, softwarové simulace jsou pokusem přinést vlastnosti analogového magnetického záznamu do prostředí DAW. Pluginů, které simulují analogové "teplo" je spousta, ale těch, které se snaží o opravdovou simulaci magnetického záznamu je jen několik.

Hlavní otázkou je, co vlastně chceme simulovat - zda celý proces i s jeho nedostatky (šum pásu) a získat tak v ideálním případě naprosto věrný obraz skutečné předlohy, nebo jen to, co se nám líbí (saturace, či modulační šum). Jako logická (pokud pomineme nějaké speciální aplikace) se zdá být druhá varianta, neboť nám přináší to lepší z obou světů. Lze totiž jenom těžko přepokládat, že by někomu překáželo (pokud to ovšem není zjevný záměr), že jeho nahrávky postrádají šum pásu.

Kvalita každé simulace zcela logicky závisí na přesnosti zvoleného algoritmu. Filozofie jednotlivých výrobců se liší, proto někteří dávají důraz na maximální jednoduchost ovládání s minimálním množstvím nastavitelných parametrů, jiní dělají přesný opak.

Jedním z průkopníků v této oblasti je firma Cranesong, jejichž TDM plugin Cranesong Phoenix patří k tomu nejlepšímu, co dnes na trhu existuje. Ten je však určen pouze pro TDM platformu vyšších systémů Pro Tools, kterou si může dovolit jen málokdo. A proto si dnes krátce představíme jeho dva dostupnější kolegy: Analog Channel firmy McDSP a Analogflux TapeBus z dílny Voxengo.

 

McDSP Analog Channel je sice rovněž k dispozici pouze pro systémy Pro Tools, ovšem kromě verze TDM existuje i ve verzi RTAS a tudíž je dostupný i uživatelům mnohem levnějších systémů Pro Tools LE. Patří rozhodně opět k tomu nejlepšímu, co v dané oblasti vzniklo a má za sebou nominaci na prestižní ocenění TEC Award.

Tvoří jej dva nezávislé pluginy označené jako AC1 a AC2. Zatímco první simuluje analogové obvody v zapojení Class A (viz dále), druhý se specializuje na simulaci páskových magnetofonů. Jedná se o komplexní simulaci, která nabízí:

Šest typů legendárních magnetofonů, které se liší zvlněním frekvenční charakteristiky (head bump):

- Studer A80 mk2

- Otari MX-80

- MCI JH-24

- Ampex MM1200

- Sony APR-5000

- Tascam ATR-60

- dva typy ekvalizace (IEC1 a IEC2)

- dva typy pásků - vintage, modern - liší se dynamikou a způsobem saturace

- tři rychlosti posuvu pásu (7,5"/s, 15"/s a 30"/s)

- nastavení předpětí (bias)

- nastavení času release - ovlivňuje kompresi

- nastavení head bump,

- nastavení roll off - spodní frekvence, pod kterou frekvenční odezva začíná upadat (obdoba high pass filtru)

To vše doplňuje přehledná indikace v podobě VU metru pro každý kanál, přepínatelných typicky pro zobrazení vstupní či výstupní úrovně, nebo redukci hlasitosti při kompresi, dále tlačítka pro otočení fáze a ovladače pro nastavení vstupní, resp. výstupní úrovně.

Na firemních stránkách www.mcdsp.com je zdarma ke stažení čtrnáctidenní testovací verze. Firma také za menší než poloviční cenu nabízí osekanou verzi pluginu pod názvem Analog Channel LE, kde jsou nastaveny všechny parametry kromě přepínání typu magnetofonů napevno a lze tak pouze ovlivňovat množství saturace. Verze LE navíc neobsahuje plugin AC1.

Plug-in Voxengo Analogflux TapeBus je součástí zajímavého balíku Analogflux z dílny Alekseye Vaneeva. Jedná se o VST plugin, takže jej lze, na rozdíl od předchozího kolegy, použít v celé řadě aplikací podporujících VST standard. Celý balík obsahuje kromě TapeBus ještě pluginy Impulse (jednoduchý konvoluční reverb), Chorus (simulace analogového chorusu), Delay (simulace analogového echa) a Insert (simulace modulačního šumu).

Simulace jsou založeny na konvolučním zpracování, tj. používá se nasamplovaných vzorků skutečných magnetofonů a pásu při různých nastaveních, dle kterých se zvuk upravuje. Nastavení je poměrně komplexní, což může být zejména zpočátku trošku problematické. Naštěstí je zde několik poměrně zdařile vyřešených presetů, které jsou dobrými opěrnými body při nastavování zvuku.

Parametry:

- simulovaný model pásku - na výběr je několik presetů vytvořených na základě skutečných pásků

- Rec Gain - ovládá vstupní gain, a tím i míru saturace

- Saturate - parametr podobný ovladači wet/dry mix

- Lows, Highs - shelving filtry pro úpravu úrovně basů a výšek ještě před saturací

- Out - výstupní úroveň

- Curve - strmost saturační křivky

- EM Freq, EM Gain - nastavuje preemfázi, v závislosti na tomto nastavení je možné ovlivnit práh saturace vyšších frekvencí a dělící frekvenci. Vyšší frekvence pak budou saturovány dříve než frekvence nižší, a to právě v závislosti na zvoleném prahu.

Celkově se zdá, že tento efekt zní nejlépe při jemnějších nastaveních, což se však dá obecně říct asi o všech pluginech simulujících vlastnosti analogových přístrojů. Jejich kouzlo totiž spočívá právě v tom drobném efektu, který je sotva slyšitelný, ale přesto chybí, když tam není. Cena je velice příznivých 80 $ za celý balík pěti pluginů. Demoverze lze stáhnout zdarma ze stránky www.voxengo.com.

Jestliže jsme mluvili o tom, že by bylo výhodné zachovat z analogu to dobré a vypustit nežádoucí, a tím vlastně vytvořit jakousi lepší variantu spojující výhody obou světů, tak právě o to se patrně snaží plug-in polské firmy PSP (Profesional Sound Projects) s názvem PSP Vintage Warmer.

 

PSP Vintage Warmer - jedná se o single anebo multi-band kompresor, který vychází právě z kompresních charakteristik analogového magnetického záznamu. Kromě toho při saturaci simuluje i příslušné zkreslení, ne však příliš agresivně, čímž dává větší prostor pro využití komprese. Spousta simulací se soustředí právě na zkreslení, ale obvykle to přehánějí - ve chvíli, kdy je zkreslení ještě přijatelné, komprese je malá, nebo naopak. U PSP však dobře vědí, že síla tohoto efektu je právě v jeho jemnosti, a tak přicházejí s mnohem použitelnějším řešením. Jako hlavní použití pro Vintage Warmer uvádějí "optimalizaci hustoty zvuku", což je asi přesné označení toho, o čem tady celou dobu mluvíme.

Všechny zvukové procesory této kategorie nám totiž dávají možnost obohacovat původní zvuk o nové složky, a tím ho dělat bohatší. Je pouze na našem posouzení, zda-li je to pro daný zvuk přínosné, či nikoliv. Ovládacích prvků je zde poměrně dost a možnosti nastavení jsou velmi široké. Na druhou stranu však ovládání zůstává v zásadě přehledné, protože jednotlivé ovladače lze rozdělit na ty, které jsou tzv. hlavní a které naopak tzv. fine-tuningové.

Ovladače:

- Drive - ovládá míru saturace

Low Freq, Low Adjust, High Freq a High Adjust

- v režimu single-band fungují jako laditelné shelving filtry pro vysoké i nízké frekvence

- v režimu multi-band slouží k nastavení dělících frekvencí multi-band kompresoru

- ekvalizace je zařazena před blokem saturace, takže umožňuje frekvenčně závislou kompresi/saturaci

- Speed - slovní označení se vztahuje k rychlosti posuvu pásku a ovlivňuje nastavení parametrů attack a release na kompresoru

- Ceiling - posouvá hladinu 0 dBfs směrem nahoru nebo dolů

- Knee - nastavuje strmost kompresní křivky

- Mix Knob - nastavuje mix čistého a efektového signálu, což je velmi užitečná funkce, která například umožňuje realizovat klasický trik s paralelní kompresí v rámci jedno pluginu místo složitého odbočování signálu a následného míchání ze dvou stop

Metry jsou přepínatelné pro zobrazení vstupní nebo výstupní úrovně, či redukce signálu při kompresi (gain reduction).

Na "zadním panelu" pluginu (lze ho virtuálně otočit) nalezneme další doplňující ovládací prvky:

- Low, Mid, High Saturation a Low, Mid, High Release - pro nastavení multi-band kompresoru

- kalibrace VU metru

To vše doplňují presety - často opomíjená věc, která je ale zejména u pluginů se spoustou ovládacích prvků velmi důležitá. A tak není divu, že rozšiřující presety do špičkových hardwarových procesorů (jako je např. TC System 6000) se prodávají za poměrně vysoké částky.

Presety pro Vintage Warmer pokrývají široké spektrum aplikací od úprav jednotlivých nástrojů až po úpravy mixů, submixů, masteringové aplikace či pouhé obecné simulace komprese analogového pásu.

Demo je ke stažení www.pspaudioware.com, cena je 149 $, podporované formáty jsou VST, RTAS, AU a DirectX.

Zajímavou utilitkou firmy PSP, která je navíc zcela zdarma, je PSP Vintage Meter - plně kalibrovatelný ručičkový VU metr přepínatelný i do režimu peak metru. Nepochybně najde své využití ve spoustě aplikací. Rovněž ke stažení na adrese www.pspaudioware.com.

Softwarové simulace analogového magnetického záznamu
Softwarové simulace analogového magnetického záznamu

Simulace elektronkového zvuku

Chování elektronek (nebo-li lamp, či angl. tubes, valves) a různých zapojení, jejíž součástí elektronky jsou (zejména elektronkových předzesilovačů), je v principu v mnohém podobné analogovému magnetickému záznamu. Je především jedna základní vlastnost, kterou mají společnou:

i zde při překročení jisté úrovně signálu nastává pozvolná saturace, která se projevuje opět specifickou jemnou kompresí a zkreslením signálu.

Pokud se nacházíme v lineární oblasti lampového předzesilovače, nedochází ke zkreslení a výsledek je v podstatě stejný jako u polovodičových systémů - čili věrný zesílený obraz vstupního signálu.

U transientů (krátkých přechodových jevů - signálových špiček spojených s nasazením tónu) se ale často stává, že překročí danou oblast, a tak dochází ke zkreslení. Zatímco polovodičové obvody generují při zkreslení spíše složky neharmonické, elektronkové zkreslení generuje složky, které jsou v harmonickém vztahu k původnímu signálu - podobně jako u analogového magnetického záznamu.

Protože elektronky mají tendenci k asymetrické limitaci, vznikají při zkreslení signálu kromě lichých harmonických ve velké míře i harmonické sudé, a to zejména druhá harmonická, což je zcela zásadní rozdíl v porovnání s analogovým magnetickým záznamem. Zatímco liché harmonické frekvence vnímáme spíše jako určité projasnění signálu, sudé zase způsobují jeho určité zakulacení, dělají ho plnějším. Vyšší harmonické zde vznikají jistým specifickým nelineárním způsobem, kdy se jejich vzájemné poměry při změně úrovně signálu mění. Komprese signálu vzniká samozřejmě obdobným způsobem - pozvolným nástupem saturace. Každý typ elektronky se navíc v těchto svých charakteristikách liší, a proto odlišné typy elektronek mají zároveň odlišný zvuk. Jak tedy vidíme, i tento celý proces je poměrně komplexní záležitostí.

V našem případě budeme sledovat zejména simulaci asymetrického clippingu, vzniku vyšších harmonických a kompresi signálu u triod používaných v obvodech elektronkových předzesilovačů.

Existuje spousta pluginů, které o sobě tvrdí, že jsou simulací elektronek, či jejich různých zapojení, nicméně pouze málo z nich jimi ve skutečnosti je.

 

Obvyklé nedostatky většiny simulací:

1. generují pouze liché harmonické frekvence

2. nejsou schopny věrné dynamické změny parametrů v závislosti na dynamice vstupního signálu

Pro simulaci elektronek, či spíše elektronkového obvodu, je ale podstatná právě schopnost generovat i sudé harmonické, a to zejména zcela typickou druhou harmonickou, protože právě ty jsou příčinou kulatého teplého zvuku. Liché harmonické signál naopak spíše zaostřují a dělají ho tak průraznějším, fungují jako přirozený enhancer.

Příkladem povedeného simulátoru lamp je určitě plug-in Antares Tube.

 

Antares Tube - firmu Antares asi není nutné zvlášť představovat, jejich pluginy patří k tomu nejlepšímu, v čele s legendárním dolaďovačem Autotune, bez kterého by si někteří dnešní "zpěváci" neuměli svou práci ve studiu vůbec představit. Překvapení se ani v tomto případě nekoná, jejich virtuální elektronka (Tube) je zřejmě jednou z nejlepších simulací daného typu na trhu. Pěkný design (typický pro všechny pluginy firmy Antares), jednoduché ovládání, velká flexibilita a hlavně zvuková kvalita staví tento plugin do pozice správné volby.

Nabízí dvě základní varianty simulace:

1. Blue Tube (Little Angel) - simulace klasického high-end lampového předzesilovače

2. Orange Tube (Little Devil) - simulace přebuzeného lampového zesilovače s velmi příjemnou charakteristikou zkreslení signálu, používanou hlavně u elektrických kytar, hammondek i v dalších aplikacích

První z nich (Blue Tube) umožňuje dosáhnout oteplení zpracovávaného zvukového signálu při současném maximálním zachování jeho přirozenosti. Pro radikálnější úpravy je zde druhý mód (Orange Tube), který začíná někde tam, kde první končí. Pokračuje v ještě větším vybuzení lampy, přičemž změna původního signálu je naopak již zcela zřejmá. Výborně se hodí pro experimentování a vytváření zajímavých efektů, zejména typických industriálních vokálů a dalších zvuků Ä la The Prodigy apod.

Ovládání je zcela jednoduché:

Je potřeba zvolit požadovaný typ simulace, nastavit input level na rozumnou úroveň a poté, pomocí parametru drive, který ovládá zesílení lampového obvodu, nastavit optimální míru efektu. Output level pak nastavuje celkovou výstupní úroveň.

Navíc je zde ještě speciální funkce Omnitube, která se aktivuje přepínačem. Aplikuje výsledný efekt na celý dynamický rozsah vstupního signálu (ne tedy pouze na transientní jevy), a to pomocí speciálního algoritmu virtuální komprese a expanze, přičemž původní dynamický rozsah signálu je zachován. Dobrou vlastností určitě je i fakt, že kód programu je navržen takovým způsobem, aby co nejméně zatěžoval procesor. Tak je možné provozovat spoustu instancí najednou, bez nebezpečí přetížení procesoru.

Antares Tube existuje ve verzích VST, RTAS, MAS i DirectX, testovací verzi je možné stáhnout ze stránek www.antarestech.com, cena je 129 $.

 

McDSP Analog Channel - o tomto pluginu již byla řeč při simulaci analogového magnetického záznamu. Nyní se podíváme na jeho druhou část, zvanou AC1. Ta nabízí neméně výbornou simulaci elektronkového předzesilovače v zapojení Class A. Pomocí parametrů Drive, Comp, Attack a Release je možné snadno dosáhnout požadovaného výsledku. Ty jsou standardně doplněny ovladači vstupní a výstupní úrovně, klasickým VU metrem a grafem, zobrazujícím kompresní křivku. Navíc je zde několik továrních presetů, představujících dobrý startovní bod, ze kterého ke konečné podobě vedou obvykle jen drobné úpravy.

Dvojice pluginů Analog Channel je rozhodně výbornou volbou pro všechny uživatele Pro Tools, kteří hledají možnost dosáhnout analogového zvuku v digitálním prostředí. Za pouhého použití těchto dvou komponentů je totiž možné dosáhnout opravdu pozoruhodných výsledků. Škoda, že firma McDSP zatím nepodporuje populární formát VST, protože kvalita jejích produktů je opravdu na velmi vysoké úrovni.

Jak již bylo uvedeno výše, testovací verzi dvojice pluginů Analog Channel lze stáhnou ze stránek www.mcdsp.com. Cena je 495 $.

 

Závěr

Tolik prozatím k tomuto relativně novému tématu. Je zřejmé, že ať už se to někomu líbí, nebo ne, simulace čehokoliv jsou už prostě jednou tady. Budou se neustále vyvíjet a zdokonalovat ve snaze stát se levnější či praktičtější náhradou za technologie, které jsou buďto finančně nákladné, nebo z hlediska současných pracovních metod ne úplně praktické. Zda jsou simulace analogu (či jakékoliv simulace obecně) cestou budoucnosti, to ukáže teprve jejich kvalita a čas. Chtěl bych opět jenom zdůraznit, že celá záležitost je do značné míry věcí subjektivního názoru a v mnoha případech se jedná pouze o nuance. Není proto možné zaujmout nějaké jednoznačné stanovisko, či názor. Faktem zůstává, že simulace analogu pro někoho rozhodně nabízejí zajímavé možnosti. Zdali jsou zajímavé i pro vás, to už musíte vyzkoušet sami a vytvořit si svůj vlastní názor.

Softwarové simulace analogového magnetického záznamu¨
Softwarové simulace analogového magnetického záznamu¨

PRŮBĚH MAGNETIZACE A DYNAMICKÁ ODEZVA MAGNETICKÉHO ZÁZNAMU

Proces magnetizace feromagnetických materiálů (železo, kobalt, nikl a jejích sloučeniny) probíhá podle tzv. hysterezní křivky, kterou vidíme na grafu 1. Horizontální osa představuje intenzitu externího magnetického pole (H), vertikální osa míru magnetizace daného materiálu (M).

Bod a představuje počáteční stav materiálu, který je nezmagnetizovaný. Pokud zvyšujeme intenzitu magnetického pole kladným směrem, míra magnetizace roste, až dosáhneme stavu, kdy už další zvyšování intenzity nezpůsobí větší magnetizaci. Tento bod nazýváme bodem saturace (nasycení) materiálu (bod b). Pokud intenzitu pole zpátky zmenšujeme, míra magnetizace mírně klesá, ale už po zcela jiné křivce. Při zmenšení na nulu se dostáváme k bodu c a míru magnetizace v tomto bodě nazýváme remanentní magnetizace (Mr). Pokud nyní pokračujeme v magnetizaci záporným směrem, remanentní magnetizaci odstraníme (bod d). Intenzitu externího magnetického pole, při které k tomu dochází, nazýváme koercivita (Hc) a hodnoty Mr, Hc pak určují sílu magnetu. Při další magnetizaci materiálu záporným směrem získáváme obdobnou křivku jako v prvním případě s bodem saturace (bod e) a při opětovném zvyšování intenzity kladným směrem další obdobnou křivku s body pro remanentní magnetizaci (bod f) a koercivitu (bod g), až se znovu dostáváme k bodu b.

Remanentní magnetizace je permanentní magnetizace, která přetrvává i po úplném odstranění magnetického pole. V praxi se tak stává samotným nositelem zaznamenané informace - v našem případě zvukového signálu. Její hodnota reprezentuje okamžitou výchylku zvukové vlny v daném čase.

V praxi je obvykle intenzita externího magnetického pole udržována v oblasti, kde nedochází k úplné saturaci materiálu. Remanentní magnetizace je tak vždy menší než její maximální možná hodnota.

Graf 2 nám ukazuje velikost remanentní magnetizace v závislosti na intenzitě externího magnetického pole. Protože změna intenzity externího magnetického pole v čase reprezentuje vlnový průběh nahrávaného signálu, je tento graf současně křivkou dynamické odezvy záznamu.

Zde přicházíme k typické vlastnosti magnetického záznamu, kterým je jeho nelinearita při nízké hlasitosti signálu, nebo-li nízkých hodnotách H. Řešením tohoto problému je použití tzv. předpětí (bias), sinusového signálu na frekvenci značně vyšší, než je rozsah slyšitelného spektra (typicky se používá 100 kHz). Ten se přimíchává k zaznamenávanému signálu a při reprodukci je odfiltrován.

Použití předpětí umožňuje dosáhnout téměř lineární dynamickou odezvu v celém dynamickém rozsahu od minimální úrovně signálu až k úrovni, kde začíná saturace. Na grafu 3 vidíme změnu dynamické křivky při použití předmagnetizace - - její průběh je nyní mnohem více lineární. Na grafu 4 pak zase vidíme průběh změny tvaru dynamické křivky v závislosti na velikosti předmagnetizace (vyšší hodnoty znamenají strmější křivku, a tím menší dynamický rozsah záznamu, nebo-li menší rozsah použitelných hodnot H mezi nulou a bodem, kdy se začíná projevovat nastupující saturace). Úroveň předpětí tedy ovlivňuje dynamický rozsah a též frekvenční odezvu záznamu. Nižší předpětí zvyšuje dynamický rozsah, zesiluje vyšší frekvence a naopak.

 

PLUGINY

Další pluginy, které by při hledání analogového zvuku neměly ujít vaši pozornosti, jsou určitě Cranesong Phoenix, Sony Oxford Inflator, PSP MixPack, IK Multimedia T-RackS, Steinberg Magneto, DUY Analog Bundle, Nomad Factory Tube/Tape Warmer, Silverspike Ruby Tube, Voxengo Tube Amp, Voxengo Warmifier atd.

 

LINKY

http://www.mcdsp.com/products/analogchannel

http://www.cranesong.com/PHOENIX.html

http://www.antarestech.com/products/tube.shtml

http://www.pspaudioware.com/
http://www.voxengo.com/product/analogflux/

http://www.voxengo.com/product/tubeamp/

http://www.voxengo.com/product/warmifier/

http://www.sonyplugins.com/

http://www.nomadfactory.com/products/studio_suite/ tube_tape_warmer.html

http://www.du ystore.com/com/products.html

http://www.t-racks.com/Main.html?prod_TR_24

http://home.earthlink.net/~rocksonics/FreePlugs.htm

http://www.silverspike.com/?Products:RubyTube

 

TADEÁŠ VĚRČÁK

hudebník

Preferujete analog, nebo digitál?

Myslím, že ideální je kombinace obojího.

 

Jaký je podle vás význam analogu v dnešní době?

Analogový zvuk měl v každém případě k dispozici delší dobu vývoje oproti digitálnímu, který určitě čeká ještě spousta vylepšení. Z tohoto pohledu je analogový systém podstatně kvalitativně ukončenější. Digitální zpracování signálu se bude ještě nějakou dobu vyvíjet. Máme jak velmi levná zařízení, tak i taková, která cenu analogových zásadně převyšují. V této rovině se to bude dozajista posouvat, až nastane doba, kdy bude analog buď takřka nedostupný, či v podstatě nebude, jako záznamové médium, existovat vůbec.

 

Jaká jsou specifika zvuku analogového magnetického záznamu?

Bezesporu je to lepší dynamika i frekvenční pásmo. U pluginů jsem se upřímně nesetkal s ekvalizérem, který by měl pro moje ucho tak příjemné frekvence jako například preampy Neve či Avalon. Lepší dynamika a záznam frekvenčního pásma má podle mě velký podíl na ambientu místnosti například u bicích. Konečně, analogový magnetický záznam má lepší kompresi než digitál. Ale znovu je potřeba zdůraznit, že záleží na tom, jaká dvě zařízení budeme porovnávat. Není M-Audio jako Apogee.

 

Ve které fázi je podle vás vhodné použít analog nebo digitál (nahrávání, editace, mix, mastering apod.) a proč?

U masteringu je použití digitálu v podstatě podmínkou. Pokud bych točil desku s kapelou a měl na ni odpovídající rozpočet, budu se snažit točit přes pult typu Neve. Co bude potřeba editovat, bych skrze Apogee převodníky přetáhnul do Pro Tools a následně míchal opět na analogovém pultu. Myslím, že těžko někde najdu příjemnější korekce pro moje ucho.

 

Jaké jsou vaše zkušenosti se softwarovými simulacemi analogového magnetického záznamu, respektive elektronkových procesorů?

Z určitého hlediska není můj pohled na simulace pohledem na něco, co simuluje něco jiného. Používám při práci to, co se mi zrovna líbí, co mám po ruce, co je mi dostupné. Ale například impulsní odezvy (IR) do tohoto prostoru mnoho přinesly, i když se nedomnívám, že IR je schopné přesně přenést charakteristiku nějakého preampu. Zvuk se dotváří v analogových zařízení díky mnoha faktorům. Jeden soubor s jednou charakteristikou preampu Gold Mike tento problém podle mě neřeší, i když může mít pozitivní vliv na zvuk. Kromě již uvedených IR používám také Line 6, Vintage Warmer a Waves Renaissance. Opravdu na ně nepohlížím jako na "simulace". Líbí se mi, co se zvukem někdy udělají.

 

Jaké jsou výhody používání simulací oproti skutečnému analogu?

Dozajista cena.

 

Myslíte si, že digitální simulace vlastností analogu jsou cestou budoucnosti?

Myslím si, že simulace ničeho není cestou budoucnosti. Cesta budoucnosti je kombinace a vytváření tvůrčího prostředí.

 

Co mohou simulace přinést?

Mohou rozšířit možnosti. To jako přínos samo o sobě stačí.

 

Chápete simulace jako pokus spojit to lepší z obou světů?

I to je určitě možné. Ale spíše je chápu jako smysluplný komerční počin, postavený na tom, že část zařízení už máte doma v podobě počítače, tudíž ten zbytek může být finančně přijatelnější než celá krabice.

 

Co na to muzikanti a producenti? Preferují nějaké konkrétní postupy, nebo jim to je jedno?

Myslím, že každý má svůj určitý systém, svůj rukopis, a ten je postaven mimo mnoho jiného i na používání digitálu a analogu. Všechny varianty, které vás dovedou ke spokojenosti, jsou dobré. Nemyslím si, že je dobré se usazovat v nějakém táboru analog či digitál. Prostě si vyberte, co je pro vás příjemné, dostupné, inspirující, a to používejte.

 

PETR ACKERMANN

producent a zvukař

Jaké jsou podle vás přednosti a nevýhody analogu a digitálu?

Co se týče záznamu, tak editační možnosti i těch nejprimitivnějších záznamových programů jsou nesrovnatelně jednodušší a kvalitnější než triky, které byly v analogové době považovány za mistrovství střihače. Na druhé straně digitální záznam svádí ke scestným názorům typu "nějak to pak opravíme, zkopírujeme...", které mohou vést až k hudebnímu diletantizmu a ve finále k "dokonalé" nahrávce bez emocí. Pokud čas strávený s myší v ruce překročí dobu samotného nahrávání, něco není v pořádku. Spodní proudy, které spontánně vznikají během klasického analogového nahrávání, se pomalu začnou vytrácet a umělá hmota se chystá vypadnout z výrobní linky. Pro další zpracování signálu, především mix, je ideální zkombinovat obě technologie dohromady. Využít snadnou ovladatelnost a zvuková specifika analogového mixpultu a efektů spolu se softwarovými možnostmi digitálu.

 

Závisí použití analogu a digitálu na hudebním materiálu se kterým právě pracujete?

Pokud máte k dispozici obě technologie, zjistíte, že některé žánry si přímo říkají o jednu z nich, eventuálně o kombinaci obou. Také to záleží na nárocích hudebníku a na stylu práce ve studiu.

 

Co si představíte, když se řekne "analogový zvuk", respektive "digitální zvuk"?

Zvukové rozdíly jsou dnes takřka nerozeznatelné. Pro mne jako pro zvukaře a producenta je to především rozdílný způsob práce. Analogií může být mnohokrát diskutovaný přístup filmařů ke klasickému filmovému materiálu nebo videozáznamu.

 

Jaký je podle vás význam a využití analogového magnetického záznamu zvuku v dnešní době?

Analogový záznam se pomalu stává drahým koníčkem, nebo archaismem chcete-li... Digitální dobu nikdo nezastaví, ale doufejme, že se z analogu nestane pouhá starožitnost.

 

Jaká jsou specifika zvuku analogového magnetického záznamu?

Těžko se to dá specifikovat jednou větou, technických procesů, které při nahrávání probíhají, je mnoho a každý z nich částečně ovlivňuje zvuk. Za základní specifikum považuji to, že u analogu nepracuji s čísly, ale s hotovým zvukem. Možná to zní konzervativně, ale analog mě nutí uvažovat víc muzikálně.

 

PAVEL KARLÍK A MILAN CIMFE

hudebníci a zvukaři

 

Preferujete analog, nebo digitál?

Jelikož máme možnost používat špičkový analog i digitál (magnetofon Otari, dobré preampy a v digitálu Pro Tools HD 3 na G5 s převodníky Digidesign 192 kHz), můžeme říci, že z hlediska zvuku jednoznačně vede analog. V Sonu máme neustále k dispozici oboje. Je možno se rozhodovat, nebo kombinovat. Analog má lepší zvuk, digitál nekonečnou editaci.

 

Závisí to na hudebním materiálu se kterým právě pracujete?

Přesně tak. Pokud točíme dobré hudebníky, nepotřebujeme nadměrně editovat a točíme do analogu. Pokud ne, volíme digitál.

 

Co si představíte, když se řekne "analogový zvuk", respektive "digitální zvuk"?

Přirovnal bych to k pocitu pohledu do krajiny z okna, kdy vnímáte prostor (analog) versus témuž namalovanému - byť vyváženě - na dvojrozměrném papíře (digitál). Analog má široký, plastický, teplý zvuk. Digitál je placka, která řve vepředu, nemluvě o často zkreslených a rozsypaných výškách.

 

Jaké jsou podle vás přednosti a nevýhody analogu a digitálu?

Analog hraje zatím nesrovnatelně lépe, ale digitál je fenomén doby. Horšímu muzikantovi digitál může dost pomoci. Digitál je velmi výhodný i tam, kde je nadprůměrné množství verzí ("tejků") - například při natáčení symfonické filmové hudby, v reklamě... Je v něm ideální organizace.

 

V případe, že používáte digitál, má pro vás smysl snažit se o "analogový zvuk"?

I v případě, že musíme točit digitálně, mícháme analogově. Proto nás také navštěvuje spousta kapel z oblasti původně čistě digitální...

 

Jaký je podle vás význam a využití analogového magnetického záznamu zvuku v dnešní době?

Analogový záznam je i přes závratný vývoj počítačů stále zvukově nepřekonán.

 

Jaká jsou specifika zvuku analogového magnetického záznamu?

Analogový záznam je skutečným otiskem reálné situace. Funguje s malým zkreslením až do cca 35 kHz. Digitál pouze vzorkuje vstupní materiál a na základě těchto přibližných vzorků generuje něco podobného originálu. V digitálu se tedy nikdy nejedná o záznam zvuku! Jedná se pouze o napodobeninu.

 

Jaký je význam elektronkových procesorů, tedy používání elektronek v dnešní době?

Stejně jako kdykoliv dříve. Špičkové předzesilovače s obrovskou dynamikou a nízkým šumem, nebo předzesilovače a koncové stupně instrumentálních aparátů s vyšším harmonickým zkreslením...

 

Když chcete analogový zvuk, jste ochotni používat simulace, anebo vyžadujete skutečný analog?

Vyžaduji skutečný analog - nabízím analogii - když chcete milovat ženu, jste ochoten používat simulace, anebo vyžadujete skutečnou ženu? (ovšem, co na to řeknou fanoušci Matrixu - pozn. redakce.)

 

Jaké jsou vaše zkušenosti se softwarovými simulacemi analogového magnetického záznamu?

Programátoři, kteří vytvářejí analogové simulace, si myslí, že když do stopy přidají šum, je to ten analog. Je to k pousmání.

 

Jaké jsou výhody používání simulací oproti skutečnému analogu?

Žádné.

 

Myslíte si, že digitální simulace vlastností analogu jsou cestou budoucnosti?

Proč simulovat vlastnosti analogu, když ho máme?! Simulovat přece musíme něco, když jsme o to přišli, nebo to prostě není místně dostupné... Simulace patrně uspokojí jistou populaci lidí, kteří se spokojí s průměrem.

 

Co mohou simulace přinést?

Zkázu, průměrnost, globalizaci... (zatím hovno - pardon).

 

Chápete simulace jako pokus spojit to lepší z obou světů analogu a digitálu?

Ne. Chápu to jako snahu výrobců digitálních nahrávacích zařízení o ovládnutí trhu. Tato zařízení používají loga, či výtvarná zpracování předních panelů původních výrobců, avšak zvukově nemají absolutně nic společného s hardwarovými originály!

 

Co na to muzikanti a producenti? Preferují nějaké konkrétní postupy, nebo jim to je jedno?

Jak kdo. Každý dělá muziku z jiných důvodů. Někdo pro slávu, někdo pro peníze a někdo prostě proto, že ji má rád. Nejlepší je vhodná kombinace všeho.

 

Jaké vlastnosti navíc by musel mít digitál, aby zcela vytlačil analog?

Ptáte se mě jaké vlastnosti by měla mít harmonika, aby vytlačila trumpetu?

 

PETR KALÁB

hudebník a zvukař

 

Preferuješ analog, nebo digitál?

Jednoznačně preferuji digitál, protože umožňuje mnohem rychlejší a příjemnější práci než používaní velkých analogových přístrojů. A zvukově jsem s ním naprosto spokojen.

 

Závisí to na hudebním materiálu, se kterým právě pracuješ?

Záleží to určitě na tom, jak chceš, aby vypadal výsledek, ale na prvotní záznam bych už asi nikdy analog nepoužil.

 

Co si představíš, když se řekne "analogový zvuk", respektive "digitální zvuk"?

Jako "analogový zvuk" si vybavím zaoblený, měkký a teplý zvuk... a že to šumí (smích). "Digitální zvuk" bych charakterizoval jako křišťálově čistý a průzračný.

 

Jaké jsou podle tebe přednosti a nevýhody analogu a digitálu?

Když se řekne digitál, tak si člověk vybaví především software. A v tom je největší výhoda, že je všechno vlastně levnější, všechno je hezky pohromadě dejme tomu v jednom, nebo ve dvou počítačích. Nezabírá to místo, nic to neváží a ovládání je víceméně unifikované. Když si přineseš novou věc, v podstatě ji hned dokážeš ovládat. Velkou výhodou je také možnost používání presetů, zejména u softwarových synťáků je projíždím hned jako první.

 

Když používáš digitál, má pro tebe smysl snažit se o "analogový zvuk"?

Takové situace jsou, ale je jich strašně málo. Při tom co dělám (elektronickou muziku a elektronický zvuk), jsem se moc nesetkal s tím, že bych potřeboval dosáhnout nějakého zvuku, který je "analogový".

 

Jaký je podle tebe význam a využití analogového magnetického záznamu zvuku v dnešní době?

Pro mě má využití jednoznačné - dodělám nějakou nahrávku, nebo mix hudby v digitálu, celé to uzavřu, pak vezmu starý kotoučák - čtvrtpalec, nahraji to do něho, poslechnu si a když to zní lépe, tak to použiji. Analog se na určitý typ muziky hodí a někomu prostě práce s analogem vyhovuje.

 

Jaká jsou specifika zvuku analogového magnetického záznamu?

Myslím, že největší devizou je využití zkreslení analogu, což se může hodit zejména na perkusní a hlasité nástroje. To je podle mě hlavní důvod, proč se dnes ještě nahrává na analog. Je spíše používán jako zvukový procesor, nežli pro samotnou technickou kvalitu záznamu.

 

Jaká jsou specifika elektronkového zvuku?

Jsou podobná, i když ne zcela stejná. Elektronkový zvuk je pro mě ostřejší než zvuk magnetického pásu. Používám elektronkový kompresor Summit Audio - obvykle jen kvůli nějaké lehké kompresi. Zkusím, jestli to zní lépe, nebo ne a je to tak padesát na padesát. Při záznamu ho nepoužívám, používám ho při míchání, nebo při koncertě na kompresi živých nástrojů, vokálů anebo celého mixu koncertu.

 

Ve které fázi je podle tebe vhodné použít analog, ve které digitál (nahrávání, editace, mix mastering apod.) a proč?

Pro mě je obvykle nejvhodnější použití na konci, ale záleží na konkrétním mixu - někdy to například nefunguje vcelku, ale třeba jenom na některý nástroj, nebo hlas.

 

Když chceš "analogový zvuk", jsi ochoten používat simulace, nebo vyžaduješ skutečný analog?

Určitě bych klidně použil nějakou simulaci. Konkrétně používám například T-RackS - kompresor, limiter a někdy i ekvalizér - záleží to zase na typu zvuku, který zpracovávám - někdy se mi to líbí, někdy zase ne, je to subjektivní.

 

Jaké jsou výhody používání simulací oproti skutečnému analogu?

Prostorová, časová, finanční a samozřejmě možnost použít více instancí jednoho pluginu současně.

 

Myslíš si, že digitální simulace vlastností analogu jsou cestou budoucnosti?

Ty nejlepší určitě, protože všechny jejich výhody dokážou úplně převálcovat tu jedinou nevýhodu - že to hraje trošku hůř než opravdový analog.

 

Jaké vlastnosti je podle tebe potřebné simulovat při analogovém záznamu?

Kompresi, respektive dynamický průběh signálu a zkreslení. Tato komprese je trošku jiná než v digitálních procesorech.

 

Jaké vlastnosti by jsi naopak simulovat nechtěl?

Zřejmě bych se obešel bez šumu, ale musím říct, že párkrát se mi stalo, že jsem do nahrávky šum naopak přidal a poté se mi celý mix líbil víc.

 

Chápeš simulace jako pokus spojit to lepší z obou světů analogu a digitálu?

Je to zřejmě správná cesta - vybrat dobré vlastnosti a zkombinovat je dohromady.

 

Jaké vlastnosti by musel mít digitál, aby zcela vytlačil analog?

Podle mě už všechny tyhle vlastnosti má. Analog je tady už jenom kvůli lidem, kteří ho vyžadují a já proti tomu nic nemám, někdo je na něj prostě zvyklý. Určitě má i vlastnosti, které digitál nemá, ale pro mě osobně nejsou až tak podstatné, abych na nich trval. Myslím si, že kdo se nechce oprostit od analogu, ten se od něj nikdy neoprostí. Je to vše spíše o nějakém novém přístupu, o tom zvyknout si na nový zvuk a neřešit starý, protože ten je už pryč a čas jde dál. Proč se vracet k nějakému starému analogovému zvuku? Dělá se nová muzika, jsou nové styly a nový zvuk.

 

MICHAL PEKÁREK

zvukař

 

Preferujete analog, nebo digitál? Je to pro vás důležité, nebo je vám to jedno, prostě pracujete s tím, co je právě k dispozici? Závisí to na hudebním materiálu, se kterým právě pracujete?

Celá tato debata se rozpoutala s příchodem digitálu v jeho začátcích a je dnes, podle mého názoru, poněkud překonaná. Použití té či oné technologie je většinou definováno rozpočtem - tedy vybavením studia, které je možné si za dané peníze na danou dobu dovolit. Pravdou je, že ta či ona technologie má svá specifika a může více či méně konvenovat s obsahem nahrávky. Asi se shodneme na tom, že tzv. vážná hudba nemá dnes s analogem mnoho společného.

 

Co si představíte, když se řekne "analogový zvuk", resp. "digitální zvuk"? Jaké jsou podle vás přednosti a nevýhody analogu a digitálu?

Odpovím několika otázkami do pléna: Kdo je dnes z výsledné nahrávky schopen bezpečně poznat, jak byla natočená? Kdo dnes ještě má "v uchu" zvuk prvotřídního nového analogového zařízení, aby ho mohl porovnat s digitálem? Kolik je v této zemi dvoupalcových měřících pásů na nastavení reprodukčních cest analogových magnetofonů a jaký je technický stav magnetofonů? Kdy jste naposledy ve studiu dostali na realizaci svého projektu nový dvoupalcový pás? Jak často naše nejvyhlášenější studia, která se analogem ohánějí, obnovují a servisují své chlouby - analogové mixážní stoly s povětšinou legendární historií (často již koupené z druhé ruky), aby byl jejich stav stoprocentní? Práce s analogem je živější, živočišnější a mnohem rychlejší - ovšem s jednou podmínkou - umělec musí vědět co chce, musí to umět zahrát a zazpívat - kdy jste se s tím naposledy setkali? Digitál umožňuje nekonečné množství variant, oprav a cizelování, všechno trvá paradoxně déle, ale kolik písniček a hudby vůbec je díky tomu lepších?

 

Ve které fázi postupu výroby nahrávky je podle vás vhodné použít analog nebo digitál?

Kombinace obou technologií (záznam do analogu a následný přepis do digitálu) je poměrně častá a docela zajímavá. Ovšem za předpokladu, že je analogová cesta v prvotřídní kondici. Osobně preferuji analog či elektronky před AD převodem než se pak pokoušet nahrávku "zahřívat" analogem při masteringu.

 

Když požadujete analogový zvuk, jste ochotni používat simulace, nebo vyžadujete skutečný analog? Myslíte si, že digitální simulace vlastností analogu jsou cestou budoucnosti? Co na to muzikanti a producenti? Preferují nějaké konkrétní postupy, nebo je jim to jedno?

Jsem ochoten použít cokoli, co nahrávce prospívá. Předsudky jestli je to analog, digitál, železo, nebo simulace, jsou mi cizí. Nakolik jsou simulace podobné originálům neřeším, je to "líbí-nelíbí". Většinou pracuji s tím, co je k dispozici (pokud to splňuje alespoň určitý standard) a pracuji pro klienty, kteří tuto stránku věci nechávají v mé kompetenci a zajímá je pouze výsledek. Budoucnost patří aluminiu a digitálu.

Zakončím otázkou, navazující na nové dvoupalcové pásy: Kolik softwarových simulátorů analogových procesů je v této zemi autorizovaných?

 

PETR VAVŘÍK

hudebník a zvukař

 

Preferujete analog, nebo digitál?

Preferuji analog a jednoznačně chci používat analog, protože přenáší hudbu a její energii s větší intenzitou a působivěji než digitál. Na hudebním žánru nezáleží.

 

Co si představíte, když se řekne "analogový zvuk", respektive "digitální zvuk"?

Analogový zvuk je měkký, "tlustý" zvuk plný dynamiky a energie, digitální je jakoby prázdný, s nepřirozenými výškami a nekonkrétními basy.

 

Jaké jsou podle vás přednosti a nevýhody analogu a digitálu?

Výhody analogu jsou přirozenější zvuk, lepší přenos energie hudby, nevýhodou je dražší provoz. Výhodou digitálu se může zdát jednoduchá editace. Vzhledem k tomu, že jsem muzikant, doporučil bych hudebníkům více cvičení na nástroj než využívání editací v compu. Časově je to téměř shodné.

 

Jak vnímáte rozdíl v pohodlí a možnostech práce mezi analogem a digitálem?

Analogové mixpulty jsou daleko přístupnější a rychlejší v obsluze než neustálé listování v počítači. Je pravda, že k minulé práci na míchačce se v analogu těžko dostanete, ale to patří ke zvukařské latině mnoho let a zkušený zvukař si s tím poradí.

 

V případe, že používáte digitál, má pro vás smysl snažit se o "analogový zvuk"?

Když používám digitál, snažím se o analogový zvuk používáním přepisu stop do pásku, lampových přístrojů a mixu do pásku. Každý bigbítový muzikant asi cítí rozdíl energie hudby z pásu a z počítače. Pro muzikanty je toto dost důležité. Laik, používající mp3, asi nic netuší. Kde není srovnání, není ani námitka.

 

Jaký je podle vás smysl postupu nahrávat nejprve do analogu a potom nahraný zvukový materiál přepsat do digitálu?

Zvuk jednotlivých nástrojů a zpěvu se zabarví, mírně zkomprimuje a lépe se pak chová při míchání. Při míchání více stop v analogu se energie stop jakoby sčítá a zvuk je pevnější. Při míchání digitálem se stopy navzájem ochuzují, poněvadž ve výsledku není možno překročit digitální nulu. Při mixu více než dvaceti stop je tento rozdíl už velmi markantní.

 

Ve které fázi je podle vás vhodné použít analog nebo digitál (nahrávání, editace, mix, mastering apod.)?

V každé fázi včetně masteringu (kromě složité editace) může pomoci zvuku.

 

Když chcete analogový zvuk, jste ochotni používat simulace, anebo vyžadujete skutečný analog?

Když z časových, nebo finančních důvodů nemohu použít analog, jen velmi nerad se "uchýlím"

k simulacím. Ale každé zlepšení zvuku a přiblížení se k lidskému uchu má smysl, byť je jen simulované. Ze své zkušenosti však prosazuji hlavně opravdový analog.

 

Jaké jsou výhody používání simulací oproti skutečnému analogu?

Jednou výhodou je možnost návratu ke stejnému nastavení, kdykoliv je později třeba. Druhou výhodou je cena.

 

Myslíte si, že digitální simulace vlastností analogu jsou cestou budoucnosti?

Myslím si, že ano, ale doufám, že ne.

 

Chápete simulace jako pokus spojit to lepší z obou světů?

V podstatě ano, všichni si nemohou dovolit buď z finančních, nebo časových důvodů velké analogové studio. Mají tedy možnost "simulovat".

 

Co na to muzikanti a producenti? Preferují nějaké konkrétní postupy, nebo jim to je jedno?

Muzikantům to z velké části jedno není. Většina z nich ten rozdíl vnímá. Producenti se jim to snaží vymluvit. Potřebují ušetřit peníze na rauty a kolotoč kolem kapely.

Psáno pro časopis Muzikus