Jethro Tull: Aqualung (6:35)
(Anderson) LP Aqualung -1971; bicí: Clive Bunker
Když Jethro Tull, tak Aqualung, a když Aqualung, tak Aqualung. Ne, nebojte se - předchozí věta není projevem nějaké pomatenosti v důsledku působení absintu či počínajícího vlivu sklerózy, nýbrž exaktním vyjádřením posloupnosti úvah, které album od skupiny Jethro Tull vybrat, a následně, kterou z tohoto alba zvolit skladbu.
Tak tedy Aqualung. Volba to byla celkem jasná, protože jednak jde o skladbu extrémně až téměř notoricky (ne, jak už jsem řekl - absint v tom žádnou roli nehraje) známou a navíc i značně zajímavou z hudebního hlediska. Tato zajímavost spočívá zejména v rozčlenění do několika navzájem kontrastních částí, kombinujících syrové rockové postupy s tichými akustickými pasážemi, to vše navíc v různých rytmech i tempech. Prostě ukázka skutečné kompozice - žádná prefabrikovaná modulární skládačka.
Začátek skladby je v hardrockovém duchu s typickým výrazným ostinátem, ale pozor: opakované čtyřtaktí sloky (A) je složeno z jednoho 2/4 a tří 4/4 taktů. Doprovod bicích je zde bez použítí HH i činelů, s výrazným VB v 1/16, přičemž kotle akcentují liché, crash činel a MB sudé. V navazující akustické části nehrají bicí zprvu vůbec (a pak že to nejde...), poté se přidají v dynamicky umírněném doprovodu na činel (B). Následuje verze se zpěvem ve zrychleném tempu (C, D), poté ztišená část úvodu sóla s HH šlapanou v osminách (v half timu) a podkreslováním na činely (E). Vlastní kytarové sólo je opět v double timu, se standardním osminovým doprovodem na činel (D). Poté přichází znovu akustická pasáž zpěvu s kytarou a konečně návrat k ústřednímu hardrockovému motivu (A). V závěru je pak motiv proložen bicími breaky. Co byste chtěli víc? Když Aqualung, tak Aqualung!
tempa:
(A)= 62
(B)= dtto
(C)= 180
(D)= dtto
(E)= 90
