Stálá a známá nevýhoda singlů, totiž větší produkce šumu zejména při zkreslených rejstřících zvuku, byla právě snímači řady Lace Sensors výrazně potlačena (pokud ne do značné míry až odstraněna). Základním rozdílem od klasických „jednocívek“ je stínění vinutí a magnetů. Nejnovější modely této řady disponují patentovanými cívkami, které umožňují vytvořit na singlu až 36 samostatných snímacích míst. První modely navrhl Don Lace a do výroby byly společností AGI zavedeny roku 1985. Jejich ohlas vylétl tak rychle nahoru, že firma Fender se stala až do roku 1996 výhradním odběratelem těchto snímačů.
Základní řadu tvoří čtyři modely, z nichž každý má svou typickou charakteristiku zvuku. Gold jsou singly, které se nejvíce blíží klasickému twangu vintage nástrojů z padesátých let. Jejich výstup je slabší kvůli co nejvěrnějšímu zachování barvy tónu. Řada Silver, osazovaná většinou ke kobylce a na střední pozici, má silnější výstup a zvýrazněné střední frekvence. Výsledkem je tlustší a více skleněný sound à la sedmdesátá léta. Modely Blue při nižším výstupu reprezentují teplý, vřelý zvuk humbuckingů padesátých let. V současné době firma nabízí i modifikace této řady, Light Blue s tenčím tónem, Burgundy s širším frekvenčním rozsahem a Purple, který by měl suplovat zvuk P-90 u krku.
Posledním typem je řada Red, disponující silným výstupem a s ambicemi o široký zvuk humbuckingů. Seznam uživatelů by byl velmi rozsáhlý. Ale přesto si alespoň nějaká jména uveďme, protože nejvíc napoví o charakteristice těchto singlů: Eric Clapton (jeho signature model je osazen řadou Gold), James Burton (na Telecasteru má Red u kobylky, Silver na středu a Blue u krku), Buddy Guy (Gold), Jeff Beck, Edge, Ritchie Blackmore (signature model má snímače Gold + MIDI Roland GK-2A), Francis Rossi (na oprýskaném zeleném Telecasterovi, který roku 1968 koupil za 70 liber), Billy Corgan, Scott Gorham, Adrian Belew, David Crosby, Rick Nielsen, Brad Whitford a další...
