Aimee Mann je nejen zajímavá basistka, ale i neméně dobrá zpěvačka a písničkářka, která se promítla v celé řadě hostování a spolupracovala s mnoha významnými umělci.
Aimee Mann se narodila 8. září 1960 v Midlothian ve Virginii. V tomhle městě také vystudovala Midlothian High School, po jejímž absolvování se rozhodla živit se hudbou a odešla studovat na věhlasnou Berklee College of Music v Bostonu. Zapálení pro studium jí dlouho nevydrželo. Krátce po nástupu odešla, aby začala zpívat se svojí první významnou kapelou, punkovými The Young Snakes, se kterými vydala v roce 1982 i svou první desku Bark Along with the Young Snakes.
‘Til Tuesday
O rok později se rozhodla založit vlastní kapelu, která by byla klidnější a melodičtější. Společně se svým tehdejším přítelem a bývalým spolužákem z Berklee Michaelem Hausmanem založili kapelu ‘Til Tuesday, která se pohybovala v té době módním stylu new wave.
Kapela se vbrzku dostala do širokého povědomí a velký úspěch slavila v roce 1985 se svým prvním albem Voices Carry. Titulní píseň byla údajně inspirována rozchodem Aimee s Michaelem. Videoklip k téhle písni nicméně koloval po MTV a nakonec pomohl kapele vyhrát MTV Video Music Awards za nejlepšího nového umělce.
Další dvě desky kapely Welcome Home a Everything’s Different Now se již nestaly takovými trháky a předznamenávaly budoucí rozpad kapely. Ten přišel po turné v roce 1990, kdy už Aimee pomýšlela na svou sólovou kariéru. Kapela nicméně Aimee přinesla i něco do sólové kariéry. Michael Hausman se stal jejím manažerem a Jon Brion (muzikant, který se do kapely dostal na poslední desce) produkoval Aimee první dvě desky.
Na konci osmdesátých let potom Aimee poznala muzikanta Michaela Penna, se kterým se v období nahrávání druhého alba spřátelila. Vztah vyústil v románek a v roce 1998 se vzali.
Sólo
Své první album vydává Aimee v roce 1993 pod názvem Whatever. Přestože ho kritika přijala více než příznivě, komerčně se mu nevedlo nejlépe. Zajisté k tomu pomohl i krach vydavatelství Imago, u kterého deska vyšla. Přesto tahle deska vydláždila cestu pro další, nazvanou I’m with Stupid, která ale dopadla obdobně. I když vyšla u vydavatelství Geffen, na prodejnosti se to neodrazilo a pochvalná kritika tak vyzněla víceméně naprázdno.
Problémem se potom stala následující deska. Aimee natočila materiál pro desku Bachelor No. 2, ale protože se vydavatelství Geffen nepozdával, poslal ji zpět do studia. Na desce tak pracovala několik let, až byla přinucena založit vlastní nakladatelství SuperEgo, u kterého si desku v roce 2000 vydala.
Spory s vydavatelstvím ale nakonec přinesly Aimee jedno pozitivum. V mezičase se totiž seznámila přes svého manžela s režisérem Paulem Thomasem Andersonem. Ten se rozhodl na základě textů Aimee natočit film, který potom obsahoval její písničky. Film dostal jméno Magnolia a dodnes patří ke kultovním snímkům. Pilotní písnička z filmu Save Me byla nominována na Grammy a pro Aimee to znamenalo zásadní průlom v její sólové kariéře.
Díky úspěchu s filmem Magnolia se album Bachelor No. 2 velmi dobře prodávalo, přestože bylo k dostání pouze na koncertech nebo přes oficiální stránky Aimee. Dostalo označení „více indie než indie“.
V té době také Aimee s několika umělci utvořili svébytnou subkulturu kolem nočního klubu v LA, zvaném Largo. Aby se dostali do celé země, založili projekt Acoustic Vaudeville a projeli s ním nejprve Kalifornii a posléze i celé Spojené státy. Tato show v sobě spojovala hudbu se sólovými komiky. Stejně jako muzikanti se v tomto projektu střídali i komici, většinou podle toho, kde se zrovna hrálo.
V roce 2002 Aimee vydala svou další sólovou desku nazvanou Lost in Space. Album mělo pochmurnou atmosféru, podobnou té z předchozí desky. O rok později vychází přes web i speciální edice s druhým diskem, který obsahuje šest živých nahrávek, dvě „bé-strany“ singlů a dvě dříve nevydané skladby. Roku 2004 vychází živé DVD a CD Live at St. Ann’s Warehouse, které bylo natočeno v červnu téhož roku v Brooklynu.
V roce 2005 vydává Aimee další studiovou desku The Forgotten Arm. Překvapivě se jedná o konceptuální album. Aimee se tu inspirovala boxerským prostředím. Název alba znamená „zapomenutá ruka“ – boxer použije jednu ruku, aby udeřil soupeře, který se na tu ruku soustředí, a zapomene na druhou, která mu uštědří další ránu. Album bylo kritikou velmi příznivě přijato, přestože mu vyčítali nedostatek výrazných písní. Aimee za tuhle desku dostala také svou jedinou cenu Grammy – za nejlepší obal. Zvláštností alba je, že bylo natočeno téměř celé naživo jen s několika dotáčkami.
Na konci roku 2005 vydává vánoční EP se skladbami Have Yourself a Merry Little Christmas, Christmastime a The Christmas Song.
Vzhledem k úspěchu vánočního EP se rozhoduje následujícího roku vydat plnohodnotné vánoční album, které tak na konci roku 2006 vychází pod názvem One More Drifter in the Snow. Album obsahuje především cover verze slavných vánočních písní, ale i novou verzi Christmastime a úplně novou skladbu Calling on Mary, napsanou s basistou a producentem celé desky Paul Bryanem.
V polovině následujícího roku se objevuje na YouTube videoklip k písni 31 Today, ve kterém vedle Aimee účinkuje i komediální herečka Morgan Murphy. Píseň se následně objevuje na dalším studiovém albu, které vychází v roce 2008 pod trochu zvláštním názvem @#%&*!Smilers.
Co vyčítali kritici předchozí desce, toho je na této vrchovatě. Přímočaré a silné melodie, hravost dýchající z každého tónu, chvílemi melancholické nálady, do jedné ale potvrzující schopnost Aimee psát písničky. Album se také proto velmi dobře prodávalo. V hitparádě Billboard 200 se dostalo na 32. pozici a v hitparádě nezávislých desek na druhou příčku.
Hostování
Aimee Mann se objevila v průběhu let na velkém počtu desek jiných umělců (jejichž výběr je uveden v diskografii). Za všechny bych zmínil dvě asi nejdůležitější. V roce 1986 se objevila coby zpěvačka na desce Cyndi Lauper True Colors a o rok později na desce Rush Hold Your Fire, kde jsem na ni vlastně přišel.
Závěr
Přestože Aimee Mann dávno přerostla z původní profese baskytaristky a zpěvačky ve všestrannou umělkyni věnující se stejně sólové kariéře jako skládání filmové hudby, nezávislému vydavatelství či občasné herecké kariéře, na koncertech se objevuje ve své původní roli, díky které se dostala do našeho seriálu. Stejně jako u některých jiných baskytaristek u ní převládá spíše snaha o písničku a melodii než o basovou ekvilibristiku. I tak je ale její jednoduchý a přímočarý styl přínosem, působí osvěžujícím dojmem, a co je důležité, podporuje písničku v tom nejlepším slova smyslu. A o to jde.n
Diskografie
Sólo:
Whatever (1993); I’m with Stupid (1995); Bachelor No. 2 (2000); Lost in Space (2002); Live St. Ann’s Warehouse (2004); The Forgotten Arm (2005); One More Drifter in the Snow (2006); @#%&*!Smilers (2008)
‘Til Tuesday:
Voices Carry (1985); Welcome Home (1986); Everything’s Different Now (1988)
The Young Snakes:
Bark Along With the Young Snakes (1982)
Hostování:
Mathew Sweet – Inside (1986)
Cyndi Lauper – True Colors (1986)
Rush – Hold Your Fire (1987)
Murray Attaway – In Thrall (1993)
The Scott Thomas Band – Shine Like You (1996)
David Arnold – Shaken & Stirred (1997)
Duffy – I Love My Friends (1998)
Buddy Judge – Profiles in Clownhenge (1998)
Michael Penn – MP4: Days Since, Lost Time Accident (2000)
John Doe – Dim Stars, Bright Sky (2002)
Jim White – Drill, Hole in that Substrate and Tell Me What You See (2004)
William Shatner – Has Been (2004)
Michael Penn – Mr. Hollywood, Jr. 1947 (2005)
Jim Boggia – Safe in Sound (2005)
Honeydogs – Amygdala (2006)
Sierra Swan – Ladyland (2006)
John Doe – Year in the Wilderness (2007)
Scott Folsom – Simple Talk (2008)
Soundtracky (zahrnuje jak ty, na kterých se jen objevila, tak ty, které složila):
Melrose Place: The Music (1994)
Craft (1996)
Jerry Maguire (1996)
Can’t Hardly Wait (1998)
Sliding Doors (1998)
Whatever (1998)
Cruel Intentions (1999)
Magnolia (1999)
Sex and the City (2000)
I am Sam (2001)
Arctic Tale (2007)
