V tomto díle bych se rád zaměřil na několik velmi významných klávesistů, kteří se velkou měrou podíleli na vývoji techniky hry na rockové klávesy. Tito pánové v podstatě napsali učebnici toho, co hrát, a přenesli hru na klávesové nástroje do popředí.
Nicky Hopkins
Nick Hopkins je méně známý než někteří jiní klávesoví velikáni jeho generace. Přesto byl Nicky Hopkins jedním z nevytíženějších studiových hudebníků Anglie 60. a 70. let. Narodil se během bombardování v noci 24. února 1944 v londýnském předměstí Perivale a na klavír začal hrát ve třech letech. Již jako teenager získal stipendium na Royal Academy of Music v Londýně.
Nicky měl celý život zdravotní problémy. V květnu roku 1963 ho řada operací málem stála život a byl upoután na lůžko neuvěřitelných devatenáct měsíců. Nakonec lékaři zjistili, že trpí Crohnovou chorobou. Právě kvůli operacím nebylo možné, aby byl Hopkins neustále na turné. V důsledku toho se vyprofiloval jako především studiový hudebník. Ray Davis z The Kinks řekl o Hopkinsových zdravotních problémech: „Nicky Hopkins byl tak hubený a bledý, že to skoro vypadalo, jako kdyby ho právě přivezli z jednotky intenzivní péče na nosítkách, aby mohl nahrát klavír k naší skladbě.“ Nicky se rychle stal nejvytíženějším studiovým pianistou Londýna. Hopkinsovy služby začali využívat významní producenti té doby, jako např. Shel Talmy. Mezi věhlasné hudebníky, s kterými spolupracoval, patřili The Who, The Rolling Stones, The Beatles, The Kinks, Easybeats, David Bowie, Dusty Springfield a Cat Stevens. V období mezi lety 1965 a 1968 se sotva našel týden, kdy by v Londýně nevyšla deska, kde na klávesy hrál Nick. Je smutné, že Hopkins zemřel 6. září 1994 ve věku pouhých padesáti let v Nashvillu ve státě Tennessee na následky komplikací po operaci střev. Jeho odkaz však žije dál v podobě jeho rozsáhlého díla.
Joe Zawinul
Joe Zawinul začal svou kariéru klavíristy na počátku 60. let v kapele, kterou vedl Cannonball Adderley. V roce 1970 se začal zajímat o elektroniku a world music. Oba tyto vlivy mistrně rozvinul ve své průkopnické kapele Weather Report. Na počátku 70. let si umělci jako Keith Emerson a Rick Wakeman oblíbili Minimoog vyvinutý Bobem Moogem. Zawinul byl však individualista a dal před Minimoogem přednost jinému analogovému syntezátoru - ARPu 2600. ARP byl přímým konkurentem syntezátorů pocházejících z Moogovy dílny po celou dobu 70. let. Model 2600 byl odpovědí na modulární systém Moog.
Výsledkem byl kompaktnější, stabilnější a intuitivnější syntezátor. Většina modulárních systémů té doby se totiž vyráběla pouze na zakázku přesně podle požadavků zákazníka. Tato flexibilita však byla vykoupena vysokou cenou. Mnoho modulárních syntezátorů se cenou blížilo novému automobilu. Běžný postup byl takový, že si klávesista vybral z katalogu modulů a on nebo výrobce je následně musel smontovat dohromady. ARP 2600 byl postaven jinak. Byl to semimodulární systém s pevným výběrem základních modulů, které byly vnitřně propojeny a připraveny k okamžitému použití. Většinu z těchto spojení bylo možno „předrátovat“ pomocí propojovacích kabelů a jasně označených bodů. Díky tomu se model 2600 snáze ovládal i přenášel. Tvorba zvuků byla také snazší. Zawinul o ARPu prohlásil: „ARP byl skvělý. Hraji na něj dodnes. Byl to první klávesový nástroj, kde bylo možné obrátit klaviaturu. Jinými slovy, když vaše ruce jdou nahoru, tón se snižuje. Je to zrcadlový systém, v kterém C zůstává C, C# se mění na H, z D se stane B a tak dále. Když hrajete akordy na této klaviatuře, musíte mít výkonný mozek. Dobré na tom je, že vás takto napadají úplně jiné hudební motivy.“ Skladba Black Market od Weather Report byla hrána právě na popsané obrácené klaviatuře.
Steve Winwood
Steve Winwood, narozen 12. května 1948, je britský multiinstrumentalista, hrající na klávesy, basovou kytaru, bicí, kytaru, mandolínu a housle. Dalo by se říci, že v době hudební exploze na britské scéně znamenal Winwood pro Hammondy totéž, co Nicky Hopkins pro klavír. Winwood byl klíčovým členem mnoha klasických rockových kapel jako The Spencer Davis Group, Traffic a Blind Faith. K jeho věhlasu přispělo i uvedení do Rock'n'rollové síně slávy v roce 2004 (za působení v kapele Traffic). V anketě časopisu Rolling Stone 100 nejlepších zpěváků všech dob se umístil na třiatřicátém místě.
Hudbě se začal Winwood věnovat již v útlém věku. Když byl ještě na základní škole, stal se součástí birminghamské R & B scény. Hrál na Hammond B3 a kytaru s bluesovými zpěváky, jako byl Muddy Waters nebo John Lee Hooker, na jejich turné po Velké Británii. Ve velmi mladém věku čtrnáct let se Winwood stal členem Spencer Davis Group. Díky výraznému vysokému tenoru byl Steve často přirovnáván k Rayovi Charlesovi. Ve stejném období Winwood potkal kytaristu Erica Claptona a společně s Ricem Grechem a Gingerem Bakerem založili kapelu Blind Faith. Projekt měl pouze krátké trvání, protože Clapton měl mnoho jiných závazků. Přesto Baker, Winwood a Grech zůstali spolu a později založili Ginger Baker’s Air Force. Sestava se skládala z členů Blind Faith a britské superskupiny Traffic. Winwood později svolal členy Traffic, aby mu pomohli s nahráváním jednoho z jeho projektů. Jednotliví členové si vzájemně výborně rozuměli, což vedlo k sestavě, která nahrála slavné comebackové album Traffic s názvem John Barleycorn Must Die. Po vyčerpávajícím turné s Traffic se Winwood rozhodl na několik let utlumit své aktivity. Na scénu se vrátil v roce 1977 se svým eponymním první sólovým albem.
V roce 1980 následovalo album Arc of a Diver, které obsahovalo jeho první sólový hit While You See a Chance. Winwood v té době nahrával na svých albech většinu nástrojů, pokud ne všechny. V roce 1986 se přestěhoval do New Yorku. Tam s mnoha známými americkými hudebníky nahrál své zásadní sólové album Back in the High Life. Album bylo obrovský hit. Singl Higher Love vyhrál dvě ceny Grammy za album roku a za nejlepší mužský pěvecký výkon v žánru pop. V roce 1988 přešel Winwood od gramofirmy Island k Virgin Records a vydal album Roll with It. Titulní skladba se dostala na první příčku americké hitparády alb a singlů. Winwood nadále aktivně spolupracuje s kapelami zvučných jmen. V roce 2013 byl na turné s Rodem Stewartem a v roce 2014 s Tomem Pettym a Heartbreakers. Pro Winwooda je charakteristické následující nastavení táhel na varhanách Hammond B3: 84 8848 448. Zkuste toto nastavení použít střídavě s pomalým a rychlým speakerem Leslie a zahrajte si na něj akordy a riffy ve stylu Steva Winwooda!
