Dnes nás čeká tak trochu lahůdka. Řada tónů, která vybočuje z běžných pravidel. U stupnic diatonických máme sedm tónů, kdy se jednotlivé typy řídí určitými pravidly. Už jenom počínaje půltóny. Zde nic takového nenajdeme. Takže zde nemáme sedm tónů, ale „jen“ šest. Abychom tak mohli dodržet z hlediska teorie stavby stupnic řadu osmi tónů a interval velké sekundy mezi sousedními tóny, musíme pro dosažení oktávy provést enharmonickou záměnu. V tomto případě se nabízí šestý stupeň stupnice (a zároveň tak i sedmý), kdy tón fchar31 enharmonicky zaměníme za další tón (tedy z hlediska znělosti identický), a to g1.
Jen upozornění pro ty, co by rádi pod tónem echar11 viděli tón f1. Samozřejmě, že se jedná o výšku tónu f1, ale rozebíráme si tuto stupnici z hlediska jejího vzniku - a tam musíme respektovat řadu tónů, začínajících od tóniky.
Mezi všemi tóny je tedy stále velké sekunda. Pokud bychom pokračovali od prvního tónu a určili si intervaly, tak jde o v2 (a-h), v3 (a-cchar11), zv4 (a-dchar11), zv5 (a-echar11), zv6 (a-fchar31) a rovnou č8 (a-a1).
Proč se nepodívat na tuto řadu tónů i z dalšího úhlu. Už jenom pro srovnání s dalšími stupnicemi (pozor na trochu zavádějící nasměrování, jde jenom o další možnost pochopení vlastního vystavění běhu na hmatníku). Jak už bylo řečeno, najdeme zde velkou tercii, takže se zezačátku pohybujeme v durových vodách. Ovšem již od kvinty (zvětšené) můžeme na celý další vzestup pohlížet jako na lokrickou stupnici. Zvětšená kvarta se nám při tomto srovnání nehodí nikam.
Celotónová stupnice má uplatnění spíše v jazzovějších strukturách, v evropské hudbě se vyskytuje teprve od konce 19. století.
Z harmonického hlediska nám pak třeba zvětšená kvinta může pomoci při určení základních harmonických struktur využití této stupnice. Nejjednodušeji ji můžeme zařadit do akordů, kde jednoduše zvětšíme kvintu (A+). K tomuto vzniklému souzvuku můžeme přiřadit i malou septimu (A7/5+), nónu (A9/5+) atd.
