Zmenšené a zvětšené kvintakordy II
Poslední dva tří tónové kvintakordy, které jsme si minulý měsíc probrali, už zapadly do vod poněkud disonantněji znějících prvků. Jelikož se obě tyto arpeggia skládají z opakujících se intervalů, na hmatníku tvoří symetrické tvary vhodné pro rychlé posouvání po hmatníku. My se zde dnes v níže uvedených příkladech pokusíme skloubit tento nový materiál se známými rockovými a bluesovými licky.
Hned začneme na najazzlém postupu použitelném přes libovolný typ akordu, odvozený od stupnice a moll. Začínáme rozkladem zmenšeného kvintakordu od h, v průběhu čehož zahrajeme aiolskou m6. Nadále pokračujeme přeznívající kvartou na devátém pražci na struně D a malou tercií na pátém pražci na struně g. Tento postup zakončíme slidem na dórskou velkou sextu a rozkladem prostého akordu Am, zakončeném na malé tercii. U tohoto postupu používáme převážně jednoduché stavební prvky, jako kvintakordy a základní mollové stupnice. Způsob, kterým tento základní hudební materiál ovšem kombinujeme, nám vytvoří sofistikovanější zvuk, než bychom dostali za použití samotného horizontálního vyhrání aiolského nebo dórského modu.
V tomto příkladu, tentokrát použitelném přes akord A7 a jemu příbuzné, opět začínáme rozkladem zmenšeného kvintakordu. U druhého tónu v arpeggiu Gdim přes akord A7 narazíme na velmi výrazný zvuk malé sekundy/nóny a teoreticky touto superimpozicí vytvoříme zvuk A7/b9. Toto je relativně hodně používaný fór. Zapamatovat si jej jednoduše můžeme tak, že přes libovolný dominantní septakord můžeme zahrát rozklad zmenšeného kvintakordu, postaveného na tónu o dva pražce níže od základního tónu onoho dominantního septakordu, který nám zní v doprovodu. Přes D7 tedy můžeme zahrát Cdim, přes E7 Ddim, přes C7 Bbdim atd. Tento konkrétní příklad poté zakončujeme běžným bluesovým lickem, využívajícím obou tercií a zakončeným na tónu a.
Zde máme velmi typický bluesový lick rytmicky založený na trioloách. Na čtvrté době v prvním taktu ovšem zahájíme rozklad série zvětšených kvintakordů navzájem od sebe vzdálených o celý tón. Tuto techniku užívání zvětšeného kvintakordu můžeme najít například v sólech Wese Montgomeryho nebo v hudbě Stevieho Wondera. Zvuk, který tímto vytvoříme, je v podstatě zvuk celotónové stupnice, což je něco čím se budeme zabývat v příštím článku. Tento konkrétní příklad bude sedět opět nejlépe přes Am7 a jemu příbuzné akordy. Konkrétně u tohoto postupu doporučuji cvičit ve všech tóninách, jelikož symetrický charakter tohoto postupu může lehce nabourat naše vizuální chápání pentatonických stupnic, ze kterých jako rockoví kytaristé pravděpodobně vycházíme.
Takovýto postup navíc vždy bude žádoucí zakončit pravděpodobně na primě (v tomto případě tónu A) nebo jiném velmi stabilním tónu.
S tímto příkladem se opět vracíme ke zmenšeným kvintakordům. Zde je máme v kombinaci s A španělskou frygickou (jinak také „A Phrygian Dominant“ či D harmonickou), což je typické pro hru například Yngwieho Malmsteena či Djanga Reindhardta. Posouváním zmenšeného kvintakordu vždy o malou tercii výše či níže opět můžeme zdůraznit zvukovou charakteristiku tohoto typu akordů.
Vyhráním E zvětšeného kvintakordu (první tři tóny v tomto postupu) v A, jako zde, opět dostaneme zvuk A harmonické/melodické moll. Je tomu tak, jelikož vyhrajeme kombinaci intervalů m3 a v7 typickou pro tyto stupnice. Po lehkém vybočení se opět musíme vrátit do vod známých naším uším a prstům, a proto hned na druhé době už pokračujeme v pentatonické/bluesové stupnici.
Jak už je naším zvykem, v posledním příkladu trošku upustíme od nutné praktičnosti a necháme prostor pro fantazii. Tento typ vyhrávání opakujících se zvětšených kvintakordů je možné slyšet ve hře Shawna Lanea. Skutečnost, že Shawn Lane tyto postupy vyhrával jednou rukou pomíjím, a proto je zde tento fór zapsaný v tappingu. Samotné použití tohoto typu rozkladů je pravděpodobně lehce omezené, ale doporučuji prostudovat nějaká videa Shawna Lanea na YouTube a nabrat inspiraci z tohoto zdroje. V příštím díle se zaměříme na nějaké exotičtější stupnice, které nám nebudou zapadat do diatonické harmonie dur/moll, a zkusíme je opět aplikovat do rockové hry.
