Baskytara je grunt
Pokračujeme v naší spanilé jízdě: aranžér vysvětluje, jak nástroje vhodně kombinovat, a zvukař doplňuje, kterak je správně snímat i mixovat.
Trsátkem, nebo prsty?
Aranžér
Hlavní úlohou baskytary je, jak i její název napovídá, zhostit se basové linky. Nástroj sestává podobně jako kontrabas ze čtyř strun v kvartovém ladění E1 – A1 – D – G (zní o oktávu níž, než se píše). Existují baskytary pětistrunné, u kterých navíc přibývá spodní subkontra H1, ale i typy další – ještě „četnějistrunné“.
Pravidlo: Témbr záleží na jakosti strun (jejich průměru a složení), ale také na dřevu, ze kterého je vyrobeno tělo a krk, i na snímačích, které rovněž ovlivňují témbr základního signálu nástroje.
Na struny hraje hráč trsátkem (plectrum), úderem palce (slap) nebo trsnutím bříšky prstů – hlavně ukazováčku a prostředníku (fingered). Trsátko generuje velký počet harmonických, a proto i sytý průrazný tón. V případě palce a bříška záleží na síle úderu nebo trsnutí. Pokud jsou slabé, rozkmitá se struna jen malým početm alikvot a tón bude hebký.
Tip: Pokud bude úder palce nebo trsnutí bříška prstu razantnější, vznikne již plnější tón. Nikdy však nebude tak ostrý jako tón vybuzený trsátkem. Lze toho samozřejmě využít při aranžmá a bříško prstu předepsat v pasážích, kde je jemné a průhledné okolí (například rejstřík hammondů s využitím jen minima táhel/drawbars, nebo syntetizérový flétnový rejstřík apod.)
Naopak trsátko je vhodnější požadovat v okolí sytých nástrojů, ať již jde o zkreslené kytary, klávesy či žesťovou sekci hrající v silnější dynamice.
Snímáme linkou
Zvukař
Baskytaru snímáme nejčastěji linkou. Je dobré si to vyzkoušet a rozhodnout se mezi cestou přímo z nástroje nebo ze zesilovače. Linka přímo z nástroje zaručuje spolehlivý způsob, jak nic nepokazit a věrně zachytit témbr.
Linka ze zesilovače bývá vybavena přepínačem pre EQ/post EQ. V poloze pre EQ, tedy před ekvalizérem, využíváme pouze předzesílení basového zesilovače, které může příznivě ovlivnit dynamiku nástroje. V případě, že předzesilovač je lampový, dosáhneme i mírného zkreslení (overdrive), které může být žánrově žádoucí – například v rockové hudbě. V poloze post EQ přidáváme navíc ekvalizér basového zesilovače a tím ovlivňujeme barevná pásma. Může se stát, že operací zdůrazníme jedny noty na úkor druhých, a ty jsou ve výsledku v nahrávce méně čitelné. Zvlášť používáme-li ekvalizaci v úzkém pásmu ve spodních středech a basových frekvencích.
Tip: Pasivní baskytary, zvláště staršího data, mají obvykle hodně slabý signál, pomůže zde volba aktivního DI boxu. Naopak některé aktivní (baterií napájené) baskytary disponují tak silným signálem, že s aktivním DI boxem při silné hře se může objevit nežádoucí zkreslení, a proto je lépe zvolit pasivní DI box.
Basový tón potřebuje náběh
Aranžér
Počítejme s tím, že basový tón v kontra nebo dokonce subkontra oktávě potřebuje určitý čas na náběh (attack) i čas na svůj průběh a doznění (sustain, release). Pokud má být tón plný, musí být struna přiměřeně dlouhá (tedy i krk), tlustá a napjatá. A na takový nástroj se proto fyzicky komplikovaněji hraje.
Pravidlo: V hutné baskytaře nevyznívají v rychlém tempu melodie. Pokud rychlejší pasáž, potom raději rytmického charakteru. Ale stejně i tady platí, že pokud se tón nestačí rozeznít, hutný nebude.
Jinou záležitostí bývá hra palcem a či střílení (zachycení a prudké trsnutí palcem). Ty lépe vyznívají ve vyšších polohách (malé a jednočárkované oktávě), pokud jsou hrány níže, přitavují se korekcemi – nižšími a vyššími středy, aby byly čitelnější.
Nezbytnou součástí baskytary je zesilovač (hlava) s reprobednou. V případě zesilovače je rozdíl mezi zvukem generovaným tranzistory (polovodič má tendenci vlny/kmity hruběji ořezávat, a proto i výsledný zvuk přiostřit) a lampou (ta naopak vlny zaobluje, a tím zvuk zjemňuje, ztepluje). Jestliže budou v reprobedně pořádné basové reproduktory (cca od dvanácti palců výše) a bude-li jim odpovídat i kubatura bedny, tehdy vznikne finálně skutečně basový a hutný zvuk. Fyzika se v tomto ohledu nedá prostě ošidit.
Mikrofonem snímáme reproduktory
Zvukař
Nahrávání zvuku reprobedny mikrofonem probíhá zpravidla v kombinaci s linkou. Mikrofon raději neumisťujme daleko od basové reprobedny, zabráníme tak přeslechům ostatních nástrojů a snímání nežádoucích příměsí místnosti, jako hukotu a dunění, a také stojatým vlnám, které způsobují zvýraznění některých tónů na úkor druhých.
Pravidlo: Zvolíme-li dynamický mikrofon (hodí se při vyšší hlasitosti), zaznamenáme více přímý signál z reproduktorů, kondenzátorový mikrofon bude naopak citlivěji vnímat velikost reprobedny a blízké okolí. Stojí-li například reprobedna na koberci, zvuk bude tlumenější, na dřevě teplý a jasnější, na kachličkách konkrétní a méně basový.
Tip: Používáme-li linku v kombinaci s mikrofonem, je třeba pozorně hlídat fázi. Vznikne-li protifáze, některé tóny mizí a basové frekvence se vytrácejí.
Přesouvání akcentů ve figurách
Aranžér
Základním hudebním tvarem baskytary bývá figura. Udržuje tonalitu a také tvrdí beat či pattern. Zkrátka tvoří základní kámen – prvek skladby. Nápaditost baskytaristy se mimo jiné projevuje i v tom, jak umí figuru variovat – např. různě rytmizovat.
Tip: Své udělá i přesouvání akcentů. Kompozice v takovém případě hovoří o permutaci (přesouvání akcentu o stejnou hodnotu) nebo rotaci (uzavřený okruh akcentů v patternu). Výsledek navodí stabilní figuru, ve které probíhají drobné vnitřní změny.
Jinak znějí prázdné struny (snadněji se rozkmitají a vygenerují syté spektrum harmonických), jinak pasáže hrané v nižších a středních polohách (hlavní a typický rejstřík nástroje) a jinak pasáže hrané v polohách horních (doprovázené leckdy pazvuky pražců a vůbec hůře ladící).
Kdy jaké efekty?
Zvukař
Velmi často se používá kompresor, který nastavíme tak, aby vyrovnal dynamiku hraní a případně změnil poměr úhozu a dozvuku.
Pravidlo: Čím kratší nastavíme parametr attack, tím méně zřetelný bude úhoz, čím delší release, tím déle bude trvat, než se kompresor tzv. srovná zpět.
Lampové kompresory ovlivňují barvu většinou směrem k teplejší a současně zpevní tón. Baskytaristé často zapojují zkreslení, je však třeba počítat s úbytkem hlubších frekvencí. Modulační efekty, chorus či flanger, dokážou tón mírně změkčit a „nafouknout“. U basového doprovodu je možné navodit reverbem mírný prostor. Tato operace pomáhá odlišit sólové nástroje i zpěv, leckdy však na úkor urgence basové linky. Na bezpražcovou baskytaru, zvlášť je-li pomalá, sólová, přidáváme naopak prostor (hall) výrazný a dlouhý.
Akordy a glissy
Aranžér
Na baskytaru lze hrát jednohlas, dvojhlas i akordy. V případě akordů je docela umění vybudit tóny tak, aby zazněly současně, stejně hlasitě i barevně. Snadnější je proto v případě akordů předepsat arpeggio, neboli rozložení akordu. Docílíme tak toho, že tóny akordu budou na úkor rytmu čitelnější (podobné rychlé rozkládání akordů známe velice dobře z klavírních skladeb!).
Neopakovatelným výrazovým prostředkem baskytary jsou glissy neboli nájezdy na konkrétní tón. Mohou jít zespoda i seshora. Mezi typické artikulace nástroje patří rovněž i vibráta.
Ostatně jak glissů tak vibrát využívá hojně baskytara bezpražcová, blížící se svým charakterem kontrabasu hraným pizzicato (prsty). Důležité je v tomto případě uvědomit si, že jak glissy, tak vibráta by měly být užívána přiměřeně. Pokud budou slyšet neustále, zrodí se tzv. manýra a navíc tím znepřehledníme tonální plán skladby.
Se kterými nástroji baskytara kamarádí a se kterými ne?
Zvukař
K určujícím faktorům, ovlivňujícím, jak bude baskytara znít s dalšími nástroji, patří tónina, ladění i barva. Nástroj koliduje zpravidla s levou rukou kláves či klavíru, violoncellem, kytarou (zvláště jsou-li basové struny podladěné), své dovede například i didjeridoo. Záleží samozřejmě i na tom, kde nástroje v rámci stero báze umístíme.
Tip: Baskytaru mícháme téměř vždy doprostřed: basové tóny se vyznačují velmi výraznou amplitudou, a proto je lepší rozložit je ve stereu rovnoměrně do obou kanálů. Bude-li baskytara ležet více vlevo, nahrávka v levém kanálu zesílí, a tím se po masteringu stane celkově slabší.
Výjimku tvoří starší „pecky“, kdy neexistovalo tolik místa pro playback nebo skladby s více basovými nástroji (například baskytara a tuba, pražcová a bezpražcová baskytara apod.).
Stylotvorné způsoby hry
Aranžér
Baskytara dokáže typickými způsoby hry navodit různé hudební žánry. Například tzv. kráčející bas (pohyb převážně sekundovými kroky s využitím chromatických průchodů) patří do swingu ale i rock‘n’rollu, rozkládané oktávy asociují disco, kráčející dvojzvuky současně znějících oktáv pro změnu jazz, rovné osminky míří spíše k ortodoxnějším rockovým stylům. Naopak prodleva na jednom tónu nebo třeba na kvintě se řadí k univerzálním výrazovým prostředkům. Inu, „proti gustu žádný dišputát“ – záleží na baskytaristovi či skladateli.
Probrali jsme bicí, perkuse i baskytaru. Příště je spojíme dohromady tak, aby se jako jedno tělo hrnuly patřičně vpřed. Navzájem se doplňovaly a podporovaly.
