..Et item autoři XIV - právo

Pro dnešní díl autorskoprávního workshopu tu máme výběr několika z došlých dotazů pravidelných čtenářů Muzikusu. Takže třeba otázky související s tzv. copyrightem: Zabývám se komponováním hudby, zvukových kompilací, tvorbou krátkých filmů, reklamních spotů, atd. a též jsem aktivní muzikant. Jde mi o praktické používání značky Š aneb copyright.

 

Jak vznikla značka Š, kdo ji uděluje a komu patří?

Tato značka vznikla v právních systémech směrem na západ od naší státní hranice, tedy v tzv. anglosaských zemích. Její historické prameny byste objevili zejména pak při pohledu do historie státu a práva zemí tzv. Commonwealthu (Velká Británie a její domínia = členské státy britského společenství, obvykle vzniklé z bývalých kolonií nebo závislých území, spojených s Velkou Británií osobou panovníka), dále pak USA a v některých dalších státech s příbuznými právními režimy. V autorskoprávní praxi tuto značku nikdo neuděluje a ve své podstatě pak také ani nikomu nepatří. Je-li otázka myšlena tak, že by tato značka byla duševním vlastnictvím nějakého subjektu, který by ji měl třeba takto chráněnou nějakou registrací, snad by se (v přeneseném smyslu slova) dalo říct, že "patří", respektive slouží autorům.

 

Jakým způsobem se používá?

Copyright značený symbolem Š je právní institut, představující autorskoprávní režim pro účely autorskoprávní ochrany pomocí výhrady autorských práv. K právní účinnosti této copyrightové výhrady musí být vždy a všude splněny v mezinárodním právu předepsané formální podmínky. Čili každá copyrightová výhrada musí obsahovat tři základní povinné (obligatorní) náležitosti, a to: symbol copyrightu - tedy onen symbol Š aneb Circle C Notice (jak se mu také říká v západních zemích), dále jméno příslušného subjektu = nositele autorského práva a letopočet, kdy došlo k prvnímu užití příslušného díla. Většinou se dále uvádí také název země (státu), kde k užití došlo. Copyrightovou doložkou je nutno označit všechny exempláře rozmnoženin díla, užitého (šířeného) se svolením autora a nebo jiného nositele (vlastníka) jeho práv, např. dědice. Přičemž tato doložka musí být uvedena na takovém místě a takovým způsobem, aby bylo bez dalších pochybností zřejmé, že je příslušné autorské právo k označenému dílu vyhrazeno. Tato doložka se uvádí dále při každém dalším užití, resp. šíření díla, (např. při reedici audiovizuálních nosičů, notových partitur, knih apod.). Když by se ale při prvním užití (šíření, uveřejnění) díla na vyznačení copyrightové doložky zapomělo, bylo by její následné uvedení při dalších užitích (např. při reedicích) již právně neúčinné. U zděděných práv se v doložce již nezaměňuje jméno autora za jméno dědice, protože tu práva přecházejí na dědice ze zákona (pomocí právního institutu tzv. univerzální sukcese).

 

Vyplývá její použití z registrace díla u nějaké instituce nebo něčeho podobného?

U nás ne, ale v některých státech USA ano. Je tam nutno uhradit příslušný správní poplatek a dílo po jeho užití (zveřejnění) bez odkladu přihlásit na předepsaném formuláři k registraci, a to u příslušného úřadu, který pro tyto účely pracuje jako složka knihovny amerického kongresu v hlavním městě federace (Washington D.C.).

 

Může autor použít symbol Š volně a nebo je k tomu potřeba svolení nějaké organizace?

Může. I bez svolení nějaké organizace. Tedy alespoň u nás a i v zemích s podobnými právními režimy. Pokud by k tomu došlo v příslušných severoamerických státech (jak jsem se zmínil v odpovědi na předchozí otázku), pak by musely být také splněny i všechny předepsané formální náležitosti.

 

Je už pouhým použitím značky Š dílo chráněné? Řekněme pro příklad, že vytvořím hudební dílo a to dále šířím nekomerčním způsobem na CD (i jinak). Mohu je prostě označit značkou Š a nebo to musím řešit jiným způsobem?

Ano. Pokud by sis vydal své skladby na cédéčku u nás, pak bys na každý kus, ale i na jeho obal uvedl při prvním užití např. v letošním roce toto: Š jméno a příjmení, 2001. A pod to zpravidla ještě i Česká republika (popř. Czech Republic, jsi-li weltman). Na pořadí uvedených náležitostí v daném případě nezáleží. Může být libovolné. Třeba Š 2001 jméno a příjmení apod. Na těch přebalech bys uvedl ještě copyrightovou doložku autora případných fotografií na obalu (cover photos), a nebo autora obrázků (illustrations), i výtvarníka, který přebal zpracoval (cover design), apod. Pokud bys měl třeba uvnitř boookletu i překlady svých textů, pak bys uvedl copyrightovou doložku překladatele (translation) atd. To vše samozřejmě v příslušné podobě: kulaté céčko, jméno a příjmení a letopočet. Z toho vyplývá, že tato autorská výhrada se vztahuje vždy a ke každému samostatnému jednotlivému zpracování nějakého díla (např. užitého, resp. šířeného) současně = typicky třeba v uvedeném případě oněch obvyklých cédéček.

 

Jsou v případě filmu podmínky pro použití Š odlišné? Nebo stačí jen pouhé uvedení copyrightu v titulcích?

Je to obdobné. Pokud se vydává na audionosičích filmová hudba na tzv. soundtracku, pak je to vlastně případ toho cédéčka, uvedený v odpovědi na předchozí otázku. Pokud se film dále šíří i na videokazetách, DVD apod. nosičích, pak je třeba copyrightovou doložkou opatřit všechny takové rozmnoženiny i jejich přebaly v krabičkách, boxech apod.

 

Liší se nějak úprava použití copyrightu v České republice od úpravy na Slovensku?

Pokud vím, tak se zatím neliší. A doufám, že v budoucnu ani nebude. V rámci euro unionizace by se spíš mělo vše v podobných směrech sjednocovat a zjednodušovat, než odlišovat či nějak národně a jinak komplikovat. Autorskoprávní režimy u nás i na Slovensku totiž vycházejí i po rozdělení Československé federace (koncem roku 1992) z jedné právní úpravy, kterou byly v našem případě předchozí autorské zákoníky. V uvedené době to byl nám všem dobře známý zákon č. 35/1965 Sb.

 

Pro osvěžení paměti si lze další informace k věci oživit nahlédnutím do VII. dílu našeho seriálu s podtitulem "kulatá céčka, kulatá péčka, kulatý svět". A tam jsme si řekli i něco o výkonných umělcích a jejich příslušných právech. Tedy o právech souvisejících s autorským právem, ale i o dalších zajímavostech k tématu.

A další dotazy zase někdy příště.

Psáno pro časopis Muzikus