Po delší odmlce jsem se rozhodl přiložit polínko do ohně a znovu podpořit diskuzi o kvalitě českých elektrických kytar. Na pořadu dne je asi nejvíce nedoceněný nástroj, baskytara Jolana Galaxis, která tvarově vychází z modelu Fender Jazz Bass. Vyráběla se v Krnově od roku 1979, kdy si ji v nádherném černobílém provedení pořídil i Vilém Čok. Byla to absolutní novinka a po instalaci strun typu round wound se stala jednou z poznávacích značek skupiny Zikkurat. Syrově neurvalý zvuk kapely (jak kdysi napsal Josef Vlček) měla na svědomí právě tato basa. Nejlepší výsledky dávala ve spojení s elektronkami a velkým reproboxem, například v Lucerně v lednu 1980 s kopií zesilovače Park a bednou se čtyřmi reproduktory Tesla ARO 835. Podstatnou měrou k celkovému dojmu samozřejmě přispěl Čokův brutální styl hry. Ale neznamená to, že Galaxis bass byl nástroj určený výhradně pro industriální punk. Jak je vidět z ukázky na YouTube, basa se dokáže ve správných rukou pěkně rozezpívat. První série měla problémy s plastovými pouzdry dvoucívkových snímačů Saphir, nápisy také moc nevydržely. Provedení Galaxis bass se brzo změnilo, a pokud na ni dnes natrefíte, bude nejspíš černá s černými plastovými díly a přírodním javorovým krkem (jako ta, která je předmětem testíku). Nezničitelné snímače jsou výškově nastavitelné třemi šrouby. Nápisy mají vylisované. Klasické ovládací prvky, vypůjčené z kytary Diamant, zdobí bílé popisky. Otočný přepínač snímačů je rovněž typický pro první Diamanty, u testované basy má ulomené křidélko. Mechaniky jsou o něco větší než kytarové. Krk má dvacet jedna pražců, bílé lemování a atraktivní ebenově černý hmatník. Značky jsou kulaté. Snímač u krku v brutalitě tónu vede, podpořen volnou kobylkou s pružnými podložkami a jednoduchým struníkem, připevněným třemi vruty. Struník kryje hranatý, téměř fenderovský, popelník. Kovové díly jsou poniklované. Podle schématu je jeden ze snímačů zapojen v sérii s kondenzátorem M1, druhý s rezistorem 10 kΩ. Všechny potenciometry jsou lineární. Baskytaru jsem testoval se strunami tloušťky 0.45 a zvuk byl na jedničku. Drsný a dunivý nebo výrazně středový, jako u basy Rickenbacker. Matici krku jsem si netroufal utáhnout, a tak zůstal mírně prohnutý. V audio ukázce si můžete vychutnat, jak na Galaxis bass řádil Vilém Čok před třiceti lety v karlínském klubu U Zábranských.
