Kytarová dílna XLI - jazzové standardy (29)

Antonio Carlos Jobim:

How Insensitive

 

25. ledna roku 1927 se ve čtvrti Carioca v brazilském Rio de Janeiro narodil jeden z nejvýznamějších skladatelů, kterého zná celý svět. Tvůrce nádherných písní s charismatickou náladou. Jazzmani je milují a pohlížejí k nim s úctou.

Svoji rodinu "Tom", jak jej nazývají v USA, velice zarmoutil, když ve dvaceti letech zběhl ze studií architektury a začal hrát po nočních klubech na piano za směšné honoráře, které ani zdaleka nestačily k uživení a leckdy jen za vypité nápoje. Ale celou dobu pilně studoval u nejlepších učitelů v Riu. Pak se na něj usmálo štěstí a dostal dobře placené místo asistenta aranžéra Radamése Gnatalliho u nahrávací společnosti Continental Records. Zde začal psát své nesmrtelné melodie. V dubnu roku 1954 se také objevil na desce, ne jako skladatel, ale jako leader kapely Tom and his Band, kde doprovázel zpěváka Billa Farra. V roce 1962, po mnoha úspěšných letech v Brazílii, dostal pozvání na vystoupení ve slavné Carneggie Hall v New Yorku. Po návratu píše svůj největší hit The Girl from Ipanema a jazzový svět objevuje krásu brazilské samby. Tenorsaxofonista Stan Getz ji vynesl do nadpozemských výšin a tento fenomén vplul do jazzových vod. Někdy v roce 1966 Tom popíjel svoje pivo v baru Ipanema, a když ho zavolali k telefonu, na druhém konci drátu se ozvalo magické jmého - Frank Sinatra. Nabídl Jobimovi, že natočí album jen z jeho písní. A tak vstoupil Antonio Carlos do velkého světa nablýskaného šoubyznysu. Po neskutečně plodném a slavném životě umírá 8. prosince 1994. Jeho diskografie čítá 21 alb, vydaných v letech 1963 až 1995, a obsahuje tolik skvělého materiálu, z kterého čerpá živou vodu mnoho a mnoho muzikantů a skladatelů. Málokdo ví, že Jobim byl také velice zručným kytaristou. Osobně znám a hraji tak kolem patnácti jeho písní, ale nejraději mám tu křehkou a zadumanou bossanovu How Insensitive. Ale není to jediný šperk.

Skladbu tvoří osmitaktové melodické schéma s pěknými harmonickými postupy. Je to hezká ukázka skladatelsko-aranžérské práce s motivem. Téma moduluje vždy o tón níže a akordy s jemnými alteracemi spoluutváří velmi zvláštní barvičky. V improvizaci můžeme použít ailolskou stupnici d moll, s níž v pohodě vystačíme, ale je třeba hlídat alterované akordy. Držte se základní melodie. Dělá to tak hodně slavných hráčů a slyšel jsem, že je to fakt nejlepší. Koneckonců, je to přece jen písnička a ne free jazz, kde se to prý zakazuje a kdo je "in", je vlastně "out" :-).