Pakliže zavítáme do oblasti tvrdých Afrických dřev, nesmíme jistě zapomenout také na ovangkol, patřící stromu Guibourtia ehie z čeledi bobovitých rostlin. Je rozšířen převážně v západní Africe, v omezených množstvích od Sierry Leone přes východní Libérii, sever Pobřeží Slonoviny, severní Ghanu po střední Nigérii, avšak hojnější v jižním Kamerunu, Rovníkové Guineji a západním Gabunu, také v Kongu. V tropických lesích často roste společně s jinými zástupci rodu (do stejného rodu patří také bubinga), se kterými bývá při těžbě zaměňován. Dosahuje výšky 30-40 m a průměru kmene kolem 70 cm, lištovité kořeny často vytváří silnou základnu. Bělové dřevo je žlutošedé, široké 4 až 10 cm (nepoužívá se). Ceněné jádrové dřevo je žlutě až tmavě hnědé, v úzkých odstupech (asi 5 až 10 mm) tmavé šedofialově žilkované. Starší stromy mají dřevo vždy tmavší a intenzivněji žilkované a směrem k bělovému dřevu na intenzitě žilkování přibývá. Jedná se o tvrdé dřevo s průměrnou hmotností asi 800 kg/m³. Ovangkol je opět levnější alternativou k dřevům, jako je indický palisandr. Používá se především na zadní desky a boky akustických kytar, krky i těla baskytar občas i u elektrických kytar. Díky tvrdosti se příliš nehodí k výrobě celých korpusů, nejčastěji jej nalezneme na „křídlech“ nástrojů s průchozími krky, na horních vrstvách v kombinaci s lehčími materiály atd.
Příčinu značné oblíbenosti tohoto dřeva v posledních letech bych viděl spíše v nutnosti hledání náhrad za stále dražší a nedostupnější materiály, než ve výjimečných akustických kvalitách. Zvukově se podobá příbuznému dřevu - bubinga nebo lehčím odrůdám palisandru. Kvalitní palisandr však stále vítěží v pevnosti basů a bohatých výškách. Ovangkol je používán mnoha známými výrobci jako jsou například Taylor (USA), Yamaha (Japonsko), Warwick (Německo), Framus (Německo), Warmoth (USA) a Alhambra (Španělsko).
