Jak bylo řečeno v předchozím, pátém, díle, pohybujeme se teď už ve vyšší rytmické lize rockové hudby. Dnešní díl pojmeme trochu jinak než ty předešlé. Základem nebude vybraný jev, který bude nejdřív teoreticky vysvětlen a potom prakticky rozebrán v několika příkladech, ale naopak se zaměříme na konkrétní rytmické struktury, ve kterých si jednotlivé jevy najdeme a popíšeme. Teorii a praxi tedy skloubíme dohromady, protože dobrý hudebník by měl obě tyto sféry ovládat pokud možno rovnoměrně.
Rytmická složka hudebního materiálu progresivního rocku je, stejně jako harmonie, formy a celá struktura, velmi komplexní a velmi často detailně prokomponovaná. Nejpokročilejšími skupinami v rytmické složce byly především skupiny jako Genesis, Yes, Jethro Tull a King Crimson. Právě těmto složitým a nápaditým strukturám se budeme v příštích dílech blíže věnovat.
King Crimson - Starless
Když jsme se minule věnovali polyrytmickým strukturám, zmínili jsme okrajově jméno bubeníka Billa Bruforda a slavnou rockovou formaci King Crimson. Uvedeme si jeden po rytmické stránce velmi složitý motiv skladby Starless z alba Starless and Bible Black (1974).
Tato šestitaktová basová figura je takzvaně rytmicky ambivalentní. Znamená to, že existuje několik způsobů, jak si vysvětlit její rytmizaci a s ní spojený zápis do not. Nejpřehlednější je zřejmě způsob, který je znázorněn výše. Zjednodušená osminová rytmizace by vypadala takto:[: 3 3 | 2 2 | 3 :] (2x)
Čísla představují osminové hodnoty a svislé čáry značí taktové čáry. Ty by ale mohly být uspořádány klidně třeba takto:
[: 3 3 2 | 2 3 :] (2x)
Měli bychom tak jeden běžný čtyřdobý takt a jeden pětiosminový. Hudební obsah však zůstává stejný a záleží na uchu a hudebním cítění každého muzikanta, jak této struktuře porozumí. Jak jsme již říkali dřív; svět rytmu záleží především na způsobu střídání těžkých a lehkých dob, nikoliv na tom, kde uměle napíšeme taktovou čáru.
Ukázka začíná dvěma tečkovanými čtvrtkami, pokračuje jedna čtvrtka a jeden obrácený tečkovaný rytmus - o něm jsme se krátce zmínili ve čtvrtém díle Rytmických struktur. Poslední tříosminový takt je vyplněn duolou, tedy poměrem 2 : 3, což ještě v kontextu předchozího jiného rytmu a obráceného tečkovaného článku v druhé době 4/8 taktu působí velmi matoucím dojmem. Následující opětovný nástup figury tedy zní, jakoby byl o jednu osminu předražený (dříve, tedy na lehkou dobu), ale není. Ve skutečnosti je na těžkou, první dobu a postup se opakuje. Celý kus měří dohromady 2x třináct osmin a je obtížné ho rozdělit napůl nebo v něm vůbec najít nějaký pravidelný konstantní rytmus.
Tento rozmanitý rytmický útvar se ve skladbě poprvé vyskytuje zhruba v čase 4:18 a střídá se v tónině c moll a v lehce obměněné podobě potom i v f moll:
Toto basové ostinato (figura, která se opakuje pořád dokola) slouží jako podklad pro pozvolnou gradaci dynamiky a zejména pro kytarové sólo Roberta Frippa, který je pravděpodobně autorem tohoto nápadu. Všimněte si, co s celkovým rytmickým zněním udělá nástup bubeníka Billa Bruforda zhruba v čase 6:43. Baskytarista a zpěvák John Wetton jakoby hrál s klapkami na uších a kolem něj se dějí doslova šílené věci.
Popsat a vysvětlit je všechny dopodrobna by byl nadlidský úkol. Podíváme se na to ale shora, princip je v podstatě jednoduchý. Nástrojem, který nese rytmický prapor, je baskytara a všichni ostatní si zkrátka dělají, co chtějí. Především pak bicí Billa Bruforda, který dává přechody kamkoliv, akcenty na lehké i těžké doby, používá polyrytmické struktury a podobně. Tato skladba je jedním z důkazů jeho geniality. Nad rytmickou „kaší“ potom přichází kytarové sólo Roberta Frippa, které je postavené na jediném vytahovaném tónu, nicméně díky pozvolné gradaci a rytmickým hrátkám vyznívá celý tento díl neskutečně působivě.
Námět na domácí úkol:
Zkuste si vymyslet podobně rytmicky „zapeklitý“ motiv, nahrát si jej a na něj potom „nabalovat“ další rytmické nápady. Pozor ale na plagiátorství!
Genesis - Firth of Fifth
Skupiny Genesis jsme se také několikrát okrajově dotkli, a to především v souvislosti s kulhavými (asymetrickými) takty a bubenickým stylem Phila Collinse. Rozmanité rytmické struktury však lze praktikovat na jakýkoliv nástroj, nejen na bicí. Klávesové, nebo v tomto případě klavírní, hudební myšlenky Tonyho Bankse byly samy o sobě rytmicky velmi komplexní. Jako příklad uvádím první čtyřtaktí velmi známé a oblíbené introdukce skladby Firth of Fifth (Selling England by the Pound, 1973).
Stejně jako u první ukázky od King Crimson, i rytmický vzorec tohoto úseku se dá interpretovat rozdílnými způsoby. Například druhá taktová čára by klidně mohla být už po třech dobách druhého taktu, měli bychom tak jeden dvoudobý takt a dva třídobé. Podstatná je ale v tomto případě rytmizace šestnáctinových not, která by se dala vyjádřit následujícím způsobem:
[: 4 4 | 3 3 3 3 4 | 4 4 | 3 3 3 4 :]
Čísla ve schématu představují rytmizaci šestnáctinových not v této rytmické struktuře, taktové čáry jsou opět znázorněny svislou čarou.Tato část (stejně jako introdukce skladby Firth of Fifth) je hraná pouze na klavír a capella. Ve skladbě se však vyskytuje ještě jednou, kde je realizována syntezátorem s doprovodem bicích a baskytary, přičemž právě doprovod na mnohých místech obsahuje slyšitelné polyrytmy, což v hudebním materiálu, který je sám o sobě natolik rytmicky rozmanitý, vytváří další rytmické fígle.
Kromě takto rytmicky spletitých struktur byli Genesis velmi známí svou zálibou v tzv. kulhavých taktech, tedy složených asymetrických taktech, jejichž počet dob je lichý (především 7/8, ale také 5/8 a 9/8 nebo právě jako v tomto případě i takt 15/16 nebo 13/16). V rámci takových taktů ještě navíc nezřídka tvořili polyrytmy (tedy v už ze své podstaty matoucím rytmu vytvářeli další matoucí rytmické struktury).
Kromě toho ale aplikovali polyrytmy, a to ne jenom v bicích jako King Crimson, ale také mezi jednotlivými nástroji. Například kultovní skladba Supper’s Ready obsahuje tolik rytmických jevů, že by se o ní daly napsat knihy. Je to jedna z mála skladeb rockové hudby, která v rámci rytmu angažuje polymetrii. To je jev velmi blízký polyrytmu, který jsme si už popsali. O polymetrii se budeme bavit v některém z příštích dílů.
Použité zdroje:
MOORE, Allan F. Analyzing popular music. Cambridge: Cambridge University Press, 2003. ISBN 978-051-1066-696. str. 162.
KREJČÍ, Filip. Notový zápis a analýza vybraných skladeb progresivního rocku a artrocku. Olomouc, 2013. Dizertační práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Dostupné z: https://theses.cz/id/mikz44/.
