Bass Secrets - To nejlepší z Guitar Magazinu pro basáky

Baskytarová škola Bass Secrets, již vydalo nakladatelství Hal Leonard, není školou v pravém slova smyslu. Jsou to sesbírané sloupky baskytaristů, kteří přispívali do Guitar Magazinu během let 1985 až 1995. Konkrétně zde naleznete tipy, triky a noty postupně těchto basistů: Billyho Sheehana, Randyho Covena, Stuarta Hamma a Tonyho Franklina. Po výčtu těchto jmen vás asi nepřekvapí spíše rockový nádech celé publikace.

Díky tomu, že jednotlivé kapitoly jsou příspěvky již zmiňovaných baskytaristů, nenajdete zde konkrétní téma, kterým by se škola systematicky zabývala, naopak náplň kapitol je rozdílná, a navíc se hodně liší podle toho, kdo ji napsal. Pojďme si tedy postupně rozebrat jednotlivé autory a podívat se, co v jejich příspěvcích nalezneme.

Tvůrcem první série kapitol je Billy Sheehan. Billy se příliš nevěnuje teorii, a pokud ano, tak skutečně elementární. Jeho lekce jsou věnovány hlavně riffům a vychytávkám, které lze zahrát do breaků či do konců skladeb. Je zde i několik zmínek o technice hry. Druhý v pořadí je Randy Coven. Jeho lekce jsou velmi konzistentní a tím, jak postupují, nabírají témata na sofistikovanosti. Randy se zabývá především improvizací, nalezneme zde rytmické patterny pro několik stylů, zmínka je o pentatonikách s příkladem jejich použití, a dokonce je tu i lekce věnovaná alteracím a alterované stupnici opět s příklady jejich použití. Následuje Stu Hamm, jenž články zasvětil především teorii a doporučením okolo hraní. Od něj je například kapitola o dýchání během hry nebo o tom, jak správně cvičit. Mimo to má kapitoly s tabulaturami akordů a popis, jak a kde hrát přirozené a umělé flažolety. Posledním autorem je Tony Franklin. Dle mého názoru jsou jeho lekce nejlepší a lze tu nalézt spoustu basových linek, které Tony do detailů rozebírá. Navíc jsou tyto linky postaveny tak, že je v nich naplno využita a zastoupena harmonie, do které jsou vsazeny. Franklin věnuje několik kapitol velmi pěknými příkladům s flažolety a na závěr se něco dozvíme o výhodách jiného než klasického ladění strun.

Závěrem bych tuto školu zhodnotil jako poměrně zajímavou, určenou spíše pro zkušenější hráče, kteří si chtějí rozšířit obzory o postupy svých oblíbenců. Je zde sice spoustu kapitol s docela elementárními tématy, ale myslím, že pro začátečníka je škola dost nesystematická a své peníze by měl investovat spíše do klasické učebnice, která se věnuje vývoji hry krok za krokem.