MOTU Digital Performer 6 - audio-MIDI sekvencer pro platformu Mac OS X

Audio-MIDI sekvencer, který na americkém trhu patří mezi ty nejrozšířenější (na rozdíl od Evropy, což je možná způsobené i tím, že běží pouze na platformě Mac OS X, která zde není tak rozšířená) se představil v šesté verzi.

O Digital Performeru

Jak již bylo řečeno, MOTU Digital Performer (DP) běží pouze na platformě Mac OS X, čímž je zejména v Evropě poněkud diskvalifikován z masového použití. Jeho filozofie je poněkud odlišná od ostatních sekvencerů (ne že by všechny ostatní byly naprosto stejné, ale liší se od sebe v jiných parametrech). Digital Performer je již od začátku zamýšlen jako sekvencer pro muzikanty, nikoli zvukové inženýry. To se projevuje nejen ve způsobu ovládání, ale také v grafické části (například smyčka se neoznačuje jako loop, ale hudebním znakem repetice atd.). To ovšem nijak nesnižuje jeho možnosti a i zkušený zvukový inženýr v něm najde vše, co potřebuje, včetně všech pokročilých funkcí.

DP je primárně zamýšlen jako aplikace, která umí všechny prvky zobrazit v jediném okně. Pokud ale uživatel potřebuje, může kterékoli okno z hlavního vyjmout (ve verzi 6 sice pro tuto vlastnost zmizela ikona, ale dá se stále vyvolat dvojitým kliknutím na okno) a umístit jej kamkoli po ploše, na jiný monitor atd. Jednoduše se dá okno naopak zase vrátit zpět do hlavního, pokud je to potřeba. V jednom okně se pak zobrazují informace o události, ať ji edituji kdekoli. Informace se tak obrazuje pouze jednou, a nikoli v každém okně znovu a znovu. Díky tomu je DP velice univerzální a je faktem, že zabere na monitoru mnohem méně místa než například Logic nebo Cubase a přitom nabízí maximální počet informací o jednotlivých událostech.

Novinky

Kdybych měl popsat všechny novinky, které se ve verzi 6 objevily, vystačilo by to na téma měsíce. Ne, že by si to Digital Performer nezasloužil, ale jednak by bylo téma poněkud jednostranné a jednak nedávno vyšlo téma o DAW. Zaměřím se tedy jen na ty novinky, které považuji pro běžného uživatele – muzikanta – za podstatné.

Grafika

Zásadním způsobem se změnila grafika, která je nyní mnohem „čistší“ a světlejší oproti předešlým poměrně šedým verzím. Některým uživatelům může připadat grafika DP poněkud strohá. V takovém případě je možné upravit barvy dle potřeby. Na internetu jsou k dispozici různá grafická zpracování. V internetové konferenci o DP jsem se v anketě dozvěděl, že většině uživatelům se nová grafika spíše nelíbí, což považuji spíše za konzervatizmus, zejména vzhledem k tomu, že zásadní grafická změna přišla u DP po velmi dlouhé době (možná by se dalo říci, že od vzniku DP jde dokonce o první zásadní změnu) a dlouholetí uživatelé jsou na starou grafiku již velmi zvyklí, a tedy fixovaní. Osobně považuji nové grafické prostředí za velice vydařené a funkční.

S novou grafikou souvisí také například možnost vytváření záložek v postranních oknech, podobně jako jsme zvyklí například z webových prohlížečů (Firefox a Opera již dávno, Internet Explorer po dlouhém váhání konečně také). Díky této vlastnosti je opět možné ušetřit spoustu místa na zobrazovací ploše. Okna v záložkách jsou stále aktivní a velice rychle dostupná. MOTU přirovnává tento způsob zobrazování k macovským oknům Inspector.

Mám vyzkoušené, že se stejným množstvím zobrazovaných informací (základní okno se stopami, mix, PianoRoll, EventList, Transport, BigTime, Tempo atd.) se s Digital Performerem vejdu na nejmenší zobrazovací plochu v porovnání se sekvencery Logic 8, Cubase 4 a Pro Tools 7.4.

Okno Track, ve kterém se zobrazují jednotlivé stopy, jejich vstupy a výstupy, použití smyček, záznam atd., získalo hned dvě zásadní novinky. Jednou z nich je možnost tří různých nastavení barev pro zobrazování křivky vlny a pozadí stopy. Možné je zobrazovat barevně vlnu, pozadí a nebo obojí. Zároveň je nyní možné vertikálně zvětšovat a zmenšovat seznam stop. Osobně jsem tuto funkci zatím nevyužil. Pro detailnější zobrazení používám jiná okna.

Vrstvy ve stopách

V jedné stopě je možné mít libovolný počet vrstev (nazvaných Take). Tato vlastnost byla v DP již dávno, ale chyběla možnost volného pohybu v jednotlivých vrstvách. Dosud bylo možné použít pro celou stopu pouze jednu vrstvu. To už dnes není pravda. Ve verzi 6 je možné libovolně přecházet z jedné vrstvy do druhé v rámci jedné stopy. Dokonce je možný naprosto volný pohyb mezi stopami a vrstvami. Všechny vrstvy v jedné stopě lze snadno rozbalit do stejného počtu stop. Díky tomu je pak například možné použít na jednotlivé vrstvy různé efekty, jiné výstupy atd., stejně jako u ostatních stop. Naopak je možné z více stop vytvořit jednu a sloučit je do vrstev. Funkce pro přechod mezi vrstvami je poněkud schovaná. Na webových stránkách MOTU se sice funkce po rozkliknutí menu zobrazí okamžitě, ve skutečnosti se ale nesmí zapomenout na aktivaci potřebného nástroje před rozkliknutím tohoto menu.

Nové plug-iny

Kromě všech plug-inů, které byly k dispozici již ve verzi 5, jako je univerzální a bicí sampler, FM syntezátor, simulace jednooscilátorový syntezátor pro basové zvuky, přibyly dva nové plug-iny. Masteringový plug-in MasterWorks Leveler je přesná kopie legendárního Teletronix LA–2A, který je známý především svou funkcí Automatic Gain Control (AGC). Díky této funkci není potřeba nastavovat žádné parametry treshold, attack, ratio, release atd., jako u klasického kompresoru. Ovladače Leveleru jsou shodné s předním panelem originálního LA–2A. K dispozici jsou čtyři různé modely LA–2A. LA–2A je velice dobře použitelný zejména pro moderní hudební styly nebo hlas. Pro klasickou muziku nebo jazz je ale zbytečně agresivní.

ProVerb je nový konvoluční reverb. K dispozici je řada různých odrazů zvuku nasamplovaných v různých halách a síních od klasických koncertních pódií až po různé tribuny nebo katedrály. Samozřejmě lze, stejně jako u jakéhokoli jiného konvolučního reverbu, přidávat vlastní dozvuky pomocí standardizovaného zvukového souboru. Velkou výhodou oproti běžným konvolučním reverbům je jeho rychlost. Parametry lze měnit v reálném čase a okamžitě je v reálném čase také slyšet výsledek. Obvykle trvá konvolučním reverbům až několik desítek vteřin, než změnu přepočítají. Díky funkci Dynamic Mix je možné označit wet signál jako dry na vstupu a tak dosáhnout extrémně silného dozvuku. ProVerb spolupracuje se všemi variantami formátů kanálů, které jsou v DP k dispozici, takže je možné pracovat i s prostorovým zvukem a dozvukem.

Do DP6 přibyl také nový správce plug-

-inů, ve kterém je možné aktivovat a deaktivovat jednotlivé plug-iny, vytvářet sady plug-inů a nastavovat různé způsoby načítání, pokud plug-in neprojde AU ověřením při startu DP.

Díky nové funkci Pre-rendering plug-in je možné používat mnohem více virtuálních nástrojů v projektu i na relativně slabém počítači. DP6 začne renderovat výstup z virtuálního nástroje na hlavní výstup ještě dříve, než začne skutečné přehrávání. Díky tomu se procesor během přehrávání tolik nezatěžuje, jako když musí renderovat všechny virtuální nástroje současně. Skutečně to funguje a potřebný výkon se velice sníží. De facto již není potřeba používat funkci Freeze. Na druhou stranu je ale pravda, že tato funkce může práci poněkud zdržovat. Po záznamu nové stopy s virtuálním nástrojem se začne renderovat. Pokud se mi ale záznam nepovedl a potřebuji stopu okamžitě smazat, není to možné, protože je právě renderována. Navíc, pokud během renderingu spustím určité funkce, renderování se přeruší a při přehrávání pak nemusí znít celá stopa korektně. Naštěstí je možné funkci Pre-rendering vypnout. Tím se sice zatěžuje procesor při renderingu v reálném čase (čemuž se dá vyhnout díky freezingu), ale zase je jistota stoprocentního přehrávání. Osobně funkci Pre-rendering většinou vypínám.

Přímé vypalování CD

DP lze dobře použít nejen pro mix, ale i pro mastering. Ve verzi 6 přibyla možnost vypalování CD přímo z DP. Použít lze všechny automatizační nástroje i plug-iny. Pomocí značek lze zvolit jednotlivé tracky na CD. Funkcí Bounce to Disk s volbou Burn Audio CD se vytvoří standardizované Audio CD, které je následně možné přehrávat v libovolném CD přehrávači.

Pro Tools v DP

Digital Performer se přiblížil jednomu ze standardů v profesionálních nahrávacích studiích – ProTools. Na aux stopy a MasterFader lze od verze 6 aplikovat RTAS plug-iny, které se používají právě v ProTools. Upřímně řečeno si myslím, že by celkové situaci ve studiích spíše přispělo, kdyby naopak Pro Tools uměly číst plug-iny ve formátu AU nebo VST než opačně.

Spolupráce s FinalCut Pro

FinalCut je aplikace pro střih videa. Určité propojení DP a FC již bylo i v minulosti. Od verze 6 je ale propojení dokonalé. Díky možnosti exportu do XML souboru (které jsou

navíc tak malé, že je možné je klidně posílat i mailem) je možné vyměňovat data o posunu událostí. Pokud se tedy ve video střižně hnes obrazem, na kterém je závislý obraz (například nějaký ruch), stačí pouze poslat XML soubor, načíst jej do DP6 a posunutí se automaticky provede. Tak je zaručená dokonalá synchronizace. Opačná kompatibilita (z DP6 do FC) je naprosto shodná. Kromě toho ve verzi 6 přibyly další standardy pro práci s videem, jako je 23,976 fps a 30-drop fps. Vizuální značky lze nově posílat i přímo na DV výstup.

Závěr

Digital Performer 6 přinesl řadu poměrně zajímavých novinek, které se při práci rozhodně hodí. Kromě vynikající koncepce vrstev na jednotlivých stopách, která se výrazně zlepšila možností prolínání mezi stopami, což v předešlé verzi chybělo, oceňuji také novou vydařenou grafiku, s níž přišly další možnosti zobrazování. Velice dobře mi zní i ProVerb, který je navíc opravdu velice rychlý. Nová funkce pre-renderingu virtuálních nástrojů je sice zajímavá koncepce, ale v praxi se mi její funkčnost neosvědčila.n

Je zajímavé,

sledovat osudy různých standardů v oblasti plug-inů. Například Audio Units vznikl tak, že se schylovalo k prodeji firmy Steinberg a Apple se obával, že se tak ukončí podpora VST pro Mac OS X. Steinberg ale v podpoře VST pro Mac OS X pokračuje, a tak jsou AU i VST dvěma silnými standardy. MOTU má také svůj standard plug-inů, nazvaný MAS (MOTU Audio System), naštěstí se ale neuzavírají zbytku světa a podporují i AU. Pro Tools jsou známé vlastním standardem RTAS a ignorováním ostatních standardů. Naštěstí ale existují různé konvertory, které umí z jakéhokoli standardu udělat jakýkoli jiný. Funkčnost po konverzi ale pochopitelně nikdo nezaručuje.