Steve Vai Bad Horsie 2 Contour Wah VAI-2 - signované kvákadlo slavného kytaristy

Steve Vai – je vůbec potřeba tohoto kytarového ďábla ještě představovat? Pochybuji, že někdo, kdo se ať vážně nebo nevážně zabývá údery trsátkem do strun, neví, koho si představit pod tímto jménem. Co už ale někdo vědět nemusí, že tento pán se může pyšnit hezkou řádkou signature equipmentu, kytarami počínaje a reproboxy konče. No a mezi těmito dvěma základními elementy se většinou nachází nějaká ta krabička. I ty má Steve signované (tedy zatím jen některé). My se dnes budeme zabývat tím, co po kytaře následuje většinou hned na prvním místě: kvákadlem neboli, odborněji řečeno, wah-wah pedálem.

Popis

Wah pedály Morley mají, pokud vím, už letitou tradici, a co se designu týče, nijak zvlášť se v průběhu let nezměnil. Jsou celkově větší než standardní Jim Dunlop nebo Vox, s větší plochou pro nohu a se systémem pružiny, při němž se vám pedál automaticky vrací do základní polohy a není potřeba ovládat ho patou. To může být pro někoho příjemné, pro někoho ne. Mě osobně to příjemné je a už pár let používám Bad Horsie 1.

Další, pro mě velkou, výhodou je, že se zapne v okamžiku, jakmile na něj položíte nohu. Zapíná se a vlastně i celý funguje na principu optiky, takže žádné silové spínání mechanického vypínače zde nenaleznete. Problém s tím, jestli mám vlastně kvákadlo aktivované nebo ne, zcela odpadá. Prostě když na něj zrovna nešlapu, je jisté, že je v režimu bypass. To je moc příjemné. Se standardním kvákadlem, navíc bez signalizační ledky, se mi občas stávalo, že jsem myslel, že jsem ho vypnul, a ono ejhle, po chvíli jsem zjistil, že kvákám na jedné frekvenci vesele dál. Zapnutí je u tohoto pedálu signalizováno červenou LED diodou. Co se týče deaktivace, lze u Bad Horsie nastavit prodlevu, kdy se po sundání nohy z pedálu přepne do bypass v rozmezí cca 0,5–3,5 sekundy. Toto je prý Stevův požadavek, který má rád, když po opuštění pedálu nohou nastoupí režim bypass s mírným zpožděním. S jeho oblíbeným časem je i pedál dodáván z výroby. Tohle například mně nevyhovovalo, takže jsem jednoduše pomocí odporového trimru nastavení změnil na co nejkratší čas. Trimr se nachází uvnitř po odšroubování spodního víka pedálu.

Na klasickém wahu mi vždy vadilo, že začíná po zapnutí odshora, tedy od nejvyšších frekvencí. Zde je tomu přesně naopak, začínáte skoro na stejném zvuku jako v režimu bypass a sešlápnutím pedálu dolů prostě kváknete.

Bad Horsie 2 má oproti jedničce ještě spínač, kterým se aktivuje přídavný ekvalizační obvod Contour, u kterého si můžete nastavit barvu a zesílení kváknutí. Aktivace tohoto obvodu je signalizována druhou ledkou. Musím říct, že je to šikovná věcička. Pokud někdo hraje třeba o kvartu podladěn, dá se velmi dobře vyladit kvákání tak, aby se posazovalo i v těchto polohách. Potenciometrem Level můžete kváknutí ještě více prosadit, neboť se zesílí na požadovanou úroveň. To je docela zajímavá záležitost zvlášť při kvákání na skoro čistý zvuk. Teď už nevím, v jaké nahrávce to Steve má, ale je jasný, že tam má hodně stažené volume na kytaře, ale to kváknutí vždycky hodně vyleze. Nebylo mi jasné, jak tohoto jevu dociluje, tak teď už ano. Něco podobného jsem se pokusil vykouzlit v jedné z ukázek.

Pedál může být napájen jak z klasické 9V baterie, tak z externího 9V stabilizovaného zdroje. Baterie je přístupná zespodu po jednoduchém odklopení plechového víčka. Vstupní jack se nachází standartně na pravé straně z pohledu shora a výstupní na levé.

Ještě jsem se zapomněl zmínit o jednom obvodu, který má tento wah zabudovaný a který není nijak vidět a nemá žádné ovládání. Je to tzv. vstupní buffer Clear Tone, který by měl zaručit prakticky nulové ztráty užitečného signálu při použití delších kabelů.

Celkově je konstrukce robustní a odolná proti mechanickému poškození. Barevné provedení je jednoduché v černé barvě s červenými nápisy. Optický systém zaručuje v podstatě neopotřebitelnost. U klasického převodového systému hrozí například prasknutí ozubeného táhla nebo sedření odporové vrstvy potenciometru.

Zvuk

Dalo by se říct „no prostě kvákadlo”, což je koneckonců pravda. Pravda ale také je, že díky Contour obvodu můžeme posouvat kvákání do libovolného spektra od basů k výškám. S každým nastavením máme pak vlastně jiný wah pedál. Jinak celkově by se dal zvuk charakterizovat jako „moderní“, to je takové vše a nic neříkající slovo zvláště v oblasti zvuku. Je až s podivem, jak často se v souvislosti se zvukem používá. Řekl bych, že barva zvuku kvákadla skutečně evokuje Steva Vaie. Ukázky jsem točil na Riveru, ta rozhodně po Vaiovsku nehraje, přesto stopy Stevova zvuku lze nalézt. Ono totiž nejvíc záleží na tom, co člověk hraje...

Jednu výtku bych ale měl. Když jsem si před lety koupil BH1, byl jsem šokován tím, že pokud člověk nehraje a jenom wah aktivuje, ozve se docela slušná hladina brumu. Šel jsem ho tedy reklamovat, lépe řečeno nechat si ho vyměnit, ale ukázalo se, že to dělají všechny kusy. No, říkal jsem si, tak to třeba v muzice nebude tak slyšet, a odnesl si stejný kus zase zpět. Je fakt, že za celou dobu, což už je tak čtyři roky, mi ani zvukař na koncertech nebo ve studiu neřekl „bručí ti kvákadlo”. Tak to asi opravdu není tak zásadní. Nicméně ten brum tam je, a to i u tohoto BH2.

Závěrem

Tento wah si určitě najde své příznivce i opůrce. Ti budou nejspíš z řad milovníků vintage a klasiky s potenciometrem. Bad Horsie 2 dle mého názoru vyniká uživatelským komfortem a variabilitou. Díky buffer obvodu Clear Tone nepožírá signál, a přestože nemá skutečný true bypass, nijak signál neovlivňuje. Zvukově vynikající a evokující zvuk Steva Vaie. Když si na něj přehrajete třeba The Audience is Listening, tak vám to bude hned jasné.