diagnóza: kvintakord a jeho tóny
Pro dnešní díl jsem si vybral určitě jednoho s nejvýraznějších kytaristů rockové scény poslední dekády, a to Američana Johna Fruscianteho z Red Hot Chilli Pepers. Jeho hra sice neoplývá převratnou technikou či záludnými složitostmi, ale zato v jeho hře najdeme obrovskou muzikálnost, výborné nápady a koneckonců i skvělý charakteristický zvuk, který přispívá určitě podstatnou měrou k celkovému soundu Red Hot Chilli Peppers. Jako ukázku jeho hry jsem vybral poměrně profláklou skladbu Scar Tissue ze skvělé desky Redhotů - Californication. Podíváme se na úvodní riff a doprovod pod sólo a vysvětlíme si nebo zopakujeme, co je kvintakord, jaké má tóny či intervaly a jak s nimi můžeme pracovat.
Co je tedy kvintakord?
Nejednodušším akordem, který můžeme na kytaře vytvořit, je tzv. kvintakord (teď pomíjím akordy typu D5, které jsou vlastně jen souzvukem intervalu kvinty). Kvintakord je tedy souzvuk tří tónů, a to primy, tercie a kvinty. Co se týče druhů nebo typů kvintakordů, máme durový kvintakord (prima, velká tercie, kvinta; např. C: c, e, g), potom mollový kvintakord (prima, malá tercie, čistá kvinta; např. Cm: c, eb, g), zmenšený (prima, malá tercie, zmenšená kvinta; např. Cm5b: c,eb, gb) a nakonec zvětšený (prima, velká tercie, zvětšená kvinta; např. C+: c, e, g?). Určitě si zkuste vzít jakýkoliv kvintakord na kytaře a posouváním a měněním tercie či kvinty si vyzkoušejte zahrát všechny jeho typy. Samozřejmě je potřeba si nejprve udělat jasno, který že tón je tercie a který kvinta.
Scar Tissue
Celá píseň, a to jak začáteční riff, tak sloka či refrén, je napsaná v tónině F dur (jedno béčko v předznamenání, viz noty). Střídají se v ní v podstatě jen tři akordy, a to F, C (většinou na poslední osmině taktu) a Dm. Takže harmonické funkce I, V, VI (tónika, dominanta a náhrada subdominanty šestým stupněm).
Co se týče úvodního rifu, do kterého se zpívá i sloka, John velmi hezky využívá právě akordických tónů, a to pouze primy a tercie, ze kterých sestavil opravdu jednoduchou, ale krásnou doprovodnou kytaru. Akord F dur se skládá z tónů f, a, c (prima, velká tercie a čistá kvinta), a když se podíváte do not, zjistíte, že Jonh hraje právě do místa, kde je v harmonii psaný akord F, vždy pouze základnítón a tercii tohoto akordu. Když se přejde na poslední osmině na akord C, rovněž použije základní tón a tercii, a to samé do akordu Dm, opět základní tón d a malá mollová tercie, tón f. Je to opravdu výborná a téměř učebnicová ukázka toho, že doprovod nemusí být jen pouhé hraní akordů v základních polohách, ale dá se jednoduchou prací s tóny akordu vytvořit opravdu zajímavý doprovod.
Stejným způsobem, i když samozřejmě s úplně jiným rytmickým dělením, je sestaven i doprovod pod sólo (viz notový zápis). Pokud se na tento šestnáctinkový riff podíváte podrobněji a dáte si ho do kontextu s harmonií (harmonickými značkami), zjistíte, že John opět využívá jen tónů příslušných akordů, ze kterých se tento riff skládá. Zde, na rozdíl od sloky nebo úvodního rifu, použil naopak pouze základní tón a kvintu akordu.
Diagnóza
Znalost toho, z jakých intervalů a následně z jakých tónů jsou jednotlivé akordy poskládány, vám může určitě velmi pomoci nejen při tvoření doprovodů a riffů, ale také při vašich improvizacích. Jako dobré cvičení na tohle dnešní téma bych si určitě vzal jakýkoliv harmonický základ (jakýkoliv logický sled akordů). Vypsal a naučil bych se jejich tóny a třeba zkusil vymyslet z těchto tónů, podobně jako John Frusciante, svou vlastní doprovodnou linku či linky. Určitě tak můžete přijít na spoustu nových a inspirujících věcí a vaše hra se může zase o kousek dál posunout. Přeji hodně úspěchů.
