Jak to vidí (slyší) zvukař 27
Signálový řetězec - mixážní pult
... od analogu k digitálu VI
V dnešním dílu si tedy zkusíme tak nějak celkově „zráchnout“ výhody a zároveň nevýhody digitálního (a tím vlastně i analogového) pultu. Téma „mozku“ zvukové aparatury již sice brzy opustíme, ovšem pouze coby článku signálového řetězce, nadále se s ním samozřejmě budeme setkávat v dílech, které se budou týkat korekčního a dynamického nastavení jednotlivých nástrojů, vokálů apod.
Pojďme si tedy shrnout hlavní znaky digitálních pultů, potažmo výhody a nevýhody. Podotýkám, že záměrně vynechávám hodnocení zvukových vlastností typu „všechny digitály hrají takhle, analogy takhle, všechny digitály jsou zvukově lepší versus všechny analogy jsou zvukově lepší“ apod. To je debata na jiné úrovni a já můžu za sebe říct, že jsem pracoval se skutečně mnoha modely analogových a v poslední době i digitálních pultů, pokud mi to čas a možnosti dovolily, dostal jsem z nich plus mínus vždy to, co jsem chtěl. Debaty o „skleněnosti“ výšek a „blátivosti“ basů ponechám jiným, pokud někdo slyší rozdíl mezi minulou a novější verzí AD/DA převodníků, gratuluji mu a přeji hodně štěstí při zakládání klubu „Bat (netopýr) Ear“. :-)
Výhody digitálních pultů
Možnost zařazení dynamických procesorů (kompresor, gate, příp. limitér) na každou šavli, skupinu, master, aux atd. Navození stejné situace u analogu by znamenalo mnoho dynamických rackových přístrojů v jedné nebo více rackových skříních.
Možnost ukládání scén a nastavení jednotlivých kanálů, skupin atd. Velká výhoda, zvláště střídáme-li akce různých žánrů nebo pokud je potřeba udělat zvukovou zkoušku jindy, než kdy je samotné vystoupení. Téměř jedním stiskem nebo navolením ovladačem a potvrzením se dá vyvolat kompletně uložená scéna, včetně nastavení monitorů (pokud je tedy řídíme z hlavního pracoviště FOH), efektů, hlasitostí, korekčního nastavení, prostě všeho, co jde nastavit a co si případně navolíme, že chceme uložit a vyvolat. Na analogu věc dříve nevídaná, vzpomeňme na v minulém dílu zmíněné kreslení čárek kolem knoflíků. :-)
Nejsou potřeba další racková zařízení. To souvisí s prvním bodem, vše včetně grafických ekvalizérů, dozvukových efektů, ale často i „masteringových“ procesorů (stereo imaginer, enhancer apod.) je již součástí digitálního pultu a připraveno k použití.
Dostatečný počet auxů i u pultů základních tříd. Abyste dřív na analogu „vyrobili“ větší počet monitorových cest než čtyři, museli jste prostě mít pult vyšší třídy, který jich víc nabízel. Dnešní i celkem dostupné digitály oplývají úctyhodným počtem auxů - např. deset až patnáct není žádnou výjimkou. Navíc si každý můžete řadit do pozice Pre (často Pre1 - před dynamické procesy a fader, Pre2 - za dynamické procesy, ale před fader) a Post, což šlo na některých analogových pultech pouze po skupinách.
Použití digitálního páráku a stageboxu. Je jistě jedna z dalších výhod, neboť je opravdu rozdíl mezi tenkým datovým kabelem CAT5 a těžkým a objemným párákem.
Pohodlné pořízení nahrávky z masteru, ale i do stop. Některé digitály umožňují pořídit záznam na flash disk přímo jeho zapojením do USB slotu pultu a aktivací nahrávání. A co se týče nahrávání do stop, tak kdo jste něco takového někdy dřív realizovali na analogu, vzpomínáte si, co všechno pro to bylo nutno udělat: zapojit např. dvacet čtyři kabelů z direct outů jednotlivých šavlí na pultu do nahrávacího zařízení (zvukové karty). Pro mě konkrétně to vždy znamenalo rozpojit půl studia, vytáhnout kartu a PC, to vše následně na akci propojit a aktivovat, poté zase zpátky zapojit ve studiu. Dnes vezmu k digitálu notebook, propojím jej s pultem jedním kabelem FireWire a spustím nahrávací software. Tedy nesrovnatelně míň starostí a času.
Dálkové ovládání z tabletů a podobných zařízení. Poměrně nový a nedávno rozšířený jev, který se dnes hodně zabydlel zvláště na malých typech akcí: „zvukař“ chodí s tabletem mezi muzikanty a nastavuje jim monitory, ale i před PA, kde nastavuje zvuk „ven“. Rozšiřují se i rackové typy pultů bez běžných ovladačů určené pro práci pouze na bázi nejrůznějších dotykových displejů.
Aktualizace firmwaru. Každý digitální pult je výrobcem (alespoň po dobu jeho výroby) aktualizován, resp. je aktualizován jeho obslužný software - firmware. Zpočátku je takovýmto způsobem možné „vychytat“ a vyřešit eventuální nedostatky a případné chyby, které podobná zařízení v době uvedení na trh mohou vykazovat a jsou zpravidla odhaleny až zákazníky - uživateli v praktickém ostrém provozu. Často je tímto způsobem možno dosáhnout i jistého rozšíření možností, které např. původní verze firmwaru neumožňovala.
Nevýhody
Kroky navíc při nastavování parametrů. Jak již bylo minule zmíněno, jakémukoliv zásahu do nastavení čehokoliv vždy předchází zvolení tlačítkem Select, případně dalším, potřebuji-li přestránkovat do jiné vrstvy, přepnout nějaký další parametr apod. Někdy jsou to dva i tři kroky navíc - na analogu jsme sáhli a točili, a to hned.
Viditelnost aktuálně pouze jednoho zvoleného parametru. Na channel stripu vidíme zpravidla nastavení pouze toho, na čem jsme stiskli volbu Select. Některé pulty sice mají dílčí displeje i na šavlích nebo se jako další displej chová třeba připojený notebook, nicméně tato zobrazení jsou vždy tak nějak prostorově omezená. Minule zmíněné „přejetí“ parametrů očima nám prostě digitály (zatím) nedopřejí.
Nové typy závad. Digitální pult je ve své podstatě počítač, a tak je třeba se připravit na „jevy“ s tím spojené. Analogový pult, pokud z nějakého důvodu „neodešlo“ zrovna něco zásadního přímo ve zdroji, se málokdy celý porouchal, alespoň já jsem to za celé roky praxe nezažil nikdy. Když už, tak přestávaly (na různých značkách a modelech) fungovat pouze dílčí věci - gainy, šavle, nějaký vstup nebo výstup apod. U digitálu se takové věci stávají (např. u novinek, kdy výrobce ještě nemá „vychytané“ chyby v obslužném softwaru), zařízení se třeba celé totálně „pomate“ a není možné s ním dále pracovat. Naštěstí již dnes můžeme říct, že se tyto věci spíš „stávaly“, v tomto ohledu se situace, zdá se, zlepšila. Na druhé straně spoustu dílčích „závad“, kdy něco najednou nehraje nebo se chová nějak nestandardně, často vyřeší pouhý restart zařízení.
Práce na slunci a za denního světla. Jeden z oněch „jevů“, na které si je třeba (alespoň zatím) zvyknout. To, jak jsme se dřív, hlavně v případě dobrého počasí, postavili s analogovým pultem pod širé nebe, je bohužel zřejmě minulostí. Podsvícení parametrů LED diodami a displej prostě nejsou na denním světle a zvlášť slunci viditelné, a když, tak velmi špatně. Proto je téměř vždy nutné stavět zvukařský stánek, případně si pořídit nejrůznější stínicí pomůcky.
Roztříštěnost koncepcí. Opět zmíněno v minulém dílu: Každý výrobce řeší ovládání svých pultů lehce nebo i víc jinak než ostatní, což v praxi znamená, že znám-li jeden dva, může mě překvapit třetí. Příště ještě něco o dálkovém ovládání tabletem.
