Tentokrát nás v kytarovém workshopu čeká swingová dvanáctka - opět si dáme praktický tip jak pro doprovod, tak pro sólovou improvizaci.
Příklad 1) představuje akordické značky dvanáctky v G, která byla jako příklad použita. Ty z vás, kteří si s některým zápisem akordu nebudou vědět rady, odkazuji na free stránky mé videoškoly, kde najdete popis v praxi běžně užívaných značek. Jde o systém symbolů, vztahujících se k jednotlivým intervalům příslušného akordu, takže díky jejich znalosti vlastně můžete dát dohromady i tónový materiál předepsané značky, se kterou jste se třeba nikdy předtím ani nemuseli setkat - více na www.kurzy.muzikus.cz.
Příklad 2) přináší praktický tip, jak technicky zcela jednoduchým způsobem zahrát sled dominantních akordů s nadstavbovými intervaly a případnými alteracemi. Je použit na konci formy, využívá nadstaveb 9+ a 13 a spojuje je s využitím vztahu, který se nazývá „tritónová příbuznost.“ Jde o vztah dvou dominantních septakordů, vzdálených o zv.4, respektive zm.5, které ze čtyř tónů mají vždy dva společné.
Zjistíme, že tercie jednoho je septimou druhého a naopak. Porovnejte například tónový materiál těchto akordů:
D7: d fis a c
As7: as c es ges
Všimněte si, že tučně vytištěné tóny jsou identické (fis = ges, jde pouze o různý zápis stejně znějícího tónu, nazýváme ho „enharmonická záměna“). Tritónové příbuznosti využíváme často v takzvaných záměnách - například tím, že místo psané značky D7 zahrajeme As7 automaticky docílíme zahuštěný alterovaný akord D9-5-. (Alterované akordy mají zvýšenou či sníženou kvintu, nónu nebo obojí, čímž se zvýrazní dominantní charakter akordu - hovoříme tedy o disonantních akordech s velkou tercií základního septakordu a malou septimou. Použitím tritónové náhrady automaticky obdržíme alterovanou sazbu se zesíleným dominantním účinkem. Dominantní typ akordu ale může být - a to nejen v blues, použit kromě dominanty (tedy pátého stupně) i na všech ostatních stupních v tónině.
V našem příkladu však zmíněné záměny neprovádí kytara, ale obstará je za nás basista. Tím, že na značku E7 pod našimi zadrženými vrchními hlasy (gis, d, fisis=g, tedy intervaly v.3, m.7 a zv.9) změní bas z tónu e na b, vznikne akord B13, ten se pak posune o půltón dolů na A13, který basista tritónovým krokem změní na Es9+, následuje půtónový posun všech hlasů na D9+, což je dominanta od G, na které se basista opět dostane přes tritón od D, tedy As13. Sled tedy končí tónikou G13 (akordem na I. stupni). Celá tato obludnost, která jistě mohla mnohé z vás poněkud vyděsit, se na hmatníku děje půltónovými posuvy vrchního trojhlasu směrem dolů - v prstokladu jde v kterémkoliv obratu o jediný hmat.
Kdyby se vám však nechtělo nad tím vším tak moc špekulovat, nevěšte hlavu. Blues je velkorysý a tolerantní žánr, které umí okouzlit posluchače jen pouhými třemi akordy. A bluesový tón je vlastně falešný tón, takže když zahrajeme falešně, kdo by nám mohl co vyčítat? Snad jen kdyby to byla nuda - ale jak zahrát zajímavě a s invencí, na to už jsou všechny podobné workshopy krátké...
