Amos Williams - Cit pro detail

Amos Williams - Cit pro detail
Amos Williams - Cit pro detail

Britský rodák Amos Williams patří mezi nejzajímavější basisty progresivní rockové scény. Začátky formace Tesseract, která je považována za jednoho z lídrů scény, byly sice metalové, nicméně kapela prošla během své více než dekádu dlouhé existence velice inspirujícím vývojem. Třetí album Polaris a kontrakt s uznávaným vydavatelstvím Kscope, kde jsou upsány i formace typu Anathema, Katatonia nebo Steven Wilson, předznamenává vývoj pro další léta. Stejně progresivně žije i producent a milovník kvalitního basového vybavení Amos, se kterým jsme se pro vás spojili do Číny.

Na úvod nám, prosím, popiš svoji spolupráci se značkou Warwick. FNA Jazzman hrál zásadní roli ve tvé sbírce basových kytar, ale už se nevyrábí. Na druhou stranu během let jsme tě mohli vidět i s jinými modely.

Basy značky Warwick používám už řadu let a v mnoha ohledech by bylo fér zmínit, že kvůli způsobu, jakým Acle (kytarista a producent Tesseract, pozn. redakce) postupuje během mixu, a v neposlední řadě i podmínkami na koncertech se zvuk Tesseract točí hlavně kolem značky Warwick. Nicméně hodně se změnilo během mé nedávné návštěvy továrny v San Diegu, kterou vlastní Jeff Kiesel. Našel jsem totiž nástroje, jejichž zvuk se podstatě zvuku Tesseract blíží ještě více než Warwick. Zároveň je úžasná zábava na ně hrát. Když hraješ šest týdnů v kuse, potřebuješ nástroj, který není pouze spolehlivý, ale zároveň má i vliv na tvou psychiku.

 

To jsi mě překvapil, protože posledním modelem, na kterém jsi podle mých informací pracoval, byl s firmou Warwick.

Se značkou Warwick jsem spolupracoval na modelech pro jejich custom shop. Nicméně během posledního roku jsem spolupracoval s Jeffem na prototypu svého vlastního modelu vycházejícího z oblíbené řady Vader společnosti Kiesel. Jako materiál těla jsem si vybral jasan snímače jsem zvolil značky Musicman, jsou však umístěny trochu jinak, než je běžné. I díky tomu má dřevo na krku podstatně větší výdrž a pevnost. Byl to úžasný proces ovlivňovat každou položku a během posledního roku zkoušet jeden prototyp za druhým.

 

Řadu let spolupracuješ i s výrobcem strun D’Addario. Díky čemu je ta spolupráce tak plodná? Rovněž na nové desce je více než kdy jindy slyšet pohyb prstů po strunách.

S Tesseractem jsme začali intenzivně koncertovat někdy v roce 2010. Došlo mi, že potřebuju sadu strun, které by zněly přesně podle mých představ, nepraskaly a udržely stejný tón po tři nebo čtyři vystoupení. Poté, co jsem vyzkoušel několik výrobců, jsem se usadil u firmy D’Addario. Hodně tomu napomohlo náhodné setkání s jejich zástupcem v New York City na jednom z našich prvních turné. Často taky používáme kabely Planet Waves, což, věř tomu nebo ne, ovlivní výsledný zvuk nástroje stejně jako struny, pedály nebo výběr basy.

Amos Williams - Cit pro detail
Amos Williams - Cit pro detail

Nicméně už tak uživatelsky přívětivé nebyly během vašeho kultovního vystoupení na severu Finska v rámci Jägermeister Ice Cold Gig. Jak sis poradil s ledově chladnými strunami?(smích) To byla dobrá prdel. Naštěstí si své ladění udržely dobře, což je důležité při podobném vystoupení. Během samotného koncertu jsem nevnímal nic jiného než hroznou zimu, ale když jsem se následně věnoval mixu, měl jsem velkou radost, že svou práci odvedly dobře. Přesněji, udržely své naladění i v extrémních arktických podmínkách a zněly plně a přesně, jak měly.

 

Podpora a dominance

 

Čistý zvuk a neskrývání se za techniku je výborná filozofie celé kapely. Mohl bys nám okomentovat pár dalších klíčových kousků ve tvé sbírce vybavení?

TU-2 Tuner - Vystoupení na naší úrovni často vyžaduje kompromisy a omezování škod. Představ si chaotickou show plnou světel a různých poloh. Tunery TU-2 a dnes už i TU-3 od značky Boss se velice snadno používají a díky své spolehlivosti ti pomáhají dělat kompromisy.

Blackfinger - Zesilovač nebo kabinet jsem na pódiu nepoužil už nějaký ten pátek. Zjistil jsem totiž, že díky kompresoru Electro Harmonix’s Black Finger můžu dosáhnout toužené plnosti tónu. Proto bych řekl, že ho nepoužívám ani tak moc jako kompresor, spíš jako nástroj k dosažení barevnosti. Ve skutečnosti prvotně zapojuju jiný kompresor, a to Darkglass Super Symmetry Compressor. Tak či tak to používám, jen abych trochu zkrotil extrémní výšky, když hraju slap.

 

Avalon U5 DI - Pokud bych si měl vybrat jedinou položku ze svého vybavení, bez které nemůžu žít, byl by to Avalon U5 DI box. Byl postaven jako tank, s univerzálním vysokoimpedančním vstupem a snad nejlepší kvalitou signálu, jakou jsem kdy zažil. Je to jako sundat hadr ze svého zvuku. Doslova tě to jako hráče nutí skutečně poslouchat, co hraješ, protože všechny detaily, které se zdály skryté, najednou vyplují na povrch. Hráč tak získá notnou dávku sebevědomí. Zároveň mě to nutí, abych byl ultraopatrný ohledně každé nuance svého výkonu. V určitých chvílích se přistihnu, že vnímám každý dotek strun na hmatníku. Stejně tak rozdíl mezi zněním tónu mezi odtrhem a tappingem pomocí pravé ruky. Je to ohromný a zároveň děsivý kousek vybavení.

 

Je to jako sundat hadr ze svého zvuku

 

Nějaká další položka, kterou bys chtěl přidat nebo jsi v nedávné době přidal do svého arzenálu?

V nedávné době jsem hodně používal MXR pro izolaci proudu. Stejně tak žeru jejich ekvalizér, se kterým krotím ty nejdivočejší výšky a basy, včetně mnou nejméně oblíbených frekvencí: 500 Hz a 4 kHz. Když se zbavím těchto potvor, tak mohou vyniknout pouze klíčové součásti mého zvuku.

 

Mohl bys nám blíže upřesnit svůj přístup k dosažení čistého zvuku založeném na odpovídající rovnováze mezi výškami a spodky?

Pro mě osobně je tón nejvíce ovlivněn tím, jak postavím středy. Basa, to totiž nejsou jen o basy. Jistě, základ tónu je postaven relativně nízko, ale lidské ucho vnímá především vyšší středy. Proto kvalita mého tónu je silně založena na tom, jak jsou naladěny středy. Přesněji, na nalezení rovnováhy mezi vysokými a nízkými středy, včetně osekání mrtvé zóny v tomto rozptylu, kterou odhaduju na 500 Hz. Přestože subwoofer napomáhá síle signálu, mám dojem, že i hodně prostoru signálu zabere on sám, a celkově tam dole slyším nějaký ruch. Mou filozofií je dosáhnout maximální hlasitosti s minimálním napětím. Fakt je, že abych subwoofer slyšel, a ne jen cítil, je zapotřebí hodně energie. Právě proto se snažím hledat alternativy v rámci středů.

 

Vedle hraní zastáváš i roli zvukového inženýra. Snažíš se i zde najít odpovídající kompromis?

Pokud se ptáš, jestli přistupuju ke své roli v Tesseract, jako bych byl producent, a ne pouze basák, potom ano. Vždy se snažím udržet si odpovídající nadhled. Samozřejmě je to trochu bolestivé odsunout svá přání jakožto basisty na druhou kolej, ale individuální přání se holt občas musí podřídit vizi celé kapely.

Občas jsme byli svědky toho, že jsi přebral roli doprovodného growlera. Přistoupil jsi k této roli po svém, nebo jsi svůj přístup konzultoval se zpěváky, kteří se tomu věnují naplno?Abych byl upřímný, v této roli se necítím nijak zvlášť sebejistě. Nemám totiž žádné vokální vlohy, a to ani nemluvím o growlingu. Ve skutečnosti tohle není projev, který bych nějak preferoval, nebo něco, čemu by se chtěla naše kapela v budoucnu nějak intenzivněji věnovat. Myslím, že i tohle byl důvod, proč seTesseract výrazně vzdálil od metalu. Kromě Dana jsem o growlingu mluvil jen s jediným zpěvákem. Tím byl Eric Kalsbeek, který dříve působil v Textures. Má opravdu úžasný hlas a velice dobrou techniku. Proto stejně jako on používám techniku, díky které jsem našel přirozený tón growlu a neničím si hlasivky. A protože mám poměrně chraptivý a nízko položený hlas, je hluboký i můj growl. Z toho má radost hlavně náš zvukař na turné. (smích)

Amos Williams - Cit pro detail
Amos Williams - Cit pro detail

Basová hra

 

Možná to neplatí o hlase, ale tvůj přístup ke hře na basu považuji za velice osobitý a sebejistý. Přibliž, prosím, našim čtenářům svou filozofii „hudba skrz basu“.

Řekl bych, že mám poměrně rozmanité hudební vzdělání. Základ je perkusivní, ale inspiraci čerpám z celého světa. Nepochybuju, že je nás takových víc, ale když poslouchám nějakou skladbu, vždy tam slyším party, které tam nejsou, a uvnitř mě to nutí je tam kreativně doplňovat. Daná píseň mi tak napovídá, jakým směrem se vydat, a mě tak stačí pouze naskočit. Z osobního hlediska naštěstí nepotřebuju uspokojovat nějaké ego, a proto se ode mě posluchači nedočkají nějaké virtuosity. Mé nejoblíbenější pasáže jsou poměrně jednoduché a vyniknou díky kapelní souhře víc, než kdyby šlo o sólo exhibici. Dobrým příkladem je jedna ze slok v Concealing Fate Part Six - Origin. Já a Jay se v ní ponoříme do relativně jednoduchého, přesto velice přesného groovu. Kdykoliv to dáme přesně, culím se pak celý večer jako malý kluk.

 

Vztah s bubeníkem je jedna věc, ale i basu bereš občas jako perkusivní nástroj. Vychází to z tvého raného hudebního vzdělání? Docela bych to přirovnal k přístupu, který můžeme vidět u basáka kapely Korn „Fieldyho/Reggieho“.

Ať už šlo o pozici v perkusivní sekci několika orchestrů či o vedení souboru Gamelan, jakožto bubeník jsem měl vždy velice fyzické spojení s hraním. Osobně proto cítím blízký vztah k basistům typu Fley, Justina Chancellora a Lese Claypoola. Cítím, že mě motivovali objevovat perkusivní stránku basové kytary. V rámci samotného tónu mi dokázali, že basa může být víc než jen základní podklad.

 

Jako dítě jsi totiž jako houba. Pasivně nasáváš všechno okolo.

Mezi tvé další vzory patří i Duff McKagan, Billy Gould, ale zajímalo mě, zdali sleduješ aktivity i některých mladých basáků dnešní metalové scény, jako třeba Dana Briggse z Between the Buried and Me, a hlavně z jeho bočního jazz fusion projektu Trioscapes?Jelikož jsme byli na americkém turné s BTBAM, jsem měl možnost se s Danem dobře poznat a každý večer obdivovat jeho techniku a volbu tónů. Je totiž výborným příkladem hráče, který má nad vším absolutní kontrolu a ví přesně, čeho chce dosáhnout. Navíc je to sympaťák jako prase! Další fantastický muzikant, se kterým jsem měl tu čest vyrazit na turné, ať už po Spojených státech nebo po Evropě, je Arif Mirabdolbaghi. Jedná se o původního basáka Protest The Hero, a můžu říct jen wow!. Prostě muzikant, jehož obdivuhodné vzdělání přesahuje všechny meze, ale zároveň je to jeden z hráčů, jehož hra vás prostě nadchne a valíte bulvy, odkud ty nápady bere, ať už hraje vůdčí, nebo doprovodnou roli. Je to něco neskutečného a je mým cílem se na tuto úroveň někdy dopracovat. Dále je třeba nemožné ignorovat tak technicky brilantní muzikanty, jako je Evan Brewer z formace Entheos. Lidé jako on na mě mají obrovský vliv, protože díky nim získávám stále ambicióznější cíle.

 

V mládí tvé žánrové spektrum obsahovalo i jazz, když jsi na škole působil v jazzové a funkové kapele. To jistě taky zanechalo vliv...Rozhodně.

Jako dítě jsi totiž jako houba. Pasivně nasáváš všechno okolo. Takže když jsem přehrával řadu základů jazzu a funku, výrazně mě to formovalo. Ve skutečnosti lituju toho, že jsem tehdy nemohl strávit více času studiem hry basových legend typu Larryho Grahama nebo Jaca Pastoria. Byl jsem však členem souboru a musel jsem dodržovat režim, který mi byl stanoven. Nicméně každý den přináší příležitost se něčemu novému přiučit a teď už mě nic nemůže zastavit.

 

Polaris

Přibliž nám, prosím, jak vznikalo album Polaris. Většinou jsme byli svědky toho, že vaše album znělo jako jeden organický komplet. Na novější albu se tohoto konceptu vysloveně nevzdáváte, ale vše je mnohem více rozděleno do samostatných celků. Ale jak by řekl klasik: „Není nic těžšího než napsat dobrou čtyřminutovou skladbu.“

S albem Polaris jsme velmi spokojeni, přestože to pro nás znamenalo určitou změnu kurzu. Nebojím se přiznat, že jsme jej stále plně nepochopili. V prvé řadě jsme cítili, že jako muzikanti chceme pochopit, jak skládat hudbu, která by obstála jako samostatná jednotka a neopírala se o třicetiminutový epos, ať už v rámci zpětné vazby nebo kontextu. Říkám to proto, že jsme díky vystupování s materiálem Polaris během posledních osmnácti měsíců skladby dopilovali lépe, než jsme čekali. To vlastně potvrzuje, že Polaris je studiová deska, na kterou bychom v minulosti neměli. Pokud nám to bude koncertní rozvrh dovolovat, rádi bychom připravované skladby postupně testovali naživo, dříve než bychom je dodělávali ve studiu.

 

Zpěváci Tesseract měli vždy problémy se zdoláváním vrcholů.

 

Ovlivnil strukturu skladeb fakt, že se Dan zapojil do tvůrčího procesu dříve, než bývalo zvykem?

Domnívám se, že ano. Primárně proto, že jsme měli možnost slyšet finální podoby skladeb v mnohem ranější fázi. Stejně tak nám často přišlo zbytečné skladby rozvíjet, poté co nám přišly přirozeně kompaktní. Polaris má tak mnohem otevřenější zvuk, což na albu miluju. Čím méně práce při finálním mixu, tím větší a hlubší jednotlivé tóny zní v mé hlavě.

Amos Williams - Cit pro detail
Amos Williams - Cit pro detail

"

Když už se bavíme o Danovi, nedávno jsme na vás s kolegy vyrazili do Vídně. Předvedli jste jako vždy výborný výkon, ale někdy mě doslova přiváděl k šílenství tím, že vypouštěl vyšší polohy, které jsou na albu velice atraktivní. Souhlasíš se mnou do určité míry, nebo máte každý z vás na pódiu naprostou uměleckou svobodu?

Zpěváci Tesseract měli vždy problémy se zdoláváním vrcholů. Velmi často musí předvádět materiál, který byl napsán jinými zpěváky, navíc s odlišným vokálním rozsahem. Velkou roli také hraje zkušenost s psaním vokálních partů, které musí znít dobře jak ve studiu, tak naživo. Všechno pak musíš ideálně podat během čtyřiceti až padesáti večerů na turné. Dan je nesmírně pečlivý a vždy se snaží dát do svého výkonu maximum. Velice mě těší, že začal psát party, které jsou pro jeho hlas přirozené. Jako zpěvák se vyvíjí neskutečným tempem a doslova dorůstá do svého hlasu. Což je přesný opak hlasu mladšího zpěváka, který se rád předvádí, ale zároveň neví, co znamená rok a půl dlouhý koncertní rozvrh. Nemluvě o fyzických následcích tohoto života. Zbytek kapely je v situaci, kdy nemusí přehrávat nic, co by si sami nenapsali. Proto se musíme jako celek soustředit na to, abychom všichni dokázali podat vyrovnaný výkon po celou dobu koncertního cyklu.

 

Hudba pomáhá

V posledních měsících jsem značně změnil svůj životní styl. Více než kdy jindy jsem si uvědomil řadu hodnot, zapracoval jsem na komunikaci s okolím, ale také se začal více zajímat o fyzické a mentální zdraví. Rád bych se tě zeptal na tvou životní filozofii. V rozhovorech vždy působíš velice vyrovnaně, naživo hraješ bosý a tyto otázky ti navíc posílám do Číny.

Nevyznávám žádné dogma ani víru. V mnoha ohledech jsem spíše pragmatický než nábožensky založený. Žiju v Číně, protože si to můžu dovolit, ale hlavně sem pracovně přesunuli mou ženu. Je to fér, že ji podporuju tak, jako ona podporuje mě v mé relativně sobecké kariéře muzikanta. Snažím se především přemýšlet, než něco udělám. Umět naslouchat se ve velkém hodí i v hudbě. Cítím, že je to klíč k tomu, jak vytřískat maximum z každé situace a interakce mezi lidmi. Zároveň je nutné si uvědomit, že absence určité složky, například basového partu může být někdy silnější, než její přítomnost.

 

Věnuješ se meditaci? Má mentorka mi vždy tvrdila, že studené sprchy a chodit bosý je trochu vyšší level, ke kterému jen tak někdo nedospěje. Vlažnější sprchu občas zvládnu, ale za chlad od nohou by mě nepochválil můj žaludek. Jak to, že se to daří tobě?

Mám mírnou formu epilepsie. To vede k celkem nestálému mozku, kde jasnost myšlenky a posuzování mého okolí není vysloveně jednoduché. Zjistil jsem však, že když chodím bos snižuji potřebu vědomě uvažovat nad svým okolím. Zároveň je to i praktické řešení. Moje rovnováha je stabilnější a pohyb prakticky neomezený. Na druhou stranu bych ale nikdy nešel do ledové sprchy. Jen ta představa mě bolí. (smích) Neumím si představit nic horšího, než přijet do klubu celý smradlavý z cestování a nemít možnost si dát sprchu. Prošel jsem si několika životními styly, několika úrovněmi finanční situace, a to vše mělo zásadní vliv na pochopení, jak dobře se máme v Evropě nebo Americe. Teplá sprcha je jedna z věcí, které bychom si měli vážit, a každá bytost by na ni měla mít právo. Jinak jsem se vždycky snažil být aktivní, ať už fyzicky nebo mentálně. Není pro mě nic horšího než jen posedávat a ničemu se nevěnovat, i kdyby to měla být jen dobrá kniha. Na pódiu si vystačím sám se sebou, ale ocením, když mám alespoň malý prostor k pohybu. Na malém pódiu si často připadám jako v kleci.

 

Teplá sprcha je jedna z věcí, které bychom si měli vážit, a každá bytost by na ni měla mít právo.

 

První vystoupení, které jste kdy měli odehrát v České republice, mělo proběhnout 15. října 2012 v mé rodné Ostravě. Pamatuješ si, proč k tomu tehdy nedošlo? Pokud jsou mé informace správné, váš tehdejší zpěvák Elliot Coleman nestihl letadlo.

To bylo přesně ono. Elliot žil ve Spojených státech a nepodařilo se nám ho dostat do Evropy včas, a proto jsme nakonec museli zrušit celý týden nacpaný koncerty. Byla to velká škoda a hrozná ostuda. Muzikanti mají vystupovat, a když to nejde, je to nejhorší situace, která je může potkat.

 

Nakonec nám, prosím, vysvětli, proč ses nemohl ke zbytku kapely přidat na loňském ročníku festivalu Brutal Assault.

Moc se omlouvám, že jsem to nestihl. Byl jsem zrovna v Africe, kde jsem navštívil charitativní školu, kterou vede můj kamarád. Zasekl jsem se v Etiopii a zmeškal dva návazné lety. Věřím, že se do Česka brzy vrátíme.

 

Sestava Tesseract:

Alec „Acle“ Kahney (kytara)

Jay Postones (bicí)

James „Metal“ Monteith (kytara)

Amos Williams (baskytara)

Daniel Tompkins (zpěv)

Psáno pro časopis Muzikus