Anika Nilles - Pár odpovědí na pár otázek

Anika Nilles - Pár odpovědí na pár otázek
Anika Nilles - Pár odpovědí na pár otázek

I odchytil jsem loni koncem října na vysokomýtském bubu-festu krásnou německou bubenici Aniku Nilles, bohužel, jenom na rozhovor. Po vystoupení tam bylo kolem ní nadržených paličkonošů jako vos na bonbónu a každý se s ní chtěl nevyhnutelně aspoň desetkrát vyfotit, takže klid na povídání by určitě nebyl žádný. A jelikož jsem jí nechtěl klást otázky typu „Jak se vám tu líbí?“, „Jaké preferujete prádlo?“ anebo „S kým zrovna spíte?“, domluvili jsme se na e-mailu. Ovšem vzhledem ku pracovnímu zaneprázdnění nás obou se to schumelilo až teprv sem, zatímco článeček o Bubenickém festivalu už dávno vyšel (viz Muzikusí číslo 12/2015 od strany 32). A tož čtěte a koukejte na naše postfesťákové e-mailové povídání nyní tady, chcete-li.

 

Co z vaší hry máte naučeno „ránu od rány“ a co je dílem momentální inspirace? Do jaké míry při hře improvizujete? Necháváte se k doprovodu inspirovat okamžitým dojmem z hudby?

Mým výsostným cílem při hře je být svobodná. Řekněme hrát s co nejmenšími omezeními. Při skládání svých písní myslím samozřejmě na to, co se dá s bicí soupravou podniknout, a v první řadě zkouším vsadit do své skladby bicí. Nicméně všude jsou party, které jsem si stanovila a hraji je pořád stejně nebo podobně. Naproti tomu mám taky části, které jsou volné a improvizované. Jinak řečeno, postavím si konstrukci skladby, okolo které zase volně improvizuji.

 

Máte jedno oblíbené držení paliček, nebo střídáte jejich polohy v rukou podle potřeby?

Technika je pro mě jenom nástrojem k dosažení cíle. Můj požadavek nebo moje zájmy nespočívají v tom, že bych chtěla hrát na té nejvyšší technické úrovni, ale mám v mysli vždycky na pozadí to, jak můžu dosáhnout správného výsledku své hry. Proto ji měním právě podle toho, co zrovna chci zahrát, a to včetně držení paliček.

 

Ladíte bicí podle ucha, nebo k tomu používáte nějaké pomůcky, například ladičku, měřič tahu a podobně?

Ladím svou bicí soupravu výhradně podle sluchu.

Anika Nilles - Pár odpovědí na pár otázek
Anika Nilles - Pár odpovědí na pár otázek

Každý výrobce bubnů (aspoň v Česku ano) se dušuje, že nejdůležitější na zvuku bubnu je jeho dřevo. Jaký je váš názor? Je to dřevo, blána a její ladění, uchycení bubnu (nedávno velice módní), anebo styl hry? Všechno je asi důležité, ale co je podle vás první a co jenom obchodní humbuk?

Myslím si, že existuje víc faktorů, které vás nakonec dovedou ke spokojenosti se zvukem bicích. Dřevo bubnu přitom samozřejmě hraje svoji roli. Ale jako všechno v umění je to nakonec věcí vkusu. Při pátrání po té „správné“ sadě je potřeba mít definitivně jasno ve vlastním vkusu a taky znát přibližně charakter zvuku různých dřev. Protože ty určitě dají sadě ten základní zvuk. Volbou blan se dá s tím zvukem ještě široce kočírovat do různých směrů. Taky ladění a vlastní styl hraní ovlivní výsledek. V mých očích je důležité spolupůsobení všeho dohromady.

 

Na svých stránkách máte vypsanou sadu, kterou používáte. Ale na dostupných videích se vaše vybavení občas liší. Jak často měníte počet nástrojů a proč?

To sedí. :-) Na mých internetových stránkách je vypsána moje základní souprava. Pro živá vystoupení nebo do studia se ale samozřejmě pořád mění. Ráda bych mimo jiné taky svou sadu trochu přizpůsobila hudebnímu stylu, skladbě i umělci, se kterým hraji. Jinak by to bylo, jako kdyby kupříkladu kytarista hrál za všech okolností jenom se zkresleným zvukem, přestože by měl v zásobě ještě hromadu zvuků jiných.

 

V naší republice jenom malé procento hudebníků jejich hudba kompletně uživí. Většina z nich má hudbu jenom jako hobby, anebo si k hraní ještě něčím přivydělávají - často na ten nástroj učí. Je tohle v Německu lepší?

Tuhle situaci vidím v Německu podobně. Přinejmenším kvůli velikosti země a počtu muzikantů v ní. I tady je jen malé procento hudebníků, které může žít jenom z hudby. Proto taky mnozí zcela nebo aspoň zčásti fungují jako hudební učitelé.

Psáno pro časopis Muzikus