Audrey Horne - Když metloši relaxují

Audrey Horne - Když metloši relaxují
Audrey Horne - Když metloši relaxují

I norští blackmetalisté se umí odreagovat rockovou muzikou. Boční projekt členů Sahg, Enslaved a I se během dekády dopracoval do oblíbené formace, která aktuálně vydává již čtvrté album Youngblood, kde se jednak prezentují jako vyzrálá sebranka, jednak vzdávají hold svým idolům z dětství.

Jaké používáte vybavení?

Toschie:  Z mikrofonů používám nejčastěji značku Shure, která mi hodně vyhovuje i naživo, protože dobře pracuje se „štěkavým“ hardrockovým zpěvem. Na tuhle značku jsem si po těch letech zvykl a musím říct, že jsem toho taky dost vyzkoušel. Když nahráváme, používám model SM7, o kterém jsem se dočetl z rozhovoru s Rickem Rubinem. Produkoval tehdy Red Hot Chili Peppers a používali pouze tenhle model. Spoléhají na něj prý dodnes a i já jsem své veškeré vokály nahrál na tento mikrák. (smích) Pro ozvláštnění se občas dostanu i k raritám. Měl jsem možnost používat i mikrofon ze šedesátých let, který mají uložen v jednom norském rádiu, kde pracoval můj otec. Jinak si občas pro účely videí vypůjčíme starý mikrofon v takovém stylu, jaký používal Elvis. Občas ho vytáhnu i na vystoupení, ale výsledný zvuk bohužel není to pravé.

Ice Dale: Jsem velkým zastáncem kytar Les Paul a zesilovačů značky Peavey.

 

Jak na albech, tak naživo své hlasivky dost přetěžuješ. Co děláš, Toschie, aby sis je neodrovnal?

Dříve jsem měl učitele zpěvu, ale z naší spolupráce jsem neměl nejlepší pocit. Spíš bych řekl, že mi to bylo občas hodně nepříjemné. Nikdy jsem nebyl vzorný v přípravách a rozezpívávání se, a proto jsem si nechal doporučit DVD od známého, který zpívá v hardcoreové kapele. Jedná se o učitelku zpěvu jménem Melissa Cross a vydala instruktáže pod názvem The Zen of Screaming. Dost mi to pomohlo zlepšit způsob, jakým zpívám a jak používám svůj dech a svaly. V neposlední řadě poctivě dodržuji i doporučené přípravy před vystoupením. Už to bude asi šest let a moc mi to pomohlo. A je nás víc. Má mnoho zákazníků z metalového průmyslu.

 

Na novém albu jste rovněž využili služeb jiného producenta jménem „Magnet“. Čím se liší od svých předchůdců?

Obvykle vyhledáváme producenta, až máme vše připraveno, ale tentokrát jsme ho zapojili již při samotném skládání písní. Měl tudíž velký podíl i na samotných aranžích, ne jen na finálním zvuku, což byla úloha jeho předchůdců. Nebál bych se i říct, že jsme vlastní zvuk už našli. Tentokrát nám spíš šlo o to, napsat co možná nejlepší skladby. Do toho nám Magnet pomáhal udržet pozitivní energii nebo nás vyhecovat natolik, abychom nahráli i povedená sóla.

 

Především v instrumentální části je poznat příklon k přímočarosti, ale zároveň je zde více sól než obvykle, a navíc více preferujete doplňování dvou kytar. Nemusel jsem ani číst promo balíček, abych poznal vliv Thin Lizzy, ale nebál bych se zmínit i ovlivnění kapelami typu Iron Maiden a Judas Priest.

Ice Dale: Ano, s tím můžu souhlasit. Sice to nejsou moje nejoblíbenější kapely, ale taky mě v mládí výrazně ovlivnily, především harmonicky. Běžně ani nehraju tolik sól, ale tady se objevilo několik momentů, kdy se to prostě hodilo, už jen kvůli té výborné atmosféře ve zkušebně.

 

Většina členů kapely má i jiné aktivity mimo kapelu Audrey Horne. Jak to interně zvládáte?

Toschie: Já jsem rovněž tatér a grafik, ale občas taky spolupracuju s jinými kapelami. Je pravda, že když jsou ostatní zapojeni i v jiných kapelách, není to zas tak snadné. Nemůžeme nahrávat a koncertovat, kdy se nám zachce, protože musíme vzájemně respektovat své rozvrhy. S trochou plánování se to dá, a řekl bych, že jsem si už i zvykl.

Ice Dale: Hraju pro více kapel něco přes deset let a je to jen otázka načasování. Musíme se domluvit, kdy daná kapela může vyjet na turné, ale někdy se i povede naše zájmy spojit nebo na sebe přímo navazovat.

 

Během první účasti na Masters of Rock v roce 2009 udělali výborné promo svého vystoupení, a to tak, že potiskli pár desítek triček jen pro tuto událost a ty neprodané pak házeli do publika. Povedlo se tak přitáhnout víc lidí, než je v dopoledních hodinách běžné.

 

Ice Dale, jsi zapojen v několika blackmetalových kapelách, ale zároveň hraješ v hardrockové kapele typu Audrey Horne. Jaký je tvůj názor na celkovou black metalovou scénu, především spojenou s kontroverzními názory na satanismus?

Ice Dale: Obecně je to spíše jen představení pro diváky a téměř nikdo není v osobním životě satanistou. Je to spíše jen silná osobní víra sám v sebe. Mě osobně tyhle věci nezajímají, ale obecně preferuju temnější a atmosféričtější styl muziky už od té doby, co jsem poprvé slyšel Black Sabbath. Audrey Horne je odpočinková záležitost, mimo všechny naše blackmetalové projekty, a v rámci této kapely se necháváme plně ovlivnit kapelami, které nás fascinovaly v dětství - od Kiss po Black Sabbath.

 

www:

www.audreyhornemusic.com

Psáno pro časopis Muzikus