Bohumil Krpálek - Viking z pětadvacáté avenue

Bohumil Krpálek
Bohumil Krpálek

"Viking, občanským jménem Bohumil Krpálek - jako malej kopeček," představil se mi bubeník kapely Kurtizány z 25. Avenue.

Narodil se v Praze a na bicí začínal v šestnácti, v lidové škole umění.

"Nemám moc hudební sluch, oni po mě ale chtěli jen nějaké rytmické věci, od malička jsem poslouchal bigbít, tedy hodně rytmickou hudbu, takže to nebyl problém."

 

A pak přišly první kapely...

První punkové kapely, hráli jsme ve sklepích a už tehdy v podstatě vznikly Kurtizány, jsem zakládajícím členem. A to je asi tak všechno, tím to začalo.

 

Co jsi poslouchal, co tě formovalo?

V období osmdesátých a devadesátých let jsem poslouchal tak jako většina mladejch kluků Stromboli, Pražský Výběr a spoustu jazzrockových věcí, pro bubeníka je to hodně zajímavé. Nenáviděl jsem všelijaké Cure a U2, podle mých tehdejších měřítek to nebyla muzika. Pořád jsem se učil, ale jednoho dne jsem se ocitl ve sklepě, kde se hrál punk a já najednou zjistil, že musím bubnovat do písniček. Tehdy jsem hrál v několika jazzrockových kapelách, ale to nikam nevedlo, každá ta sestava vydržela tak dva měsíce. Najednou jsem objevil úplně nové styly: Joy Division, ty U2 a Cure. Pak se přidaly staré hardrockové kapely: Led Zeppelin a tak.

 

Máš teď nějaký vzor, zdroj inspirace?

Líbí se mi všichni bubeníci, jednu osobu neřeknu, bubeníků jsou kvanta. Billy Cobham kdysi řekl, že i od nejhoršího hráče se můžeš něco naučit. A je to tak, můžeš vidět patnáctiletého pankáče, který najednou zahraje něco, co by tebe nenapadlo. Vzory nestíhám, muziky je dneska moc.

 

Jaký máš názor na techniku, je pro tebe důležitá?

Každý muzikant by nějaký základ měl mít, rozhodně to neuškodí, ale ve finále to není to nejdůležitější.

 

Jak ty jsi ten základ získával?

Cvičením! Hrál jsem noty, co mi dali v lidušce, chodil jsem na koncerty a snažil se dostat co nejblíž k bubeníkovi.

 

Máš nějaký poznávací znak, oblíbenou fintu?

Mám hodně staré bubny, zvukově už nejsou úplně vhodné třeba do studia, mám je ale hodně specificky naladěné - jeden tom tom hodně našponovaný, další naopak podladěný - mají osobitý zvuk. Snažím se používat podivné zvuky a ještě podivnější činely. Mám rád velké činely. Samozřejmě záleží na tom, co hraji za styl, v Kurtizánách hraji hodně razantně, hodně našponovaný virbl, hra až do omdlení.

 

Jak získat fyzičku na ten způsob hraní, který praktikuješ?

Kdysi jsem sportoval, teď je to s mou životosprávou znatelně horší. Jenže když jsem na pódiu, tak se to nějak objeví samo. Můžu být sebeunavenější, mít kocovinu, ale vždycky se to najednou všechno spojí. Hlavně: v Kurtizánách se pokaždé něco stane: Tomáš začne hrát na kytaru, začne to fungovat a já to musím odehrát do konce. Po koncertě je to moc hezkej pocit, který mě zpětně dobije. Do posilovny nechodím.

 

Jak zkoušíte?

Většinou se sejdeme, když se dělá nová deska. Hrajeme čtrnáct dní v kuse, každý den, pak naběhneme do studia. To samé před šňůrou, potom už vůbec nezkoušíme.

 

Jak vznikají nové věci?

Muziku dělá hodně Tomáš Vartecký, i když poslední deska byla hodně týmová, natočená ve zkušebně, návrat do garáže o deset let zpátky. Postupně to montujeme dohromady, je to rokenrol, nejde o exhibici.

 

Na co hraješ?

Mám takový šílený hybrid. Základem jsou staré Sonory, ty jsem koupil od kapely Katapult, jejich bývalý majitel se oběsil, jeho nástupce se upil, tak čekám... Do toho jsem dodal další bubny, Amati, Yamahu, občas si ty bubny i pomaluju, vizuálně zlepším. Činely používám těžké, Zildjian, Istanbul. Když v bazaru vidím bubínek, tak ho koupím, doupravím... Paleta zvuků, standard mě nebaví.

 

Hraješ sóla?

Když je technický problém v kapele, tak to odskáču já a hraju. Nedávno si Simon během koncertu zlomil nohu a my měli přidávat, tak jsem tam dvacet minut něco vymýšlel, improvizoval. Skrz bicí si ventiluju zážitky, muzika je ventil.

 

Co bys poradil mladým začátečníkům?

Zkoušet a cvičit, najít si kapelu, ve které to bude fungovat lidsky.

 

Jaké máš další projekty?

Hraju ještě v kapelách Projekt Parabelum a Fittipaldi is Dead - tam hraju na klávesy, máme nádhernou bubenici, což je super, to jsem vždycky chtěl.

 

Jak se liší tvůj muzikantský přístup v jednotlivých kapelách?

U Projektu Parabelum je idea taková, že zvuk bude trochu chemický, styl Rammstein a tak. Samply a metalový základ. Oslovili jsme spoustu "sampluschopných" lidí, problém byl, že jsme chtěli někoho, kdo bude chodit na zkoušky a tam na tom pracovat. Člena kapely. Tak jsem se na to nakonec vrhnul já, můj sen byl rozšířit své hraní o perkuse a podobné zvuky. A díky tomu, že jsem to dělal já jako bubeník, mám lepší představu o tom, co si mohu dovolit se samplerem zahrát.

 

Co připravuješ?

Teď se chystáme na turné s Kurtizánama s albem Chemie, takže se na to půjdu vyspat a zlepším životosprávu.

Psáno pro časopis Muzikus