Dragonforce - Rychleji, rychleji a zase rychleji

Dragonforce - Rychleji, rychleji a zase rychleji
Dragonforce - Rychleji, rychleji a zase rychleji

V dnešní době, musí být nová kapela lepší, tvrdší, kontroverznější nebo dokonce rychlejší, aby zaujala. Britská banda Dragonforce vsadila na nadlidsky rychlá sóla, všemožné elektronické zvuky, a její členové si umí udělat srandu i sami ze sebe. Na letošním ročníku Masters of Rock jsme pro vás krátce vyzpovídali kapelníka Hermana Li.

Již řadu let jsi zastáncem značky Ibanez. Čím jsou tyto kytary nejlepší pro tvůj styl hry?

Na kytary této značky hraju už skoro dvacet let a započal jsem tento vztah snad jen rok po té, co jsem vzal do ruky poprvé kytaru. U kytary mi záleží nejvíce na zvuku. Takových jsou sice mraky, ale na žádnou se nehraje tak snadno a nepasuje do stylu, který hrajeme, jako Ibanez. Kromě těchto výhod je moje kytara i velmi přizpůsobivá a nemá problém s žánry od jazzu po metal.

 

Přibliž nám prosím podstatu modelu Ibanez E-Gen - Herman Li Signature.

Vedle vzhledu, na kterém se hodně zakládám, kladu důraz na snímače a elektroniku. Díky mojí konfiguraci je možné získat nepřeberné množství zvuků.

 

Jakožto hudebního fandu, který běžně nevyhledává power/speed metal, mě váš projev minimálně zaujal, ale zároveň mne  překvapilo, že se něco takového může zrodit v heavymetalové Británii.

Řekl bych, že se svět podstatně zmenšil, a navíc se metal vyvíjí. Dnes se člověk může dostat velmi snadno k nejrůznějším žánrům a vše, co nás zajímá, jako například Dream Theater, Joe Satriani, Steve Vai, se snažíme spojit dohromady. Milujeme power metal, ale důvod, proč hrajeme tak rychle, je fakt, že zbožňujeme i thrash a death metal, které se vyznačují rychlými bicími a kytarovými sóly. Jsme označováni jako powermetalová skupina především kvůli chytlavým refrénům a v neposlední řadě i kvůli hardrockovému zpěvákovi.

 

Dobré věci vznikají náhodou

 

Přesto zběsilá sóla jsou to, čím se odlišujete. Yngwie Malmsteen, který hraje letos rovněž na Masters of Rock, hraje taky neuvěřitelně rychle, ale mně přijde, že jeho hnacím motorem pro tento druh hudby je především jeho ego. Co platí pro vás?

V naší hudbě se snažíme zapojit to nejlepší z kytarových hrdinů, které jsme doposud zmínili, a přidat k tomu energickou thrash/deathmetalovou rytmiku.

 

K vaší hudbě rovněž patří velké množství efektů. Jaké používáte k dosažení originality?

Hodně spoléhám na wah pedály, ale ve skutečnosti jich nemám tolik. Například kompresory nepoužívám vůbec. Chorus používám pro čistotu zvuků a pak využívám i hodně delaye. Někdy si pomáhám s Hot Hand Wireless Ringem. Mám pocit, že toho není moc, nebo spíš nepoužívám nic extra ve srovnání s  jinými kytaristy z oboru.

 

Když jsem se před lety bavil s Gusem G, zmiňoval potřebu nekončícího studia. Byl jsi taky jedním z těch, co se zavřeli v pokoji a od rána do večera trénovali?

Rozhodně, a držím se toho dodnes, protože věřím, že je to potřeba. Na druhou stranu, pokud to děláš až příliš dlouho, stane se z tebe pokojíčkový hráč. Když jsem byl v pubertě, naši mě podporovali v hraní na kytaru, ale jednalo se o klasické studijní postupy. V noci jsem ale potají pokračoval a po tmě jamoval a řídil se hlavně pocity. Dodnes dřu na technice, ale zároveň je nutné hrát srdcem, a zatímco se díváš do davu, musíš hrát poslepu. Kytaroví mistři dělají neskutečně věci a my ostatní se jim snažíme vyrovnat vlastním způsobem. Klidně i chybami, protože dobré věci vznikají náhodou.

 

Zájem o rockovou muziku se v historii různě měnil, avšak v posledních letech napomohl globálnímu zájmu o metal a především hru na kytaru Guitar Hero. Souhlasíš s tvrzením, že se kytara stala opět cool díky této hře?

Nepochybně, ale tuhle hračku už nevyrábějí. Při vydávání dalších a dalších titulů snad co dva roky, zájem opadl. Ale v určité době to byl rozhodně fenomén a přitáhlo to hodně lidí ke hře na kytaru. Tohle je ale chvilková zábava. Člověka to musí bavit, aby na sobě makal dál.

 

Z pohledu vašeho posledního alba The Power Within, v čem vidíš největší změnu oproti starší tvorbě?

Snažíme se na sobě neustále pracovat, pozměňovat přístupy. Kdyby si posluchač pustil první desku a tu poslední, je to stále Dragonforce. Zároveň je možné si všimnout tvůrčího posunu. Hraju dnes na kytaru o dost jinak než před deseti lety. (smích) Naše hudba mi z dnešního pohledu přijde podstatně rozmanitější. Až nyní jsme například nahráli akustickou píseň. Obecně vždy tvrdím, že není možné představit veškeré své kreativní schopnosti na jedné desce.

 

www:

www.dragonforce.com

Psáno pro časopis Muzikus