Šedesátá léta se stala vrcholem vinylů a gramofonových desek. Šelakový formát 78 byl téměř odepsaný a díky laciným gramofonům, zesilovačům a reproduktorům na trhu pevně zakořenily LP desky a singly. Stabilita formátu a kvality v domácím prostředí, pokles cen a následný nárůst mladých posluchačů nutil hudební vydavatelství a lisovny desek pracovat přesčas a zásobovat hladový trh mořem nahrávek.
Právě nárůst posluchačů nižší věkové kategorie se stává hlavní hnací silou a klasické posluchačstvo, které se zasloužilo o prosazení technologie binaurálního nahrávání (stereo), bývá producenty často opomínáno a jeho počet klesá. Dnes, s minulostí plnou stovek vyrobených chlapeckých kapel, se nám to může zdát velice nepravděpodobné, ale v roce 1962 viděl mladou generaci jako hnací sílu hudebního průmyslu jen málokdo. Elvis byl v armádě, Buddy Holly po smrti a hitparády se hemžily pouhými hyenami těžícími ze slávy opravdových umělců a kopírujícími jejich styl. Každý asi slyšel o příběhu jedné čtyřčlenné chlapecké kapely a jejich odmítnutí vydavatelstvím Decca s tím, že chlapecké a kytarové kapely jsou přežitkem. Vydavatelství EMI mělo naštěstí pro ně jiná kritéria hodnocení perspektivnosti svých investic, a proto se kontrakt s The Beatles a jejich spojení s producentem Georgem Martinem ukázalo nejen jako skvělý byznys, ale také významný skok v historii vinylů.
Umění McCartneyho a Lennona vyžádalo více pozornosti samotnému zvuku skladeb přehrávaných masami na jejich domácích přístrojích. Georgie Martin měl tolik zkušeností i z oblastí jiných žánrů, že přesně věděl, co zapůsobí na posluchače nejlépe. V horizontu tří let jejich působnosti dokázali Beatles zcela ovládnout trh s vinylovými sedmipalcovými singly a následně výrazně pomoci dlouhohrajícím deskám, kde věnovali stoprocentní pozornost každé skladbě zvlášť. O technických úpravách ve studiích EMI na Abbey Road v šedesátých letech by mohla hovořit celá kniha. Vícestopé nahrávání na magnetickou pásku pokročilo od dvou stop ke čtyřem, pak od čtyř k osmi a ke konci desetiletí z osmi na šestnáct stop. Stereo efekty, které tyto technologické pokroky dovolovaly, dávaly zvuku vinylů zcela jiný rozměr. Efekty jako panning (postup zvuku od jednoho reproduktoru k druhému), ADT phasing (efekt vytvořený dvěma totožnými páskami přehrávanými od sebe navzájem s mírným časovým rozdílem) a využívání syntetizátorů k vytváření zvukové atmosféry či pozadí byly vynalezeny právě v tomto období a velice rychle se staly standardem studií po celém světě.
Nebyl to ale jen zvuk, který byl u vinylů v tomto období navždy pozměněn. Všechno dohromady utvářelo nový pohled na hudební alba, na něž se dříve pohlíželo jen jako na kolekci náhodně vybraných stop. Je sice pravda, že alba a spojené obálky na více desek se již používaly dlouho, ale to pouze u klasické hudby, kde nemá jedna skladba trvání jen několik minut. Příslušný důraz tedy začal být kladen nejen na obsah obalu, ale i na design a obálky na desky a středy desek byly zdobeny stále složitějšími grafickými motivy a barvami. Šedesátá léta tedy navždy změnila tvář vinylu - nestal se ani výhradní doménou snobských audiofilů, ani médiem na jedno použití, jak tomu bylo u singlů. Šedesátá léta se tak stávají vrcholem vinylových nahrávek. Na trh přicházejí první magnetické pásky a argument záznamu v domácím prostředí a přenositelnost zatlačí vinyly mírně do pozadí. Tady bohužel historie vinylu končí. Vývoj vinylů a technologie nahrávání dosáhl svého stropu a od zlaté éry šedesátých let se médium zachovalo ve stejné podobě jako si jej může koupit posluchač dnes.
