iPod a iPad - Dotykové displeje

iPod a iPad - Dotykové displeje
iPod a iPad - Dotykové displeje

Dotykové displeje jsou dnes fenoménem. Je dobré se ale zamyslet nad tím, zda je ovládání pomocí těchto displejů vždy opravdu výhodou, a nebo zda se jedná jen o módní trend.

Dotykové displeje nejsou dnes samozřejmě tak úplně horkou novinkou. Již řadu let se s nimi můžeme potkávat v různých zařízeních řady odvětví. A to jak v oblasti jednoúčelových ovládacích panelů, jako jsou třeba pokladní kasy a nebo jiné menší dotykové ovládací panely, tak v podobě skutečných dotykových LCD monitorů, nahrazujících klasické monitory/LCD displeje počítačů.

 

Více dotyků

Relativní novinkou jsou ale multidotykové displeje, tedy takové, jichž se můžeme dotýkat více prsty současně a ovládat tak větší počet parametrů najednou. Starších dotykových displejů jsme se sice klidně také mohli dotknout více prsty najednou, ale ovládán byl vždy jen jeden prvek. V závislosti na použité technologii se jednalo buď o prvek v průsečíku aktivovaných bodů a nebo o první či poslední stisknutý bod.

Multidotykové displeje jsou momentálně takovým hitem, že jsou vyprodané, a například firma BlackBerry, chystající svůj nový tablet, konkurenci iPadu, musí právě kvůli nedostatku displejů, beznadějně vyprodaných pro Apple, tuto svou novinku pozdržet.

iPod a iPad - Dotykové displeje
iPod a iPad - Dotykové displeje

Menší zařízení

Kromě iPadu se s multidotykovými displeji můžeme setkat také v iPhonu a iPodu Touch, ale i v dalších chytrých telefonech nebo tabletech s operačním systémem Android. Technologie multidoteků je použitá i ve speciální počítačové myši od Apple, u Magic Mouse. Tato myš se chová jako klasická počítačová myš, ale zároveň je možné pomocí dotyků a gest ovládat další funkce aplikací. Ještě pokročilejší je pak Magic Trackpad, což je vlastně skleněná destička, která se kompletně chová jako myš - pohybem prstu/více prstů po destičce hýbeme myší. I zde je hojně využíváno multidotyků a gest jedním až čtyřmi prsty pro specifické ovládání různých aplikací. Mnozí uživatelé by mohli namítnout, že s trackpady se setkávají již řadu let na svých PC a vůbec jim tento způsob práce nevyhovuje. Multidotykový trackpad je něco úplně jiného, věřte mi.

Kromě iPadu jsou dnes na trhu i další tablety s operačními systémy Android (od společnosti Google) a chystají se i další (například s operačním systémem Windows Mobile) nebo řada chytrých mobilních telefonů, opět s různými operačními systémy. Mobilní telefony mají sice pro větší množství ovladačů velice malý displej, a hůře se tedy ovládají, ale pro určitý typ použití a ovládání se klidně dají použít i ty.

iPod a iPad - Dotykové displeje
iPod a iPad - Dotykové displeje

Jazzmutant

Před příchodem iPadu bylo na trhu pro muzikanty v podstatě jediné multidotykové zařízení - Jazzmutant. Nutno říci, že toto zařízení bylo na trhu již hodně dlouho před uvedením iPadu a jednalo se o skoro až neuvěřitelný a nadpozemský ovladač pro muzikanty. Tento hardware mohl obsahovat software Dexter (dotykový DAW ovladač pro Logic, Cubase, Sonar a Nuendo) nebo Lemur (univerzální, uživatelsky plně programovatelný dotykový MIDI kontrolér). Poslední aplikací, ačkoliv ne úplně plnohodnotnou, byl Mu - dotykový ovladač navržený speciálně pro aplikaci Ableton Live. V podstatě se jednalo o jednoúčelovou verzi aplikace Lemur právě pro Ableton Live, vydanou v březnu 2010. Z dnešního pohledu je Jazzmutant již jen „něco jako iPad“. A právě iPad „zabil“ celý projekt Lemur. Ten začátkem roku 2011 (tedy necelý rok po vypuštění Mu) oznámil ukončení dalšího vývoje a kompletní výprodej. Dnes jsou již sklad a všechny jednotky Jazzmutant kompletně vyprodané. V roce 2011 ještě bude poskytována oficiální podpora produktů firmou Jazzmutant, ale co bude dál, nikdo neví.

 

Nevýhoda dotykového displeje

Největší nevýhodu všech dotykových displejů spatřuji právě v tom, že uživatel nemá haptickou (tedy fyzicky hmatovou) kontrolu nad samotnými ovladači. V případě, že chceme pohnout nějakým ovladačem, musíme se na displej podívat, opticky parametr najít a teprve potom jej můžeme editovat. To může někdy trvat zbytečně dlouho a svým způsobem uživatele i stresovat. U hardwaru si po určitém čase užívání zvykneme na rozmístění ovladačů a jsme schopní více méně po paměti fyzický ovladač nahmatat, aniž bychom se museli na hardware koukat.

Způsob ovládání, který musí být neustále vizuálně kontrolován, vyžaduje jednak dostatečně kvalitní a jasný obraz a jednak nás od pohledu na obrazovku počítače vlastně jen přesouvá k pohledu na obrazovku iPadu nebo jiného zařízení. O nějakém „osvobození se“ od něčeho tedy nemůže být řeč a oční kontakt s publikem se tedy bohužel výrazně nezlepší.

 

Udržet kontrolu

Druhý problém, po nalezení ovladače, je, udržet se na něm při změně parametru. Jakmile už virtuální fader nebo knob nebo cokoliv dalšího „chytneme“ a začneme s ním pohybovat, stává se, že prstem vyjedeme mimo jeho dráhu - jako prevenci tohoto je opět nutné mít oči přilepené na iPadu (nebo jiném HW) a hlídat, jak se parametr hýbe. V okamžiku, kdy prstem vyjedeme mimo dráhu ovladače záleží na chytrosti aplikace. Některé, pokud najedeme na jiný ovladač, přepnou ovládání na tento nový ovladač, což je nepříjemné. S tím jsem se často setkával právě u ovladačů Jazzmutant. Chytrá aplikace pochopí a nadále řídí původní ovladač, pochopitelně pokud jsme mezi tím prst nezvedli z dotykové plochy.

iPod a iPad - Dotykové displeje
iPod a iPad - Dotykové displeje

Povrch displeje

Velice důležitým parametrem je povrch samotného hardwaru, tedy sklo. V době, kdy jsem používal dotykový LCD monitor (tenkrát pochopitelně s jedním dotekem) pro ovládání parametrů sekvenceru, jsem zjistil, že čím je sklo hladší a kluzčí, tím lépe. Pokud chcete jen ťukat na tlačítka, pak pochopitelně drsnější povrch nevadí. Ale v případě potřeby pohybu po displeji, tedy kontinuálních změn, je velice nepříjemné, když je povrch drsný a prst po něm „drncá“. Uživatel tak ztrácí jistotu pohybu a obává se, že ztratí nad parametrem kontrolu. Velice hladké a příjemné sklo iPadu může zdrsnět i fólie, takže pozor na ni. Není třeba se bát, sklo iPadu je opravdu velmi pevné a odolné. Doporučuji podívat se na nějaká videa o odolnosti skel v iPhonech a iPadech, která na internetu kolují. Určitě se pak budete cítit bezpečněji a fólii vynecháte.

 

Ergonomie

Virtuální ovladače nám také nenabízejí možnost jejich různého uchycení. Nikdy nemáme jinou možnost než se ovladače prostě shora dotknout a pohnout s ním. Fyzický ovladač nabízí přece jen více způsobů, jak s ním manipulovat, což je jednak ergonomičtější (vyvarujeme se jednostrannému pohybu) a jednak se lze přizpůsobit konkrétním potřebám jednotlivcům (tlusté prsty nebo naopak dlouhé a hubené atd.).

 

Spousta ovladačů v jednom zařízení

Když už jsem se zmínil o tom ne/přizpůsobení ovladačů, svým způsobem může mít právě v tomto iPad naopak výhodu. Díky možnosti programování vlastních ovládacích prvků si je každý může rozmístit podle své potřeby a podle svých fyzických možností tak, aby přesně vyhovovaly jeho konkrétní fyziologii rukou, prstů, případně dalších částí těla, jimiž chce uživatel iPhone ovládat (chodidla, nos...).

iPod a iPad - Dotykové displeje
iPod a iPad - Dotykové displeje

Tak jo a nebo ne?

Závěrem bych tedy shrnul dotykové ovládání tak, že se jedná o velice specifický způsob ovládání, který vyžaduje specifický přístup i zvyk a není tedy vždy a jednoznačně lepší. Je to zkrátka něco jiného než „kus železa“. Osobně velmi fandím softwaru, jeho ovládání ale musí být spolehlivé a ergonomické. Dotykové displeje jsou pro mne tedy často spíše jen moderní a cool než skutečně praktické. Na druhou stranu, množství a variabilita softwarových ovladačů, které jsou nesrovnatelně levnější než hardware, je fascinující, inspirativní a může posunout možnosti uživatele novým, kreativním směrem.

Dosti teorie, v příštím dílu se Vláďa Švanda opět rozepíše o konkrétních aplikacích.

 

Speciální software pro „kouzelnou destičku“ od Apple - Magic Trackpad - umožňuje nastavení vlastních gest pro vlastní klávesové zkratky v různém SW. Dá se tedy v podstatě použít i jako speciální ovladač pro různé funkce softwaru. Počítá s jedním až pěti prsty (body dotyku), ovšem jako maximum lze použít až jedenáct prstů (je to myšleno jako položení celé ruky).

 

Jazzmutant byl dlouhou dobu jakousi „modlou“ pro muzikanty experimentátory. Opravdu jsem zvědav, co se bude nyní, po ukončení vývoje, s již prodanými kusy dít. Jestli je majitelé začnou prodávat a za jakou cenu (určitě budu za tímto účelem sledovat aukce), a nebo jestli si je budou držet.

 

Nejlepší bezdrát je drát. Pozor na problémy při přenosu dat vzduchem.

Psáno pro časopis Muzikus