Jak jsem nepotkal hastrmana - reportáž z jednoho nevšedního sudia

Jak jsem nepotkal hastrmana - reportáž z jednoho nevšedního sudia
Jak jsem nepotkal hastrmana - reportáž z jednoho nevšedního sudia

Zkraje června jsem měl možnost nahrávat nové CD se svojí kapelou Jazzmazec ve studiu Zelený mlýn, které je blízko Všetat u Mělníka. Jeho majitelem je Petr Piňos - hudebník, skladatel esoterické hudby a přírodní léčitel. Strávili jsme zde i s noclehem dva velmi příjemné dny. Kromě toho, že nahrávání dopadlo opravdu výborně, zaujala nás i atmosféra a pohoda, která ve studiu po celou dobu vládla. Vyzpovídal jsem tedy majitele, abych se něco více dozvěděl i o tom, co se děje na druhé straně, za sklem v režii...

Čím je vaše studio pro muzikanty zajímavé a jakou hudbu u vás nahráváte?

Asi je specifické tím, že se snažíme nejen nahrát co nejlepší zvuk, ale i vyjít co nejvíc vstříc muzikantům. Spolupracujeme se zvukaři, kteří jsou často sami aktivní muzikanti, takže vědí, jak se hráči a zpěváci cítí a co jim při nahrávání pomáhá a co jim vadí. Psychická pohoda ve studiu je stejně důležitá jako zvukové vybavení a zkušenosti. Co je platný skvělý zvuk, když muzikanti podají padesátiprocentní výkon, protože jsou ve stresu? Nahráváme různé styly od akustické hudby, jazzu, rocku až po elektronickou hudbu. Je to dáno tím, že máme zvukaře a producenty, kteří těm žánrům rozumějí a mají s nimi zkušenosti.

 

A jak konkrétně tu pohodu vytváříte?

První věc je výběr zvukaře pro typ hudby, který se bude nahrávat, a pak seznámit spolu zvukaře a muzikanty - jestli si sedí nebo ne. Někdy stačí, když má kapela svého producenta, kterému věří, a ten si rozumí se zvukařem. Ne všechny kapely ale mají peníze na producenta, i když by se jim často vyplatil. Pomůže jim svými zkušenostmi a urychlí nahrávání. I kvalita nahrávky bývá vyšší. A pak jsou to praktické věci, které vytvářejí podporu pro optimální hraní: vyladit dobře poslechy, rozhodnout se jak nahrávat - postupně jednotlivé nástroje, nebo více nástrojů najednou, s metronomem, nebo bez něj atd. Často je třeba vymyslet způsob, jak nahrávat pohodlně a zároveň dosáhnout co nejlepšího zvuku.

 

Jak tedy dosáhnout toho kýženého dobrého zvuku, jaký člověk slyší na nahrávkách hlavně na těch z Anglie a Ameriky?

První věc je mít dobré nástroje, třeba si je i na nahrávání půjčit. Další je dobré aranžmá - špatně zaranžovaná písnička bude znít špatně. Samozřejmě dobře hrát. Jinak se nástroje dobře nerozezní. Bez souhry muzikantů to taky nejde.

A pak je to na studiu: vhodné mikrofony, kvalitní předzesilovače, dobrý AD převodník, zvuková karta, dobrý nahrávací prostor. A pak zkušenosti i dobré uši. Je toho hodně...

 

Jak muzikant pozná, které studio je kvalitní?

Podle nahrávek. Tady žádné řeči nepomůžou. Poslechněte si jejich nahrávky, nejlépe ve stylu, ve kterém hrajete vy.

Jak jsem nepotkal hastrmana - reportáž z jednoho nevšedního sudia
Jak jsem nepotkal hastrmana - reportáž z jednoho nevšedního sudia

Tak konkrétně, jak nahráváte třeba akustickou kytaru?

A jsme u toho. Není jen jeden způsob. Záleží na tom, zda bude hrát sólově, nebo s dalšími nástroji. S jakými nástroji, v jakém stylu - od toho se odvíjí typ mikrofonu a předzesilovač, vzdálenost od mikrofonu, nahrávací místnost.

 

A můžou si nahrát muzikanti i doma něco v profesionální kvalitě? Ušetřili by část nákladů na studio.

To je velmi individuální. Nemáme problém s tím někomu poradit, jak na to. Ale bicí si dobře doma nenahrajete. Dobrá místnost, mikrofony, předzesilovače - tak půl milionu až jeden milion korun. To už je to studio levnější pronajmout. Ale pokud je někdo zkušenější, může si basu nebo kytaru a klávesy nahrát i doma. Je třeba vědět, jak na to. Jak té kvality dosáhnout. Klávesy třeba nahrát MIDI a my to pak ve studiu protáhneme něčím kvalitním. Nebo na basu půjčit dobrý pre-amp, případně speaker simulator... a tak dále, záleží na druhu hudby a požadované kvalitě, zda demo nebo CD a podobně. Samozřejmě mít aspoň jednoduchý software - Cubase, Logic atd. - a základní znalost práce s těmi programy. Ale většina muzikantů preferuje studio. Můžou se soustředit jen na hudbu, a ne na technické problémy.

 

A co mix nebo mastering?

To možná v nějaké demo úrovni. Ale v lepší kvalitě ne, to by to studio nebylo potřeba.To není jen záležitost softwaru, ale i poslechové místnosti, studiových monitorů, zkušeností, jak který nástroj upravit - kompresory, ekvalizér atd. Pokud to někdo bude dělat deset let, tak se může dost zlepšit, ale pak zas nemá čas na hudbu.

 

Čeho si na vašem studiu muzikanti nejvíce cení?

Řekl bych, že atmosféry při nahrávání. Náš přístup nemusí každému vyhovovat, ale snažíme se vytvořit co nejpříjemnější atmosféru. Možná někdo vyhledává spíš adrenalin, ale k nám se tihle muzikanti moc nedostávají. Spíš se mi stává, že si pochvalují pohodu, jakou ještě ve studiu nezažili (a to už byli předtím ve více jiných studiích). To neznamená, že by pohoda byla jen v našem studiu a v jiných ne. Zažil jsem to i jinde jako muzikant. Celá atmosféra se v nahrávkách nějak odrazí a někdy až nečekaně silným způsobem. Vzpomínám si teď na zajímavý příklad. Nahrávali jsme nějaké demo snímky pro film a zpěvák a skladatel v jedné osobě jen tak narychlo nahrál nový nápad na písničku v režii. Pak odcestoval do SRN a zkoušel to nahrát načisto, ale tu atmosféru tam už nemohl dostat. Nakonec použil režisér tu naši demo verzi, naštěstí jsem tam tehdy v režii dal kvalitní mikrofon Neumann, takže kvalita byla fajn. Jinak pro zajímavost: Peter Gabriel nahrává ve svém studiu i zkoušky, protože říká, že nikdy nevíte, kdy do těch nahrávek vstoupí spirit.

Jak jsem nepotkal hastrmana - reportáž z jednoho nevšedního sudia
Jak jsem nepotkal hastrmana - reportáž z jednoho nevšedního sudia

Hm, co třeba nahrávání zpěvu? Máte na to nějaký recept?

Tak tam se atmosféra a nálada odrazí asi nejvíc, kromě toho, že musíte vybrat správný mikrofon. Každý hlas je specifický - barva, sykavky atd. - a je potřeba mu vyjít vstříc. Někdy se kupodivu ukáže jako nejlepší levný mikrofon, třeba Shure 58 (samozřejmě v kombinaci s dobrým pre-ampem).Ten ve studiu používá často Bono Vox z U2. I u nás někdy zvítězí nad C12 AKG nebo Neumannem U87. Ale většinou drahý kvalitní mikrofon levným nenahradíte. Jinak je třeba vyjít zpěvákovi vstříc, mít k němu správný přístup.. A ten je pokaždé jiný. Monika Načeva například chtěla nazpívat jednu písničku o půlnoci - a na chodbě studia s přirozeným dlouhým hallem. Proč ne, když je výsledek v pohodě. Indický zpěvák Amit Chatterjee zase čekal na správný den - a pak to nazpíval na první pokus. A to měl indické požadavky na intonaci, takže řešil tzv. mikrotóny čili několik různých tonů, které jsou v rozsahu jednoho půltónu. Mě na tom baví, že je pořád co vymýšlet. Jak dosáhnout na ty nejlepší výkony. Taky je fajn, že se objevují stále noví muzikanti.

 

Máte nějaké zkušenosti s tím jak se nahrává v cizině?

Sem tam se někdo objeví, kdo dělal zvukaře někde za hranicemi a od koho se něco naučíme, ale určitě by to chtělo nabrat zkušeností co nejvíc. Zajímavá možnost je poslat někam ven smíchanou nahrávku na mastering. Je to většinou za stejné peníze jako tady a je možné si vybrat někoho, kdo to opravdu umí. Máme v plánu zorganizovat zvukařské kurzy a pozvat třeba někoho z Anglie, aby se podělil o cenné zkušenosti, a taky udělat pobočku - studio v Londýně. Máme tam už dva roky něco jako „předsunutou hlídku“. Zpěvačku, skladatelku a producentku v jedné osobě, která shromažďuje potřebné kontakty na studia, zvukaře, producenty, vydavatele, muzikanty a tak dále. A taky vhodné prostory. Zatím to vypadá slibně a uvidíme, co budoucnost přinese.

 

Vyvíjíte kromě nahrávání nějakou další činnost?

Většina aktivit kolem hudby a nahrávání se přirozeně rozvíjí. Snažíme se najít kapelám vhodné producenty, pomoct s aranžmá, najít špičkové muzikanty pro nahrávání jako hosty, pokud to nahrávku vylepší. Kromě toho, pokud se ve studiu objeví někdo s talentem, hledáme možnost, jak ho podpořit. Zpěvákovi doporučit učitele nebo spíš více učitelů zpěvu, aby si mohl vybrat, kdo mu bude vyhovovat. Mimochodem existuje metoda na zpěv, která u nás není vůbec známá. Je to SLS (Speech Level Singing), podle které se učí mnoho slavných zpěváků ve světě. Máme v plánu udělat tu kurs SLS, ale musíme to spočítat a vymyslet tak, aby si to zpěváci v Česku mohli dovolit. Kvalitní výuka stojí dost peněz. Na YouTube je možné se kouknout na videa na tohle téma. Například jak se učí zpívat Michael Jackson pomocí SLS u zakladatele metody Setha Riggse. Lepší doporučení asi není potřeba. Teď to asi vypadá, že toho děláme moc najednou, ale ono to všechno spolu souvisí a mě to takhle baví. Přináší to pořád novou inspiraci, aby člověk neuvízl na místě a nepřestal se vyvíjet.

Jak jsem nepotkal hastrmana - reportáž z jednoho nevšedního sudia
Jak jsem nepotkal hastrmana - reportáž z jednoho nevšedního sudia

Občas si kapely stěžují na to, že ve studiu to znělo dobře, a doma pak nic moc. Můžete říct něco o poslechu nahrávek ve studiu?

Na poslech nahrávky má vliv několik faktorů, na něž je třeba dát pozor. Stručně řečeno, akustika prostoru, monitory, dobré uši... Začneme režií, kde musí být poslech vyladěn tak, aby basy, středy i výšky hrály vyrovnaně. Takže je třeba prostor upravit. Roli hrají rozměry místnosti, tlumení, případně basové pasti, je třeba vyřešit stojaté vlny atd. Pokud smícháte nahrávku v prostoru, který zdůrazňuje basy na některých frekvencích, tak je v této místnosti slyšíte dobře, ale při poslechu jinde budou basy chybět. Pro kontrolu akustiky se používají měřicí mikrofony. Nahraje se, jak zní šum v plném spektru v dané místnosti. Software ukáže, které frekvence jsou potlačené a které zdůrazněné. Podle toho se dodělají akustické prvky do místnosti. Akustika je docela věda, takže koho to zajímá, musí do odborné literatury. Na dvou řádcích se to popsat nedá. Nejlepší je pozvat si někoho zkušeného, i když specializované firmy jsou dost drahé. Monitory jsou levné i drahé, pro blízký i vzdálený poslech. Je dobré se řídit osvědčenými standardy. Třeba Yamaha NS10, na blízký poslech velmi oblíbené. Zvukař si musí naposlouchat, jak monitory zní na dobře nahraných a smíchaných nahrávkách. Pak má srovnání - jak mají znít výšky, basy atd. Stává se, že zvukař koupí lepší monitory, a pak se vrátí k těm starým, protože si na nové nezvykne. Neslyší na nich chyby, které třeba zdůrazňují NS10. Ale stejně pak musí mít k dispozici i velké bedny. Nemůže zkontrolovat hlubší basy na monitorech, které je nezahrají. A pak ještě aby to hrálo na malých bedýnkách k počítači, v autě atd. Není to úplně lehká disciplína a chce to zkušenosti. Dobré uši jsou základ. Po pár hodinách poslechu je třeba nechat uši odpočinout, protože se mění vnímání frekvencí.

 

Tak takhle to vidí Petr Piňos. Musím ještě připomenout, že kolem starého zrekonstruovaného mlýna, kde se studio nachází, protéká potok, ve kterém plavou ryby a jednou prý z něj vyskočila na břeh vydra. A přiznám se, že jsem v přestávkách mezi natáčením číhal, jestli z něj opravdu nevyleze hastrman. Ta iluze byla dokonalá...

Psáno pro časopis Muzikus