Kuličky na paličky

I když v tomto časopise není pravidelná rubrika pro domácí kutily, přesto si myslím, že tahle informace by některým z vás mohla prospět:

Je to možná paďourské a nestylové, ale zvykl jsem si na paličky zakončené kuličkami z umělé hmoty. Lépe od nich cinkají činely a o malé poznání déle vydrží. Nejdříve ale na nich odejde právě ta kulička, a to obvykle při hře někam ve směru tečny k paličkou právě opisovanému oblouku. Pokud emigrujíci kuličku ještě někde najdete a je celá, dá se jí domluvit třeba vteřiňákem. Pokud ne, tak dřevěné torzo buď dál někde překáží nebo dělá důlky do blan, pokud je omylem vezmete do ruky a nevyhodíte rovnou. A protože jsem šetrná holka nebo co, zůstal mi časem v koutě snop celkem zachovalých palic, ovšem právě bez té kuldy na vrchu. Přišlo mi škoda je nadále používat jen na rozmíchávání barev a kolíkování záhonků.

Nu, a zde je ten recept: Pokud jste také takoví bordeláři, určitě někde v příbytku schrastíte rozbité průhledné krabičky od kazet či CDček. Ve škatulkách z této hmoty bývají třeba i některé sýry či jiné děsně užitečné věci. Trosky této průhledné hmoty rozlámete na co nejmenší střípky a v rozumném poměru smícháte s nějakým tím deci toluenu tak, aby zhruba po třech dnech vznikla průhledná, medu podobná hmota. Tu dobu musí být samozřejmě směska hermeticky zavřená, třeba ve sklenici od marmelády. Jinak se vypaří a z vás nadělá feťáky. V řidším stavu se ta hmota hodí jako něco mezi lepidlem a tmelem na různé neohebné termoplasty. Schne dlouho (asi 2 dny), ale drží líp než běžný vteřiňák. V hustším stavu se dá ta hmota do jisté míry i modelovat. Lze ji mít doma a podle potřeby a příležitosti do skleničky dohazovat rozbité škatulky a dolévat toluen. Tak se dá vydržet i několik let.

Paličky, pokud mají konec od toho černého mastného blavajzu, odmastěte třeba lihem a pak do připravené kaše namočte bezkuličkové konce invalidních paliček. Grifem odkoukaným z budovatelských filmů o sklářích na jejím konci vykouzlete co nejelegantnější kuličku. Neměla by mít ostré hroty, protože ty by vám po zaschnutí spolehlivě deflorovaly blánu. Hmota se dá nanášet i několikrát po tenčích vrstvách, ale je s tím víc otravování. Schnout dílo musí v přísně svislé poloze, buď do něčeho zastrčené kuldou vzhůru, nebo visící kuldou dolů, jinak to uschne našišato. Pokud jste si namíchali hmotu příliš řídkou a stéká, je dobré nedvojsmyslně tyto polohy střídat. Aspoň ze začátku. Do bubnovatelného stavu vytvrdne takto recyklovaná palička asi za 2 až 3 týdny. U spodního konce (u dřeva) se někdy udělají vrásky, jak hmota vysychá. Zvlášť když visí čumákem dolů. Obvykle to ale nevadí, protože touto částí nebubnujete. A pokud jste jó punťa, můžete tvar po zatvrdnutí doladit smirkovým papírem.

Procedura se dá po dalším opotřebování několikrát opakovat, dokud nepolámete vlastní dřevo palice. Procedurou se dají renovovat i paličky s dřevěnou kuličkou, u nichž tato už vzala za své a trčí místo ní jen ožužlaný pahýl. Je nutné jen předem na máčeném konci oříznout nožem třísky, protože na nich to držet nebude. Přestože je hmota křehčí než standardní materiál, nová kulička vydrží téměř tolik, co ty původní. A taky trochu víc cinká o ty činely. A když moc nevydrží, tak za ty prachy...

Psáno pro časopis Muzikus