Landscape live

Landscape live
Landscape live

Michala Krause jsem našel v téměř zmrtvělém domě bývalé Novy, kde zrovna v místním zvukovém studiu míchal nějaký dabing. Jelikož byl docela horký letní den, zašli jsme raději do stínu vzrostlého kaštanu v jednom z příjemných posezení novoměstských nádvorních kavárniček. A tady máte učesaný záznam z našeho povídání:

 

Vy se živíte víc coby nájemný zvukař, nebo jako provozovatel vlastní aparatury?

Snažím se provozovat svoji aparaturu, abych amortizoval investice, které v ní jsou. Shodou okolností jsem teď sice dvakrát zvučil coby nájemní zvukař s cizí aparaturou, ale moje zvučení začalo stavbou aparátu, a tak se ho snažím nějak využívat. Vzhledem k tomu, že nezvučím žádnou stálou kapelu, není ani potřeba, abych s někým jezdil třeba na festivaly.

Svůj aparát jste stavěl, jak jste říkal, z hotových součástí, nebo jste stavěl i zesilovače a řezal reprobedny?

Dnes už naštěstí ne, ale protože už to přece jen dělám mnoho let, začínal jsem přesně tímto stylem. Za komunistů jsem skutečně vyráběl reprobedny a dával do nich, co se kde dalo sehnat. Ale to asi zažili všichni v mém věku. Zesilovače byly jedině Tesla Music 130 nebo Vermona, do boxů Delicia jsme se snažili dát nějaké jiné repráky, aby to aspoň trošku hrálo, a ono to stejně nehrálo, protože to hrát ani nemohlo. I párák jsem si vyráběl sám. Pár let jsem potom dělal zvukaře u poloprofesionální kapely, která hrála živě tehdejší diskotékovou muziku. Takový celkem zajímavý hybrid, ale byla to jediná kapela, která byla v místě schopná konkurovat diskotéce. To bylo do roku 1990. V té době jsem už výrazně pokukoval po studiu a studiové zvukařině. Pak přišlo období, kdy jsem napřed postavil svoje malé demo studio, pak s kamarádem jedno větší, a teď již několik let jsem spolumajitelem studia Landscape. Asi před čtyřmi lety jsem dostal nabídku zvučit kapelu, ve které hraje na bicí můj kolega ze studia Ondřej Šilar. A tak jsem se dostal oklikou zpátky k živé zvukařině. Tu teď preferuji trochu víc, protože je to změna a má to zase svoje půvaby. Sice kapela, kvůli které se to stalo, už skoro nehraje, ale já se Ondřejova aparátu chytil, přestavěl jsem ho, spoustu věcí dokoupil a svoji vizi dovedl do konce.

Pokud tomu tedy dobře rozumím, jste současně majitelem studia a PA ozvučovací aparatury?

Ano. Studio se jmenuje Landscape a ozvučovací aparatuře říkáme Landscape live. Majetkové poměry jsou tam sice trochu jiné, ale nabízíme kapelám komplexní servis. Začíná se rozjíždět, že toho, kdo u nás nahrával, občas zvučíme i živě a naopak.

Studio je původně analogové, je tam mixpult Amek 2500 s 36 vstupy, 24stopý Studer A80, jednopalcový 16stopý Tascam ATR 60 a k tomu ProTools se šestnácti 24bitovými převodníky. Je tam taky spousta pěkných analogových efektů, které se časem stávají pouze svědky toho, jak se točí do Pro Toolsů, což mě celkem mrzí. K dispozici je i skoro 50 mikrofonů. Kromě režie (35 m2) máme zatím dvě nahrávací místnosti - studio (25 m2) a zámeckou kapli (110 m2), která je určena zejména pro vážnou hudbu a jazz. S mobilní aparaturou nahráváme i koncerty, které lze pak ve studiu míchat.

Jak je to s vaší živou aparaturou?

Na basy máme bedny typu Turbosound, jsou osazené reproduktory Fane Colosuss 600 W, kterých je celkem 8 - 4 na každé straně. Reverzní bedny - malé a účinné. Nad nimi jsou čtyři bedny Megaton 2122HPL osazené reproduktory B & C Speakers (2 x 12" + 2") s neodymovými magnety. Bedny jsou proto jednak lehčí - každá má 800 W a unesu ji sám, jednak neodymiové drivery hrají lépe. K tomu zesilovače QSC - PLX 3402 s pulzním zdrojem a trafové RMX 2450. Pódiové odposlechy jsou taky Megaton 121M/HPL (12" + 1"), ty se využívají na menší akce i jako hlavní bedny.

Pojďme po signálové cestě kousek zpátky. Používáte nějaké speaker-procesory?

Koupil jsem Driverack PA od dbx. Není to přesně to, co bych chtěl, ale to, co si můžu dovolit. Je na výšku jedné jednotky, což odpovídá mé představě, aby byl aparát co nejmenší. Je velice šikovný z hlediska vybavení a zvuku, ale málo vhodný z hlediska obsluhy. Dodnes musím přemýšlet, jak mají některé svoje vychytávky udělané. Mám pocit, že člověk, který jim vymýšlí komunikaci, uvažuje úplně jinak než normální zvukař.

A mixpult?

Mackie 8*BUS 24 do 8, což je původní pult ještě z pražského studia. Na to, co zvučím, je tak na hranici možností a to z hlediska počtu vstupů a pomocných auxů - 4 odposlechové cesty jsou někdy málo. Má ale výborné korekce a je poctivě udělaný - léta jej taháme a bez potíží. Na malé akce jsme koupili ještě dva menší Behringery a přiznávám, že jedině kvůli ceně.

A co automatizace?

Automatika se využije někde v divadle, kde se scény opakují, ale na živé zvučení není celkem potřeba.

Když jsem byl na koncertě Phila Collinse, šel jsem se podívat za zvukařem, protože jsem nechápal, jak to zvládají. Byl jsem poměrně blízko beden, a tak jsem slyšel ty haly, a jak mají na každou písničku jinak nazvučené bicí. A viděl jsem, že tam skutečně bylo uložené jiné nastavení mixu a efektů ke každé skladbě a vše obstarávala automatika - tak tohle ne, to je úplně někde jinde.

Co ostatní věci, procesory, mikrofony?

Studio mě naučilo dost komprimovat a to dělám i při živé produkci. Mám 5 kompresorů Drawmer DL 241 a hodně je využívám. I k živém zvučení přistupuji trochu jako k nahrávce, pokud to prostor dovolí, halím jinak zpěv, jinak virbl a jinak třeba dechy. Nemá cenu tady vyjmenovávat celé vybavení. Pokud by to někoho zajímalo, ať se podívá na naše internetové stránky. Díky zázemí studia mi nedělá problémy sejmout třeba pěvecké sbory, můžu si půjčit libovolný počet kondenzátorových mikrofonů. Jinak ale používám klasiku - Shure SM57, SM58, k nim nějaká ta Beta. Na bicí Sennheiser Evolution e602 na kopák - ten mám radši než AKG D112, na kotle e604 a na hajtku a jako overhady AKG C452.

K živému ozvučení patří i nějaká světla, nějaký dým, pódium, jeřáby...

V téhle dimenzi zase nejsem. Na osvětlení mám 20 PARů a ovládačku - ale nijak je nenabízím. Snažím se dělat jenom zvuk. Světla jsou další investice a starosti a nechci být tak velká firma, abych dělal všechno. Pokud si u mě někdo objedná i světla, tak tam budou jenom na to, aby bylo vidět na pódiu. Když by chtěl víc, tak to doobjednám jinde. To samé i s pódiem. Mlhu taky máme, ale zvuk je to hlavní.

Na diskotékách letí plivače pěny...

Nechal jsem se ukecat a na jednu akci jsme koupili bublifuk, protože ho tam nutně chtěli. Stál sice jen pár tisíc, ale teď nevím, co s ním budu dělat. Je to taková blbost, že už to v životě asi nepoužiju. Ty bublinky nechávají po sobě takový sliz na podlaze, že tam sebou několik lidí řízlo.

Říkal jste, že nechcete být velkou firmou. Jakou firmou chcete být? Kam chcete svoje konání zacílit?

Když vezmu počet nahrávacích studií u nás a jejich vybavení, jsme mezi nimi relativně vysoko, i když nejsme největší. V živém ozvučení tak vysoko jít nechci. Z hlediska vybavení a ozvučitelnosti prostoru jsem na nějaké střední úrovni a nemám finanční možnosti ani ambice kupovat EAWčka. Máme moderní aparát s výkonem zhruba 10 kW, který hraje velice slušně, je relativně malý a lze jej podle potřeby rozdělit. Samozřejmě pokud to půjde, budu ho dál vylepšovat, ale spíš po stránce kvality než výkonu.

Co když přijde na lámání chleba - studio nebo živé zvučení? Jak byste se rozhodl?

Ve studiu pracuji málo až skoro vůbec, tam je kolega Honza Marek a já točím příležitostně s lidmi, kteří chtějí točit se mnou nebo s nimiž se znám. S Ondrou Šilarem dělám všechno, co se týká živého zvučení.

Jaký je váš pohled na rozdíl mezi živým a studiovým zvukařem?

Je to obojí o něčem jiném a nemyslím si, že jedno je těžší a jedno lehčí. Na živém zvučení je na všechno daleko méně času, vyžaduje to být zběhlejší. Když začne hrát kapela, musíte se umět rychle rozhodnout, v čem je problém, a umět udělat zvuk v krátkém čase poslouchatelný. U živého zvučení je potřeba, aby bylo všechno slyšet a aby to lidi moc neprudilo. Snažím se kapelu nijak neznásilňovat, nechat ji znít přirozeně. Ctít, co hraje, a necpat jí svůj zvuk. U živého zvučení jde o rychlost, hlavně na festivalech, a nelze tam vychytávat detaily, na kterých se lpí ve studiu. O živém zvučení se těžko vypráví, to se stejně musí slyšet.

My si tady povídáme o aparatuře a jak na to, ale ve skutečnosti největší roli hraje prostor, který se zvučí. Na druhém místě je kapela - nejen jak umějí hrát, jaké mají vybavení, ale i jaká mají aranžmá. Když jsou dobře udělaná a nehrají všichni to samé, tak se se zvukem dá pracovat. A pak teprve přichází zvukař se svou aparaturou. Přestože se snažím mít dobré vybavení, tak v blbém prostoru s blbou kapelou dobrý zvuk udělat nelze. Po zkušenostech zásadně nekritizuji své kolegy zvukaře, protože vím, že když si kytarista osolí kombo, tak řve jen kytara a není schopen dostat nad ní zpěvy. Snažím se být tolerantní a věřit, že dělá co může.

Kdo víc zlobí, kytaristi nebo bubeníci?

Kytarista samozřejmě chce mít kombo osolené tak, aby mu hrálo, ale nechce ho mít namířené na sebe, protože i jemu samotnému je to nepříjemné. Když si tedy dá kombo vedle sebe a otočí ho do sálu, máte tam 60 wattů přímovyzařujícího plného zvuku kytarového reproduktoru, který naplní sál bez problémů. Zase ale chápu, že pokud chce, aby mu to hrálo, tak musí ten repráček něčím nakrmit. Ale nechci muzikantům diktovat - támhle uber, tohle to stáhni - jde o to, aby byli co nejvíc v pohodě a byli schopní dobře hrát. Ve chvíli, kdy hrají lidé, kteří jsou opravdu profesionálové ve smyslu určité zkušenosti, tak tam už problém není.

Jak se tedy perete s různými tělocvičnami, sokolovnami, kde šlapák zní s pětinásobnou ozvěnou?

Velmi těžko a přiznám se, že miluju zvučení venku. Právě proto jsem taky posílil aparát, abych byl schopen dělat větší venkovní akce, protože tam jsem opravdu pánem situace. Tam si zazvučím.

Díky za rozhovor.

 

Kontakt:

Landscape live, tel. 603 478270, www.landscape.cz

Psáno pro časopis Muzikus