Žít jako muzikant je někdy těžké. Dřete na sobě, takže si můžete zahrát cokoli, co si představíte, cítíte svobodu své kreativity a objevujete různá hudební teritoria.
Je tu jen jeden problém. Jakmile zainteresujete lidi z hudebního průmyslu, zeptají se vás, jestli hrajete věci, které jste vlastně nikdy nechtěli hrát. Producenti vám dávají skvělé návrhy jako: "Proč to nehraješ jako kytarista XY?" nebo "Neslyším tam part jako..." nebo "Nemohl bys to hrát malinko rozladěně?"
Jsem si jistý, že většina profesionálů má tyto zkušenosti...
Jednu noc jsem se sešel s několika svými přáteli popovídat o těchto nešťastných podmínkách a zaposlouchat se do fusion alb ze sedmdesátých let. Byli to: mimořádný bubeník Ralf Gustke, psycho klávesista Tom Aeschbacher a samozřejmě "my partner in crime", basista Errorhead, Frank Itt. Nepotřebovali jsme dokonce ani jedno pivo k tomu, abychom se rozhodli udělat desku, kdy půjdeme do studia bez jakéhokoli zkoušení a budeme hrát, co nás v daný moment zrovna napadne. Měla by to být fusion deska v pravém slova smyslu, kde je všechno dovoleno bez ohledu na styl. Může to být funky, heavy, jazzy nebo trippy. Takže jsme se usadili ve Frankově studiu, protože má dvě nahrávací místnosti a krásně zařízenou režii. Větší místnost má asi čtyřicet pět metrů čtverečních. Nahrávali jsme tam na sluchátka všichni čtyři najednou. Klávesy a basa šly linkou, bicí a kytara se snímaly mikrofony. Můj 4 x 120ť box byl ve druhé místnosti, která má zhruba dvanáct metrů čtverečních, takže nehrozily žádné přeslechy mezi bicími a kytarou.
Všechno se nahrávalo přes vintage mixpult ACE, kromě kytary, která šla přes mikrofonní pre-amp Tube Thomsen do Applu a Logic Audio. Odpadly hodiny nacvičování a aranžování. Jamovali jsme na základní téma a nahrávali. Když se nám to nelíbilo, hráli jsme to ještě chvíli, anebo jsme přešli k jinému nápadu. Pokud jsme udělali skvělou sekvenci a někdo udělal velkou chybu, opravili jsme to později.
Jediné, co nešlo opravit, byly bicí, jelikož situaci komplikovaly overheady. Frankovi trvalo zhruba půl hodiny, než nazvučil bicí, protože Ralf ví jak svou soupravu naladit. Ralf hraje na bicí Yamaha Oak Custom, piccolo snare a Ralf Gustke Signature Snare. Při záznamu jsme nepoužili ekvalizér ani kompresor.
Nazvučení basy trvalo asi třicet vteřin. Frank zní vždycky dobře a to, že byl ve svém studiu, vše usnadnilo. Nahrával na basu Yamaha THB 5 přes starý basový zesilovač Yamaha. Tom Aeschbacher nahrával na Access Virus a Roland VR-760, hlavně kvůli B3 zvukům, a také starým Fender Rhodes.
Před každou sekvencí mu trvalo pár minut, než si nastavil zvuk, v režii se srovnaly úrovně a mohlo se jet.
Přinesl jsem si spoustu aparátů, ale nakonec jsem použil jenom starý stowattový Marshall Plexi. Dále pak boxy Marshall a Engl 4 x 12 0ť s reproduktory Celestion Vintage 30, Tube Screamer, MXR Phase 90, Whammy Pedal, ve smyčce Psychotronics Octavia a Boss Bass Synth. Kytara se snímala dvěma SM57. První tvořil sedmdesát až osmdesát procent zvuku, druhý dodával nižší frekvence. Oba se míchaly do jedné stopy.
A teď se podívejme blíže na skladbu Golf III
Udělali jsme si pauzu a dali si nějaké jídlo ve slavném fast foodu. Hrála tam muzika, která byla hodně nahlas a hodně veselá. Tak jsme se rozhodli v dalším tracku udělat jazzově atmosféru baru. Většina skladeb na albu má jen jednu kytaru, v Golf III jich však je víc. Teď už ale blíže k jednotlivým zvukům kytary.
V prvním tracku můžete slyšet vytaveného Marshalla nakopnutého Tube Screamerem. K dosažení "velrybího" zvuku používám volume na kytaře místo volume pedálu. O stereo echo se postaral TC-2290.
V druhém tracku slyšíte kytaru s MXR Phase 90, který byl nastaven na velice rychlý průběh. Když se melodie opakuje, přidá se Psychotronics Octavia, což je fuzz a octaver. Důvod k tomu, abych použil tak ošklivý zvuk na tak pěknou melodii, je ten, že už je hrána na Fender Rhodes, takže k drobnému okořenění potřebovala něco jiného.
V dalším melodickém tracku slyšíte kytaru bez jakéhokoli ekvalizéru nebo echa.
Čtvrtý track je sólo využívající tři různé zvuky. Začíná se zapnutým Psychotronics Octavia a efekt zdůrazňuji vytažením dvou strun najednou. Zvuk "laser gun" je z Boss Bass Synth. Ten pracuje tak, že z vaší kytary udělá něco jako mooga, takže jsem s tím experimentoval a tohle je výsledek. Ještě se mi z toho nepodařilo dostat nic jiného. Potom jsem šlápnul na whammy, který byl nastaven o oktávu výš. Použil jsem to ke zdůraznění tónů, po kterých vám vypadají zuby...
V pátém příkladě hraje pět kytar na čtyři různé zvuky. První je houslový zvuk dosažený rychlou prací pomocí volume na kytaře. Pak si nastavíte delay na tečkované osminy podle tempa skladby. Například, když je tempo 120 BPM, použijete delay 375 ms a jeho úroveň nastavíte skoro stejně jako hlasitost kytary. Bohužel na to musíte mít kytaru typu strat, protože jiné modely mají volume trochu jinak. Akordy, které hrají nalevo ve stereobázi, byly hrány přes Morley Wah a pomocí volume na kytaře kvůli pomalému náběhu. Ve třicáté vteřině vstupují další dvě kytary. Jedna hraje zkreslené power akordy a druhá funkovou linku, která se nahrála přímo přes pre-amp a upravila pomocí tří plug-inů v Logicu. První byl Autofilter nastavený na střední rychlost, druhý Distortion s Tone na 8,5 a třetí Monophaser nastavený na Slow Sweep. Zvuk dosti nepříjemný a trochu zvláštní, ale všem se líbil. Také si všimněte, že zleva hraje druhá kytara power akordy, nejdříve cresscendo a potom dubluje první kytaru vpravo. Tyto dvě stopy vytvářejí hezký souzvuk ke konci songu.
Když jsme album dokončili, museli jsme se rozhodnout, jak jej zmixujeme, zda pomocí Logicu, nebo Pro Tools, anebo starou, osvědčenou cestou. Je důležité vědět, že desku mixoval skvělý zvukař Kai Fricke. Nejdříve všechny stopy přenesl na dvoupalcový pásek na Studer A 820 24. To byla zásadní komprese celé desky. Ekvalizér jsme použili minimálně, raději jsme při mixáži proháněli každý signál přes různý mikrofonní pre-amp, Massenburg nebo Neve. Oba mají svůj vlastní charakter a opravdu dokáží nahrávku oživit. Všechno se míchalo na mixpultu SSL 4000E bez automatizace. Raději než plug-iny jsme na delaye použili TC-2290 nebo Lexicon PCM 42, na reverb starý AMS Plate Reverb. Stereo master se nahrál na Studer A80 půlpalcový magnetofon, který taktéž udělal velké rozdíly. Takže deska On! je "old school album" ve všech směrech.
Čtyři muzikanti hráli živě bez komerčních tlaků, minimálně opravovali a konečně, pro lepší zvuk, použili analog a hardwarové procesory. Můžete nás navštívit na www.electric-outlet.com, www.errorhead.com anebo si koupit desku na www.lionmusic.com
Hope you will enjoy.
Bicí se zvučily takto:
bassdrum: EV D/N 868
snare 1: (zeshora) Sennheiser MD 441
snare 1: (zespodu) Sennheiser E 609
snare 2: (zeshora) Shure SM 57
hi-hat: Rode NT 3
tomy: Sennheiser E 604 a Shure Beta 98 D/S
overheady: Rode NT 5
ride: Beyer Dynamic MC 83
ambience: Rode NT 1000
