Podle tiráže je to sedmá publikace Akustické knihovny zvukového studia HAMU, podle pořadí třetí knížka, již vám takto představím. Téma dostatečně vymezuje název. Podobně jako u antických komedií či tragedií, fáze dramatu jsou u většiny odborných publikací také dané - začíná se vymezením termínů, obecnou teorií nebo historií. Tentokrát těch sto tři stránek (včetně rejstříků) příjemného a celkem záživného čtení začíná historií. Počínaje od fonografy ji autor rozdělil do třech prolínajících se etap - od prvopočátků přes období destruktivního střihu nůžkami po současný nedestruktivní střih digitálního zvuku. Holt, už i některé digitální audio editory patří historii, c’est la vie.
Klasickému střihu nůžkami se autor věnuje vzhledem k neaktuálnosti tématu poměrně obsáhle, dovíte se, co se vůbec stříhat dá, kdy a u kterého média můžete použít kolmý či šikmý střih, a mnoho dalšího. Digitálnímu střihu je po zásluze věnováno místa podstatně více. Věc je rozdělena do tří oblastí, jednak technické, čili aby signál navazoval co do amplitudy i fáze, jak na to a co to udělá, když se na to vykašlete. Druhá nejdelší je oblast hudebně subjektivní, čili co všechno je nutno při stříhání zvuku sledovat a zase jak z toho ven. Hodně místa je věnováno třeba pauzám nebo šumu pozadí.
Na posledních třech a půl stranách před závěrem se autor vyrovnává s etikou střihu. Tedy do jaké míry je to podvod na posluchačích vůbec nějaký zvuk stříhat. Závěry, myslím, platí nejen pro oblast vážné hudby - přečtěte si a můžete podumat taky. V závěru knížky je myšlenka společná snad každému řemeslu - výsledek tvůrčí práce závisí na použitém nářadí. To platí jak pro zedníka, tak pro zvukaře či muzikanta.
Součástí knížky je i CD s etiketou v souladu s obalem knihy. Obsahuje padesát pět stop s různými ukázkami, včetně praktických demonstrací, jak je to blbě. Přišlo mi trošku nelogické, že napřed je ukázán výsledek a až potom výchozí zvukové záznamy. Já bych to asi dal naopak, ale to je taky moje jediná výtka vůči této publikaci. Veškeré ukázky jsou buď na umělých signálech nebo na klasické hudbě. Big beatu tam neužijete.
Napsáno i nahráno jest čtivě, plynule a poučně. Čtěte tedy, plyňte a poučte se.
