Zbožňuje zvuk lamp EL34, Claptonovo sólo v Layle a všechny svoje kytary a aparáty, o kterých dokáže v rozhovorech mluvit celé hodiny. Její kytarová technika si vydobyla respekt u takových jmen, jakými jsou Carlos Santana nebo Jay Black (osobní kytarář Ericka Claptona), který pro ni ve Fender Custom Shopu zhotovil několik nádherných nástrojů. Ano, řeč je o talentované skladatelce, zpěvačce a kytaristce Meredith Brooks.
Na jedné straně záliba ve starých vintage nástrojích a zvucích, na straně druhé okouzlení z nových nahrávacích možností. Tak by se dal charakterizovat pocit z tvorby Meredith Brooks, která sebe sama považuje především za kytaristku, přestože je také velmi dobrou skladatelkou a zpěvačkou. Jak přiznává, na její hudební vývoj měla největší vliv starší sestra, která jí věnovala první kytaru a objevila pro ni dnes již legendární album Eric Clapton with Derek and the Dominos.
V období puberty působila Meredith v nejrůznějších regionálních skupinách okolo Seattleu. Velmi obdivovala hru Erica Claptona, a proto si pořídila starého stratocastera, kterého zapojovala do aparatury marshall. Později přijala angažmá v kapele Graces (seskupení bývalé členky Go Go, Charlotty Caffey). V roce 1990 s nimi natočila studiovou nahrávku, po které skupinu opustila. Chtěla se totiž více věnovat cvičení na kytaru a skládání písní. To se jí vyplatilo, protože již za pět let přišla nabídka od firmy Capitol na natočení "sólovky", která dostala název Blurring the Edges (Capitol 1997).
Blurring The Edges
Od začátku měla Meredith představu, že celé debutové album musí být postaveno na zvucích starých kytar a aparátů, které chtěla skloubit s moderně znějícím základem. "Nahrávání byl rozhodně zajímavý proces. Album mi produkoval David Ricketts - výborný kytarista, producent a umělec, který má na kontě několik platinových alb. Původně chtěl na desku natáčet i kytary, ale já jsem mu řekla: ,Ne! Ne! Ne! Když budeme hrát na kytary oba, pak si všichni budou myslet, že ty lepší party jsou vždy od tebe!'"
Během natáčení měla k dispozici dvacet kytar a patnáct aparátů. Většinou šlo o fendery, guildy a martinky. Tak vysoký počet nástrojů byl pro ni téměř nezbytný, protože do každé písně hledala tu nejoptimálnější kombinaci aparatury a kytary. Nejvíce základů nakonec nahrála na Fender Custom Shop Stratocaster a '52 Telecaster, které byly většinou zapojeny přes kombo gibson z padesátých let, anebo přes overbuilt, což je aparát konstruktérů z firmy Matchless, který se zvukově pohybuje mezi značkami Matchless a Vox. Z akustik nejčastěji brala do rukou model Martin D-28 a starý guild, půjčený od Davida Rickettse. V úvodním singlu Bitch můžeme pro změnu slyšet kromě již zmíněné martinky také elektrickou kytaru fernandes s ručně motanými snímači seymour duncan.
K nejzajímavějšímu exempláři z její sbírky ale rozhodně patří kytara segurl, se kterou je Meredith vyfocena na obale Blurring the Edges a kterou můžeme slyšet v písni Pollyanne. Jde o nástroj vyrobený kytarovým konstruktérem z Phoenixu. Tvarem je vzdáleně podobný telecasterům. Na celém světě jich existuje pouze šest. Jsou totiž zhotoveny z masivní vrchní desky barového pultu, který byl instalován v rozmezí padesátých až devadesátých let v jedné z arizonských hospod. Tato kytara je navíc po celém okraji potažena stříbrnou laminátovou plastickou hmotou, která pochází ze stejného zdroje.
Jediný kytarový efekt použitý na nahrávce je DigiTech Artist. Ve skladbě Somedays přes něj Meredith nahrávala slideové sólo. Nelze zapomenout také na její oblíbený e-bow (např. Watch You Fall nebo Wash My Hands).
Debut Blurring the Edges měl velký posluchačský ohlas a líbil se také Jay Blackovi, osobnímu kytaráři Erica Claptona, který Meredith postavil a poslal nádherný Fender Telecaster s javorovým krkem v barvě butterscotch blonde, osazený snímači custom (kobylkovým singlem hot broadcaster s rovnými magnety a krkovým '50 Tele). Oba motal ručně známý technik Abby Yarri. Použitá mosazná kobylka této kytary je z modelu Danny Gatton Telecaster.
Album bylo velmi rychle multiplatinové, a proto spokojení šéfové firmy Capitol věnovali Meredith k narozeninám další dva přírůstky do její sbírky - akustiku taylor a elektriku Gretsch Silver Jet. Jen pro úplnost, během turné, které podporovalo vydání Blurring the Edges, hrála Meredith na Fendera Telecastera přes stowattovou hlavu Soldano, která byla propojena s bednou Messa Boogie, osazenou reproduktory Celestion JBL.
Deconstruction
Druhé album Deconstruction (1999) bylo vytvářeno v experimentálnějším duchu než to předchozí. Meredith chtěla dosáhnout "obrovského zvuku kytar a extrémních groovů", a proto si jako spoluproducenta pozvala Davida Darlinga. Většinu stop natáčela společně s kapelou do 24stopého analogu značky Studer. Zbytek kytar potom do ADATu v Davidově domácím studiu. Každý kytarový part byl nahráván přes lampový aparát. K dispozici měli komba Fender DeVille, '86 Vox AC 30, '62 Fender Deluxe a zesilovač Soldano, který byl zapojen přes reproduktor komba Messa Boogie Mark III. Snímali je vždy dvěma mikrofony (Shure SM57 se dotýkal mřížky u reproduktoru a "ambientní" Neumann U47 byl o tři stopy dále).
Veškeré kytary značky Fender, na které Meredith na albu hrála, vyrobil v Custom Shopu Jay Black: kromě již zmíněného telecastera to byly čtyři straty (Robin's-egg blue stratocaster s palisandrovým hmatníkem, bílý '62 Stratocaster s ebenovým hmatníkem, Sparkle stratocaster a tmavomodrý stratocaster se snímači lace sensors, oba s javorovým krkem) a dva telecastery (custom akusticko-elektický telecaster s palisandrovým hmatníkem a telecaster s javorovým hmatníkem v barvě mědi). Na albu se ale také objevují '68 Gibson Les Paul, '62 Gibson Les Paul Custom a Gretsch Silver Jet, z akustik pak Martin D-28, dvanáctistrunná yamaha, Taylor 900 cutaway a Guild DV52.
Meredith s Davidem využili také mnoho kytarových pedálů, jako např. Way Huge Swollen Pickle (pro natáčení "nakřáplých" doprovodů), tremolo Lovetone Wobulator, kvákadla Z. Wex Seek a Cry Baby, Buzz Box, ProCo RAT II. nebo DigiTech 2101 Space Station.
Některé kytarové party na desce byly procesorovány a stříhány v sampleru Akai S2000 nebo upravovány pomocí pluginů v Pro Tools. Akustické kytary filtrovali pomocí modulu Access Virus. Pro elektrické kytary využívali nejvíce Sherman Filter Bank, kompresory Manley či Empirical Labs Distressor, Rocktron Replifex a noise gate značky Drawmer. Většina doprovodů a rifů na Deconstruction vznikala tak, že David zapnul pás a nechal hrát Meredith to, co ji zrovna napadlo. Nakonec mu zůstala tři CD plná kytarových vyhrávek, z nichž pak sestříhal krátké rify, rytmické party a různé zvuky, které nasadil do hotových základů většiny skladeb. Zašel občas i tak daleko, že například v písni Back to Eden nahradil "kopák" u bicích velmi nízkým procesovaným kytarovým tónem.
Druhé album, které již nebylo tak úspěšné jako debut, provázelo v roce 2000 turné, během nějž Meredith nejčastěji hrála na stratocastera, kterého zapojovala do komba Fender Blues DeVille. Co se týče kytarových efektů, nejvíce se jí osvědčily Hughes & Kettner Tube Factor, kvákalo Cry Baby, DigiTech Space Station a Rocktron Replifex, z něhož používala tremolo, phaser a chorus. Její oblíbenou značkou strun se stalo D'Addario (.010-.052), přes které hrála trsátkem fender heavy.
Bad Bad One
Prodejnost Deconstruction nesplnila představy šéfů firmy Capitol a ti se rozhodli neprodloužit Meredith smlouvu. Její zatím poslední album proto vyšlo u menšího vydavatelství Gold Circle Records pod názvem Bad Bad One (2002). Natáčení, jehož produkce se opět ujal David Darling, probíhalo v podobném duchu jako u předchozí nahrávky, včetně použitých kytar a aparátů.
Naživo se k Meredith připojila vyhledávaná studiová kytaristka Janet Robin (zkuste www.janetrobin.com). Pokud je budete mít možnost vidět společně naživo, zjistíte, že ať se jedná o muže či ženu, vždycky je to jenom v rukách.
Diskografie:
Blurring the Edges (Capitol, 1997)
See It Through My Eyes (1984/1998)
Deconstruction (Capitol, 1999)
Bad Bad One (Gold Circle Records, 2002)
