Měla to být jen obyčejná, stroze technická reportáž o jednom koncertu dvou tuzemských rockových kytaristů. Ale...
"Tyhle dva chlapíci maj jednu velkou smůlu, narodili se v Čechách, a v každý normálnější zemi západně od nás by byli zasloužený celebrity, protože to, co sme tu dneska slyšeli, byla rocková muzika na evropský, neřkuli světový úrovni, ach jo!", zněl z mnoha stran hlas publika.
V pondělí 3. prosince v pražském klubu Retro Hall před zcela zaplněným sálem tryskala z pódia energie ryzích hudebníků, kteří ctí svou hudbu a přistupují k ní s pokorou a odpovědností. Každý z nich možná trochu z jiné strany, oba však se stoprocentním nasazením, bez kompromisů, bez vedlejších komerčních úmyslů. Fanouškům předkládali vlastní, často instrumentální skladby i skvěle podané cover verze v nejryzejším, ale nejtěžším rockovém obsazení. Kytara, basa a bicí. Byl to svátek čisté kytarové muziky lidí, jež léta věnují svému nástroji a hudbě většinu svého času, kteří čerpají z nejlepších kořenů rockové hudby sedmdesátých a osmdesátých let a... prostě umějí hrát. Byť je to dnes pro některé tendenční hudební publicisty a dramaturgy synonymem pro přežitek, staromilství, absenci důležité etnické či společenské filosofie nebo pro nedůsledné sledování moderních hudebních trendů. Bylo potěšením sledovat, jak na takový akademický pohled kritiků oba leadři zvysoka kašlou a s gustem předkládají to, co mají rádi - instrumentálně náročnou, energicky výbušnou, jindy emotivně sférickou hudbu. A jsou v tom u nás ti nejlepší z nejlepších. Zpívané cover verze Jimi Hendrixe v přirozené angličtině výtečného Steva Wilkinsona působily suverénně a totéž lze říci i o striktně česky podaných původních kouscích - žádná pseudoanglická moudra ze Žižkova. Čekali byste, že kytaristé kalibru Petra Henycha (mimo jiné Precedens, Petr Kolář, Vilém Čok...) nebo Miloše Dodo Doležala, na jehož desce figurují hned tři basisté neoddiskutovatelně světového významu (John Patitucci, Doug Wimbish a Barry Sparks), budou chloubou například jediného či prvního rockového radia u nás, navíc podporujícího české rockery? Ale kdež! Na vydaných čtyř CD Radio Beat doporučuje díla českých mistrů zahrnujících téměř osmdesát českých rockových skladeb byste jména Henych a Doležal marně hledali, o jejich pravidelných rotacích ve vysílání ani nemluvě. S kým by asi ještě Dodo Doležal a Petr Henych měli spolupracovat, aby to majitelé a dramaturgové rádií ráčili vzít na vědomí? Doufám, že není daleko doba, kdy se bude už jen s úlevou vzpomínat na léta mrhání hudebními talenty této země, jež prožíváme v dnešní komerční současnosti. Lála z Doroty B. B., Pavla Kapitánová, Franta Kotva v bohužel rozrůstajícím se houfu dalších by mohli vyprávět, kdyby mohli...
Petr Henych
Petr Henych představil zaplněnému Retru své instrumentální trio G-bod tvořené společně s ním bubeníkem Jakubem Homolou a baskytaristou Martinem Hroňkem. Během jejich vystoupení proběhl křest Petrova CD Na vlastních rukou za přítomnosti bývalého kolegy z kapely John Dovanni,Tomáše Kolingera, který výborně zazpíval některé hity této kdysi nedoceněné skupiny. Současný repertoár kapely G-bod však jasně ukázal vývoj, kterým prošel Petr Henych jako kytarista a skladatel a vřelá reakce publika evidentně Petra příjemně zaskočila. Na pódiu si i se svými spoluhráči doslova užíval.
Zastáváš názor, že zvuk si každý kytarista nosí s sebou v hlavě a v prstech? A je vlastně skoro jedno, na co hraje - svých charakteristických znaků dosáhne na jakýkoliv aparát a kytaru?
Zastávám názor o přenositelnosti zvuku a po letech hraní to začínám vidět nejen na sobě, ale už dlouho i na klukách kolem, třeba na Radimovi Hladíkovi nebo Michalovi Pavlíčkovi, kterej je v tomhle pro mě asi tím nejzřetelnějším příkladem. Hrál už na kdeco a pořád si je ve zvuku podobnej a poznatelnej. Myslím si, že si to člověk nese s sebou a z každýho aparátu se snaží vykroutit tu svojí představu ideálního zvuku. Musím hned ale říct, že aparát, co teď mám, splňuje tu mojí maximálně... A myslím, že se na něm ani nedá nakroutit špatnej zvuk.
Je ve tvé sestavě něco "custom", dělaného speciálně pro tvoje potřeby?
Ne, nemám tam nic speciálního, všechno je tak, jak se to dá koupit na trhu.
Soustřeďuješ se na jeden typ kytar? Nebo když koupíš nový nástroj, musí být třeba z určitého dřeva?
Ne, neměl jsem snad nikdy předem nějaký hranice. I když na jedno kritérium jsem si vzpomněl, ačkoliv jsem se ho kolikrát až tak striktně nedržel - maple neck. Světlej javorovej hmatník mě vždycky nějak bavil víc, než ty palisandrový, a vlastně ani pořádně nevím proč. Jedna z mejch prvních pořádnejch kytar, japonská kopie Stratocastera Maya, ho právě měla (kytara, se kterou jsem vyfocenej na titulní stránce bookletu mýho cédéčka), a když jsem pak třeba měl v ruce jiný kytary, furt jsem si říkal, ty jo, tamten krk, to mi nějak sedí nejvíc nebo co. Neumím to vysvětlit, je to pocitová záležitost.
Měl jsi vždycky zahraniční kytary nebo...
... já jsem samozřejmě začínal na kytaře Jolana Galaxis...
... to zrovna nemyslím, spíš jestli nemáš zkušenost s nějakým ze zdejších kytarářů?
Hm, no chtěl jsem to zkusit, ale pak jsem vždycky nějak cuknul...
Osazení necháváš původní, nebo máš "svoje" snímače?
Teď používám kytaru model Ritchie Kotzen, což je signovanej telecaster dělanej v Japonsku a používám teda ty původní snímače (DiMarzio Twang King u krku a Chopper T u kobylky, pozn. aut.). Koupil jsem ji v podstatě úplně na blind, ale chytla mě a dneska mám dvě, TLR-135RK a TLR-145RK. Lišej se víceméně barvou, jinak maj obě výjimečně tlustej krk, je to taková podélně rozříznutá baseballová pálka a já mám docela malý ruce, a tak jsem si musel zvykat. Zvlášť po těch rychlejch a širších krcích Ibanez, co měly kytary PGM (Paul Gilbert Signature), na který jsem dřív hrál.
Používáš normální ladění?
Jo, normální, akorát jsem teď přešel z devítkovejch na desítkový struny. Jednou jsem si je nějak náhodou natáh na kytaru, a ten zvuk je tak diametrálně jinej, že mě to překvapilo. A tak mě teď trochu bolej ruce, ale zvykaj si a lepší se to.
Action?
Spíš vyšší, zas to, myslím, tomu zvuku pomáhá.
A co páka?
Poslední jsem měl u Godina, pak jsem ho vyměnil za stratocastera, kterýho už jsem měl bez páky, protože mi začalo vadit, že při vytažení struny například při dvojzvuku to ty protitažný tremolový pružiny přeladěj někam jinam. No a když ti praskne struna, tak už to nedohraješ.
Používáš různá ladění?
Ne, používám všehovšudy dvě kytary, jen mám na jedný z nich u tlustýho éčka namontovanou podlaďovací mechaniku do D.
Pojďme ke krabičkám, řešíš true bypass?
Řeším, v zásadě se mi to povedlo, efekty Boss (ekvalizér GE-7 a Noise Supressor NS-2), co ho nemaj, mám v paralelní smyčce furt aktivovaný, takže AB switcherem přepínám cestu buď přes anebo mimo ně. Pak tam mám zásadní krabičky od firmy Xotic, který jsou true bypassem vybavený. Používám dvoukanálovej overdrive AC Plus, pre-amp BB a Robotalk. Tu značku tady nikdo moc nezná, ale jsou to špičkový pedály, ve světě používaný například Scottem Hendersonem, Stevem Lukatherem, Ericem Johnsonem a spoustou dalších.
Jak jsi vyřešil jejich napájení, máš centrální adaptér nebo...
Používám jeden centrální adaptér, kromě whammy pedálu, kterej potřebuje dvanáct voltů, a proto má svůj napáječ.
Co kabely a efektové propojky?
Většinou mám Planet Waves.
Přejděme k aparátu. Cornford, který používáš taky, u nás asi není jen tak k vidění. Jak jsi na něj přišel?
No, zahlíd jsem ho u Ritchieho Kotzena a říkal jsem si, že by to mohlo bejt zajímavý, a tak, aniž bych ho naživo slyšel, šel jsem do toho natvrdo. Předtím jsem používal Riveru, pořád ji mám a je to super aparát, ale tenhle Cornford mi vyhovuje ještě víc. Hlava je jednokanál s efektovou smyčkou (do který mám právě zapojený ty dozvukový efekty), s jinak běžnejma korekcema a pre-ampem. Základní zkreslenej zvuk mám jen přes hlavu, čistýho dosahuju stažením volume na kytaře a na sóla používám jednotlivý krabičky Xotic nebo jejich kombinace. Je to padesátka osazená dvěma 6L6 na konci.
Umíš si nastavit bias při jejich výměně, nějaká erudice v elektro oboru?
Jo, mám na to vejšku, bias si umím nastavit a dělám to. Vycházím z určitý standardní hodnoty a definitivní doladění dělám "na ucho".
Máš i reprobox značky Cornford. Důvěřuješ firmě úplně, nebo třeba vyměňuješ uvnitř kabely k jednotlivým reproduktorům, jak se to někdy dělává u boxů Marshall?
To jako úplně vevnitř? Ha, ha, to zas ne, já tý firmě naprosto věřím a votvírat tu bednu (uzavřená 2 x 12” - pozn. aut.) rozhodně nebudu, ale někde jsem vyčet, že uvnitř je každej reprák jinej. Jeden je údajně Vintage 30 Celestion a druhej Super Lead 75. Určitě se každej jinak budí, ale zvučili jsme oba a z obou ten zvuk je super, pravděpodobně se nějak vhodně doplňujou.
Je zřejmé, že naživo dodáváš zvukařovi hotový zvuk, včetně dozvukových efektů. Jak odhadneš jejich míru s ohledem na odlišné akustické vlastnosti sálů?
Zrovna včera jsme to s Frantou (zvukař a studiový spolupracovník Dodo Doležala František Musel) řešili. Aby to bylo v sále tak akorát, dávám ten poměr zvuk a dozvuk z bedny na pódiu o něco víc ve prospěch dozvuku, než jak bych ten poměr nastavil jen při poslechu samotnýho kytarovýho aparátu.
Liší se nějak tvůj pódiový a studiový setup? Co poslech na podiu?
Ne, používám to samý, dokonce i mikrofony jsou identický (Shure SM 57 - pozn. aut.) K poslechu kytary mi na pódiu aparát v pohodě stačí, menší dvourepráková bedna mi naprosto vyhovuje. Stavím si ji lehce mimo přímou poslechovou osu, příliš hlasitej nebo konkrétní vlastní zvuk mě svazuje, radši poslouchám svoje spoluhráče.
Cvičíš před vystoupením?
Ne, jen se snažím si ruce trochu prohřát, zjistil jsem, že je to pro mě docela důležitý.
Máš pocit, že tvoje sestava je definitivní, nebo víš o nějakém slabém místě, které máš v plánu ještě dořešit?
V současný době jsem maximálně spokojenej s tím, co mám, ta spokojenost už trvá docela dlouho a tak by se snad dalo říct, že je to definitivní. A jestli je tu něco ke zlepšování, spíš jsem to já než aparát a kytary...
Závěrem bych se chtěl trochu jakoby vrátit na začátek. Jak velký vliv měl na výslednou podobu tvé sestavy tvůj kytarový vzor?
Nebudu zastírat, že nějaká inspirace při hledání vhodnýho aparátu je asi nutná, ale není to tak jednoduchý. Každýmu určitý věci při hře na kytaru jdou líp, jiný hůř, jenomže se to projeví až časem, kdy člověk už nachází svojí cestu. Způsobem hraní mi byl vždycky hodně blízkej například Radim Hladík, ale konsternovanej jsem kdysi byl ze zvuku Eddieho Van Halena. Pořídil jsem si Peavey 5150, a pak jsem zjistil, že to vůbec není pro mě, že to zkrátka nefunguje a hledat jsem musel dál.
Kytara - kvákadlo Morley/Bad Horsie model Steve Vai - Xotic Robotalk (filter + arppegiator) - Xotic pre-amp BB - Whammy pedál DigiTech - Xotic Overdrive AC Plus - Cornford MK 50 H amp/efektová smyčka send - Boss Line selector LS-2 - digital delay Digitech XDD - Boss Equaliser GE-7 - Boss Noise Suppressor NS-2 - efektová smyčka return/ - Cornford box 2 x 12"
Miloš Dodo Doležal
V druhé půlce koncertu, v Praze na větší scéně po dlouhé době, vystoupil Miloš Dodo Doležal se svým bandem. Představovat Doda rockovým fanouškům je myslím zbytečné. Pro absolventy manažerských ústavů, hovících si mnohdy pohodlně v křeslech hudebních dramaturgů našich rádií a televizí, je možná dobré připomenout - jde o zřejmě jediného českého rockového hudebníka a producenta, jenž dokázal zaujmout špičkové hudebníky této planety. Na jeho CD projektech se víceméně pravidelně objevují špičkoví instrumentalisté světového rocku. Kdo si na tomto místě myslí, že všechno na světě se dá koupit, je vedle jak ta jedle. Bez záruky kvality projektu se tito hudebníci nedají získat za žádné peníze. Zpátky do Retra - Dodo našel své spoluhráče v "Buchtovi" Martinu Cupkovi u baskytary, a v Pavlovi Slechanovi u bicích. O skvělém Steveovi už byla řeč, v nejlepším světle se ukázal i hostující Dan Horyna připomenutím legendárního Vitacitu a velmi svěže působil, v paradoxně nejstarších kouscích od Jimiho Hendrixe, nejmladší hudebník toho večera - patnáctiletý "džejár" Dodo s notně otřískanou basou Fender Precision. Po skončení svého setu a nezbytných přídavcích se Dodo bez oddychu věnoval svým fanouškům a až po drahné době nastal čas pro následující rozhovor.
Na úvod nemůžu nevzpomenout Guy Mann Dudea, spolupracovníka mimo jiné Alice Coopera, se kterým jsi v Čechách natočil několik velmi úspěšných titulů. Nakolik jsi tenkrát zasahoval do nahrávacího procesu?
Měl jsem vliv na nabírání zvuku kytar, protože se mi líbilo, jak Guy sejmul bicí a basu, kterou jsem tenkrát taky točil já. Výslednej mix byl ale dílem Guye. Samozřejmě tam dneska slyším různý věci, ale výsledek představuje kompromis tý doby. Když s někým spolupracuješ, musíš vzít v úvahu jeho názor, i když má vždycky člověk pocit, že by leccos mohlo bejt jinak. Dneska je dobrý se na to dívat jako na výsledek naší tehdejší nejlepší snahy... a tečka. A jít dál.
Zastáváš názor, že zvuk si každý kytarista nosí sebou v hlavě a v prstech a je vlastně skoro jedno na co hraje - svých charakteristických znaků dosáhne na jakýkoliv aparát a kytaru?
Nechci to nějak sáhodlouze rozebírat, myslím, že svýho zvuku lze dosáhnout z aparátu nebo kytary, který mají alespoň nějakou úroveň. Nemůžeš dostat dobrej zvuk ze špatný kytary, špatnýho dříví, překližky a tak, chce to alespoň ten základ.
Je ve tvé sestavě něco "custom", dělaného speciálně pro tvoje potřeby, nebo se to dá běžně koupit?
Mám pocit, že dneska už mám všechno "custom". Mám upravovaný zesilovače, stejně jako bedny a kytary. Efekty taky často ladíme, zkoušíme se zvukařem různý zapojení, čili už je to úplně jinde, než jak to koupíš. Všechny změny se snažím posuzovat uchem přes kompletně zapojenej a ozvučenej aparát, nejlíp v kontextu zvuku celý kapely.
Soustřeďuješ se na nějaký typ kytar... fender, gibson?
Ani ne, fender se mi líbí tvarově, navíc je to kytara, po který můžu na podiu šlapat (k tomu skutečně došlo - pozn. aut.), a hraje dál. S gibsonem si tohle dovolit nemůžu. Otázku obtížnějšího hraní na fendera a snadnějšího na gibsona dneska už nerozebírám.
Když kupuješ nový nástroj, musí být třeba z určitého dřeva, osazuješ osvědčené snímače, pražce...?
První věc - zjišťuju, že čím jsem starší, tím slabší snímače sháním. Druhá věc - pro můj poslech je ideální javorová kytara.
Všiml jsem si, že na většině kytar máš palisandrový hmatník, to je záměr?
Ne, abych pravdu řek, poslední dobou se zaměřuju na kytary českejch výrobců, třeba ty straty, co používám, jsou starý Jolana straty, ale předělaný. Jsou perfektní.
Používal jsi kytary od Zdeňka Vavruši, máš nějakou zkušenost i s dalšími našimi kytaráři?
Od Zdeňka mám jednu kytaru dodnes, v současný době spolupracuju s Pepou Vébrem. Dělá mi na kytarách v podstatě všechno a vážím si toho, že neprotestuje, když po něm chci nějakou specifickou zvláštnost. Mám pocit, že některý naši výrobci na takový věci nepřistupují tak lehce, mají svoji rutinu. A já mám rád lidi, co chtěj udělat kytaru pro mě, a ne pro sebe.
O snímačích už trochu byla řeč, ale většinou používáš humbuckerové typy, a ty nejsou zrovna nejslabší.
Sílu snímače se snažím přizpůsobit dřevu nástroje, podle mých zkušeností je dobrý kombinovat silnější snímače s řidšími léty dřeva, a naopak. I když u mě převažujou snímače do deseti kiloohmů, někde používám i třináctikilový, rozhodující je ucho. V poslední době často používám humbuckery DiMarzio, model AlDiMeola.
Používáš páku?
Teď na koncertech momentálně ne, protože jak jsme v triu, tak když ti odejde struna, je nutná okamžitá výměna. No a mně během každýho koncertu prasknou tak tři čtyři... (jako dnes - pozn. aut.).
Natahuješ různé tloušťky strun, například kvůli různému ladění?
Jo, nesouvisí to s laděním, ale s tloušťkou krku a pocitem hraní. U kytary s tlustým krkem si můžu dovolit dát hodně tlustý struny, a přesto pak dohmat působí měkce. U tenčích krků to mám opačně. Nejčastěji ale používám sadu 011-054 nebo 010-052.
Na pódiu používáš dvě staré stowattové čtyřdíry Marshall bez masterů. Jak dosahuješ základního zkresleného zvuku?
Zesilovače mám hodně vytavený do potřebnýho zkreslení koncovejch lamp, který podle potřeby dobarvuju různejma typama ovedrivů. Ten poměr zkreslení je asi 80 ku 20 procentům ve prospěch maršálskejch hlav.
Všiml jsem si, že nejenom korekce, ale i volume máš na zesilovačích zalepené kobercovkou. Jak potom řešíš hlasitost na podiu?
Víš, zkoušel jsem různý typy zesilovačů, mám i Bognery a tak, ale pro můj způsob hraní naživo se ukázal jako nejfunkčnější takovej ten zvuk AC/DC, v tom marshally jasně dominujou svou průrazností a syrovostí. Hlasitost na pódiu řeším otočením jedný nebo obou beden. Ostatní je věcí zvukaře. Vozíme si vlastní PA, takže nejsme závislí na místní aparatuře.
Do jaké míry řešíš true bypass?
Neřeším. Nekvalitní kabel, jack, napáječ nebo podpětí zabíjí zvuk daleko více.
A co pořadí efektů?
To ano, ale uchem, ne technicky. Nejdřív je první zkreslovač, kterej funguje jako "jump" na sólo, dál je kvákadlo, pak další zkreslení, který s marshallama spoluvytváří takovej ten základní beglajtovej zvuk, modulačním efektem dobarvuju, kvůli oktávám a intervalům jdu pak do whammy pedálu WH 100, kterej má i chorusy, proto ho mám až tady, jinak by byl úplně první. Pak je delay a chorus, kterej to rozděluje stereo do těch dvou hlav.
Při vybírání jednotlivých krabiček děláš třeba selekci z několika stejných modelů?
Hmm, jo. Vybírám podle sluchu, všechno hraje jinak.
Co napájení efektů, používáš na něco baterky?
Snažím se používat víc napáječů, podle mě centrálním zdrojem dochází k ovlivňování napájení efektů navzájem, a navíc při jeho kolizi ti odejde celej pedal board najednou. Baterky používám na overdrajvy a kvákadlo, protože na ně hrajou nejlíp.
Používáš i kytarový syntezátor. Máš ho zapojený nezávisle a už z kytary jdeš dvěma kabely?
Tak, používám převodník Roland GK-2 do synťáku, kterej je na výstupu stereo. Jedna linka jde přímo do pultu a PA, druhou používám přes combo Yamaha jen pro svůj poslech na pódiu.
Máš nějakou ověřenou značku kabelů?
Ne, moc nevěřím technickejm údajům, propojovací kabely řeším tak, že koupím několik stejně dlouhejch kabelů a ten, co má nejmenší ztráty, rozsekám na propojky.
Laboruješ s typem koncových lamp, umíš si nastavit bias?
Jo, ale většinou to nechávám na jednom šikovným technikovi. Poslední dobou dáváme do hlav 6L6 a chystáme se zkusit KT88. Jinak mě baví shánět starý český lampáče, třeba ten záložní marshall tamhle nahoře je starej Kopálek. Některý ty starý český kousky hrajou líp jak dnešní originály.
Co boxy a reproduktory?
Naživo používám Celestion 75T v áčkovejch boxech 4 x 12”, který mám dělaný na zakázku z dvouapůlcentimetrový překližky bez šroubů a hřebíků. Jinak ve studiu mám čtyři reprobedny ze sedmdesátejch let se starejma 25W Greenbackama, který hrajou jinak než ty dnešní.
Rozcvičuješ se před vystoupením?
Ne, hraju denně, takže většinou jsem rozehranej z minulýho dne nebo z dopoledne.
Měly kapely, ve kterých jsi působil, nějaký vliv na tvůj zvuk? Měl jsi při jeho utváření nějakou zřetelnou inspiraci?
Snažil jsem se dostat svůj zvuk do každýho projektu, co jsem kdy dělal. Pořád mě fascinují kytaristi z druhý půlky sedmdesátejch a počátku osmdesátejch let. Kytarovej sound Judas Priest, Black Sabbath, Krokus, AC/DC, King Crimson nebo Motörhead mě přijde takovej nejpoctivější. Bez ohledu na to, že leckomu se může zdát starej. Zkoušel jsem i rectifiery a pořídil jsem si pro srovnání hned čtyři, ale v momentě, kdy nastoupí můj bubeník s mým basistou, ten zesilovač prostě zmizí a pro moji hudbu a můj zvuk je nepoužitelnej. Je to kvalitní hlava, ale pro jinej způsob hraní, jiný aranže, ladění a tak.
Ve studiu točíš raději do pásu nebo do digitálních rekordérů?
Muzika, kterou obdivuju, se točila v době analogovejch mašin, který ten zvuk dotvářely, a dodnes se ten zvuk těžko dohání. Digitální technologie využívám k editacím a finálnímu zpracování.
Sóla při nahrávání improvizuješ, nebo se snažíš přehrát vymyšlený postup?
Improvizuju a pak se to kolikrát pracně učím. Nejlepší sóla jsou zahraný na jeden zátah a z hlavy.
Máš pocit, že tvoje sestava je definitivní, nebo víš o nějakém slabém místě, které máš v plánu ještě dořešit?
Furt hledám. Zrovna teď jsem si koupil dvě dvěstěwattový lampový hlavy George Dennis na basu, který chci upravit a používat na kytaru. Mám pocit, že marshally už limitujou to, co já potřebuju hrát, a že ani KT88 to nevyřeší. Potřebuju větší čistotu a průraznost. Uvidíme. Díky.
Kytara - Ibanez TS-10 Tube Screamer (upravený) - kvákadlo Fulltone - Boss OD-1 Overdrive (upravený) - Boss Flanger - Whammy pedál WH 100 - Boss Bass synth - Boss DD-3 Digital Delay - chorus TC Electronic stereo = 2 x Marshall = 2 x Box 4 x 12” A box, kytarový syntezátor Roland GR-1
