S Kloboučkem déšť nevadí - Ozvěny Festiwallu 2019

S Kloboučkem déšť nevadí - Ozvěny Festiwallu 2019
S Kloboučkem déšť nevadí - Ozvěny Festiwallu 2019

Koncert nazvaný Na Kloboučku Live byl vyvrcholením loňského Festiwallu v areálu firmy kytary.cz v pražských Modřanech konaného 6. až 8. září. Při vzpomínání na tuhle muzikantskou událost, která na tři dny přivedla na jedno místo nemálo hvězd domácí hudební scény a nejedno zahraniční překvapení, je na místě poznamenat, že záznamy z řady vystoupení Festiwallu lze najít na kanálu kytary.cz na YouTube

Bohužel Na Kloboučku Live tam není (některé jeho části najdete na jiném, neoficiálním kanálu). A je to škoda, protože koncert nabídl sled naprosto ojedinělých vystoupení, která se budou sotvakdy opakovat. Nebo si snad účinkující záznam schovávají se záměrem nějakého vydavatelského počinu? Stálo by to za to.

Cože to vlastně ten pořad se zdrobnělinou v názvu je, tedy vlastně byl? Na konci devadesátých let minulého století se pod touhle hlavičkou ve vystoupeních zaznamenaných a vysílaných Českou televizí setkávaly výrazné osobnosti české hudební scény. Předvedly se tu v coververzích, tu v originálních skladbách, a téměř vždy po boku kytaristy Michala Pavlíčka.

Čombe, jak Pavlíčkovi kolegové přezdívají (a jak jej na také na pódiu Festiwallu oslovovali), byl ústřední postavou i živé reinkarnace pořadu v „Kytarách“. Zahrál si tu ovšem i další ze spoluautorů, Ondřej Konrád, samozřejmě na foukací harmoniku.

S holdem původnímu pořadu se vloni na podzim v areálu kytar.cz objevila jména, která byla na scéně zvučná už v dobách televizního pořadu a nevyšuměla ani dnes. Bára Basiková vystřihla No More Tears od Ozzyho Osbornea. Z matadorů vystoupil například ještě Roman Dragoun. Za určitý vrchol jistě mnozí považovali duet Dana Bárty a Kamila Střihavky, kteří s plnou energií odvedli You Keep On Mooving od Deep Purple. Pro mne osobně byl jednou z nejpůsobivějších skladeb Pavlíčkův instrumentální opus Na Kloboučku. Velmi příjemným překvapením bylo vystoupení Ewy Farné, která zazpívala píseň od polské kapely Kult. Už výběr skladby, kterou v publiku asi sotvakdo znal, ukázal, že to bylo od srdce, a provedení to jen potvrdilo.

Jedním z nejkrásnějších setkání celého Festiwalu byl příchod Vlasty Redla. „Nemyslím si, že jsem se vetřel mezi ty bigbíťáky, spíš jsem se vetřel mezi ty folkaře, a hlavně mezi folkloristy,“ uvedl se a odehrál píseň od ZZ Top a jedno své blues.

V kapele, která podporovala neustále se proměňující hosty, se střídali kromě jiných Jiří Veselý a Vladimír Kliment na baskytaru, Ondřej Pomajzl, Michal Kolouch a Richard Scheufler mladší na bicí, s kytarou Milan Broum mladší, Adam Krofián, Honza Tulenko a další.

Zmíněný Adam Krofián zaujal svým provedením skladby Superstupid od Funkadelic, kterou odehrál i odzpíval. Podobně stojí za zmínku píseň Pražského výběru Zubatá v podání Radka Škarohlída. „Děkujeme balalajky.cz za tuhle akci,“ řval do mikrofonu poděkování za vystupující, ke kterému by se jistě připojili ji mnozí posluchači, kteří ustáli Na Klobouču Live i v dešti.

 

Frederico Malaman - Italské speciality s majonézou

S Kloboučkem déšť nevadí - Ozvěny Festiwallu 2019
S Kloboučkem déšť nevadí - Ozvěny Festiwallu 2019

Festiwallu jsem osobně vděčný za to, že do Prahy přivedl Frederica Malamana. Tedy vděčnost patří ostravskému bubeníkovi a skladateli s řadou světových zářezů Daliboru Mrázi, který Malamana získal pro spolupráci na albu i koncertech své bandy Dali Mraz Group.

Pokud máte rádi baskytaru a občas brouzdáte na YouTube, nemůžete italského baskytaristu Malamana přehlédnout, ať již ve videích edukativních, těch, které představují jeho signature nástroje, anebo v řadě hudebních kooperací, které se točí zejména kolem jazzu.

Dali Mraz Group vystoupili jako jeden z vrcholů pátečního večera a představili album Level 25. Skladby propojené zvukovými kolážemi uvedl Mráz jako příběhy. A přestože album nahrávali různí baskytaristé (a řada dalších hudebníků), set na festivalu odehrál Malaman. Stálý člen kapely, maďarský baskytarista Martin Gudics se připojil pouze v baskytarovém duetu, který napsal Malaman původně pro sebe a indickou basačku Mohini Dey.

A aby byla informace úplná: Gudics na Festiwallu vystoupil zejména jako člen kapely budapešťského kytaristy Mike Gotharda, který se rovněž na Mrázově albu podílel a na pár skladeb se na vystoupení v Modřanech také připojil.

Na pódiu se po Dali Mráz Group objevili naprosto skvělí Buck and Evans, zajímaví nejen tím, že hrají všichni pouze na nástroje Yamaha („Tady v Kytarách se to říkat může, tady ty nástroje mají,“ glosoval to jeden ze spíkrů celé akce). Jejich bluesový feeling navozoval vzpomínky třeba na Janis Joplin (Vím, že tohle tvrdit v redakci Muzikusu je trochu na pováženou...). Osobně jsem ale notnou část jejich produkce oželel a poprosil ochotného Frederica Malamana o rozhovor.

 

Znám vás z jiných spoluprací s muzikanty, ale dnes jsem poprvé viděl kapelu Daliho Mráze. A hodně mne to překvapilo. Je to hodně progresivní...

Ano, je to progresivní muzika. Obvykle hraji jazz a fussion, ale teď to bylo progresivní, s jedním z nejvíce talentovaných bubeníků, které znám. Je mu jen pětadvacet let a je skvělý. Je také výborný skladatel. A Marius Pop je jeden z nejlepších kytaristů, s kterými jsem kdy hrál. Mám z téhle kapely velikou radost. Repertoár je velice těžký, ale když se do toho člověk pustí, zvládne to. Tak jako to je se vším. Rád hraji jazz, fussion a pop, ale tohle je něco jiného. A nutí mne to ke studiu.

 

Jak jste se potkali?

Přes internet. Jednoho dne mi zavolal a požádal mne, zda bych nahrál jednu píseň na jeho album, což jsem udělal. Potom jsme měli společný koncert v Ostravě a rozhodli jsme se pokračovat společně dál. V listopadu budeme vystupovat v Rumunsku. Myslím, že tahle skupina dokáže krásné věci.

 

Zvuk vaší baskytary se podle mne vyznačuje tím, že je velmi příjemný, sladký jak med a velmi rozpoznatelný. Používáte stejné vybavení jako obvykle i s Dali Mrázem?

Ano, je to stejné. Hraji na baskytaru Mayones Jabba Mala 5, typově je jako Fender Jazz Bass, ale zvukově silnější. Poskytuje mi to celou paletu zvuků, kterou potřebuji.

 

Tahle basa od polské firmy Mayonese je váš signature nástroj, je to tak?

Ano. A dokonce jsem viděl, že tady v prodejně tenhle můj signature model mají. Používám ho na nejrůznější hudební styly. Ale samozřejmě pokud mám hrát jazz, preferuji kontrabas.

 

Můžete prozradit, jaké snímače má váš model?

Jsou to humbuckery Aguilar s předzesilovačem Aguilar. Mám moc rád tenhle zvuk, protože je silný, ale čistý. A když hrajete technikou slap, je to něco neuvěřitelného. A když potřebujete hrát rychlé věci, můžete použít snímač u kobylky, a je to perfektní.

 

Dnes jste hrál velice rychle...

Ano, to jsem hrál. Protože s Dalim není možné hrát dlouhé noty.

 

Chvílemi to nebyly jen šestnáctinové noty, ale ještě kratší, že?

Ano, byly to dvaatřicetiny. Dali je v tomhle směru blázen.

 

Hrál jste na zesilovač a box Aguilar. Je to vaše obvyklé vybavení?

Ne, není. Mám rád Aguilar, ale obvykle používám aparát od italské firmy ProAmp. Zvuk je to velmi podobný jako Aguilar. Miluji Proamp, protože zvuk je velmi plochý. Od zesilovače nechci, aby měl nějaký charakter. Musí být čistý a Proamp je v tom skvělý. Dnes jsme tady neměl Proamp, proto jsem se rozhodl pro Aguilar. Dále používám struny IQS z Itálie, vyrábí je ten samý člověk jako Proamp. Spolupracujeme spolu už čtyři roky, začali jsme strunami a před dvěma lety jsme začali pracovat na zesilovači. Mám tedy svůj signature model zesilovače Proamp, z čehož mám velikou radost. Když zkombinujete Mayones, IQS a Proamp, je to dokonalé. Alespoň pro mne.

 

Všiml jsem si, že jste dnes hrál také přes nějaký pedál, nějaký pitch schifter...

Ano, je to Pog 2 od Electro Harmonix. Mám moc rád tenhle pedál. Protože s ním můžete mít jen osm kombinací zvuků, tedy zvuků si tam můžete najít mnohem více, ale uložit si jen osm kombinací. To mi vyhovuje, používám jen tři. Doma mám různé pedály od Aguilar nebo TC Electonic. Ale dnes jsem hrál na Pog 2, můžete se podívat (vytahuje efekt z papírové tašky, kterou si nesl).

 

Na jakých projektech ještě v současné době pracujete?

Pracuji s Dalim a potom s Malaman Bandem, se kterým jsem vydal v listopadu 2018 album. To je můj poslední projekt. Také hraji v Malafede Triu, hrajeme na spoustě festivalů v Itálii a v Evropě. Potom mám Timeline, to je velmi podobné zvuku Yellow Jackets, a také hraji s Mariem Biondim, to je velmi známý italský zpěvák. A potom mám svoji on-line školu malamanbasslaessons.com.

Psáno pro časopis Muzikus