Setkání s Květinovým králem

Setkání s Květinovým králem
Setkání s Květinovým králem

"Vládnoucí králové progresivního rocku", "Yes pro nové tisícíletí", "Dítě vzešlé ze zvrácených orgií mezi Yes, Genesis, Weather Report a Phish!" tak píše zahraniční tisk o švédské progresivně rockové kapele The Flower Kings.

 

V době, kdy většina interpretů těžko nachází originální pojetí rockové hudby, se tato severská pětice vznáší nad hranicemi hudebních žánrů, překvapuje hodinovými opusy a dvojalby, které nezřídka dosahují délky 140 minut. Na turné podporujícím to poslední, Unfold The Future, se Květinoví králové nevyhnuli ani nitranské Staré Pekárni. Muzikus vám přináší exkluzivní rozhovor se zpěvákem, kytaristou a hlavním skladatelem kapely, Roinem Stoltem, který se mimo jiné proslavil i účinkováním v projektu Transatlantic, kde spojil síly s Mikem Portnoyem (Dream Theater), Nealem Morsem (ex Spock's beard) a Petem Trewavasem (Marillion). Sám "Květinový král" připomíná zevnějškem i projevem spíše profesora Stockholmské univerzity, ale na podiu dokáže s kapelou v zádech roztočit kolotoč ďábelských jazzových rytmů, hardrockových rifů i dlouhých snových pasáží, a rozzářit tak srdce každého fanouška rafinovanějších forem rocku.

Jak se ti líbilo slovenské publikum?

Moc dobré! Bylo to pro nás trochu překvapení, protože jsme tu hráli poprvé a nevěděli jsme tak docela, co očekávat. Netušili jsme, jak jsme tu na tom s prodejem desek, takže to pro nás byl trochu risk. Včera jsme hráli v Budapešti a přišlo taky hodně lidí, takže jsme spokojeni.

Vaší muzice říkám progresivní rock. To je ale dost neurčitý pojem, a každý si pod ním může představit, co chce. Takže, jaký je progresivní rock v podání The Flower Kings?

Lidé, kteří v současnosti mluví o progresivním rocku, mají často na mysli hudbu ze 70. let jako např. ELP, Yes, možná King Crimson. Pro mě je to rocková hudba, která si může dovolit odlišovat se. Nemusí se podřizovat požadavkům nahrávacích společností. Máš víc tvůrčí svobody, můžeš si se skladbou dělat, co chceš. My se snažíme kombinovat spoustu rozlišných stylů. Vyrůstali jsme na Jimi Hendrixovi, The Doors, Franku Zappovi & The Mothers a psychedelii. Potom tu byla celá sedmdesátá léta s kapelami jako King Crimson a tak. Tím vším jsem dost ovlivněni. Do vlastní hudby se snažíme vnášet další prvky, třeba jazz a world music. V tomto smyslu se dá říct, že jsme progresivní, jelikož progresivita spočívá v tom, že přinášíš něco nového, a to, doufám, děláme.

Pro TFK jsi za devět let napsal takřka třináct hodin muziky, k tomu připočtěme sólová alba a spoustu dalších projektů jako Transatlantic a Kaipa. Vždycky mě zajímalo, jak to všechno stíháš? Jak vlastně skládáš?

Tak v devět vstanu, dám si snídani a jdu pracovat...

Takže normální robota..

He he, no to zas ne. Někdy skončím třeba v deset. (smích) Potom si k tomu sednu třeba až večer, když doma sledují televizi, což mě často moc nezajímá. Mám ve sklepě studio, takže si tam můžu v klidu rozvíjet motivy, které mě napadly v průběhu dne. Popravdě řečeno, pracuji docela dost. Dá říct, že jsem v podstatě workoholik. Ale dělám to, co mě baví, takže jsem spokojený.

V devadesátých letech jsme mohli pozorovat jakési obrození progresivního rocku. Teď je neoprogresivních kapel jako máku, jak hodnotíš současnou scénu?

Kdybych měl jmenovat... Mám rád třeba Porcupine Tree nebo Spock's Beard. Obecně prostě hledám kapely, které jsou kvalitní a mají svůj styl. Nezajímají mě kopie Pink Floyd. Hodně progmetalových kapel se například snaží hrát jako Dream Theater a nejsou moc originální. Musím ale říct, že jako posluchač se nesoustředím na jeden žánr, tím méně na neoprogres. Poslouchám spoustu různých stylů muziky.

Jedna z těch nejznámějších neoprogresivních kapel byli Transatlantic, ve kterých jsi hrál. Poté, co Neal Morse oznámil konec kariéry, se zdálo, že je tento projekt minulostí. Nyní se však Neal vrátil s albem Testimony. Uvažujete o obnovení spolupráce a reunionu?

Tak to opravdu nevím. Je tomu už víc než rok, co se Neal rozhodl, že odchází od muziky kvůli své víře. V té době to byl v podstatě konec Transatlantic. Myslím, že po návratu se chce věnovat hlavně svým sólovým projektům, aby mohl svojí tvorbu kontrolovat sám. Takže to na reunion moc nevypadá. Mimo to jsme v současné době všichni dost zaměstnaní, na obnovení spolupráce tedy zatím moc nemyslíme, ačkoliv - nechtěl bych nic vylučovat.

Setkání s Květinovým králem
Setkání s Květinovým králem

Neal odešel z muziky, protože se chtěl věnovat svému vztahu s Bohem. Je ale zajímavé, že právě tvoje texty jsou mnohými označovány za křesťanské. Určitě se zde často objevuje motiv konfliktu dobra a zla. Jsi věřící?

Hmm, neoznačil bych se za věřícího, protože o nedělích nechodím do kostela a nepatřím k žádné organizované církvi, takže určitě nejsem věřící ve stylu Neala Morse. Pro mě je víra v Boha nebo v nějakou Vyšší bytost dost interní záležitostí. Víš, zdá se mi, že někteří lidé chodí do kostela, aby pak přes týden na své zásady zapomněli. Podívej se na Ameriku, kolik je tam "věřících". Potom napadají Irák a Vietnam a nevím co ještě a zabíjejí nevinné lidi. Je lehké nazývat se křesťanem, ale to tebe ještě neudělá dobrého člověka. Necítím potřebu chodit do kostela, stejně jako nemám potřebu brát drogy a holdovat alkoholu. K tomu, abych věděl, jak se mám chovat, nepotřebuji kostel. To je samozřejmě můj osobní postoj, který nechci nikomu vnucovat.

Co pro tebe vlastně znamenají texty? Chápeš hlas spíš jako další nástroj a slova jako jeho barvu, nebo se snažíš sledovat nějaké sdělení mimo muziku?

Pro mě jsou texty podstatnou součástí tvorby. Samozřejmě, že je důležitá i znělost, ale neměl bys zpívat, když nemáš o čem. Zní to samozřejmě, ale samozřejmost to není. Když nemáš co říct, tak můžeš mlčet a jenom hrát. V ranných věcech od Yes si Anderson spíš pohrával se slovy, než aby to mělo nějaký význam. Jako posluchači mi to nevadí, zvláště u Yes ne, ale sám radši skládám texty, které nesou nějaké poselství.

Když poslouchám Unfold the Future, nemůžu se ubránit pocitu, že trochu pochybuješ o cestě, po které se ubírá náš svět. Teď myslím především jeho západní část.

To máš pravdu. O tom je například skladba Devil's Playground. Je smutné, že jediným smyslem života mnoha lidí je hromadění bohatství. V podstatě chápu, že člověk má tendenci se zaopatřit, ale nevím, proč bych například já měl vlastnit sto padesát kytar (pozn: při koncertě Roine použil jen jednu). Moc se nestaráme o to, co se děje ostatním. Chybí tady soucit. To se projevuje hlavně ve vztahu k částem světa, kde se žije jinak. Myslím Asii a tak. Pamatuji si na 11. září. Byli jsme zrovna na turné v Americe a nemluvilo se o ničem jiném, běželo to snad na padesáti kanálech. Nikdo se nezajímal o to, že se v té době potopila loď v Číně, kde umřelo tři tisíce lidí. Myslím, že je to hodně problém médií, která tvoří tuhle naší sebestřednost.

A neuvažoval jsi někdy o přímém aktivismu v politice nebo ekologii? Ve stylu Petera Gabriela, například.

Nevěřím, že jsem tak slavný, abych si to mohl dovolit. Kdybych byl, tak bych rád pomohl. To, co můžu dělat, je psaní hudby a textů, které na tyhle problémy lidi upozorní. Nevlastním taky potřebný kapitál, nekupuji si Rolexy a diamantové prsteny. Musím tedy zůstat u toho, co dělám.

Zpátky k muzice. Někteří lidé si stěžují, že vaše alba jsou moc dlouhá (poslední Unfold the Future má 141 minut) na to, aby se na ně člověk dokázal koncentrovat . Co si o tom myslíš ty?

Nevím. Asi mají pravdu. Ale myslím, že si to mohou rozdělit na dva dny a poslouchat v podstatě dvě alba. Popravdě řečeno, vytvořím dost velké množství hudby, a možná by mi nedělalo problém udělat dvě double alba ročně. Když si myslím, že je celý ten materiál dobrý, tak nechci nic vyřazovat.

Každého fandu zajímá, jakou část dobrého progrockového alba tvoří kompozice, a kolik vznikne jamováním. Jak je tomu třeba na Unfold the Future?

Hodně používáme počítače a nové technologie. Pracujeme dost systémem vrstvení, takže jamování ve starém slova smyslu v podstatě odpadá. Většinou udělám nějaké základní demo, a potom přihráváme jednotlivé party. Struktura skladby tedy vzniká postupně tímhle vrstvením. Potom se nad tím dohromady sejdeme, zkoušíme improvizovat a nacházet nové polohy. Takže se nedá říct, kolik je jam, a kolik kompozice, protože klasické jamování tam není vůbec.

Ptám se proto, že Unfold the Future, na kterém jste dokončili obměnu rytmické sekce, se mi zdá v tomto ohledu trochu odlišné. Příchod Jonase Reingolda a Zoltana Czörcze kapelu dost oživil, což bylo vidět i dnes na koncertě.

Určitě. Oba jsou bývalí jazzmani, takže jim improvizace sedne. Náš bývalý bubeník Jamie Salazar byl skvělý, ale bál se improvizovat a radši hrál jen svoje party, z čehož se časem stal problém. Neměl již hudebně co nabídnout. To byl jeden z důvodů, proč odešel. Příchod Jonase a Zoltana kapelu hodně obohatil a nabídl nový směr, kam bychom se mohli ubírat. Jsem s touhle změnou hodně spokojený a baví mě s nimi hrát.

V jednom rozhovoru jsi uvedl, že Unfold the Future je pro vás přelomové album, kterým jsi chtěl otevřít nové horizonty. Co chystáte pro příště? (manažer skupiny na nás mává, jelikož pod pódiem se tísní dav čekající na podpisy).

Asi to nebude double album. O moc víc ti toho zatím neprozradím. Jen to, že naším cílem je udělat dobré skladby. Jako vždy, he he.

Kdy můžeme nové album očekávat?

Mluvili jsme o tom, že začneme natáčet v lednu, což vypadá docela reálně. Takže se můžete těšit.

Jsi úspěšný umělec. Máš ještě, co se muziky týče, nějaké sny? Třeba někdo, s kým by sis chtěl zahrát?

V podstatě už sny nemám. Těch lidí, s kterými bych si chtěl zahrát, je opravdu mnoho. Paul McCartney, Peter Gabriel, Sting a spousta dalších. Ale myslím, že můžu říct, že jsem spokojen s tím, co dělám, což je hlavní.

 

Vybavení používané Roinem Stoltem

(překlad z dopisu od kapely)

Parker Fly "deluxe" - šestistrunná kytara se speciálními piezoelektrickými snímači, které dodají tónu akustický zvuk. Kytara je obdařená přepínačem, jenž umožňuje kombinovat klasicky akustický zvuk s elektrickým, příp. preferovat jeden z nich.

Dále: Fender Bassman, Marshall 4x 12", TC Electronics G*major (multiefektový procesor), zesilovač Tech 21 Trademark 60 (tento používá jako druhý zesilovač, kvůli stereo efektům jak na scéně, tak ve studiu).

Na podlaze má umístěný MIDI přepínač efektů, dále Compressor Unitbox, Wah-wah pedál, Sansamp DI Box pro akustické zvuky. Na koncertu použil Roine asi osm zakládních typů zvuku. Během hraní je mohl kdykoliv lehce přepínat a měnit jejich charakter. Během skladby Hero of Cloud City používá EBow, aby docílil kýžených dlouhých zpěvných tónů.

Jako rezervní kytaru měl Roine Gibson Les Paul Goldtop, mistrovský kus z 50. let.

Psáno pro časopis Muzikus