Bubeník Pavel Fajt přivedl na pódium laterny magiky patnáct hudebníků ze čtyř kontinentů. Z USA se dostavil Hearn Gadbois, který obsluhoval perkuse Asie. Jim Meneses, hráč na midi marimbu, už s Fajtem natočil album s názvem písně pro bubny. Rodilý Američan žijící v Anglii, Chris Cutler, seděl za bicími mimo mnoha dalších v kapelách Art Bears a Henry Cow. To je jen zlomek toho, co se skrývá za akcí pod názvem slet bubeníků. Já jsem si k rozhovoru odlapil její dva významné protagonisty. Miloše Vacíka a Pavla Fajta.
Kdo "vynalezl" Slet?
PF: Myslím, že autorem nápadu je Romek Hanzlík. Na začátku byl dojem z mých setkání s různými muzikanty. A tak ho napadlo udělat akci pro bubeníky. "Hurá!" A už nás napadala jména, kdo by tam hrál, na jaké nástroje, když bubny, tak co ještě k tomu...
Má Slet obdobu ve světě?
MV: Má, existovalo americké uskupení Planet drum, které fungovalo na podobných bázích. I Alan Vitouš říkal, že viděl něco podobného.
Budete hrát kompozici. Jakou roli hraje improvizace?
PF: Velkou. Skladby nejsou tak nacvičené, aby to šlo samo a člověk to měl v paměti. Takže i když máme nacvičeny začátky a konce, je tam spousta místa pro dobré, ale i špatné okamžiky.
MV: Víc než padesát procent. Kompozice vznikaly tak, že někdo přinese skladbu, motiv a některé se použijí.
Jaké jsou hlavní vlivy, ať už pro dobré, nebo špatné okamžiky?
PF: Hlavně na nás působí kvalita prostředí, kvality lidí, se kterými spolupracujeme. Třeba když si dáme dobré jídlo před koncertem... takové ty obyčejné věci, které myslím působí na každého.
MV: Myslím že hlavní vliv vychází od bubeníků, každý je z jiného světa a hraje na jiné nástroje jinou technikou. Každý nabízí to nejlepší, co umí. Já například používám brazilské a kubánské rytmy a nástroje, takže ve skladbách, které jsem připravil, je tento vliv markantní.
Některé nástroje si, Pavle, vyrábíte sám. Jak vás to napadá?
PF: Podle potřeb. Ten kruh (obruč, na které jsou nataženy struny a různé pružiny, jejichž zvuk je elektronicky snímán - pozn. autora) jsem vyrobil, protože jsem při svých sólových koncertech na pódiu potřeboval nějaký dlouhý zvuk. Uvědomoval jsem si, že ta souprava zní jako šicí stroj a já potřeboval něco dlouhého. Nechtěl jsem žádné MIDI, nic podobného. Tomu za prvé moc nevěřím a za druhé to neumím ovládat. A tak mi jeden kovář vyrobil takový zvukový kruh, společně jsme tam natáhli struny, pera a ozvučili to. A už to funguje dvanáct let.
Byly nějaké problémy v realizaci akce?
PF: Já mám na starosti jen hudební část, komunikuji s ostatními hudebníky. Co se tedy té mé části týče, nebyl jediný problém.
MV: Přesně tak, žádné problémy nenastaly.
Jde přeci jen o určitý druh střetu kultur... nebyly třeba potíže s formou nebo komunikací? Nestalo se, že by někdo z vás vstal a řekl: "Tak takhle ne!"?
PF: Samozřejmě je takové setkání plné očekávání. My se rok nevidíme a za rok každý udělá určitý pokrok na té své cestě, často úplně jiným směrem než zbytek toho týmu. Jde o to, abychom se naladili na tu společnou strunu, zapomněli na jistotu, kterou máme ve svých standardních kapelách a vydali se na tu nebezpečnější vodu improvizací, nových skladeb, rytmů a zvuků.
S tím "takhle ne": chvíli trvalo, než se energie vyrovnaly a každý z nás zjistil, že se může prezentovat i v rámci týmu. Takže se to stávalo poměrně často. Ale tvořili jsme společně.
MV: Ano, to samozřejmě. Ale to je v rámci zkoušení, představy hudebníků o skladbě se mohly lišit. Ale nikdy to nebylo striktní, v klidu jsme se dohodli. Akci zaštiťuje Pavel, takže ta supervize je na něm. Ale, jak říkám, nikdy nešlo o nic násilného, tvorba byla společná.
V asijských národech je často hudba spojená s šamanismem nebo má například léčivou funkci. Čím je hudba pro tebe?
PF: Prošel jsem několik etap, během kterých si člověk říká, že by klidně mohl být třeba politikem, potom zase podnikatelem. Byly okamžiky, kdy jsem si říkal: "Já tady jezdím od města k městu, neměl bych začít dělat něco ,pořádnýho'?" Zůstal jsem u bubnování, protože si myslím, že hra na bicí má ještě jakoby nadstavbu, že je prostě důležité hrát na bubny. Shodou okolností spolupracuji se Stepanidou Borisovou, to je jakutka, a v Jakutsku je vlastně šamanismus něco jako oficialni náboženstvi, sami tomu říkají "jazyčnoje". S touto kulturou vlastně "spolupracuji" už skoro pět let. V našich společných koncertech je hodně vnitřních proudů, žádné velké kompozice nebo hráčské ekvilibristiky. Toto je pro mě podstatou, někomu to naopak může připadat nudné. Záleží na člověku.
MV: Hudba je obrovská věc, která by vystačila na spoustu filosofických debat. Je to něco, čím žiju, co ze mě vychází a pomocí čeho komunikuji se světem. Šamanismus je spojení hudby a umění ovládat spirituální techniky. A bubny k tomu mají nejblíže.
Kde berete inspiraci?
PF: Jako mladší jsem poslouchal Genesis, to se mi líbilo, Phil Collins a tak. Úplně mi učarovala rytmika Franka Zappy, a potom jsem poznal King Crimson (na bicí Bill Brufford). Třeba desku Discipline jsem sjížděl mockrát. Pak taky Steward Copeland z Police a z jazzových jednoznačně Tony Williams. Na Davisově albu Nefertiti je to ještě mladý kluk, a přitom hraje na stejné úrovni jako všichni ostatní. Taková láskyplná hra. Pak přišli takoví ti rychlí bubeníci jako například Billy Cobham. To jsem taky zkoušel a zjistil, že pro to nejsem tak úplně předurčen. Důležitý byl vliv Chrise Cutlera, zejména jeho desky z období kapely Art bears, kde hrál ohromně zvukomalebně, rytmus je často jenom tušený.
MV: Bohužel teď už tolik hudby neposlouchám, protože na to jednak není čas a jak neustále hraji, začal jsem si vážit ticha. Když si něco pustím, je to hlavně etnická muzika, mám velkou sbírku etnické hudby a z toho čerpám, připadá mi to čisté.
Máte v plánu vydat CD ze sletu?
PF: Máme minidisk, takže když minidisk funguje, nahráváme, když ne, jsme potom zklamaní. Byli bychom rádi, kdyby se z této akce povedla nějaká smysluplná nahrávka, kterou by třeba někdo vydal.
Co vám osobně Slet přinesl?
MV: Zkušenosti. Člověk poznává umění ostatních. Jaké používají nástroje, techniku. A poznává lidi, vždyť my spolu od jednadvacátého září žijeme a cestujeme. Učíme se komunikovat.
A na závěr tradiční "plány do budoucna"?
PF: Slet je výjimečná akce, která zabere třicet dní života a pak skončí. Rád bych něco podnikl s Ondřejem Smeykalem na didgeridoo a v listopadu plánuji turné s DJ.
MV: Mám školu samby, s tou pracujeme a zkoušíme, s Tam-tam orchestra také hrajeme hodně a nyní chystáme CD, které by mělo vyjít na přelomu zimy a jara. Já jsem původně vystudoval výtvarnou školu, takže někdy v září bych měl ještě s jednou výtvarnicí mít velkou výstavu obrazů, budu muset ještě začít malovat. Jinak máme pozítří hrát v Akropoli se Slunečním orchestrem, bude nám jako kapele deset let (koncert jsem viděl, měl obrovský náboj, kapela jubileum oslavila náležitě energicky a muzikálně - pozn. autora).
NÁSTROJE PAVLA FAJTA
"Standartně používám Sonor designer. Zkoušel jsem spoustu jiných souprav, ale k Designerům se vždycky vracím stejně jako k pískovaným Remo Ambassador. Teď se mi líbí zvuk Gretschů, chtěl bych si je minimálně vyzkoušet. Jinak jsem firemním hráčem Zildjianu."
NÁSTROJE MILOŠE VACÍKA
Slet bubeníků: Všechny nástroje jsou značky Meinl: Kubánské nástroje: 3 congas - quinto, conga, tumba - fibercraft series, sterling silver, 2 mini timbales, 3 zvonce, 1 perkussion block, 2 Maracas - plast + kůže Stojan na zvonce a perkuse, Meinl Mountig bar 6polohový Brazilské perkuse: Berimbau, 3 Agogo zvonce, Tamborim, 2 Caxixi, 3 Skakery, plastikové Quiro, plastikové a kožené Maracas, Repeniq, píšťalka Apito Africké nástroje: Djembé - dřevěné Floatune series, dřevěné Claves Další malé perkuse: Cabasa, Chimes, Tamburina - Jingle sticks, chajchas, Činely Meinl: "Classics" Power bell 8'' Miloš Vacík je firemním hráčem Meinl percussions.
