Štěpán Smetáček

Štěpán Smetáček -
Štěpán Smetáček -

Narodil se v muzikantské rodině, jako syn jazzmana a muzikoložky a vnuk symfonického dirigenta. V šestnácti nastoupil do kapely Řetěz, a když jeho spoluhráči odešli na vojnu, přestoupil do Arakainu. Hrál mimo jiné s Alešem Brichtou, Milošem Dodo Doležalem, Guy Man Dudem a Barry Sparksem, natočil čtyři alba s kapelou Wanastovi vjecy, točil a hrál i s Druhou trávou Roberta Křesťana, s Die El. Eleffant!?, s Lucií odjel turné Pohyby a v současnosti je členem Secretion Lenky Dusilové a svého "virtuálního orchestru" N.O.D.

 

Byly bicí tvůj první nástroj?

Jako dítě jsem docházel do LŠU v Praze 7 na zobcovou flétnu a hudební nauku. V té době už jsem o bicí projevoval zájem - nejvíc ze všech nástrojů tátovy kapely Traditional Jazz Studio, která velmi často zkoušela u nás doma. Po zkoušce, když zůstávaly bicí postavené na druhý den, jsem zkoušel napodobit, co jsem slyšel. A tak jsem začal v jedenácti letech chodit na bicí k profesoru Veselému do LŠU v Praze 3.

Máš nějaké bubenické vzory?

Prvním byl Buddy Rich. Byla to první deska, kterou mi otec koupil na Slánských jazzových dnech v roce 82. Největším šokem na prahu puberty byl ovšem John Bonham, potom Lars Ulrich a celá plejáda dalších rockerů konče např. Tommy Leem. Nemůžu ale opominout oslnění Wecklovou druhou pražskou návštěvou s Coreaovým Electric bandem. Po té jsem pozvolna začal opět vyhledávat víc jazzmeny, pro změnu typu Jack DeJohnetta nebo Jeff Tain Wattse. V současné době si mimo všech Zappových bubeníků užívám například Jima Kelltnera a nedávno jsem si vychutnal Cindy Blackmann. Nejsem ale "vyhledavačem" instrumentalistů, sleduji spíš hudbu, pokud vůbec něco. Mým velkým hrdinou je také Lionel Hampton.

Co chceš svou hrou vyjádřit a co pro tebe bubny znamenají?

Bubnováním nechci nic vyjádřit, rád bych zahrál to, co zrovna slyším, rád bych, aby mé hraní žilo. Pokud mi o něco jde, řeším to na poli autorském.

Máš nějaký poznávací znak (způsob hraní, break)?

Libovolně zrychluji nebo zpomaluji.

Pozvolna jsme se dostali k technice...

Techniky není nikdy dost pro toho, kdo se nestane sportovcem. Tím jsem se rozhodně nestal. A už nestanu, i když s velkým potěšením dělám další malé krůčky k tomu, abych zahrál to, co chci.

Jak jsi na tom se cvičením?

Po delším období, kdy jsem jen používal a oprašoval to, co jsem cestou posbíral, jsem se v neveselé životní situaci vrátil k cílevědomému cvičení. A objevuji čím dál tím víc věcí, které bych chtěl nacvičit a propadám panice, že už to nestihnu, je toho moc! Osmihodinové denní koncepční cvičení z nás může udělat za určitých okolností hráče světové úrovně. Šestihodinové párkrát za týden nás může vybavit nutnou technikou a rutinou, abychom se uživili. Pod čtyři hodiny občas to na objíždění českých klubů a festivalů taky stačí.

Co tvé současné aktivity a plány do budoucna?

Rád bych prodal všechno, co mám, splatil dluhy a s klidnou duší odjel na mopedu Stadion do země s červeným pískem. Krom toho dokončuji nové CD Š. S. & New Orchestra of Dreams, mám několik žáků, připravuji Letní bigbandový workshop s koncertním provedením v září, pokusím se uskutečnit druhý ročník Drum-Art-Weekendu...

Co máš za set, na co hraješ a proč?

V současné době kombinuji bubny DW a staré Yamaha Recording Custom. Je jich od 4 do 7, podle příležitosti, 22x 18", 10x 9", 12x 10", 14x 12", 15x 13", 16x 16" a snare 14x 6,5" (někdy 2x s různými blánami a laděním). Činely převážně Istanbul, 16" crash thin, 16" nebo 18" medium thin, 20" Vezir ride, 20" Paiste traditional light ride, 14" Zildjian Constantinopole hi-hat, 2x splash 8", china 20", ą11"closed hi-hat. Na nahrávkách N.O.D. v některých případech používám pady a modul Roland TD-5, občas zapreluduji pár frází na svůj prastarý vibrafon, rád hraji na pochodový basový buben, na rolničky a alpakový tác na ovoce.

Co bys poradil začínajícím hráčům a hráčům obecně?

Aby si rozmysleli, co chtějí, zjistili, co to obnáší a v případě vážného zájmu o hru na nástroj okamžitě odjeli za vzděláním a informacemi do zahraničí. Hráčům obecně nemám co radit.

Dá se podle tebe bubny rozumně živit?

Dá se dělat leccos. Živit se dá tím, co se nám podaří proměnit v žádané zboží.

Nedávno jsi hrál na Drum-art-weeku...

Zahrál jsem si skvěle na basový buben. Proto jsem to celé uspořádal.

Co posloucháš?

Pískání v uších.

O co ti jde, čeho chceš dosáhnout?

Umřít bez pískání v uších.

 

Nejdůležitější alba a turné chronologicky:

Řetěz: Rockmapa 2 - Supraphon 1990

Miloš Bok: Missa Solemnis - Bestia 1990

Arakain: Schizofrenie - Supraphon 1991

Vitacit: Máte se hnout - Monitor 1992

Wanastowi Vjecy: Lži, sex & prachy - Popron Music 1992

Lži, sex & prachy tour Part I., Part II. 1992

Doležal, Brichta, Henych, Smetáček: Zemětřesení - Popron Music 1993

Trash on! Tour (Guy Mann - Dude, Barry Sparks, Miloš Dodo Doležal, Š. Smetáček) - 1993, Zemětřesení Tour - 1993

Michal Penk: Naopak - Popron Music 1993

Anna K.: Já nezapomínám - Popron Music 1993

King Size: Happy sapiens - Reflex records 1993

P. B. CH.: P. B. CH. - Popron Music 1994

Die El. Eleffant!?: Elephantology?! - Popron Music 1994

Czech Masters of Bass Guitars and Drums: Podnájem - Best I.A. 1995

Wanastovi vjecy: Andělé - B. M. Music 1996

The New Orchestra of the Dreams: ... to be continued... - No Label 1996

Wanastowi Vjecy: 333 stříbrných stříkaček - B. M. Music 1997

Lucie: turné Pohyby - 1997

Kamelot: Země antilop - 1998

Krausberry: Šiksa a gádžo - BMG 1998

Peter Rowan a Druhá Tráva: Peter Rowan a Druhá Tráva - Venkow records 1999

Druhá Tráva: turné podzim 1998

Peter Rowan a Druhá Tráva: turné jaro 1999

The New Orchestra of Dreams: Thru - N. O. D. a 1999

The N. O. D on Iron Meidan tour - 1999

Druhá Tráva: česká a americká turné 1999-2000

Wanastovi vjecy: Hračky - B. M. Music 2000

Doležal, Brichta, Henych, Smetáček: Zemětřesení živě - Sokol's Power Voice 2001

Robert Křesťan a Druhá Tráva: Best & Last - Universal Music Co 2001

Lenka Dusilová & Secretion: turné 2001-2002

N.O.D. : Drumart - No Label 2002

Lenka Dusilová: Spatřit světlo světa - B. M. Music 2003

N.O.D.: Loserlogy - No Label 2003

Psáno pro časopis Muzikus