Vivian Instruments je firma od počátku propojená s jedním z našich nejmladších kytarářů - Janem Vlasákem. Během nedlouhé doby se rozrostla v jednu z uznávaných značek.
Páteří činnosti firmy je především zakázková výroba kytar, baskytar a v poslední době trochu překvapivě i snare bubínků. Jasným akcentem, nebo chcete-li mottem firmy, je především kvalita vyrobených nástrojů s maximálními ambicemi nejen vyrovnat se standardně vyráběným nástrojům těch nejprestižnějších značek.
Co bylo na začátku
Důraz na kvalitu a pečlivost zpracování se časem pro značku Vivian ukázal jako rozhodující, jak je zřejmé z rozhovoru s Janem Vlasákem. "Po první náhodně nalezené a až snadno opravené mandolíně, která jakoby předznamenala moje další směřování, mě můj otec po mém nepřijetí na gymnázium přihlásil na poslední volné místo do školy v Lubech u Chebu, kde se tehdy vyráběly různé nástroje. A já si vybral kytary - nakonec, byl to obor s maturitou," popisuje úplné začátky Jan Vlasák, mimochodem dodnes aktivní hudebník.
Ale zdánlivě rovná cesta ke kytarám se začíná klikatit: "No, já jsem tam vydržel asi jen dva měsíce, dělat akustiky mě sice bavilo, ale bylo u toho víc teorie než praxe, a tak jsem šel od toho." Střední vzdělání tedy získal jako spojový mechanik a víc než hudební získával spíše životní zkušenosti: "... člověče sedm set ženskejch na dvacet chlapů, dovedeš si to představit? Ale získal jsem cenný pohled na muziku, která má někdy tak trochu ženskou povahu a je dobré to alespoň vytušit. V kytarovém a muzikantském světě vůbec logické a osvědčené postupy občas nějak drhnou."
Hudbou definitivně chycený Vlasák nutně potřebuje instrument, tak vznikají nejdříve akustické kytary a po zoufalém obhlížení elektrické "kramerky" za výlohou obchodu na Václaváku padá rozhodnutí takovou kytaru prostě vyrobit. Při shánění materiálu osud zařizuje setkání s Rosťou Čapkem, v té době již uznávaným výrobcem akustických nástrojů. "Kupoval jsem od něj nějaké hmatníky a jednou, když měl nějaký fofr s výstavou, mi nabídl, jestli bych mu s tím nepomohl - a tím začala ta pravá nástrojová škola. Začal jsem u něj pracovat a hodně věcí o výrobě nástrojů jsem se naučil právě od Rosťi. Má vystudovanou houslařinu, dlouhodobou a kvalitní praxi a zkrátka ví opravdu hodně. Najednou mě bavilo i studovat nějaký knížky a spolykal jsem tak spoustu materiálů o výrobě cizích značkových elektrických kytar a ležel jsem v tom tenkrát fakt dost intenzivně."
V osmnácti letech staví svůj první profesionální nástroj - bezpražcovou baskytaru, aby pak po nedlouhé době a dalších kytarách přišel důležitý okamžik: Robert Kodym si u mistra Čapka nechává dělat Jin-jang banjo a následně dostává nabídku vyrobit Jin-jang Les Paul. "Události nabraly pak rychlejší spád - klientela se postupně rozrůstala a občas se i někdo vrací s požadavkem na další nástroj - muzikanti se dvěma i více kytarami Vivian nejsou až takovou výjimkou. Dnes má firma vlastní, běžně vybavenou dílnu, s výrobou nástrojů mi pomáhá Matěj Macháček a pracujeme na své modelové řadě originálních nástrojů."
Výběr dřeva je duchařina...
Jan Vlasák od počátku až úzkostlivě dbá na výběr materiálu - striktně nakupuje zahraniční vysušené dřevo se zaručenou kvalitou a snaží se u zavedených modelů (Gibson, Fender...) dodržet i destinaci - zemi původu použitého materiálu - např. honduraský mahagon, kanadský javor apod. "U těchto kytar používám s originálním výrobcem stejný druh dřev - jsou to už léty ověřené materiály a lidi očekávají určitý typ zvuku, který je za těch padesát let tím materiálem určený a ucho hudebníků je na něj navyklé. Nesnažím se u těchto klasických modelů dělat experimenty, mám pocit, že kolem výběru materiálu se v poslední době dělá tak trochu zbytečná duchařina - podle mě jsou ty základní pravzory dané a většina lidí se od nich někdy víc a někdy míň se svojí představou odráží. No, a pak už je to jen tak trochu lepší truhlařina - jaký konkrétní přířez a strukturu vláken použiji, závisí především od požadavku zákazníka na zvuk - poslouchám, jakým způsobem budoucí majitel hraje, zajímá mě jeho názor a zkušenosti se zvukem a i třeba typ používané aparatury. Je podle mě důležité vědět, jaký druh hudby má kytara produkovat a jakým nárokům bude v budoucnu vystavena. To je výhoda každého kytaráře oproti sériové výrobě - s tím nástrojem jsem od začátku do finální podoby. Každý takový výrobce nástroji během výroby vtiskne svoji osobitost a určitou energii, jakousi těžko popsatelnou duši, kterou sériovým kytarám dávají svým způsobem hraní až samotní hráči a někdy ani ti ne. Mluvím o schopnosti nástroje přirozeně a lehce reagovat na způsob projevu konkrétního kytaristy. Stejně každé první natažení strun a první tóny jsou vždycky provázeny napětím, do jaké míry se to povedlo. Vedle zkušenosti je pro mě při konečné volbě nejzásadnější intuice, kterou se člověk většinou řídí i v každodenním lidském konání."
Kvalita je důležitá
V oblasti hardwaru - ladicí mechaniky, kobylky, snímače, přepínače apod. je opět na prvním místě kvalita a Vivian Instruments tyto komponenty dováží z USA nebo Německa. Určitou zvláštnost představuje systém napínání krku proti tahu strun - princip aktivní a pasivní výztuhy, což umožňuje ohýbání krků v obou směrech, tedy i v případech, kdy předpětí krku je větší než tah strun. Bez zajímavosti není, že tento původní, údajně tuzemský, nápad začínají využívat i přední světové značky. Loga, nápisy a orientační značky vyrábí firma z pravé perleti, nulté pražce ze slonoviny, tvrzené kosti, používají se rovněž grafitové nebo mosazné, vše podle požadavku zákazníka. "Faktem je, že tyto velmi kvalitní komponenty něco stojí a posunují výslednou cenu asi výš, než je obvyklé, ale jejich naprostá spolehlivost a zvuková kvalita se mi už mockrát vyplatila," dodává Jan Vlasák. Povrchová úprava je na základě požadavků navržena tak, aby nebyla v rozporu s charakterem nástroje a zdaleka se nejedná jen o vizuální vlastnosti - týká se to nejen různě žíhaných, obláčkových, očkových nebo i exkluzivních kořenových kreseb např. javorových desek a krků, ale především použitých laků. "Všechny tyto materiály používáme a jejich kvalita je opět vyvážena vyšší cenou. Na povrchovou úpravu používám nitro, polyuretanový dvousložkový lak, výjimečně šelak. Počet vrstev opět ovlivňuje charakteru zvuku - pro kultivovaný, měkčí a zabalenější zvuky je podle mých zkušeností lepší více vrstev a pro syrovější tón ve smyslu jeho ostrosti a takové jakoby sprostoty je lepší kytaru lakovat jen minimálně. Příliš silná vrstva laku může ve svém důsledku kytaru zvukově zavřít. Osvědčená zlatá cesta vede jako vždycky někde středem."
Vivian design a muzikanti
Jan Vlasák se poslední dobou víc obrací ke vzhledově netradičním nástrojům a zkušenosti z výroby úročí při vývoji vlastní modelové řady původních tvarů originálního Vivian designu. "Láká mě mít svůj vlastní snadno rozpoznatelný osobitý styl, např. Parker je pro mě geniální propojení originálního designu, použitého materiálu s netradičním způsobem výroby. Světlo světa spatřil už i první Vivian signature model Romana Pokorného, kde určité charakteristiky našeho designu jsou už patrné." S kytarami Vivian se můžete setkat u již zmíněného Roberta Kodyma, Romana Pokorného, Pavla Mrázka (Monkey Business), Roberta Balzara, Milana Špalka a Tomáše Krulicha (oba Kabát), Milana Cimfeho a Pavla Karlíka (oba Sono), Dušana Lébla (Apple Juice), Těšy a Simce (oba Satisfucktion), Martina Voláka (Harlej), Roberta Nebřenského (ex-Vltava), Františka Černého (Čechomor) a spousty dalších - jedním nástrojem byl obdarován Bono Vox ze slovutných U2.
Bubínky?
Poměr vyrobených kytar a baskytar je přibližně půl na půl; a snad aby toho nebylo tak málo, logo Vivian se objevuje také na korpusech malých snare bubnů: "Začalo to velmi nenápadně podobně jako s kytarami - prvotní byl hec nebo dokonce sázka, jako že kytary jsou sice kytary, ale buben je zkrátka buben. A tak jsem začal poslouchat, studovat materiály a výsledkem je řada korpusů odlitá ze zvonařské bronzi. V tom materiálu jsou samozřejmě další příměsi, celý ten proces je poměrně složitý a nákladný, ale výsledek je výborný - na tyto bubínky dnes hrají David Koller, Marek Žežulka a další půjčujeme téměř nepřetržitě do studií Sono. Navíc rozšiřujeme tuto část naší produkce o bubínky vyrobené ze dřeva. Rozdíl proti klasicky vyráběným virblům, třeba ze sedmi vrstev dýhy, je v použití silnějšího materiálu, pouze ve dvou vrstvách. Snižujeme tím podíl lepidla mezi jednotlivými vrstvami a riziko nekvalitních spojů. Takový snare je zvukově stabilnější a pevnější s vysokým podílem dřevu přirozených alikvót."
Chystá se i signature model bubínku Martina Vajgla - doplní už tak široký výrobní a obchodní program Vivian Instruments.
