Winter NAMM Show 2005 - reportáž z muzikantského veletrhu ve Spojených státech, rozhovor s Larrym DiMarziem a fotoreportáž

Winter NAMM Show 2005 - reportáž z muzikantského v
Winter NAMM Show 2005 - reportáž z muzikantského v

Ještě jednou se (po minulém čísle) vrátíme k letošnímu svátku všech muzikantů. V tomto čísle jsme věnovali větší pozornost obrazovým materiálům, z nichž část najdete též na CD příloze.

Ze závěrečné zprávy můžeme mimo jiné vyčíst tato konkrétní čísla: celkem výstavu navštívilo 78 091 registrovaných návštěvníků, což je oproti loňskému roku nárůst o 10 % (konkrétně o 8416). Vystavovalo celkem 1428 vystavovatelů, čímž se letošní rok stal rekordním i v tomto ohledu. Letní NAMM show nebude tentokrát v Nashvillu, jak bývalo zvykem, nýbrž v Indianapolis (Indiana 22.-24. července).

V takové záplavě firem vyrábějících a prodávajících hudební nástroje lze často nalézt velmi kuriózní alternativy k nám již zdánlivě ustáleným tvarům a technickým provedením. Podívejme se tedy v naší druhé části reportáže z NAMM Show i na tyto výstřelky.

Winter NAMM Show 2005 - reportáž z muzikantského v
Winter NAMM Show 2005 - reportáž z muzikantského v

LARRY DiMARZIO

Je krásný slunečný den s teplotami okolo 28 °C na slunci, což je pro leden v Kalifornii obvyklé, stojím v obleku před hotelem Hilton, kde mám sjednanou schůzku s Larrym DiMarziem. Jak obchodní, tak i neoficiální, neboť mi přislíbil rozhovor pro časopis Muzikus. Jelikož tento hotel přímo sousedí s Convention Centrem, kde probíhá NAM Show, můžete zde narazit na známé tváře (což se mi stalo, když jsem vcházel do recepce), proti mně se řítil sám Steve Vai s doprovodem a zřejmě spěchali na veletrh.

Přesně na čas jsem zaklepal na apartmá 305 a otevřela mi překrásná asistentka. Usadili jsme se do pohodlné sedačky já jsem Larrymu ukázal jeden výtisk Muzikusu, který si se zájmem prolistoval, a začali jsme rozhovor.

 

Kde vůbec sídlí firma DiMarzio?

Naše továrna sídlí na Staten Island, jenž je částí New Yorku. Na Staten Island se nachází jedna z pěti divizí naší firmy v NY. Západní divizi máme v Montaně.

Proč jste si vybral právě Staten Island?

St. Island není až tak průmyslový, na většině ostrovů jsou spíše rodinné domy a zóny, kde se poskytují místním obyvatelům veškeré služby. Tento ostrov byl v minulosti spíše znám jako ostrov s početnými farmami, ale později se sem začal stěhovat i průmysl v podobě menších sléváren a cihelen.

Vyrostl jsem v Queensu a Staten Island jsem objevil v době, kdy jsem studoval na univerzitě. Tehdy jsem se zajímal o elektronické inženýrství a později i o muziku. Staten Island byl rájem pro chudé studenty jako já, neboť tam bylo levné bydlení a spousta volného prostoru pro relaxaci a odpočinek.

Jak vlastně začala vaše kariéra?

Svůj první snímač jsem opravoval již v roce 1970, když se mi rozbil střední singl u Startocasteru z roku 1959. Když jsem ho vymontoval a viděl, jak z něj vyčnívají dráty, řekl jsem si, že ho zkusím opravit.

Objevil jsem jeden obchod specializující se na elektroniku a zakoupil jsem několik vzorků drátu, z něhož jsem chtěl namotat znovu snímač. Pamatuji si, že ten obchod byl na druhém konci města a kvůli financím jsem musel stopovat. V ten den mi trvalo něco přes devět hodin vrátit se domů (smích). Nevadilo mi to a byl jsem strašně zvědav, jestli se můj záměr zdaří. K opravě jsem použil všechny dostupné pomůcky včetně starého gramofonu. Nastavil jsem rychlost na 78 a začal navíjet. S většími přestávkami mi to zabralo 38 hodin. A výsledek byl příšerný.

V té době jsem na nějaké opravy snímačů na pár měsíců zapomněl.

Kdy jste vůbec začal hrát na kytaru a proč?

Začal jsem ve dvanácti letech. Matka chtěla, abych navštěvoval hodiny akordeonu nebo kytary. Jelikož hru na akordeon nesnáším, vybral jsem si kytaru. Ve třinácti jsem s kytarou přestal, protože jsem se začal zajímat o děvčata, a vrátil jsem se k ní o rok později.

Hrál jste někdy profesionálně?

Ano, moje první vystoupení bylo v Battle of the Bands Show v roce 1964 v New Yorku. Moc se mi to líbilo, i když jsem měl velkou trému hrát tváří v tvář publiku. Samozřejmě to byla i velká příležitost přivydělat si...

Co následovalo potom?

Když jsem navštěvoval odbornou školu, potkal jsem v jedné kavárně Gena Simmonse (z pozdějších Kiss), on tam hrál na kytaru a zpíval. Gene byl výborný baskytarista a zpěvák, ale mizerný kytarista, tak jsem ho začal doprovázet. Nakonec jsme spolu strávili nádherné dva roky, kdy jsme spolu hráli a natáčeli nahrávky u mě doma v suterénu. Jsme dosud velcí přátelé, i když oba již žijeme v úplně jiných světech. Když si občas spolu telefonujeme, tak si vždy rádi zavzpomínáme na staré časy.

Jaká byla spolupráce se Stevem Blucherem.

Ano, je to již sedmnáct let, co jsem začal spolupracovat se Stevem na vývoji snímače pro Stratocastera, který by si zachoval původní zvukové vlastnosti, avšak bez brumů. Podařilo se a první sérií byly později velice úspěšné modely HS. Tyto modely byly tak skvělé, že je začala firma Ibanez montovat do svých kytar. Speciálně pro Yngwieho Malmsteena jsme vyvinuli model HS-3, když už dříve používal FS-1. Nakonec jsme spolu s ním dokončili snímač dle jeho potřeb, nese název YJM.

Steve navrhnul svůj první snímač v roce 1979 a je to dodnes velice prodávaný model X2N; později se podílel na vývoji našich nejprodávanějších modelů jako Super Distortion, Dual Sound, PAF atd. Steve je spoluautor mnoha našich patentů.

Co všechno vyrábíte sami a co musíte nakupovat odjinud?

Všechny naše výrobky se vyrábějí v našich továrnách. Je zbytečné říkat, že musíme nakupovat surový materiál jako magnety a drát. Používáme velmi specifické magnetické materiály vyrobené speciálně pro nás a následně si je sami magnetizujeme na úroveň kvality, kterou potřebujeme. Drát na cívky si taky sami nevyrábíme, ale vyrábí nám ho na zakázku. Velice si hlídáme průměr drátu, poměr mědi a dalších prvků, než začneme kompletovat snímač. Vyrábíme u nás i kytarové kabely a řemeny.

Co byste rád řekl závěrem našeho rozhovoru?

Firma DiMarzio je a vždy byla rebelem mezi výrobci snímačů. Nebála se nikdy jít do nových věcí a vždy bylo naším závazkem naslouchat přáním a požadavkům muzikantů, což je vidět i na naší spolupráci se Stevem Vaiem, Ericem Johnsonem, Yngwiem J. Malmsteenem a dalšími.

Čtenářům Muzikusu bych chtěl popřát mnoho muzikantských úspěchů a redakci, ať má po ruce stále spoustu zajímavých článků.

Winter NAMM Show 2005 - reportáž z muzikantského v
Winter NAMM Show 2005 - reportáž z muzikantského v

NOVINKY A AKTUALITY

V předcházející reportáži (v minulém čísle) jste se mohli dočíst o průběhu letošního NAMM v Los Angeles spíše ze všeobecného pohledu; a také něco o večerních prezentačních akcích, kterých bylo opravdu dost. V tomto článku bych rád seznámil čtenáře s několika novinkami a zajímavostmi z oblasti obchodu a vlastních výrobků letos vystavovaných. Není v silách jedince obsáhnout ani většinu výstavy, dotknu se tedy jen toho, co se mi podařilo zaznamenat.

 

Software digitální studia

Letošní show dominovali tři přední výrobci Steinberg (nedávno zakoupen Yamahou) s osvědčeným programem Cubase, Digidesign s Pro Tools a MOTU s novou verzí jejich Digital Performeru (4.5). V nabídce byla sousta nových pluginů, z nichž stojí za zmínku MOTU Symphonic instrument - univerzální orchestr zaměřený na filmovou hudbu.

 

Klávesy

Objevilo se pár nových workstation, např. Roland G70. Za zmínku též stojí USB kontroléry od M-Audio, zejména Ozonic, který ve FireWire spojení s computerem a standardním softwarem vytvoří kompaktní audio/MIDI studio.

Příznivce klasiky potěšil znovu přítomný MOOG v analogové podobě, Roland VK8 (nová verze osvědčené VK7 - podle mého názoru stále nejdokonalejší napodobenina Hammondek a hlavně dobře přenosná. Přenosné a cenové příjemné jsou také digitální klavíry od Rolanda (řada FP) a Yamahy (řada P), které mě překvapily (pianisticky) velice příjemnými klávesnicemi. Bližší informace na příslušných www.

 

Kytary a zesilovače

Když si člověk myslí, že na kytaře nelze už nic nového vymyslet, vždy se něco objeví. Tentokrát nová mechanika Floyd Rose, umožňující pevné natažení strun bez kolíku na krku ladění (ne pouze jemně dolaďování) probíhá na kobylce. Nelze si nepovšimnout krásného zrcadlového povrchu nové Vaiovy Bad Horsie JEM od Ibaneze. Též jejich basy se dočkaly menších úprav. Fender představil novou řadu Classic series; s Esquire a Mary Kaye Tribute Stratocaster. BC Rich předváděl novou poloakustickou kytaru Dagger. K vidění byl opět velký výběr od všech zúčastněných výrobců, víceméně však vše při starém až na nějaké mírné kosmetické změny. Mesa/Boogie nabízí své hlavy Stiletto, Deuce a Trident osázené EL34. Pár nových komb u Marshalla (slaví letos 40. výročí zrození stacku) a Voxe, nic nového u Bognera, za zmínku stojí 100W basové kombo ultra malých rozměrů od Phil Jones Bass. Pedálů bylo tolik jako snad nikdy, zdá se, že trend směřuje i nadále k minimalizaci a digitalizaci. Staré osvědčené analogy Dunlop, Electro Harmonix,Vox a další...

 

... a další

Jako bývalý učitel se nemohu nezmínit o nabídce internetových kurzů Berklee School Of Music (www.berklee.edu/ WST). Téměř všechny jsou též k dostání v knižní/CD-ROM podobě na www.berkleepress .com. Můj bývalý zaměstnavatel Musicians Institute nebyl letos zastoupen, jeho literaturu distribuuje Hal-Leonard Publishing (www.halleonard.com) společně se širokým výběrem kvalitních VHS a DVD instrukčních nahrávek od věhlasných muzikantů všech hudebních stylů. Play-along cédéčka Jamie Aebersolda jsou stále tou nejúčinnější a nejzábavnější pomůckou při samostudiu (www.jazzbooks.com).

Psáno pro časopis Muzikus