Z jazzové dílny - rozhovor s Christianem Roverem a Piotrem Baronem

Z jazzové dílny - rozhovor s Christianem Roverem a
Z jazzové dílny - rozhovor s Christianem Roverem a

Od 8. do 14. července proběhl letos již čtvrtý ročník Letní jazzové dílny, kterou v areálu Základní umělecké školy v Praze 11 pořádala Česká jazzová společnost.

Využili jsme příležitosti a popovídali jsme si se dvěma zahraničními lektory, kteří se dílny zúčastnili již poněkolikáté.

 

Prvním z nich byl německý kytarista Christian Rover. Jeho zkušenost coby jazzového pedagoga zahrnuje působení na tak renomovaných školách jako jsou Musikhochschule v Grazu a Lipsku nebo Berklee College of Music v Bostonu. Především je ovšem Christian vynikajícím a všestraným kytaristou, který již koncertoval po celém světě a natočil řadu CD, ať už jako leader nebo jako sideman.

Jaký máš pocit z českých studentů?

Líbí se mi jejich entuziasmus. Učil jsem v zemích, kde má hudební školství velmi rozvinuté zázemí, i v zemích, kde ti dají jen tabuli a křídu. Někdy mám pocit, že tam, kde chybí zázemí a vybavení, je o to více nadšení. Myslím, že situace v Praze je někde uprostřed a vidím zde rozhodně velký potenciál.

Ve všech zemích, které navštívím, vyhledávám obchody s hudebninami a hledám nějaké zajímavé nebo zvláštní notové materiály nebo knihy a školy a opravdu si někdy připadám jako sběratel motýlů, pokud jde o hudbu. Na druhou stranu, pokud jde o začínající hudebníky, myslím, že někdy přemíra informací, příliš mnoho učebnic, jim někdy může spíš bránit v tom, aby se z nich opravdu stali hudebníci. Podle mě jde a vždycky šlo především o to, zjistit si pro sebe, o čem to všechno je - a to zjistíš tak, že prostě hraješ. Teď a tady. Na pražské scéně se pohybují vynikající profesionální hráči, kteří pravidelně hrají v několika jazzklubech.

Vidět tyto hráče na pódiu, ptát se jich na radu (kterou dobří muzikanti vždy rádi poskytnou), zúčastňovat se jam sessions a hledat informace u dobrých učitelů nebo na workshopech, jako je například tento zde v Praze, to jsou podle mě zásadní součásti rozvoje každého studenta.

Velmi důležitým prvkem, který souvisí s účastí na takovém workshopu, je také to, že zde potkáš další mladé "blázny", kteří sdílejí stejné nadšení pro věc. Taky uvidíš, že se pořád máš co učit. A jednou si uvědomíš, že sama cesta je cílem - a to je na hudbě jedna z nejlepších věcí, ta nikdy nekončící cesta.

Workshopy, jako je tento, jsou důležitým místem setkávání, a jsou jakousi úrodnou půdou pro vznik budoucí hudební scény. Jako student, který sem přichází, si můžeš říkat: Všichni včetně mých rodičů i mého psa si myslí, že jsem blázen, a možná na tom i něco je, když chci být muzikant. A tady si najednou uvědomíš, že díky Bohu jsou i další, kteří jsou stejní cvoci jako já!

Takhle jsem se alespoň cítil já, když jsem se v patnácti zúčastnil svého prvního workshopu.

Jak začaly tvoje kontakty s českou hudební scénou?

Vlastně to celé začalo už v době, kdy jsem ještě studoval na Berklee. Bylo to v létě 1989, kdy mi basista Jaromír Honzák zavolal, abych s ním hrál někde u jezera za Bostonem. Byl to jeho poslední týden coby studenta Berklee. To hraní se nám oběma velmi líbilo a tak jsme si řekli, že bychom v tom mohli pokračovat. Takže při mé nejbližší cestě do Evropy jsme zorganizovali nějaká hraní v triu, v Praze a v Německu. Na bicí s námi hrál Pavel "Bady" Zbořil. V roce 1995 jsme v Bostonu nahráli v tomto složení část mojí desky New York Impressions. Od té doby jezdím do Prahy skoro každý rok, potkal jsem zde celou řadu dalších výborných muzikantů, zahrál jsem si dokonce s rozhlasovým big-bandem, s Honzákem a Zbořilem jsme hráli na Agharta jazz festivalu a mám řadu dalších bezvadných zážitků.

Jaké používáš vybavení?

Zajímavé na tom všem je, že čím déle hraju, tím méně toho používám. Skrze učení a sebepozorování jsem došel k závěru, že technika a zvuk jsou celé o dotyku, citlivosti a představivosti. Člověk musí být velmi uvolněný a současně vnímavý, aby se mohl vyjádřit a současně umožnil sobě i posluchačům procítit přítomnou chvíli.

Každá kytara má svou vlastní "osobnost" a je na hráči, aby jí umožnil vyniknout. Může to být úžasná zkušenost vidět, jak můžeš nechat vyniknout vlastnosti určité konkrétní osoby nebo nástroje, pokud k nim vhodně přistupuješ. Ale abych odpověděl méně filozoficky: Struny většinou měním, až když prasknou. Když jde o mainstreamový jazz, používám starého George Bensona GB 10 přes 25 let starého Polytona s 15" reproduktorem, který sice hodně šumí, ale má krásný teplý zvuk. Pro akustickou a brazilskou hudbu spoléhám na klasickou kytaru Washburn s nylonovými strunami. Na rock, fusion nebo cokoli jiného používám Steinberger G4, grafitovou kytaru, která se dobře bere do letadla a nedá se rozbít. Kromě kytarového syntetizéru Roland GR 1 ještě patří mezi moje exotičtější kousky Boomerang Phrase Sampler. Před lety mi rockový kytarový experimentátor David Torn řekl o chlapíkovi z bostonského Lexiconu, který upravil Lexicon PCM 42 na 16sekundový delay/playback looper, což byl v roce 1985 hotový zázrak. Já jsem se s ním zkontaktoval a naše dvouletá spolupráce vyústila do vytvoření úplně nového efektu, který uměl nahrávat až do 80 sekund, a uměl spoustu dalších věcí, které dodnes žádná jiná krabice neumí. Po letech tu ideu převzal Lexicon a vtělil jí do Jammanu. Nikdy jsem za to od nich nedostal zaplaceno - nejsem prostě dobrý byznysman. Za pár let nato jsem se zpřátelil s Mikem Nelsonem, který postavil Boomerang - mnohem menší sampler, který rád používám na cestách. Je bezvadný na cvičení, komponování a na přidání doprovodů a loopů v triovém hraní. Jako efekty příležitostně používám reverb Lexicon LXP1, chorus Lexicon Vortex nebo chorus a distortion T. C. Electronics ProCo RAT. Na moje dva racky s tuctem harmonizérů, multiefektů a dalších mašin se momentálně práší.

Poslední dobou jsem také experimentoval s Epiphone, polo-akustikou. Vlastně na svůj nový Epiphone Sheraton jsem hrál úplně poprvé teď na koncertě v Železné s mezinárodní lektorskou sestavou - Piotr Baron, Piotr Wojtasik, Michal Tokaj, Jaromír Honzák a Jiří Slavíček. To byl bezva koncert.

S kým ještě hraješ a jaké máš plány?

Poslední dva roky jsem hodně vystupoval se dvěma trii - s americkým hráčem na Hammondy Rhodem Scottem a Italem Albertem Marsicem. S oběma jsme nahráli CD. Tato spolupráce stále trvá. Další CD s Berklee All-star Guitarensemble má brzy vyjít.

Rád se nechám zvát na různé projekty s novými hráči, to mi přináší nové nápady. V posledních několika měsících jsem hodně komponoval a k mému překvapení se zdá, že se to lidem líbí. Takže se chystám na hraní svojí hudby s mojí kapelou. Velmi se těším, že se na podzim objevím na nějakých hraních zpět v Praze. A pokud někoho zajímají další podrobnosti, může se podívat na moje stránky www.christianrover.de.

Díky za rozhovor.

 

Dalším lektorem, který nám věnoval o přestávce pár chvil, byl jeden z nejvyhledávanějších polských saxofonistů Piotr Baron. Ten má na svém kontě nespočet nahraných CD s plejádou polských i světových jazzmanů a rovněž čtyři CD pod svým vlastním jménem.

 

Jaké jsou v současnosti tvoje hlavní aktivity?

Hraji se svým vlastním kvintetem, s kapelou trumpetisty Piotra Wojtasika, s Quartetem East Jaromíra Honzáka, v Quintetu Jaspera Van't Hofa a příležitostně s dalšími. Kromě toho také učím na soukromé jazzové škole ve Wroclawi a každý týden mám svůj rozhlasový program na Polském rádiu Wroclaw, je to celonárodní vysílání.

Jaké byly tvoje hudební začátky?

Hodně jsem poslouchal a potom mě rodiče poslali do hudební školy. Hrál jsem na piano a klarinet. Ve čtrnácti jsem uslyšel Charlieho Parkera a okamžitě jsem se rozhodl pro saxofon.

Jaký je tvůj vztah k české scéně?

Před lety mě pianista Kuba Stankiewicz seznámil s basistou Jaromírem Honzákem. Od té doby hraju v jeho kapele a hrál jsem i s dalšími českými muzikanty. Jezdím sem i učit na různé jazzové workshopy, a teď jsem se dokonce stal členem České jazzové společnosti. Stačí?

Jaké používáš vybavení?

Tenorsaxofon Selmer Reference 54, kovovou hubičku Berg Larsen 120/2/SMS (tu starou tlustou). Plátky Fibracell medium hard nebo Vandoren V16 3,5. Soprán saxofon Selmer M VI, kovovou hubičku Selmer Classic I, plátky Vandoren V16 3,5 nebo Hahn 4.

Basklarinet mám Selmer (hluboké es), hubička Selmer H, plátky Fibracell hard.

Flétna je Selmer Bundy, stříbrná hlava Trevor James, klarinet Selmer Bundy (resonite), hubička Selmer E, plátky Vandoren Classic 3 a altsaxofon Marigaux SML (Strasser-Leblanc), kovová hubička Selmer Jazz J, plátky Rico Royal 3,5. Nesmím zapomenout na barytonsaxofon B&S (GDR), hubička Otto Link (stará z 60. let), plátky Rico Royal 4. A úplně na závěr mám ještě C-melody saxofon Conn z 20. let, hubička Brillhart 5 (bílá), plastikové plátky Bari (hard).

Díky za rozhovor.

Psáno pro časopis Muzikus