Už jste někdy pili kávu s kurkumou? Já poprvé na samém začátku léta v Teplicích u pana Potůčka, když jsem si k němu přijel popovídat o tom, jak, z čeho a k čemu staví svoji audio elektroniku. Kurkuma, jež jest jinak základem známého koření curry, zvýrazní chuť té kávy. A taky podpoří vaši paměť. A umí pak ještě něco, ale už jsem zapomněl, co.
Komu z vás stačí k získání zajímavého jména své značky přeložit svoje příjmení do angličtiny? Mně by se to tedy nepovedlo. Pan Miloslav Potůček kromě konstruování zajímavé, a hlavně do mrtě dotažené a vypulírované, studiové elektroniky také aktivně hraje. Na několik měsíců v roce vyráží na zámořskou nebo říční loď. Letos je to říční a Francie. Založil kapelu jednoho muže a hraje a zpívá k poslechu i tanci. Původně jich hrálo z Čech víc, ale časem se vytříbily mezilidské vztahy a hraje sám. C’est la vie. Přestože jsme poseděli v pohodě, zkusil jsem být neodbytný jak štěnice, protože mě zajímala spousta věcí a začal jsem s otázkami.
Na webových stránkách máte napsáno, že stavíte studiovou elektroniku. To jsou věci opravdu jen pro nahráváci studia, nebo děláte i jiné?
Ano, pro nahrávací studia. Nečekejte ale žádnou výrobní halu se stovkou zaměstnanců. Je tu jen jeden a jedna paneláková mikrodílnička asi tak jeden a půl krát dva metry. Tam se tvoří ty velké věci. Vyrábím různá zařízení, předzesilovače, jak lampové, tak solid, summing mixery, kytarové pre-ampy a kytarové splittery až pro šest zesilovačů, jak do nahrávacích studií, tak i zesilovače a komba. Je to pro mě hlavně hobby.
Například tam ten produkt nahoře (ukazovací gesto na regál) je Mic Preamp RI-1010 do API-Lunchboxu. Ta prvotní zařízení byla hlavně pro studiové účely, jako třeba RI-2020, to je plně lampový mikrofonní předzesilovač a mnoho jiných zařízení.
Takže koncertní hlavy se u vás nenajdou?
Myslíte pro kytaristy? Začal jsem dělat jak komba, tak i basové zesilovače. Jeden tu mám, čeká na doladění. Ale hlavy nejsou problém, taky přijdou na řadu... Momentálně tu ladím komba nižších výkonů, spíš pro studia - pět deset wattů. Vše ryze třída A. Protože mě to i osobně zajímá. Času málo a je toho strašně moc, co bych chtěl ještě udělat.
Ty zesilovače jsou lampové?
Ano. Mikrofonní studiové předzesilovače jsou komplet lampa, mimo napájení samozřejmě, na vstupu i výstupu jsou trafa Jensen. A ty kytarové se dají kombinovat, ale raději od vstupu k výstupu lampičky, vratné lahve...
Myslíte lampovou signálovou cestu, nebo je to komplet všechno lampové?
Lampové. Komplet.
Včetně usměrňovačů?
U těch elektronkových mikrofonních předzesilovačů jsou usměrňovače polovodičové, ale u výkonových zesilovačů jsou možné jak lampové, tak solid usměrňovače. Ale pak má zesilovač trochu jinou dynamiku. Třeba zesilovač Matchless DC 30 vám dává volbu jeden krát GZ34 nebo dvakrát, tuším, 5ar4.
Jednocestné usměrnění?
Převážně dvoucestné. V zesilovačích třídy A musíte dát pozor na filtraci, je dobré ještě přidat tlumivku. Když jsme u těch elektronek, v součastnosti vyráběné elektronky mají poměrně vysoký gain. (strmost, zesílení elektronky obvykle v miliampérech na volt, toť pozn. aut.) Ale pro některé zesilovače to není vhodné. Třeba na jazz je lepší dávat staré elky (tedy výkonové pentody řady EL - pozn. aut.), které neměly takové zesílení.
K čemu si myslíte, že se vaše zesilovače hodí nejlépe? Metalisti? Jazzmani?
Vše se dá. Třeba i pro metalisty, ale to není můj směr. Téma mě musí nadchnout, jinak mě nezajímá a je to pro mě ztráta času.
Mám tu spousty knížek z USA a hledám v nich, jak se to dělalo dříve a jak se k tomu kdo vrací. Zjistíte, že v podstatě všichni custom shop výrobci Matchless, VHT, Black Star a stovky dalších vyrábějí z části kopie Fendera, Gibsona, Voxu, a mohl bych ještě pokračovat. Určitě to není v počtu vstupních kanálů a efektů, jak se to dnes dělá, ale opět platí ta jednoduchost, a čím méně pasivních komponentů, tím lépe. Pro mě osobně stačí jednoduchý jedno- nebo dvoukanál, hlavně bez krabiček! Takže dá se vytvořit zesilovač pro jazz, funky i jiné styly. To je můj pohled a názor.
A ty styly ladíte jenom korekcemi, nebo třeba i anodovým proudem?
Záleží na tom, jaké se použijí elektronky a v jaké třídě zesilovač pracuje. Jaké zvolíte korekce a také na výkonu zesilovače. Jen tak pro zajímavost, u třídy A je dominantní druhá harmonická a u třídy AB je dominantní třetí harmonická a ta se mi osobně moc nelíbí. Proto ta áčka zní lépe.
Dvojčinné áčko, nebo je tam jenom jedna lampa?
Dvojčinné u větších výkonů a nebo zapojení SE, u výkonu do patnácti wattů SE a jedna koncová elka.
Ale v nějakých regulačních obvodech nebo u světelného ukazatele úrovně se asi bez polovodičů neobejdete...
To je samozřejmé. I v případě elektronkových předzesilovačů a zesilovačů se bez polovodičů neobejdete. Ale to ví každý technik.
Jsem spíš zastáncem kvality, což se dá dnes těžko říci o některých výrobcích. Vše se převážně vyrábí v Číně. Ale i to má nějakou výhodu. Za kvalitu se vždycky platilo a ti méně movití si aspoň můžou pořídit vysněného Marshalla, který sice tak dobře nehraje, ale mají ho. Na velké firmy je to třeba obrovský tlak ze strany investorů, aby se uživily. Jak říkám, oni musí, já ne. To jsem si trochu odskočil do Číny.
Jak je to s odpory? Vybíráte je třeba kvůli šumu?
Hodně to zkrátím. V signálové cestě určitě metalizované. U kytarových ampů jsem zastánce uhlíkových kompozitních odporů a samozřejmě důležité je, i jaké použijete kondenzátory.
V napájení určitě metaloxidový. Tam jsou vhodné. Jsou i zesilovače, které když postavíte z nějakých sodevadesáttrojek, takový ty zelený (řada metalizovaných odporů TR193 od Tesly Lanškroun - pozn. aut.), tak ono to bude také hrát. Koupil jsem je teď po sto kusech, všechny hodnoty, na bastlení. Ale finálni výrobek určitě C.comp. A samozřejmě ručně drátovat. Žádné tištěné spoje.
Takže pájený na nýtkách?
Používám nevodivý materiál s velkým izolačním odporem odolný proti vlhku. Stříbřené kontaktní sloupky nebo nýty a člověk si s tím pohraje. Jako se to dělalo dříve, pěkně point to point...
To je docela dost vyšívání. V čem to má výhody, že mezi spoji není kapacita?
To máte jako naše babičky, vyšívaly dečky na stůl. Ty dečky měly svoji duši. Dnes jsou natištěné a někdy i nevkusné. Samozřejmě legrace. Myslím, že se liší hlavně v kapacitě, vzdálenosti a v průřezu vodičů atd. Je to také věc názoru, ale vlastně už kapacita samotného kabelu od kytary se vám projeví na vstupu zesilovače, pokud používáte pět metrů dlouhý kabel. Počítejte jeden metr kabelu 100 pF x 5 m a máte to, jako byste dali paralelně k výstupu kytary kondenzátor 500 pF. Protože elektronky mají velký vstupní odpor a zřejmě se tam projeví i těch pár pikofaradů, co tam někde je mezi ploškami. Samozřejmě vše může být jinak. A jak říkám, ručním vydrátováním tomu dáte jakousi duši. Jako ta babička, prože to není strojní výroba. Otevřete zesilovač ze 70. let, a ejhle, to je paráda, a otevřete zesilovač třeba z roku 2014: „No a co? Tišťáky, a co ma bejt?“
Na propojení používám postříbřené vodiče.
Kde se dají koupit postříbřené vodiče? Přes internet?
Samozřejmě. Přes net koupíte dnes vše. I rozum. Ale vodiče mám ze staré Tesly, když ještě fungovala. Měli nějaké staré zásoby, tak jsem je nakoupil po sto metrech, za pěkných pár tisícoovek. Tam jde o ten stříbrný povrch, který je důležitý pro dobrou vodivost.
Měříte nějak charakteristiky těch zesilovačů, nebo je testujete výhradně na ucho?
Nejdřív to samozřejmě projedu generátorem a osciloskopem. Určitě mě zajímají harmonické a pak finálně to projde uchem. Protože jsem kytarista, tak vím, jak by asi měla kytara hrát. A když se mi to líbí, tak tu záležitost uzavřu a dál se už pak zabývám jen elektronkami. Stejně to ucho tam musí ale být.
A přizpůsobujete nějak ty zesilovače také zamýšlené kytaře, která by měla být připojena?
Určitě. Je dobré použít několik kytar na testování, ale univerzální tip asi není.
A co pracovní bod té elektronky?
Samozřejmě se musí nastavovat. Hlavně bias (klidový proud) koncových lamp u zesilovačů třídy AB. Ale to snad ví každý kytarista, který vlastní lampový zesilovač.
Jak dlouho se tomu zhruba věnujete?
No, dá se říci nějakých sedm let aktivně, ale jinak jsem s tím začal někdy ve třinácti a elektronika se mi stala později mým povolaním. Divím se, že jsem vůbec přežil ty rány od vysokého napětí. Nevěděl jsem třeba, proč zesilovač brumí a nikdo mi nebyl schopen poradit. Vlastně to byl nějaký ten rok 1967, když jsem se součastně snažil vyloudit i nějaký tón na mé první kytaře. No to je hrůza, jak jsem už starej! Takže tam jsem začal. Pak jsem hrál amatérsky rockovou muziku a dále tu spotřební. Když pak padli komunisti a otevřely se hranice, postavil jsem kapelu a jeli jsme hrát do Rakouska a Německa. Měl jsem tam kamaráda, muzikanta Jirku Havrana, tak nám trochu helfnul se začátkem. Trio nám vydrželo nějakých deset let. Pak přišla tu a támhle nějaká zpěvačka, ale já si řekl dost, budu hrát sám. A jsem happy už asi dvanáct let. A právě na lodích je spousta času, a když byl přístup k internetu, začal jsem se dívat, jak to dělaly ty dobré firmy. Říkal jsem si, že bych mohl něco zkusit a vrátit se tak k tomu, čím jsem se kdysi zabýval. Protože za osm měsíců na lodi se dá lecčehos dosáhnout. Tam máte spoustu času na teorii.
Zkusme zpět ty obvody. Mluvil jste o bručení. Tam dáváte stejnosměrné žhavení?
Ano, ty elektronky v prvních stupních určitě stejnosměrně. Ale jsou i jiné fígle, které vám udělají stejnou službu. Dá se říci, že všechny pentody jsou při větším gainu na to náchylné.
Pentoda na vstupu?
Ona má zvukově trošku jiný charakter. Ale když se udělají dva kanály, jeden s klasickou triodou a jeden s pentodou, výsledný zvuk je docela zajímavý.
A necháváte si svoje věci testovat i od jiných muzikantů?
Určitě mě zajímají názory jiných muzikantů, aby mi řekli: „Hele, stále to není ono, zkus s tím ještě něco porobit.“ Hlavně se neurazit, když se jim to nelíbí. Ale u kytarovejch věcí za ty roky už vím, jak má kytara znít.
U výkonových zesilovačů, pokud vím, tak muzikanti někdy brečí nad kolísáním síťového napětí, že má vliv na zvuk. Stabilizujete ho nějak?
Ano. Na to se sériově vyrábí stabilizátor síťového napětí, ale připravte si několik pár tisíc, podle požadovaného výkonu. Jinak zdroje v zesilovačích se většinou nestabilizují. Ale stabilizovat se to dá. Ale pak se změní charakter zvuku. Takže to je otázka...
Dělám dvorního zvukaře kapele From, tam mají Matchless z roku 75 a Vox AC30.
No a stále byly problémy s elkama. Tak jsem šel do zkušebny a změřil tam síťové napětí - bylo více než dvě stě čtyřicet voltů. Odcházely jim koncové lampy a nevědělo se proč. A protože se zkušebnou nic neuděláte, vyřešil jsem to jednoduše převodním trafem s ukazatelem síťového napětí. Jednoduché a účelné. Také to najdete na mých stránkách. Pokud napětí kolísá, tak určitě stabilizátor sťového napětí. Hlavně pro lampové zesilovače.
Kolik takových zařízení za rok vyrobíte?
Dá se to počítat na kusy ročně. Chci hlavně zachovat stádium hobby. To se pak dá snadno dodržet jakýsi dohled nad kvalitou. U některých zařízení mám možnost porovnání i s opravdu drahým zařízením, jaké tady mám ve studiu, a to Manley Vooxbox. Asi je ode mne troufalé říci, že snad ani nepoznáte, co je Rivulet a co Manley. Myslím tím studio pre-amp RI-2020. Stejně jako Manley začínal v garáži, já začal v paneláku. Podobně jako i jiní giganti dnes, třeba Apple. Mám sice stránky, ale je to jen takový formální, protože já na ně moc nejsem. Stejně je to podle mě jenom taková omáčka. Pokud má někdo zájem, musí přijít osobně a poslechnout si to. Anebo jim umožním udělat si test ve svém studiu.
A na čem zrovna pracujete?
To je správná otázka, která by neměla v rozhovoru chybět. Momentálně se dá říci, že doslova studuji zesilovače od pana A.D. Nemusím ani říkat celé jméno, protože každý, kdo se pohybuje v této branži, ví, o koho jde, jakou měl filosofii a jak to vlastně dělal, že jeho zesilovače byly na této planetě, dá se možná říci, absolutní jedničkou. Bohužel už žádný nevyrobí. Zanechal tu pouze cca tři sta kousků. Budete-li mít štěsti, tak ho seženete za pouhých dvacet až padesát tisíc. Jo, málem bych zapomněl v jaké měně - v dolarech. Snad se mně podaří do konce roku nějaký ten klon vyrobit.
A ještě něco, článek by nebyl úplný, nezmínil-li bych se o svém příteli na telefonu, panu Petru Novém z Kolína, s kterým řeším všechny zapeklitější věci. Dobíráme se pak spolu k co nejlepším výsledkům.
Tak tady máte zase jeden životem poučený dílenský pohled. Ať už řeší elektroniku, muziku nebo mořskou nemoc, přeju panu Potůčkovi, ať se mu to daří.
A pokud to nemrskáte o půlnoci ze spánku, zde máte malý tahák o třídách zesilovačů:
Zesilovač ve třídě A jest takový, u něhož zesilovací prvek zesiluje celý rozkmit jeho signálu. Jeho kladnou i zápornou půlvlnu. Má proto malé zkreslení pro malé signály a nízkou energetickou účinnost, protože výkon, který zrovna nejde do výstupu, ohřívá onen zesilovač. Může být i dvojčinný, tedy se dvěma výkonovými prvky pracujících proti sobě, ale i tak oba z nich zesilují celý signál.
Zesilovač ve třídě B je zesilovač dvojčinný - na každou půlvlnu jeho signálu, kladnou i zápornou, slouží jeden zesilovací prvek a ten opačný je zrovna zavřený. Energetickou účinnost mívá vyšší, i když limitovanou lineárním analogovým zesílením. Předávání signálu mezi aktivními prvky (tranzistory nebo elektronkami) pro obě půlvlny nemusí být bez problémů, a proto někdy více zkresluje velmi malé signály. Naopak malé zesilovací nesouměrnosti pro vyšší signály mohou oba zesilovací prvky navzájem kompenzovat.
Kombinací výhod i nevýhod obou předchozích je zesilovací třída AB, což obvykle bývá zesilovač ve třídě B s vyšším klidovým proudem, kdy část opačné půlvlny zpracuje vůči ní opačný výkonový prvek spolu s tím druhým.
Zesilovač ve třídě C nezesiluje malé signály vůbec, a v audiotechnice se proto nepoužívá, ale využívá se ve vysokofrekvenčních vysílačích, kde lze jeho vysoké zkreslení odfiltrovat.
Naopak zesilovač ve třídě D se v audiotechnice používá, jsou to pulzně modulované spínané zesilovače, kdy zesilovací prvek funguje pouze jako velmi rychlý vypínač - zapnuto/vypnuto - a okamžitou velikost signálu určuje doba, po kterou se tak stalo. Energetickou účinnost má ze všech nejvyšší, ovšem za cenu komplikovaného zapojení a práce ve vysokofrekvenčním pásmu, které, pokud se konstrukce moc nepovede, vyzařuje hbitě do okolí.
Některé další zesilovací třídy - G, H - jsou zvláštní obvodové konstrukce pro zesilovače velkých výkonů, u nichž si signál podle své velikosti předává víc výkonových tranzistorů, aby se tak obešlo jejich nedostatečné závěrné napětí a ztrátový výkon. Někdy hrají líp, jindy hůř.
www:
