Pigtronix Envelope Phaser EP-1 - analogový phaser, envelope a low frequency oscilátor

Tak už to vypadá, že český fanda – krabičkář se již nabažil klasiky v podobě Boss, Digitech či Zoom produktů a s pomocí notně posilněné koruny české se poohlíží za zbožím poněkud luxusnějším, méně obvyklým. Tedy přesně mezi tento druh boutique sortimentu můžeme tuto vlastně multifunkční, stoprocentně analogovou věcičku směle zařadit. Ne náhodou byla časopisem Guitar World vyhlášena jakožto jedna z desíti nejvýstřednějších.

Takže pojďme na to.

To, že firmu Pigtronix neznáte, není až tak velká ostuda. V Kalifornii ji založili pánové David Koltai a Brian Bethke celkem nedávno a první vlaštovkou se stal v roce 2004 zrovinka námi testovaný EP–1. Dlužno podotknout, že za tak krátkou dobu stačil zaujmout mnoho elitních es světové baskytary, za všechny jmenujme například Mickey Maddena z Maroon 5 či dokonce božského Marcuse Millera.

Registrujete, jak kvalita obalu už leccos napoví o vlastním výrobku? Barevná papírová krabice, odklopné víko vytuněné molitanem s přesně zapadajícími otvory na potenciometry (něco podobného jsem viděl v posledním šuplíku rackové skříně zvukaře jedné německé kapely – dávali si do nich kořalku) nebo přihrádka na napáječ, jenž je součástí vybavení... Ale to bych předbíhal. V zásadě se jedná o kombinaci dvou na sobě nezávislých modů: obálky (envelope follower – EF), oscilátoru (low frequency oscillator – LFO) generujícího klasické trojúhelníkové vlny a nezávisle na nich operující asymetrický phase shifter systém. Samotný efekt, trochu nekonvenčního vzhledu, je vyroben z notně bytelného plechu. Nejinak je to se šesti ovladači a třemi spínači, za které vývojáři z Portola Valley dle vlastních slov ručí vlastní hlavou. Něco málo o tom vím, se „switchs“ čínské provenience (odkud celý produkt pro nás asi ne zcela překvapivě pochází) mám své zkušenosti. Prostřední Engage uvádí přístroj v chod, levý nám dává volby mezi EF/LFO a poslední Invert přibírá či naopak odebírá (projevuje se to poněkud temnějším zabarvením) phaser k čistému signálu. Ovladače Sensitivy a Sweep fungují pouze při EF a určují citlivost a akční rádius zabarvení. Tento režim je závislý na ataku. Slušivého výsledku jsem se dobral, podobně jako například u wahu, při jeho malém nastavení. Naopak výhradně v LFO sekci zase pracují poty Speed a Character. Manipulací s nimi docílíme různé rychlosti a tvaru oscilace. Dejme tomu od lehkého pinkfloydovského zažblunknutí až po slušně neurotické poryvy Leslie bedýnky psychedelických Mars Volta. Poslední dva knoby, Resonance a Intensity, určují množství a míru efektu. Minimálně za povšimnutí stojí přípojka k expression pedálu, se kterým můžeme měnit rychlost oscilace v průběhu hry (ale kvákadlo bohužel nezískáme) a hlavně Trigger, který nabízí další zajímavé možnosti. Například zapojením volume pedálu skrze něj získáme jakýsi „phase wah“. Taky jsem zkusil nabídnout z looperu předem natočený beat, a vcelku slušná taneční záležitost byla ihned na světě.

Zajímá vás, jak to zní? Zkuste si propojit Boss PH–2 s MU–TRON III nebo Moogerfooger MF 101 a s jemným přivřením obou očí můžete o tom získat jakous takous představu. Sic na první pohled může tato kombinace působit poněkud bizarně, ale nemyslete si, nejedná se o žádný paskvil. Naopak výsledek je navýsost osobitý a slušně podněcující vlastní inspiraci. Zpočátku (jak jinak) jsem se rychle vyřádil v jeho krajních nastavení a naopak trvalé jistoty nabyl při hned ne zcela bezpečně odhalitelných nuancích náběru. Dokáže být velice příjemný v rámci akordické hry a zase naopak docela dynamicky zahustit při funky beglajtech. Docela živě si ho dovedu představit s Fender pianem nebo dechovými nástroji. Takže vy všichni, kdož rádi experimentujete, jak říká zpěvačka Načeva – „možnosti tu sou“. n