Nacházíme se stále v tématu zpěvů a zpěvových mikrofonů, přičemž minule jsme si něco řekli o jevu zvaném proximity efekt - nárůstu basů se zmenšující se vzdáleností od mikrofonní vložky. Dnes budeme pokračovat v samotném korekčním nastavení.
Jen si pro jistotu zopakujeme, jak bylo již vícekrát zmíněno v minulých tématech, tedy i nyní, že co se týče korekčního nastavení, budeme tedy opět brát v úvahu klasické čtyřpásmové korekce na běžném analogovém či digitálním mixážním pultu, u kterých by alespoň dvě středová pásma měla být parametrická (dnes poměrně běžná výbava i menších digitálních pultů). V předminulém dílu jsme zmínili postup při nastavení vstupní citlivosti - gainu - a taktéž vhodnost zařazení low cutu - ořezu basových frekvencí. Tyto úkony by měly samozřejmě logicky vždy předcházet samotnému korekčnímu zásahu.
Pokud tedy půjdeme odspoda, tak basové frekvenční pásmo ve většině případů při kontaktním zpěvu zblízka na mikrofon pozvolna navazuje na základní basový ořez daný filtrem low cut, tedy bývá částečně ubrané. Tahle úprava, respektive její opodstatněnost, souvisí s minule probíraným proximity efektem. Můžeme je ponechat ve formě shelving se základní nosnou frekvencí 80 Hz (takto bývá zpravidla naladěna i u většiny základních analogových pultů). Jak jsme minule zmínili, potlačení basové složky signálu může úzce souviset s variantou použité aparatury, pokud je zvučení realizováno bez subbasových boxů (projekce basového pásma je celkově menší), nemusí být potřeba potlačení spodních frekvencí až tak zjevná. A samozřejmě naopak - při použití aparatury se subbasy může potřeba potlačení spodních frekvencí vyvstat jako naléhavější (neustále se bavíme především o zpěvu zblízka na mikrofon - tedy s výraznějším proximity efektem). Zopakujme ještě, že v basovém pásmu se při zpěvu nic podstatného a užitečného zpravidla neodehrává, naopak nám zde vyvstávají nežádoucí jevy jako „bouchance“ expozivních hlásek (P, B, D, T), nebo třeba hluk větru či manipulační hluk mikrofonu.
Pokud se tedy přesuneme dále k odspoda druhému pásmu nižších středů, tak tímto pásmem „řešíme“ zpravidla jistou „huhňavost - zabučenost“ projevu interpreta zpívajícího (mluvícího) na mikrofon zblízka. Tady nám pak většinou vyvstane pro větší či menší „nápravu“ potřeba potlačení frekvencí kolem cca 200 až 400 Hz, parametr Q cca kolem hodnoty 1 až 1,5. Zmíněné pásmo se může u různých hlasů lišit, zejména je obecně rozdíl mezi mužským a ženským hlasem, přičemž ženský má tuto oblast „huhňavosti“ z pochopitelných důvodů frekvenčně o něco výš (cca 300 až 400 Hz). I tak je ale nejlepší si u daného vokálu parametrem zmíněné frekvence od cca 200 do 400 Hz zkusit projet a zvolit tu, kde se nám výsledek zdá nejposlouchatelnější. Někdy je třeba volit jistý kompromis, např. když dotyčný zpěvák při uvádění „huhlá“ (danou frekvenci potlačíme), ale následně při zpěvu nám dané pásmo již může chybět pro celkovou plnost projevu. U některých digitálních pultů lze přepínat dvoje nastavení korekcí na šavli, což se nám právě v tomto případě může celkem hodit. Samozřejmě i tady obecně platí, že dané středové pásmo můžeme nejdříve zkusit nechat beze změn - tedy rovně, nicméně z praxe můžu říct, že při kontaktním použití mikrofonu (proximity efekt) budeme zřejmě muset - na „plnohodnotné“ aparatuře - k dané úpravě ve většině případů pravděpodobně přistoupit.
Jestliže pásmem spodních parametrických středů řešíme případnou zmíněnou „huhňavost“, pak horním středovým parametrem budeme řešit něco jako čitelnost, ostrost, presenci. Pokud potřebujeme v pásmu vyšších středů daný hlas lehce rozsvítit, projasnit, zčitelnit, můžeme zkusit lehce přidat v rozmezí cca 2 až 4 kHz, s hodnotou Q cca 1 až 1,7. A naopak, pokud zpěv působí nějakým způsobem nepříjemně, řezavě, můžeme v daném pásmu zkusit stejným způsobem lehce ubrat. Opět je dobré zjistit projetím daných frekvencí, kde se nám daná úprava bude zvukově co nejvíce zamlouvat. A v tomto bodě bychom si měli dát pozor ještě na jednu věc: Pokud u více nástrojů a vokálů budeme přidávat stejnou nebo značně podobnou frekvenci (např. kolem 3 kHz), může se nám potom při současné hře a zpěvu, tedy tam, kde jsme tyto úpravy použili, vytvořit jistá jedovatost a nepříjemnost celkového zvuku (a obráceně: při vícenásobném ubírání stejných frekvencí se může dostavit jakási „děravost“). Zkusme proto mít alespoň v jistém základu na paměti otázku frekvenčního „chlívkování“ nástrojů a vokálů, o které jsme se v minulosti již také zmínili. Jde jednoduše hlavně o to, nepřidávat (nebo neubírat) na více šavlích stejnou nebo velmi podobnou frekvenci s podobně širokým Q a zkusit třeba jinou „kousek vedle“ apod. Týká se to obecně zejména přidávání (boost).
Poslední pásmo výšek může být podobně jako u jiných nástrojů již jen takovým jemným „dokořeněním“ celkového zvuku, kterým u zpěvu - hlasu dolaďujeme v návaznosti na horní středy jakousi míru „vyšší“ čitelnosti, presence, prostě řekněme jakéhosi celkového „vršku“. Nutno říct, že u zpěvu pásmo výšek může často zdůrazňovat či naopak tlumit projekci sykavek, proto je dobré s ním zkusit vyjet trochu „nad ně“ (na analogových pultech bývají výšky naladěny zpravidla na 12 kHz), tedy alespoň cca nad 8 kHz. V prvopočátku pásmo můžeme zkusit nechat shelving. Řídíme se opět primárně sluchem a vkusem, potažmo vhodným zasazením do kontextu ostatních současně hrajících nástrojů.
Příště pokračujeme.
