„Píšu hudbu více než třicet let a hraju na kytaru více než dvaatřicet let, napsal jsem přes dvě stě skladeb, takže otázka, jaké jsou mé základní hudební vzory, je dost nezodpověditelná. Na začátku byli Hendrix, The Who a Ramones. Ale jinak to mohli být vlastně všichni. Neřeším to. Dělám hudbu tak, aby to inspirovalo další lidi k tomu, aby dělali hudbu!“
(Buzz Osborne, 2015, Questions)
Tak závěr úvodních slov tohoto kytaristy sedí, a to doslova. I když už se dnes jeho kapela Melvins dostala stylově do dalších žánrových okruhů, pravda je, že kapely jako Nirvana, Soundgarden a vůbec celé rané grungeové hnutí samého konce osmdesátých let hodně dluží této excentrické osobnosti.
Je to tak. I když sám Osborne říká, že kombinuje zvuk a styl hry mezi punkovými Black Flag a hardrockovými Black Sabbath, temný, valivý a syrový zvuk Melvins měl nezanedbatelný vliv na seattleskou a vůbec grungeovou scénu jako takovou. Řada kapel vzešlých z tohoto hnutí šla ale více cestou konvenčnějších a klasičtějších hudebních struktur, což, nebojme si to říci, je dostalo k mainstreamu, a to zcela jistě zaslouženě. Navíc využili tento úspěch a dál ho rozvíjeli už mimo intence Seattlu, k čemuž u Melvins a dalších stylově a výrazově zatvrzelých souborů nedošlo. Ať už byly důvody jakékoli (nejčastěji se uvádí snaha o puritánskou stylovou čistotu a nezájem o úspěch, čímž se tak trochu omlouvá neschopnost napsat hit, napsat pecku, která z kapely udělá hvězdu), pravda je, že ve svých začátcích ostatní nepoměrně slavní souputníci jí dluží leccos.
Zajímavá je pak i jedna myšlenka - Osborneova další kapela, super skupina Fantômas, která dosáhla svými alby nepoměrně větších úspěchů...
Buzz Osborne
Roger „Buzz“ Osborne, známý i pod přezdívkou King Buzzo, se narodil 25. března 1964. Ve dvanácti letech ho chytli Aerosmith a Ted Nugent, zvláště pak ale obdivoval tvorbu Petea Townshenda a jeho Who. V pozdějším věku ale přechází k punku a silně si osvojuje hudbu i filozofii tohoto stylu a hnutí. Na střední škole v Montesone zakládá na začátku 80. let spolu s baskytaristou Mattem Lukinem a bubeníkem Mikem Dillardem kapelu Melvins a po dokončení školy v roce 1982 začíná skupina vystupovat čím dál častěji. Nejdříve mají v repertoáru covery Cream, Jimiho Hendrixe, Who a dalších osobností převážně přelomu šedseátých a sedmdesátých let, ale poté se orientují na punk. Velkými vzory se jim stávají skupiny Black Flag, Flipper, Millions of Dead Cops a další. To již prvotní složení opouští Dillard a nahrazuje ho Dale Crover (z Iron Maiden Revival), který s Osbornem tvoří kapelu dodnes.
Skupina se přemisťuje do sklepa Croverových rodičů v Aberdeenu, ve státě Washington a začínají hrát svoje skladby, a to v pomalejším, temnějším vyznění. Po vydání prvního EP Six Songs skupina brázdí místní scény a utváří si pevné jádro fanoušků. Alba Gluey Porch Treatments a zvláště Ozma sklízejí zasloužený ohlas.
Cobain a ti další
To již má Osborne za sebou ale i další zkušenosti. Ještě předtím, roku 1985, se jeho bubeník Dale Crover dává dohromady s Kurtem Cobainem, tehdy ještě neznámým depresívním mladíčkem, a vytvářejí spolu Gregem Hokansonem trio Fecal Matter. Sestava nebo spíše projekt nemá dlouhého trvání, a to i když se tam krátce objeví i Osborne a Dillard. Zmiňujeme se o této zkušenosti hlavně proto, že ke konci osmdesátých let, kdy Melvins získávají stále větší renomé, přichází za Osbornem Dave Grohl, bubeník, kterému se tehdy rozpadla kapela Scream. A žádá Osbornea o radu, jak dál, prostě jestli někoho nezná. A ten mu představí - koho asi? Kurta Cobaina a Krista Novoselica. Základy Nirvany, budoucí světové jedničky a kapely, která dostala mj. i nálepku „Beatles grunge“, byly položeny. Vliv Melvins tedy na samé počátky Cobaina a spol., zvláště v období alba Bleach, jsou nepopíratelné.
Melvins v čase:
| g, lvoc | bg, voc | dr, voc | |
| 1983 | Buzz Osborne | Matt Lukin | Mike Dillard |
| 1984–1987 | Buzz Osborne | Matt Lukin | Dale Crover |
| 1987–1991(1) | Buzz Osborne | Lori „Lorax“ Black | Dale Crover |
| 1991–1992 | Buzz Osborne | Joe Preston | Dale Crover |
| 1992–1993(2) | Buzz Osborne | Lori „Lorax“ Black | Dale Crover |
| 1993–1998 | Buzz Osborne | Mark Deutrom | Dale Crover |
| 1998–2005(3) | Buzz Osborne | Kevin Rutmanis | Dale Crover |
| od 2006 | Buzz Osborne | (*) | (**) |
(1) V tomto období (1990) s nimi na turné jezdil i Tom Flynn (bg).
(2) V tomto období (1993) s nimi na turné jezdili i Billy Anderson (bg) a Dave Sahijdak (bg).
(3) V období let 2000-2001 a 2004-2006 s nimi na turné jezdil i David Scott Stone (g, bg), v období let 2005-2009 s nimi jezdil na turné Trevor Dunn (bg).
(*) Post baskytaristy zastávají Jared Warren (od 2006 do současnosti), Jeff Pinkus (od 2013 do současnosti), od roku 2008 hraje v projektu Melvins 1983 na baskytaru bubeník Dale Crover, v projektu Melvins Lite je od roku 2011 baskytaristou Trevor Dunn, od roku 2015 je stálým členem klasických Melvins Steven Shane McDonald (bg, voc).
(**) Post bubeníka má od roku 2006 Coady Willis, v projektu Melvins 1983 hraje na bicí od roku 2008 zakládající člen Mike Dillard.
Melvins se svým přístupem se soustředili na svou stálou scénu fanoušků a začali vydávat album za albem. Skupina si také prošla řadou personálních změn. Ty pak v rámci realizace projektů Melvins Lite a Melvins 1983 trochu znejasněly postavení kapely, ale úspěch (a to i v Billboardu) alb Nude with Boots a Hold It In napověděl, že skupina si dokázala udržet své renomé. Je zajímavé, že právě až po přelomu tisíciletí se zájem veřejnosti obrátil k syrovým počátkům grunge a „objevil“ tak řadu souborů, mezi nimiž si své místo Melvins rozhodně zaslouží.
Fantômas versus...
Osborne se ale během činnosti své kapely pustil i do dalších projektů. Nejvýznamnějším je založení skupiny Fantômas, která svým složením může být nazvána přídomkem super - vedle Osbornea ji totiž tvoří zpěvák Mike Paton (Faith No More), baskytarista Trevor Dunn (Tomahawk) a bubeník Dave Lombardo (Slayer). Se svým experimentálnějším pojetím metalové hudby (kritici hovoří posměšně o dada-metalu) ale sklízejí docela úspěch, jejich alba totiž v indie žebříčcích vystoupala do top10...
Kytary
Vedle klasických modelů Gibsonů Les Paulů, kam patří řady Standard a Custom většinou ze šedesátých a sedmdesátých let, má Osborne rád hliníkovou a plexi kytaru od Electrical Guitar Company. Tato firma mu dokonce vyrobila i signature model King Buzzop Standard, osazený klasickými snímači 498T a 490R. Na kytary od této firmy Osborne v podstatě hraje od roku 2010 a dává jim jednoznačně přednost. Vzhledem k jeho lásce k plexi kytarám vlastní ještě Ampeg Dan Armstrong.
Aparáty
Na pódiu u něj můžeme vidět stacky Marshall s hlavami JCM900, používá i předzesilovač Sunn Beta Lead ze sedmdesátých let, stereo power-amp Carver a bedny, nejvíce Hiwatt 4x 12” či Emperor 4x 12”, také ale i Dietz s 15” reproduktory (ano, jsou to basové bedny).
Efekty
Tak zde je Osborne ještě více standardní. V jeho pedalboardu nalezneme nejvíce krabice Boss, a to ladičku TU-2 a klasický OverDrive, doplněný basovým OverDrivem a modely Digital Delay (nejvíce DD-3). Používá i další krabice, jako MXR Blue Box, MXR Dyna Comp a distortion ProCo Rat.
Diskografie:
1. Buzz Osborne + Melvins
1.1 Základní, profilová alba
Gluey Porch Treatments (1987, Alchemy Records),
Ozma (1989, Boner Records),
Bullhead (1991, Boner Records),
Lysol (1992, známo i pod názvy Melvins nebo Bezejmenné album nebo Lice-all, Boner Records),
Houdini (1993, Atlantic),
Prick (1994, Amphetamine Reptile Records),
Stoner Witch (1994, Atlantic),
Stag (1996, Atlantic),
Honky (1997, Amphetamine Reptile Records),
The Maggot (1999, Ipecac Recordings),
The Bootlicker (1999, Ipecac Recordings),
The Crybaby (2000, Ipecac Recordings),
Electroretard (2001, Man’s Ruin Records),
Hostile Ambient Takeover (2002, Ipecac Recording),
Pigs on the Roman Empire (2004, s Lustmord, Ipecac Recordings),
Never Breathe What You Can’t See (2004, s Jello Bafriou, Alternative Tentacles),
Sieg Howdy! (2005, s Jello Bafriou, Alternative Tentacles),
(A) Senile Animal (2006, Ipecac Recording),
Nude with Boots (2008, Ipecac Recording),
The Bride Screamed Murder (2010, Ipecac Recording),
Freak Puke (2012, Ipecac Recording),
Everybody Loves Sausages (2013, Ipecac Recording),
Tres Cabrones (2013, Ipecac Recording),
Hold It In (2014, Ipecac Recording),
Basses Loaded (2016, Ipecac Recording).
1.2 EP
Six Songs (1986, C/Z Records),
Eggnog (1991, Boner Records),
King Buzzo (1992, 1. ze série 3 sólových EP, Boner Records),
Dale Crover (1992, 2. ze série 3 sólových EP, Boner Records),
Joe Preston (1992, 3. ze série 3 sólových EP, Boner Records),
Smash the State (2007, Amphetamine Reptile Records),
Sludge Glamorous (2010, From the Nursery Records),
Split with Isis (2010, Hydra Head Records),
Hurray for Me, Fuck You (2010, Amphetamine Reptile Records),
The Bulls and The Bees (2012, Scion A(V),
1983 (2012, Amphetamine Reptile Records),
Gaylord (2013, Amphetamine Reptile Records),
Bride of Crankenstein (2014, Amphetamine Reptile Records),
Beer Hippy (2015, Amphetamine Reptile Records).
1.3 Koncertní záznamy
Your Choice Live Series Vol. 12 (1991, Your Choice Records),
Alive at the F*cker Club (1998, Amphetamine Reptile Records),
Live at the Slim’s 8-Track tape (Life is Abuse Records),
Colussus of Destiny (2001, Ipecac Recordings),
Millenium Monsterwork 2000 (2002, Ipecac Recordings),
A Live History of Gluttony and Lust Houdini Live 2005 (2006, Ipecac Recordings),
The End (2008, Enterruption),
Melvins vs. Minneapolis (2008, Amphetamine Reptile Records),
Pick Your Battles (2009, Bifocal Media),
Endless Residency (2001, 4CD box, Amphetamine Reptile Records),
Sugar Daddy Live (2011, Ipecac Recordings),
Melvins Live at Third Man Records (2013, Third Man Records).
1.4 Kompilace
Singles 1-12 (1997, Amphetamine Reptile Records),
The Trilogy Vinyl (2000, Ipecac Recordings),
26 Songs (2003, Ipecac Recordings),
Melvinmania: Best of the Atlantic Years 1993-1996 (2003, Atlantic),
Neither Here nor There (2004, Ipecac Recordings),
Mangled Demos from 1983 (2005, Ipecac Recordings),
Manchild 3: The Making Love Demos (2007, Bifocal Media),
Chicken Swicth (2009, Ipecac Recordings),
Cover Songs (2010, bootleg),
Ipecac Box Set (2010, Ipecac Recordings)
+ cca 50 singlů a celá řada stylově tematických albových kompilací.
2. Buzz Osborne + Fantômas
Pozn.: Včetně koncertních záznamů.
Fantômas (1999, Ipecac Recordings),
The Director’s Cut (2001, Ipecac Recordings),
Millenium Monsterwork 2000 (2002, koncertní album, společné album s Melvins, Ipecac Recordings),
Delirium Còrdia (2004, Ipecac Recordings),
Suspended Animation (2005, Ipecac Recordings),
The Director’s Cut Live (2011, Ipecac Recordings).
3. Buzz Osborne + Venomous Concept
Retroactive Abortion (2004, Ipecac Recordings)
Skladba: The Talking Horse
Autor, autoři: Melvins
Interpret: Buzz Osborne
Skupina, soubor: Melvins
Album, zdroj: (A) Senila Animal (2006, Ipecac)
www:
Co nového u kytarových velikánů
Michael Angelo Batio
MAB, jak se tak trochu vžila zkratka jmen tohoto kytaristy - technika, který proslul používáním dvoukrkých nástrojů s krky do V, a dokonce i čtyřkrkých nástrojů do tvaru X, zrealizoval roku 2011 multimediální show Hands Without Shadows - A Tribute to Rock Guitar, se kterou jezdil po další tři roky. Šlo o zhodnocení alba z roku 2005, kde se pustil po svém do řady coverů, jako například Burn (Deep Purple), Dream On (Aerosmith) či All Along the Watchtower (Bob Dylan - více se inspiroval pojetím Jimiho Hendrixe) či si sám dal dohromady několik motivů od Led Zeppelin či Ozzyho Osbournea. „Dvojka“ Voices přináší změnu, kdy na rozdíl od jeho předchozích většinou instrumentálních alb se zde zpívá. Opět zde najdeme typicky pro Batia zpracované covery a motivy od Erica Claptona, Dimebaga Darrella, Metallicy, Eddieho Van Halena a dalších.
Zato následující album Intermezzo bylo pojato úplně jinak. V celkem deseti skladbách se jako hosté vystřídá na 22 dalších kytaristů! Mezi nimi jsou i jména jako Guthrie Govan (mj. u Asia), Jeff Loomis (Nevermore), George Lynch (to už je klasika, mj. u Dokken), Chris Poland (Megadeth) či třeba Rusty Cooley (jeden z nejuznávanějších rychlo-rychlo kytaristů v USA, označovaný nálepkou postMalmsteen).
Pro ty, kteří ho chtějí poznat až v tento čas, je dobrým počinem kompilace jeho nejúspěšnějších skladeb z poslední doby, které nějakým výraznějším způsobem zabodovaly v anketách. Zajímavé pak je, že vedle jeho skladeb tam opět najdeme covery (vedle Burn od Deep Purple tam je i What You’re Doing od Rush).
Diskografie:
1. MAB - sólová tvorba
Hands Without Shadows 2 - Voices (2009, M.A.C.E.),
Backing Tracks (2010, M.A.C.E.),
Intermezzo (2013, M.A.C.E.),
Shred Force 1: The Essential MAB (2015, Rat Pak).
Muzikus 9/2009 - Kytaroví velikáni (str. 72, noty, diskografie)
