Kytaroví velikáni - Reb Beach

„Obrovský kus práce!“

Odpověď Joshe Noruma, amerického muzikologa, na otázku, co se mu vybaví pod jménem Reb Beach.

Reb Beach je přesně z toho rodu osobností, o kterých se nijak zvlášť moc nemluví, ale které zanechávají na rockovém světě hodně výraznou stopu. Zvláště když nejde o jednorázové úspěchy.

Před nějakým časem jsme v rámci seriálu Letem kytarovým světem uvedli několikadílnou studii, která nesla název Ve stínu hvězd. Tam jsme se zaměřili na muzikanty (a nejen kytaristy), kteří svým přínosem často i do značné míry tvoří úspěch velkých pěveckých star, na které je zaměřena hlavní pozornost médií. Tehdy jsme se tam také zmínili o Beachovi, který do tohoto ranku jednoznačně patří. A zdaleka zde nejde o již vyhořelou osobnost. To vůbec ne. Stačí si uvědomit, že po velkých úspěších s Winger pokračoval například u Alice Coopera a přes členství u Dokken a v projektu Mob se výrazně uchytil u platinových, dnes již legendárních Whitesnake, se kterými působí dodnes.

Nemluvě o opravdu dlouhé řadě hostování, která ještě více napovídá o jeho stylové šíři - vždyť zde najdeme na jedné straně Twisted Sister, a na straně druhé třeba Fionu či Northern Light Orchestra...

Richard Earl „Reb“ Beach se narodil 31. srpna 1963 v Pittsburgu v Pennsylvánii. Už jako dítě se zajímal o hudbu. Nejdříve to zkoušel na klavír a později přešel na kytaru. A to vždy jako samouk. Učil se hrát při poslechu výrazných jmen rockové hudby sedmdesátých let, z nichž nejvíce v jeho případě vyčnívali Aerosmith, Sammy Hagar či Ronnie Montrose. Byl to ale až Steve Morse, tehdy ještě s Dixie Dregs, jehož tvorba a přístup ke kytaře ho nejvíce ovlivnily. Jiná struktura skladeb než běžný model z bluesové muziky vycházející hardrockových kompozic, odlišná technika hry (např. poctivé trsátko) a celkový kytarový feeling, odlišující se od dobových zvyklostí ho začaly lákat. Podle svých vzpomínek to bral i jako výzvu zkusit se vyrovnat s takovým přístupem ke hře. Tvorba Dixie Dregs se tak pro mladého Beache stala jakýmsi odrazovým můstkem k vlastnímu pojetí, které bylo mj. postavené i na poměrně široké stylové šíři.

Winger

Jako teenager se dostal na vyhlášenou Berkeley School of Music, ale vydržel tam jen dva semestry. Nedostačoval mu obsah přednášek, a tak se raději začal věnovat vlastní tvorbě. Nahrával si své nápady na čtyřstopý magnetofon, kdy se nejčastěji pohyboval ve vodách syntézy jazzu a rocku. Souhrnně nazval tyto prvotiny Fusion Tapes a po několika vítězstvích na regionálních soutěžích je vzal s sebou do New Yorku, kde se hodlal usídlit a prorazit. Již v té době, kdy se pohyboval na akademické půdě, začal spolupracovat s Fionou, americkou zpěvačkou. Během jediného roku se jeho práce stala tak známá, že se stal jedním z nejvyhledávanějších newyorských studiových hráčů - v té době hostoval u Erika Claptona, Howarda Jonese, Rogera Daltreyho, Chaky Khan, Boba Dylana, Twisted Sister a dalšími.

Neuvěřitelně prudký nástup byl tehdy korunován setkáním s multiinstrumentalistou Kipem Wingerem, se kterým se rozhodl utvořit kapelu. Jakého jiného jména, než Winger.

Dvojici doplnili kytarista a klávesista Paul Taylor (později hrál například s Alicem Cooperem, Sammym Hagarem a dalšími) a bubeník Rod Morgenstein, který je s nimi dodnes (působil i s Dixie Dregs a ve Steve Morse Band).

Hned první deska se stala vysoce úspěšná - v USA získala platinové ocenění a rádia se mohla přetrhnout, aby hrála skladby jako Madelaine, Seventeen, Headed for a Heartbreak a další. Když kvartet viděl ten úspěch, nelenil a při stále se zvyšující koncertní zátěži vydal během dalšího roku další album, jehož live verze se dostaly i na dvojdílné DVD. Deska vystoupala ještě výše po žebříčku Billboardu, zejména díky skladbám Can’t Get Enuff, Miles Away a Easy Come Easy Go.

Kapela rychle stoupala vzhůru, po vydání „dvojky“ se vydala na rozsáhlé třináctiměsíční turné, kde vystupovali společně s takovými hvězdami, jako například Kiss, Scorpions, ZZ Top, Extreme či Slaughter. Obrovskou zátěž ale nevydržel Paul Taylor, který na konci tohoto turné z kapely odešel. Skupina se rozhodla pokračovat jako trio a vydala se opět do studia. Výsledné CD Pull ale rozhodně nebylo tak úspěšné jako předchozí alba. Winger se ale nedali zmást a přes sílící změny na hudební scéně se opět vydali na dlouhé turné. Pro tyto koncerty byl angažován na místo Paula Taylora kytarista John Roth, známý z kapel Black Oak Arkansas či Giant. Jenže v té době nabyl grunge na takové síle, že melodický metal či glam metal či pop metal, jak byli občas Winger škatulkováni, neměl šanci s touto lavinou ze Seattle přežít. Kapela se tak rozpadá a jednotliví členové se vydávají na sólové dráhy.

Alice Cooper

Reb Beach využil přestávky k tomu, aby ještě více zintenzivnil svou studiovou činnost. Navíc nelenil, začal se věnovat své sólové tvorbě pod názvem Reb Beach Project, a ještě k tomu si jen tak odskočil do Ibaneze, kde mu vyprodukovali signature model. To mu ale nestačilo, a tak vedle řady stále známějších kytarových seminářů vyprodukoval instruktážní video Cutting Loose, po kterém se na pultech té doby zaprášilo. Rychle si ale uvědomil (na rozdíl od podobných studiových muzikantů), že pokud nebude vidět, nebude vůbec. Navíc ho opět táhla touha postavit se na pódium, a to ne zrovna v malých sálcích. Jeho snaha se mu naprosto vyplnila, protože právě v době přestávky Winger se dal dohromady se svým velkým idolem, Alicem Cooperem.

Po celé tři roky jezdil Reb Beach s tímto vysoce osobitým zpěvákem a jeho divokou kapelou. Věčná škoda, že se stal členem této skupiny právě v době, kdy se potýkala s opětným úpadkem autorské invence, a tím pádem nenatočila žádné studiové album. Není divu, The Last Temptation v žádném případě nenaplnilo očekávání, která předeslala populární alba Thrash a Hey Stoopid. A šéfové nakladatelských korporací už nehodlali v této době se stárnoucím rockerem riskovat. Takže jediným celistvým dokumentem hraní Reba Beache s Cooperem je koncertní album A Fistful of Alice. Tehdy kapelu tvořili Beach, Cooper, Ryan Roxie (g), Todd Jensen (bg), Paul Taylor z Winger a Jimmy DeGrasso (dr). Pro doplnění můžeme poznamenat, že na albu se podíleli jako hosté i Sammy Hagar, Rob Zombie a Slash.

Dokken

Po třech letech intenzivního koncertování dal Beach Cooperovi vale a vyslyšel nabídku další hodně nažhavené kapely, Dokken. Problém byl, že i v tomto případě se dostal do skupiny, která také mizela z žebříčků. Její platinová éra osmdesátých let byla nenávratně pryč a kapela se soustřeďovala zejména na koncerty. Beach tak nahradil odešlého Gearge Lynche a kapela ve složení Beach, Don Dokken (voc), Jeff Pilson (bg) a Mick Brown (dr) vyprodukovala album Erase the Slate, které sklidilo velmi pozitivní recenze. Nicméně, doba této hudbě nijak zvlášť nepřála, a i když se zde Beach uvedl i jako autor či spoluautor, deska se do výraznějších žebříčků nedostala. Spolupráce tak skončila záznamem koncertu, který vyšel na CD i na DVD Live from the Sun a Beach odešel (nahradil ho John Norum).

Beach opět naplno využil nastalé pauzy a dokončil svůj projekt, který vyšel na desce Masquerade, typickém one man show. Kytarové výkony se v transkripcích dostaly do řady odborných časopisů a potvrdila postavení Beache jako kytaristy a skladatele širokého stylového rozpětí. Přesto všechno ale nešlo o nějak výrazný počin. O rok později totiž došlo k tomu, na co čekali všichni fanoušci Winger - totiž k reunionu této kapely. Klasická sestava, Winger, Beach, Taylor a Morgenstein byla na úvodním americkém turné opět doplněna Johnem Rothem a skupina se setkala s předpokládaným úspěchem. Ten byl podtržen i vydáním kompilace The Very Best, kde vedle prověřeného materiálu zbylo místo i na nejnovější skladbu On the Inside.

Whitesnake

Po dlouhých turné ale skupina nevyprodukovala žádné studiové album a během roku 2003 se rozešla. Beachovi to ale vůbec nevadilo, protože právě v té době se stal členem další slavné, nadto již legendární, kapely Whitesnake. U této skupiny se mu už naštěstí nestalo to, že tam nastoupil v době jejich krize. Coverdale a spol. se totiž vyhrabali z problematického období konce devadesátých let a do nové dekády vykročili v plné zbroji. Nejdříve zcela správně vsadili na záznamy koncertů a poté, už s prověřeným novým repertoárem, přistoupili ke studiovým nahrávkám. A tak po live deskách Live: In Still of the Night a Live: In the Shadow of the Blues se Beach ocitl na výborném albu Good to Be Bad, které vystoupalo v Anglii na pátou příčku a celkem schopně se umístilo i v anketách dalších zemí. Ano, nedalo se mluvit o stejném úspěchu jako v případě Restless Heart, nemluvě o osmdesátých letech samozřejmě, ale deska Good to Be Bad znamenala opětný návrat kapely z hlediska studiových, profilových nahrávek. A to bylo důležité. Na další desku si ale fanoušci Bílého hada museli počkat až do loňského roku, kdy vyšlo Forevermore, také sice stylově nijak nepřekvapující, ale usazené a vyzrálé hardrockové album. A to se u takových celebrit vlastně i čeká...

Jak bylo dobrým zvykem u Beache, členství u Whitesnake, které trvá dodnes, ho nezastavilo v další činnosti. Roku 2005 utvořil seskupení The Mob spolu s Dougem Pinnickem (bg, voc, z Kings X), Timothym Drurym (key, z Eagles, Whitesnake, Bryan Adams atd.) a Kellym Keagym (dr, Night Ranger). Tato supersestava nahrála jedno album, ale po jeho neúspěchu se rychle rozpadla. Důležitějším počinem byl už druhý reunion Winger, počatý vydáním alba IV. Sestavu vedle klasiků Wingera, Beache, Morgensteina a Johna Rotha doplnil i klávesista Cenk Eroglu. Deska si nevedla špatně, ale větší ohlas měly, jako obvykle, koncerty. Kapela se tak vydáním několika živáků pokusila co nejvíce zúročit svůj feeling, navíc vydala i dříve nevydané nahrávky na albu Demo Anthology. K vydání studiové desky se Winger odhodlali až o tři roky později, kdy vyšlo CD Karma. Kapela zde byla opět ve čtyřech, bez Eroglu.

Beach tak v současnosti působí hned ve dvou kapelách, kdy členství ve Whitesnake je určujícím a činnost s Wingerem určitým doplněním, i když výrazným. V každém případě jde o kytaristu, o kterém jsem přesvědčen, že neřekl ještě své poslední slovo. Nechtěl bych být skeptik vzhledem k možným novým úspěchům jeho Winger, ale pokud se nedostaví opravdu velký sukces s Whitesnake, určitě o tomto velice pracovitém muzikantovi ještě uslyšíme.

Skladba: instruktážní skladba

Autor, autoři: Reb Beach  

Interpret: Reb Beach

Skupina: Winger

Album, zdroj: Guitar World 2010

www:

www.rebbeach.com