Arturia Analog Experience - série kombinace řídicích klaviatur se softwarem s modely zvuků legendárních analogových syntezátorů

Série Experience nabízí tři různé modely. Jejich podstata je stejná, ale jinak je v každém modelu jiný hardware i software. Podstatou je software postavený na Arturia Analogu, konkrétně tedy (od nejvyšší verze) Laboratory/Factory/Player. Všechny tři tyto softwary nabízejí pečlivě vybírané presety z klasických analogových syntezátorů, na jejichž softwarové modelování se firma Arturia dlouhá léta specializuje. K dispozici jsou tedy zvuky z nástrojů Minimoog, Moog Modular, CS-80, ARP 2600, Prophet 5, a Jupiter 8.

Druhou část tvoří hardwarový ovladač. Ty se opět liší podle verze, od 49 přes 32 až po 25 kláves. Verze se 49 a 32 klávesami nabízí dvě klasická kolečka pro práci s modulací a ohýbáním tónů, zatímco nejmenší verze s 25 klávesami nabízí společný joystick (v podstatě stejný, jako je třeba na klaviaturách CME M-Key a U-Key). Ač mám osobně joysticky velice rád, práce s tímto konkrétním patří k těm velmi problematickým. Tím ale veškeré mé výčitky k hardwaru končí.

Proč SW i HW?

Nevím přesně, jaké důvody vedly firmu Arturia k takovému rozhodnutí, ale pro mne jako pro uživatele, se díky této kombinaci rozhodně jedná o velmi zajímavý produkt. Na jednu stranu lze koupit software samostatně bez klaviatury a lze jej používat s libovolným hardwarovým MIDI kontrolérem. Na druhou stranu lze pořídit tento balík, kde je i MIDI kontrolér, který je navíc ušitý přímo na míru danému softwaru. Přímo na horním panelu MIDI kontroléru tedy vidíme popisky jednotlivých ovladačů, které se přesně shodují s ovladači v softwaru. Jestliže na hardwaru sáhneme na ovladač s popisem Filter Cutoff, máme jistotu, že bude v přiloženém Arturia softwaru řízen přesně tento parametr. Stejně tak LFO Rate, FX Mix Chorus, Delay, i ADSR obálky. Vše jako bychom pracovali se skutečným hardwarem, obrazovku počítače vůbec nepotřebujeme a pocit ze hry je reálný. Dokonce je na nejvyšším modelu možné pomocí otočných ovladačů listovat ve zvukové knihovně, a to jak v kategoriích, tak v samotných presetech.

Hardware

U všech tří verzí musím pochválit celkové technické zpracování a provedení. Klaviatury jsou velice robustní a působí skutečně nezničitelným dojmem. I když vezmete do ruky tu nejmenší, máte pocit, že držíte kus poctivého železa. A pozná se to i na hmotnosti. Nejsem odborník na materiály, ale řekl bych, že plastu je zde opravdu jen minimum (klaviatura pochopitelně je).

Z klaviatury jako takové musím pochválit větší polovinu celé klaviatury, tedy bílé klávesy. Všechny plastové klávesy jsou podloženy jakýmisi plíšky, takže na zlomení klávesy, i při velmi razantní hře (občas se to stane také při neopatrné manipulaci při převozu), můžete klidně zapomenout. Bohužel černé klávesy jsou už jen plastové, a tak je poměrně velký rozdíl v pocitu ze hry na bílých a černých klávesách. Klaviatura je hodně lehká, snad až příliš, a také dost hlučná (pokud nehrajete pouze pianissimo). Vzhledem k jejímu zamýšlenému použití především k simulacím analogových syntezátorů bych preferoval také trošku jiný tvar kláves - méně moderní, trochu kulatý, použitelnější i pro rychlá glissanda. Nicméně na klaviaturu se dá hrát velice přesně i dynamicky.

Nejmenší hardwarová verze (The Player) nabízí čtyři otočné ovladače plus jeden systémový otočný ovladač. Všechny otočné ovladače na všech klaviaturách jsou krokové, což je trochu překvapením. Nicméně jednotlivé kroky jsou tak jemné, že vůbec nevadí, dá se na ně rychle zvyknout a ve výsledku působí spíše příjemně. Dále jsou zde tlačítka pro ukládání a vyvolání kompletního nastavení (Snapshots), jakož i tlačítka pro posuny o oktávu nahoru/dolů a listování v presetech. na zadní straně je samostatný vypínač (ano, nestačí pouze připojit do USB - hurá), konektor pro napájecí trafo (trafo není součástí balení a pro použití bez počítače je nutné je pořídit samostatně), USB konektor pro propojení s počítačem, konektor pro nožní přepínač (Sustain), a dokonce i MIDI výstupní konektor, což mě velice potěšilo. Takže lze tento kontrolér použít i s libovolným hardwarovým MIDI zařízením.

Prostřední hardwarová verze (The Factory) se 32 klávesami nabízí o dalších 6 otočných ovladačů více, kromě čtyř Snapshot tlačítek je jich zde osm a navíc jsou k dispozici i čtyři táhla pro ovládání ADSR obálky. Na zadní straně přibyl konektor pro kontinuální pedál (Expression) a klaviatura umí vysílat i AfterTouch.

Nejvyšší verze The Laboratory se 49 klávesami přidává navíc ještě MIDI vstup, vstup pro dechový ovladač rychlostně citlivé pady (nejčastěji se používají pro bicí) a dokonce tlačítka pro ovládání sekvenceru (Cycle, Stop, Rec, BW, Play, FW). Místo osmi táhel je jich zde devět.

Software

Softwarový engine všech třech verzí je stejný. Postavený je na Arturia technologii TAE (True Analog Emulation). Je kompatibilní s Windows plug-iny VST a RTAS a Mac OS X plug-iny VST, RTAS a AU. The Player disponuje 1000 zvuky, The Facotry a Laboratory 3500 zvukovými presety. Díky možnosti vrstvení a editaci zvuku v nejvyšší verzi The Laboratory je k dispozici ještě 200 projektů, tedy vrstvených zvuků.

Zvuky mají opravdu špičkovou kvalitu, jak jsme u analogových modelů firmy Arturia zvyklí. Jediné, co by tedy uživatelům mohlo vadit, je jen omezená editace parametrů zvuku. Pokud si ale chcete se zvukem opravdu pohrát, můžete sáhnout i po kolekci všech modelů analogových syntezátorů od firmy Arturia: V Collection. A tyto virtuální nástroje pak ovládat třeba hardwarovým ovladačem Analog Experience.

Závěr

Arturia Analog Experience je pozoruhodný balík hardwaru (uzpůsobené, avšak i univerzálně použitelné řídící klaviatury) a softwaru. Zpracování hardwaru je velice bytelné a solidní. Ovladače jsou příjemné, ačkoliv jejich malinko větší rozestup bych uvítal. Software zní naprosto skvěle, jen je bohužel uživatel limitován továrními presety a tvorba vlastních zvuků je možná jen v omezené míře. Na druhou stranu, tovární zvukové presety dnes používá kdekdo. A za tu cenu? Výtečné!